32 A 17/2025

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci žalobce: P. P. bytem X zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. KUJI 38184/2025, sp. zn. 249/2025 OOSC/57, takto:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 22. 4. 2025, č. j. KUJI 38184/2025, sp. zn. 249/2025 OOSC/57, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21 404 Kč k rukám JUDr. Emila Flegela, advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění:

1. Žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2025, č. j. KUJI 38184/2025, sp. zn. 249/2025 OOSC/57, kterým žalovaný podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce jako nepřípustné.

2. Žalobce uvedeným odvoláním, podaným obecným zmocněncem R. N., napadl rozhodnutí Magistrátu města Jihlavy, odboru dopravy (dále jen „magistrát“), ze dne 11. 2. 2025, č. j. MMJ/OD/51828/2025-ChZ.

3. Uvedeným rozhodnutím magistrát uznal žalobce vinného tím, že dne 14. 6. 2024 v 11:08 hod. řídil motorové vozidlo tov. zn. Mercedes, RZ X, v obci Jihlava, část Pávov-páteřní, část Pávov poblíž č.p. 69, kde je rychlost jízdy stanovena na 50 km/h, nedovolenou rychlostí, neboť mu byla hlídkou Městské policie Jihlava pomocí laserového rychloměru LTI 20/20 TruCAM naměřena na vzdálenost 255 metrů od postavení hlídky rychlost jízdy 76 km/h (s možnou odchylkou měřícího zařízení ve výši ± 3 km/h), tedy po odečtu toleranční odchylky ve prospěch řidiče nejnižší možná rychlost 73 km/h. Tímto jednáním žalobce porušil § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), čímž se dopustil z nedbalosti přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona o silničním provozu. Magistrát za uvedený přestupek uložil žalobci podle § 35 písm. b) a § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), ve spojení s § 125c odst. 5 písm. c) zákona o silničním provozu pokutu ve výši 2 000 Kč, spolu s povinností uhradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 2 500 Kč podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení.

I. Shrnutí procesního postoje žalobce

4. Žalobce namítá, že žalovaný pochybil, pokud odvolání žalobce proti rozhodnutí magistrátu zamítl jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 správního řádu. Žalovaný vycházel z nesprávného právního závěru, že odvolání bylo podáno osobou, která žalobce nezastupovala, a tedy nebylo způsobilé vyvolat účinky řádného opravného prostředku.

5. Dne 12. 2. 2025 vydal magistrát usnesení o nepřipuštění zastoupení podle § 72b přestupkového zákona. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 12. 2. 2025, avšak obecnému zmocněnci bylo doručeno až dne 21. 2. 2025. Žalobce byl v době vydání (vypravení) rozhodnutí magistrátu zastoupen obecným zmocněncem. Přesto magistrát rozhodnutí o přestupku doručil pouze žalobci, nikoli jeho obecnému zmocněnci. Tím žalovaný porušil § 34 odst. 2 správního řádu. Doručení rozhodnutí magistrátu přímo žalobci tak podle zákona nemělo žádné právní účinky pro běh lhůt. Žalobce prostřednictvím obecného zmocněnce podal odvolání proti rozhodnutí magistrátu dne 20. 2. 2025, tedy v době, kdy usnesení o nepřipuštění zastoupení nebylo pravomocné a kdy nebylo obecnému zmocněnci doručeno. V okamžiku podání a doručení odvolání byl obecný zmocněnec osobou oprávněnou žalobce zastupovat. Závěr žalovaného, podle něhož žalobce věděl od 12. 2. 2025, že není zastoupen obecným zmocněncem, nemůže obstát. Samotné doručení usnesení zastoupenému nemůže založit účinky vůči obecnému zmocněnci ani zhojit skutečnost, že usnesení nebylo pravomocné. Do nabytí právní moci usnesení o nepřipuštění zastoupení bylo zastoupení žalobce obecným zmocněncem nadále účinné.

