31 Af 76/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobce: F. P., proti žalovanému: Masarykova univerzita, sídlem Žerotínovo náměstí 617/9, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2014, č. j. MU- PS/18187/2014/44932/FSS, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předmět řízení

1. Žalobce se žalobou doručenou Krajskému soudu v Brně dne 27. 11. 2014 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2014, č. j. MU-PS/18187/2014/44932/FSS (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí děkana ze dne 21. 10. 2014, č. j. MU-PS/16863/2014/44932/FSS o vyměření poplatku spojeného se studiem (dále též „prvostupňové rozhodnutí“) a současně rozhodl o snížení poplatku za prodlouženou dobu studia, který byl vyměřen za dalších započatých šest měsíců studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity ve výši 7.800 Kč. Poplatek za studium byl stanoven v souladu s ustanovením § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále též „zákon o vysokých školách“).

II. Obsah žaloby

2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je v rozporu se zákonem o vysokých školách, jelikož nerozlišuje pojmy další a delší studium. Žalobce nevidí žádný zákonný důvod k postupu žalovaného, tj. k směšování jeho prvního neúspěšného bakalářského studia a dalšího magisterského studia. Žalobce tvrdí, že mu byl poplatek za studium vyměřen chybně a nezákonně, protože se jeho situace má posuzovat podle ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách a ne podle ustanovení § 58 odst. 3.

3. Dne 14. 12. 2014 žalobce podal u zdejšího soudu žádost o odkladný účinek napadeného rozhodnutí. Odkladný účinek zdejší soud dne 16. 1. 2015 usnesením č. j. 31 Af 76/2014-33 přiznal.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

4. Žalovaný ve svém vyjádření, doručeném soudu dne 20. 1. 2015 navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Žalovaný uvádí, že žalobce měl ke dni vyměření poplatku za studium za sebou studium dvouoborového bakalářského studia, které ukončil jinak než řádně (v délce 1006 dnů), poté se stal absolventem jednooborového bakalářského studia, na které navázal studiem magisterským (90 dní), jehož standardní doba studia je dva roky. V ustanovení § 58 odst. 4 v části za středníkem je jasně stanoveno, že za studenta v dalším studiu nelze považovat absolventa bakalářského studijního programu studujícího v navazujícím magisterském studijním programu. V režimu dalšího studia může tedy podle ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách být absolvent bakalářského studia, který studuje v dalším nikoliv však v navazujícím studiu. Žalobce se tedy nenachází v režimu dalšího studia, jak se mylně domnívá. Vzhledem k tomu, že doba studia žalobce v magisterském studijním programu (90 dnů) a doba studia bakalářského programu ukončeného jinak než řádně (1006 dnů) přesáhla v součtu standardní dobu studia (2 roky) zvětšenou o jeden rok (1095 dnů), byl žalobci vyměřen poplatek za prodlouženou dobu studia. Navíc konstatuje, že žalobcem navrhované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 46/2013 nelze použít, jelikož se jedná o případ, kdy absolvent bakalářského programu i navazujícího magisterského studia studoval v dalším bakalářském programu.

5. Žalobce ve své replice, doručené soudu dne 9. 2. 2015 odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 46/2013 a na důvodovou zprávu k zákonu o vysokých školách, kterým podporuje svá tvrzení. Žalobce se domnívá, že celková doba jeho všech předchozích studií kumulativně nepřesáhla standardní dobu bakalářského studia zvětšenou o jeden rok. Žalobce dokládá jiné přístupy, v případě vybírání poplatků za studium, na dalších univerzitách v České republice. Žalobce má za to, že otázka vybírání poplatků za studium, v jeho konkrétním případě, může podléhat právnímu partikularismu nebo nesprávnému či nejasnému výkladu práva.

IV. Posouzení věci krajským soudem

6. Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2, věta první, s.ř.s.), jakož i řízení předcházející jeho vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Zdejší soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem.

7. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce byl dne 14. 7. 2010 přijat k prezenčnímu bakalářskému studiu dvouoborového Mezinárodního teritoriálního studia (studijní obor Evropská studia, hospodářská politika) na mezifakultním studiu na Masarykově univerzitě, na Fakultě sociálních studií a Ekonomicko-správní fakultě. Dne 15. 4. 2013 žalobce ukončil toto studium z důvodu nesplnění požadavků kladených na studium, tj. studium bylo ukončeno jinak než řádně (ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o vysokých školách), trvalo celkem 1006 dnů. Dne 17. 7. 2013 žalobce nastoupil na jednooborové bakalářské studium studijního programu Mezinárodního teritoriálního studia (studijní obor Evropská studia), který úspěšně ukončil dne 6. 6. 2014. Od 17. 7. 2014 byl žalobce přijat ke studiu magisterského studijního programu Mezinárodní teritoriální studia (studijní obor Evropská studia) na Fakultě sociálních studií na Masarykově univerzitě, jehož standardní doba studia je dva roky.

