31 A 95/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci žalobkyně: R. L. bytem X zastoupena advokátem JUDr. Michalem Skoumalem sídlem Drobného 306/34, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo nám. 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2025, č. j. JMK 153196/2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Soud se v této věci zabýval tím, zda bylo dostatečně prokázáno faktické užívání stavby žalobkyní v rozporu se zákonem č. 283/2021 Sb., stavební zákon.

2. Obecní úřad Střelice („stavební úřad“) v rámci kontrolní činnosti dne 20. 8. 2019 zjistil, že se na pozemku parc. č. X v k. ú. X nachází stavba provedená žalobkyní bez požadovaného opatření příslušného stavebního úřadu. Stavba byla tvořená kontejnery, unimobuňkou, samostatnými kontejnery a stanem. Pozemek byl z větší části zpevněn.

3. Žalobkyně podala dne 20. 1. 2020 žádost o vydání dodatečného povolení na stavbu skládající se ze „stavby“, dále dvou kontejnerů, zpevněné plochy a oplocení, označenou jako „odstavná plocha pro stavební lesní techniku v Omicích“ na pozemku parc. č. X v k. ú. X („stavba“). Stavební úřad tak dne 10. 2. 2020 zahájil řízení o odstranění stavby, které přerušil, jelikož byla podána žádost o dodatečné povolení. Rozhodnutím ze dne 11. 9. 2024, č. j. STRE- 4670/2023-SU, stavební úřad žádost o vydání dodatečného povolení zamítl. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 7. 2025, č. j. JMK 97592/2025 („rozhodnutí o zamítnutí dodatečného povolení“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně podala proti rozhodnutí o zamítnutí dodatečného povolení žalobu, kterou zdejší soud odmítl pro opožděnost usnesením ze dne 10. 9. 2025, č. j. 31 A 64/2025‑24. Kasační stížnost žalobkyně proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. 10. 2025, č. j. 9 As 150/2025-19, zamítl.

4. Stavební úřad dne 28. 1. 2025 v rámci kontrolní činnosti zjistil, že je stavba užívána. Vydal proto dne 3. 2. 2025 rozhodnutí č. j. STRE-561/2025-SU („rozhodnutí stavebního úřadu“), kterým s okamžitou platností stavbu zakázal užívat. Žalobkyně podala proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 11. 2025, č. j. JMK 153196/2025 („napadené rozhodnutí“), zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

5. Žalobkyně namítala, že rozhodnutí o zákazu užívání stavby je předčasné. Žalovaný založil své rozhodnutí na nedostatečných skutkových zjištěních, která o užívání stavby jednoznačně nevypovídají. Pozemek byl užíván jako dočasné skladiště či manipulační prostor, nikoliv jako funkční stavba s jasně definovaným a trvalým účelem užívání. Žalovaným zjištěné skutečnosti tudíž vypovídají spíše o variabilním stavu pozemku než o užívání stavby. Žalovaný nezjistil, zda je do kontejnerů vstupováno, zda jsou v nich uskladněny věci, zda jsou vytápěny či osvětleny. Pouhá fotodokumentace exteriéru aktivní využívání stavby prokázat nemůže. Stejně tak nebylo zjištěno, zda jsou fotovoltaické panely napojeny na elektrickou instalaci kontejnerů a zda slouží k jejich provozu. Pokud nejsou panely připojeny k žádnému spotřebiči a neprodukují energii, jejich pouhá přítomnost není důkazem užívání stavby.

6. Fotografie, které byly pořízeny pouze při jedné či dvou kontrolách, neprokazují dlouhodobé užívání. Vozidla a materiály mohou být na pozemku umístěny dočasně či nahodile, což nemůže být považováno za užívání stavby dle stavebního zákona.

7. Dále žalobkyně vznesla námitky proti posouzení rozhodnutí o zamítnutí dodatečného povolení. Nesouhlasila s interpretací sdělení společnosti ČEPS, a.s., ohledně stavby příjezdové komunikace. Tato komunikace je podle ní účelovou komunikací, která není stavbou. Souhlas společnosti ČEPS, a.s., byl tudíž nutný pouze v případě částečného oplocení zpevněné plochy, k němuž žalobkyni udělen byl. Nad předmětnými stavbami se již ochranné pásmo vedení 220 kV nenachází a ve vztahu k účelové komunikaci nebyl vyžadován. Stavební záměr žalobkyně splňuje obecné požadavky na využívání území, stavba je v souladu se souhlasem vlastníka veřejné technické infrastruktury ČEPS, a.s. Záměr je přípustný z hlediska cílů a úkolů územního plánování, je řádně napojen na veřejně přístupnou komunikaci. Žalobkyně předložila veškeré doklady pro to, aby byla předmětná stavba povolena.

8. Žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.