6. V replice k vyjádření žalovaného žalobce setrval na své dosavadní argumentaci a doplnil, že pro posouzení přípustnosti odvolání není rozhodné subjektivní vědomí žalobce o existenci rozhodnutí o přestupku, nýbrž objektivní skutkový a právní stav. Postup žalovaného nemá oporu v žádném zákonném ustanovení a představuje nepřípustné a svévolné zpřísnění procesních podmínek v neprospěch účastníka řízení.

7. Žalobce má za to, že tím, že žalovaný zamítl odvolání jako nepřípustné, zatížil napadené rozhodnutí nezákonností spočívající v nesprávném právním posouzení otázek zastoupení a doručování. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem.

II. Shrnutí procesního postoje žalovaného

8. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. Věcně setrvává na závěrech obsažených v napadeném rozhodnutí, které reagují na podstatu námitek žalobce. Zdůrazňuje, že žalobce nebyl materiálně zkrácen na svých právech, neboť žalovaný mu výzvou k odstranění vad odvolání ze dne 17. 3. 2025 umožnil, aby se s odvoláním podaným obecným zmocněncem „ztotožnil“.

9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem.

III. Posouzení věci

10. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, dále jen „s. ř. s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68 a § 70 s. ř. s.).

11. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. O věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s.

12. Podle § 72b přestupkového zákona správní orgán usnesením rozhodne o tom, že nepřipustí zastoupení na základě plné moci, pokud zmocněnec vystupuje v řízení o přestupcích v různých věcech opětovně, nejde-li o advokáta nebo jinou osobu poskytující právní služby soustavně a za úplatu podle jiného zákona.

13. Podle § 33 odst. 1 správního řádu si účastník může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu. V téže věci může mít účastník současně pouze jednoho zmocněnce.

14. Podle § 34 odst. 1 správního řádu zástupce podle § 32 a 33 v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

15. Podle § 34 odst. 2 správního řádu s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují se písemnosti pouze zástupci. Doručení zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt, nestanoví-li zákon jinak.

16. Podle § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu se vydáním rozhodnutí rozumí předání stejnopisu písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle § 19, popřípadě jiný úkon k jeho doručení, provádí-li je správní orgán sám; na písemnosti nebo poštovní zásilce se tato skutečnost vyznačí slovy: "Vypraveno dne:".

17. Podle § 76 odst. 5 správního řádu se proti usnesení může odvolat účastník, jemuž se usnesení oznamuje. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Proti usnesení, které se pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví zákon, se nelze odvolat.

18. Podle § 92 odst. 1 správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací správní orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí.

19. Předně je třeba určit okamžik, kdy bylo obecnému zmocněnci doručeno usnesení o nepřipuštění zastupování žalobce, protože od tohoto okamžiku se odvíjí odpověď jak na otázku, zda bylo samotné rozhodnutí magistrátu ve věci samé (o přestupku) doručováno v souladu se zákonem, tak i posouzení oprávnění obecného zmocněnce k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí.

20. Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaný rozhodl usnesením ze dne 10. 2. 2025, č. j. MMJ/OD/51500/2025-ChZ, o tom, že se zastoupení žalobce zvoleným obecným zmocněncem nepřipouští, protože zvolený obecný zmocněnec vystupuje v řízení o přestupcích v různých věcech opětovně a nejde o advokáta nebo jinou osobu poskytující právní služby soustavně za úplatu. Z doručenek datových zpráv založených ve správním spisu soud zjistil, že usnesení o nepřipuštění zastupování žalobce obecným zmocněncem bylo magistrátem doručováno jak žalobci, tak obecnému zmocněnci. Žalobci bylo toto usnesení zasláno (vypraveno) dne 12. 2. 2025 a doručeno bylo téhož dne. Obecnému zmocněnci bylo usnesení zasláno (a dodáno) do datové schránky dne 11. 2. 2025, avšak k jeho doručení došlo až dne 21. 2. 2025.