8. V daném případě mezi žalobcem a žalovaným tkví hlavní spor v tom, jaké ustanovení zákona o vysokých školách se aplikuje na projednávanou věc, a to zda ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách nebo ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách.

9. Ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách zní: „Studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu; do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech, které byly ukončeny jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3, přičemž období, ve kterém student studoval v takovýchto studijních programech a v aktuálním studijním programu souběžně, se do doby studia započítávají pouze jednou. Od celkové doby studia vypočtené podle tohoto odstavce se však nejdříve odečte uznaná doba rodičovství.“

10. Ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách zní: „Studuje-li absolvent bakalářského nebo magisterského studijního programu v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanoví mu veřejná vysoká škola poplatek za studium, který činí za každý další započatý jeden rok studia nejvýše základ podle odstavce 2; to neplatí, studuje-li absolvent bakalářského studijního programu v navazujícím magisterském studijním programu či jde-li o souběh řádných studijních programů nepřesahující standardní dobu studia programu jednoho. Pokud celková doba dalšího studia překročí standardní dobu studia, stanoví veřejná vysoká škola poplatek za studium podle odstavce 3.“

11. Statut Masarykovy univerzity, příloha č. 6 – Poplatky spojené se studiem v čl. 4 uvádí, že: „(1) Poplatek za prodlouženou dobu studia je povinen platit student, který studuje v bakalářském nebo magisterském studijním programu déle než je standardní doba tohoto studia (čl. 2 odst. 1) zvětšená o jeden rok. (2) Pro posuzování prodloužené doby studia se k době odstudované v aktuálním studijním programu připočítávají rovněž všechna časová období odstudovaná studentem ve všech bakalářských nebo magisterských studijních programech ukončených jinak než řádně podle § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3 zákona, která nejsou souběžná se studiem v aktuálním studijním programu. Studoval-li student v určitém časovém období souběžně ve více takových studijních programech, připočítává se toto období vždy pouze jednou. Doba, po kterou bylo studium přerušeno, a uznaná doba rodičovství (§ 21 odst. 1 písm. f) zákona) se nezapočítávají. (3) Poplatek za prodlouženou dobu studia činí za každých dalších započatých šest měsíců studia nejméně jedenapůlnásobek základu stanoveného podle § 58 odst. 2 zákona.“

12. Statut Masarykovy univerzity, příloha č. 6 – Poplatky spojené se studiem v čl. 5 uvádí, že: „(1) Poplatek za další studium je povinen platit student, který je absolventem bakalářského nebo magisterského studijního programu a studuje v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu. (2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jde-li o studenta a) který je absolventem předcházejícího bakalářského studijního programu (čl. 2 odst. 4), jenž aktuálně studuje v navazujícím magisterském studijním programu, nebo b) ve studijním programu, jenž začal studovat jako řádný studijní program (čl. 2 odst. 2), a v jehož průběhu absolvoval souběžné studium jiného řádného studijního programu, ve kterém nestudoval déle, než byla standardní doba tohoto jiného studia. (3) Poplatek za další studium činí za každý započatý rok studia nejvýše základ stanovený podle § 58 odst. 2 zákona.“

13. Žalobce má za to, že v jeho případě u vyměřování poplatku za studium měla vysoká škola postupovat dle ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách. Ze znění ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách a znění statutu Masarykovy univerzity, příloha č. 6 čl. 5 je zřejmé, že toto ustanovení směřuje k dalšímu studiu, které student absolvuje, jedná se tudíž o absolventa. Ze znění ustanovení lze konstatovat, že se jedná o případ, kdy student absolvuje řádně jeden bakalářský studijní program a jde studovat další bakalářský studijní program, nebo absolvuje magisterský studijní program a jde studovat jiný, další, magisterský nebo bakalářský studijní program, případně, kdy studuje bakalářský studijní program a začne studovat magisterský studijní program, který nenavazuje na studijní program předešlý. Za středníkem (věta druhá ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách) je jasná definice případů (viz níže též Statut Masarykovy univerzity, příloha č. 6 čl. 5 odst. 2 písm. a)), na kdy se odst. 4 ustanovení § 58 zákona o vysokých školách neaplikuje, a to na případy, kdy absolvent bakalářského studijního programu studuje v navazujícím magisterském studijním programu. Dle přílohy č. 6 k statutu Masarykovy univerzity Poplatky spojené se studiem čl. 5, který v odst. 2 stanovuje, že se poplatek za další studium (§ 58 odst. 4 zákona o vysokých školách) nepoužije na studenta, který je absolventem předcházejícího bakalářského studijního programu, jenž aktuálně studuje v navazujícím magisterském studijním programu.