III. Vyjádření žalovaného

9. Podle žalovaného ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že stavba byla v rozhodné době užívána. Žalovaný nehodnotil užívání stavby izolovaně k jedinému dni, ale v širších souvislostech kontinuálních změn na pozemku. Charakter pozemku se postupně a zásadním způsobem měnil, a to v důsledku umístění a provozování nepovolených staveb a jejich faktického užívání. Závěr o užívání stavby tedy nebyl založen na pouhé existenci stavebních objektů, nýbrž na jejich faktickém zapojení do činnosti probíhající na pozemku spočívající v odstavení techniky, skladování materiálů a změně charakteru území. Požadavek žalobkyně na detailní technické zkoumání vnitřního vybavení kontejnerů nebo funkčnosti fotovoltaických panelů jde nad rámec zákonných podmínek.

10. Žalovaný vycházel z toho, že žalobkyně nedisponuje žádným veřejnoprávním titulem k užívání stavby. Skutečnost, že žalobkyně podala žádost o dodatečné povolení, nemá na posouzení věci žádný vliv, jelikož žalobkyni nezaložilo oprávnění stavbu užívat.

11. Zbývající žalobní námitky nejsou způsobilé být předmětem nynějšího řízení, neboť námitky míří proti rozhodnutí o zamítnutí dodatečného povolení. Žalovaný se k nim proto nevyjadřoval.

12. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Posouzení věci

13. Žaloba není důvodná.

14. Stavební zákon rozlišuje mezi provedením stavby a jejím užíváním. Obecně pak platí, že stavbu lze užívat jen k povolenému účelu a zpravidla až po splnění podmínek pro její užívání. Samotná existence stavby totiž ještě neznamená, že ji lze také bez dalšího začít užívat. Právní režim užívání stavby je samostatně regulován a zákon jej váže jednak na účel, pro který byla stavba povolena, jednak na splnění podmínek, za nichž je užívání právně přípustné.

15. Podmínky přípustnosti užívání stavby vyplývají ze stavebního zákona (zejména z § 230). K užívání stavby musí existovat odpovídající veřejnoprávní titul a stavba může být užívána jen v mezích vymezeného účelu. Odpovídajícím veřejnoprávním titulem pro užívání stavby je třeba rozumět buďto kolaudační rozhodnutí, anebo, není-li kolaudační rozhodnutí vyžadováno, dokončení stavby a užívání v souladu s účelem vymezeným v povolení k její realizaci. Jakékoli užívání mimo tyto meze, zejména tedy užívání stavby nikdy nepovolené, užívání stavby před jejím dokončením bez povolení předčasného užívání, užívání bez kolaudace nebo užívání k jinému než povolenému účelu, je užíváním nezákonným.

16. Právní úprava § 294 odst. 1 písm. c) stavebního zákona, podle které může stavební úřad i bez provedené kontroly zakázat užívání záměru, je-li užíván v rozporu s tímto zákonem nebo jinými právními předpisy, pak slouží k prosazení výše uvedeného konceptu. V řízení o zákazu užívání stavby tedy stavební úřad posuzuje pouze ty skutečnosti, které jsou podstatné pro závěr, zda je stavba fakticky užívána a zda je takové užívání přípustné.

17. Podle soudu je v nynější věci zřejmé, že užívání stavby přípustné není. Žalobkyně provedla stavbu bez příslušného povolení a stavba nebyla ani dodatečně povolena. Žalobkyně tedy nedisponuje právním titulem, který by ji opravňoval k provedení stavby. Taková stavba pak nemohla být ani legálně užívána, neboť nepovolená stavba nemá vymezený účel užívání. Žalobkyně proto nemůže disponovat ani veřejnoprávním titulem, který by ji k tomuto nevymezenému účelu užívání opravňoval.

18. Nesouhlas žalobkyně s výsledkem posouzení její žádosti o dodatečné povolení stavby na tomto závěru ničeho změnit nemůže. Dodatečné povolení stavby není předmětem nynějšího řízení, a nelze v něm proto ani nepřímo přezkoumávat zákonnost či věcnou správnost samostatného pravomocného rozhodnutí o zamítnutí dodatečného povolení. Na akty orgánů veřejné moci je totiž třeba nahlížet jako na správné a zákonné až do okamžiku, než jsou zákonem předvídaným postupem zrušeny (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2014, č. j. 7 Aps 10/2013-52). Nelze je v jiném řízení „incidentně“ prohlásit za nezákonné. Žalovaný i soud tak byly při posouzení nynější věci pravomocným rozhodnutím o zamítnutí dodatečného povolení vázáni.