14. V případě žalobce nelze aplikovat ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách, jelikož je studentem navazujícího magisterského studia, tudíž spadá pod výjimku, na kterou odst. 4 ustanovení § 58 zákona o vysokých školách nelze aplikovat (ani dle čl.

5. Přílohy č. 6 Statutu Masarykovy univerzity). Z negativního vymezení, plynoucího ze znění ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách, je nutné dovodit, že poplatek za další studium není možné užít v případě žalobce.

15. I v případě, že by se na žalobce pohlíželo, jako na absolventa podle odst. 4 věty druhé, ustanovení § 58 zákona o vysokých školách, není možné toto ustanovení na jeho případ aplikovat, jelikož se v případě žalobce jedná o překročení standardní doby studia. V takových případech ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách přímo odkazuje zpět na § 58 odst. 3 téhož zákona.

16. Žalobce opomíná vztah mezi ustanovením § 58 odst. 3 a § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách, který definuje Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 46/2013-34, kde uvádí, že „[z] citovaných ustanovení je jazykovým a systematickým výkladem možno dospět k závěru, že použitím pojmu student v hypotéze odst. 3 a pojmu absolvent, který studuje v dalším studijním programu v hypotéze odst. 4, je úmyslně odlišeno postavení těchto dvou subjektů a jsou jim určeny při stanovování poplatků různé právní režimy. V prvním případě se jedná o studenta, který studuje v delším studiu, zatímco v odst. 4 je absolvent osobou, která již řádně ukončila studium na některé z vysokých škol (§ 45 odst. 3, § 46 odst. 3 zákona o vysokých školách), získala akademický titul (§ 45 odst. 4, § 46 odst. 4 a 5 zákona o vysokých školách) a zároveň započala další studium. Jedná se tedy o studenta, na kterého musí být aplikováno po splnění vymezených podmínek ust. § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách. Pokud tedy absolvent některé z veřejných vysokých škol pokračuje v dalším studiu, je nutno na něj aplikovat ustanovení odst. 4 a vyměřit mu poplatek za další studium. Ust. § 58 odst. 4 věta druhá zákona o vysokých školách stanoví, že i absolventovi může být vyměřen poplatek za delší studium podle odst.

3. Vztah ust. § 58 odst. 3 a odst. 4 je v případě poplatků za delší studium vztahem obecného a speciálního ustanovení. Ust. § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách se na absolventa použije až v případě, kdy překročí ve svém dalším studiu standardní dobu studia uvedenou v ust. § 45 odst. 2 nebo v ust. § 46 odst. 2 zákona o vysokých školách.“ Nejvyšší správní soud shrnuje, že „[p]okud tedy celková doba studia v tomto dalším studiu překročí standardní dobu studia, přechází absolvent z režimu odst. 4 citovaného ustanovení, tedy z dalšího studia, a nachází se v režimu odst. 3 citovaného ustanovení, je v delším studiu a vysoká škola mu vyměří poplatek za delší studium.“ Z uvedené judikatury lze zdůraznit především zásadní výklad týkající se vztahu mezi ustanovením § 58 odst. 4 a ustanovením § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, a to, že se jedná o vztah obecného a speciálního ustanovení. Ze znění uvedených ustanovení vyplývá, že pokud se jedná o absolventa, je možné mu vyměřit poplatek dle ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách, ale pouze v tom případě, že nepřekročí standardní dobu studia. Pokud standardní dobu studia překročí, přesouvá se absolvent z režimu dle § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách do režimu studenta dle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách.

17. Žalovaný aplikoval dle zákona na projednávanou věc ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách. Ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách upravuje situaci, kdy student studuje ve studijním programu déle než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok. Důležitá část ustanovení, která se týká započítání studií, uvádí, že do doby studia se započtou též doby všech předchozích studií v bakalářských a magisterských studijních programech, které byly ukončeny jinak než řádně dle ustanovení § 45 odst. 3 nebo § 46 odst. 3 zákona o vysokých školách

18. Ze spisového materiálu vyplývá, že žalobce řádně neukončil bakalářské dvouoborové studium, které trvalo v délce 1006 dnů. Tím, že začal studovat magisterský studijní obor v jiném oboru (jednooborový studijní program Mezinárodní teritoriální studia - studijní obor Evropská studia) než v oboru, ve kterém řádně neukončil studium (dvouoborový studijní program Mezinárodního teritoriálního studia - studijní obor Evropská studia, hospodářská politika), počítá se k jeho magisterskému studiu doba studia řádně neukončeného bakalářského studia, a tudíž tak žalobce svým studiem překračuje řádnou dobu studia magisterského, která je dle ustanovení § 46 odst. 2 zákona o vysokých školách jeden a nejvýše tři roky. Tím, se délka standardní doby studia magisterského programu prodloužila o jeden rok a jeden den, čímž překračuje délku řádné doby studia magisterského programu vymezeného zákonem, dle zákona veřejná vysoká škola vyměří poplatek za překročení standardní doby studia za každých započatých šest měsíců studia.

19. K vymezení standardní doby studia ve vztahu k ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách se vyjadřuje Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 31. 7. 2013, č. j. 4 As 11/2013-42, kde uvádí, že „[i]nterpretace § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách je jednoznačná a nedává prostor k výkladu ... Pokud toto ustanovení váže uložení poplatku za delší studium na skutečnost, že student překročí standardní dobu studia v příslušném studijním programu o více než jeden rok, tedy studuje déle, je již na základě jeho gramatického výkladu nepochybné, že vyměření poplatku za delší studium je odvozeno od trvání standardní doby studia. Standardní doba studia podle § 61 téhož zákona počíná dnem zápisu do studia, kdy se z dané osoby stává student, a končí dnem ukončení studia podle § 55 odst. 1 (absolvování studia) nebo § 56 odst. 1 a 2 (jiné způsoby ukončení studia), kdy osoba přestává být studentem.“ Standardní doba studia magisterského programu je jeden a nejvýše tři roky. V případě žalobce je standardní délka magisterského studia na zvoleném jednooborovém studiu dva roky plus jeden rok. Tím, že řádně neukončil dvouoborové bakalářské studium, které celkově trvalo tři roky, přičítá se toto neukončené studium k započatému studiu magisterskému, čímž překročil standardní dobu studia magisterského oboru dle ustanovení 46 odst. 2 zákona o vysokých školách o jeden rok a jeden den a dle ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách mu tak byl vyměřen poplatek za delší studium, za každých započatých šest měsíců studia.

20. Závěrem je třeba zdůraznit, že i kdyby soud nahlížel na žalobce jako na absolventa, dle ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách, bakalářského jednooborového studia studijního programu Mezinárodního teritoriálního studia – studijní obor Evropská studia, který řádně ukončil dle ustanovení § 45 odst. 3 zákona o vysokých školách, jak žalobce tvrdí v podané žalobě, a bylo by tak možné mu poplatek vyměřit dle ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách za každý další započatý rok studia, soud konstatuje, že žalobce je aktuálně studentem navazujícího magisterského studia a svým celkovým studiem překračuje standardní dobu studia tohoto magisterského programu a musí mu tak být poplatek vyměřen dle ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, jelikož samotné ustanovení § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách ve větě druhé odkazuje na ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách, a to tak, že v případě překročení standardní doby studia, stanoví veřejná vysoká škola poplatek za studium podle § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách. Zdejší soud proto uvádí, že i v případě, že by žalobce splňoval definici absolventa dle ustanovení § 58 odst. 4, nejsou kumulativně splněny podmínky citovaného ustanovení, neboť nesplňuje podmínku nepřekročení standardní doby studia dle zákona o vysokých školách. Veřejná vysoká škola tak při vyměření poplatku za studium dle ustanovení § 58 odst. 3 zákona o vysokých školách za každých šest započatých měsíců studia nepochybila a jednala v souladu se zákonem a v souladu s vnitřními předpisy.

V. Shrnutí a náklady řízení

21. S ohledem na vše shora uvedené soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji postupem dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

22. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce v řízení úspěšný nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, však žádné náklady spojené s tímto řízením nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015 č.j. 7 Afs 11/2014-47). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 8. července 2016 JUDr. Jaroslava Skoumalová předsedkyně senátu