19. Veškerou argumentaci týkající se otázek povolení stavby měla tedy žalobkyně vznášet prostřednictvím opravných prostředků podaných v řízení o dodatečném povolení, případně v rámci včasného soudního přezkumu rozhodnutí o zamítnutí dodatečného povolení, avšak nikoliv v rámci řízení o zákazu užívání nepovolené stavby. K namítanému nesprávnému posouzení charakteru komunikace, nutnosti vyjádření společnosti ČEPS, a.s., či přípustnosti záměru z hlediska cílů a úkolů územního plánování proto soud přihlížet nemohl. Pro posouzení nynější věci nebyla žádná z výše nastíněných otázek relevantní. Rozhodné bylo toliko to, že žalobkyně prokazatelně provedla stavbu bez příslušných opatření stavebního úřadu, a k jejímu užívání, lhostejno k jakému konkrétnímu účelu, tak nebyla oprávněna. Užívání stavby tedy bylo nepřípustné a druhá podmínka § 294 stavebního zákona splněna nebyla.

20. Zbývalo tak pouze posoudit, zda správní orgány dostatečně prokázaly, že žalobkyně stavbu fakticky užívala, a tedy že byla splněna také první podmínka pro vydání rozhodnutí o zákazu užívání. Pouze fyzická existence stavby ještě její užívání neprokazuje. Užíváním záměru je tedy třeba rozumět takový stav, kdy stavba nebo její část není pouze pasivně existujícím objektem, ale je funkčně zapojena do určité činnosti, je reálně využívána a fakticky slouží nějakému účelu. Nejde přitom jen o situace, kdy je stavba užívána v plném provozním režimu. Postačí, že je objektivně využívána jako zázemí, sklad, kancelář, manipulační prostor nebo jiným srovnatelným způsobem (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2015, č. j. 4 As 260/2014-23, nebo Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2019, č. j. 10 A 60/2017-68)

21. Zákon přitom nestanoví, které všechny aspekty provozu musí stavební úřad zjišťovat, aby mohl konstatovat, že je stavba užívána. Faktické užívání stavby je otázkou skutkovou, věcné posouzení proto bude vždy záviset na konkrétních okolnostech případu. Není proto nutné zjišťovat každý dílčí aspekt, jestliže skutkový stav již spolehlivě prokazuje, že stavba byla zapojena do reálné činnosti na pozemku. V nynější věci tudíž nebylo nutné, aby žalovaný prokazoval každý jednotlivý projev provozu kontejnerů, tedy např. zda bylo do nich v konkrétní den vstupováno, zda byly vytápěny, osvětleny nebo zda fotovoltaické panely právě vyráběly elektrickou energii pro konkrétní spotřebič. Rozhodující bylo, zda z celkového skutkového obrazu plyne, že předmětné objekty nejsou na pozemku pouze odloženy, ale že jsou reálně využívány jako součást činnosti na místě. Požadavek na detailní zjištění technického stavu jde proto nad rámec zákonných předpokladů pro vydání zákazu užívání.

22. Stejně tak zákon nestanoví, že by muselo být prokázáno dlouhodobé či trvalé užívání v nějaké minimální časové intenzitě. Podstatné je, zda byla stavba v rozhodné době skutečně užívána a zda bylo toto užívání nezákonné. Bylo-li v rámci kontrolní činnosti zjištěno, že nepovolená stavba slouží činnosti probíhající na pozemku, nebylo třeba dále prokazovat, že tatáž intenzita užívání trvala po delší časový úsek.

23. Podle soudu je pak z leteckých snímků i z fotografií pořízených na místě dne 20. 8. 2019 a 28. 1. 2025 založených ve správním spisu jednoznačné, že stavba užívána byla. Došlo k jasné a zřetelné proměně pozemku, stavba byla rozšířena a zvětšena, stan byl nahrazen pevnou konstrukcí, na pozemek bylo navezeno více materiálu a stavební techniky, byly zde odstaveny automobily. Pozemek nesloužil jen nahodilému odložení věcí, nýbrž organizované činnosti probíhající za pomoci těchto objektů.

24. Námitka žalobkyně, že šlo jen o „dočasné skladiště“ či „manipulační prostor“, tento závěr nevyvrací. Jsou-li nepovolené kontejnery, související technické prvky a další stavební části reálně využívány jako zázemí pro skladování, manipulaci nebo odstavení techniky, jde o faktické užívání stavby, nikoliv jen o její pasivní existenci. Jde tedy přesně o to funkční využití, které je v nyní řešeném případě faktickým užíváním stavby.

25. Soud proto uzavřel, že námitky žalobkyně byly nedůvodné. Žalovaný zjistil skutkový stav věci v dostatečném rozsahu a soud neměl pochyb o tom, že žalobkyně nepovolenou stavbu v rozporu se zákonem fakticky užívala.

V. Závěr a náklady řízení

26. Soud tedy shledal námitky žalobkyně neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního („s. ř. s.“).

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 30. června 2026 Mgr. Petr Šebek v. r. předseda senátu