21. Magistrát rovněž doručoval rozhodnutí o přestupku následně napadené odvoláním podaným obecným zmocněncem, a to pouze žalobci. Do datové schránky žalobce bylo zasíláno (a dodáno) dne 11. 2. 2025, přičemž téhož dne bylo i doručeno (žalobce se s jeho obsahem tudíž seznámil dne 11. 2. 2025).

22. Dne 20. 2. 2025 bylo z datové schránky obecného zmocněnce zasláno magistrátu blanketní odvolání. Dne 17. 3. 2025 vyzval magistrát žalobce, výzvou doručenou mu téhož dne do jeho datové schránky, aby ozřejmil, zda podával odvolání proti rozhodnutí o přestupku, a aby je stanoveným způsobem doplnil. Na tuto výzvu žalobce nereagoval.

23. Pro posouzení důvodnosti žaloby a sporné právní otázky přípustnosti podaného odvolání, jsou rozhodná pravidla, která upravují vztah mezi obecným zmocněncem a zastoupeným. Pro tento vztah je typické, že obecný zmocněnec jedná jménem zastoupeného, přičemž účinky jeho úkonů se přímo přičítají zastoupenému; obecný zmocněnec tak svým jednáním vyvolává vznik práv a povinností na straně zastoupeného. Z uvedeného důvodu správní řád stanoví, že písemnosti určené zastoupenému se doručují výhradně jeho zmocněnci, přičemž pouze takové doručení má účinky pro založení běhu lhůt v řízení. Toto pravidlo je prolomeno výjimkou, podle níž se zastoupenému doručují písemnosti, které jej povolávají k osobnímu provedení určitého úkonu. I v takovém případě však lhůta k provedení úkonu začíná běžet teprve doručením písemnosti zástupci (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2009, č. j. 7 Azs 21/2009-60, či ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 As 60/2016-26).

24. Je přitom nesporné, že usnesení o nepřipuštění zastoupení žalobce bylo obecnému zmocněnci doručeno až dne 21. 2. 2025 (to nerozporuje ani žalovaný). Do právní moci uvedeného usnesení (ta nastala uplynutím lhůty k napadení uvedeného usnesení odvoláním) tak trvaly účinky zastoupení žalobce obecným zmocněncem v plném rozsahu. Magistrát byl proto povinen veškeré písemnosti v řízení doručovat výlučně tomuto zmocněnci.

25. Nejvyšší správní soud přitom ve vztahu k rozhodnutí o přestupku opakovaně dovodil, že nespadá do okruhu písemností uvedených v § 34 odst. 2 správního řádu, které se doručují nejen zástupci, ale i zastoupenému. Při oznámení rozhodnutí o přestupku totiž správní orgán nepotřebuje osobní součinnost účastníka řízení, a proto je s ohledem na smysl procesního zastoupení doručuje výhradně jeho zmocněnci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 12. 2008, č. j. 1 As 100/2008-61). Tento právní názor Nejvyšší správní soud následně potvrdil i ve své další judikaturní praxi (např. rozsudky ze dne 9. 6. 2016, č. j. 6 As 79/2016-24, ze dne 27. 10. 2016, č. j. 9 As 9/2016-52, bod 18, či ze dne 10. 1. 2018, č. j. 8 As 255/2017-49, bod 17). Závěr, podle něhož se konečné rozhodnutí ve věci samé, jímž je za přestupek uložen správní trest, doručuje výhradně zástupci účastníka řízení a pouze takové doručení má účinky založení běhu lhůt, pak Nejvyšší správní soud znovu zopakoval i ve svém rozsudku ze dne 18. 11. 2022, č. j. 2 As 66/2022-24, bod 26). Doručení rozhodnutí, jímž je ukládán správní trest za přestupek, zastoupenému účastníku řízení namísto jeho zmocněnci v nyní posuzované věci tak představuje ve smyslu výše citované judikatury vadu řízení.

26. Projeví-li účastník řízení vůli být v přestupkovém řízení zastoupen zmocněncem, je správní orgán povinen daný projev vůle respektovat a veškeré písemnosti určené účastníku řízení, s výjimkou těch, které vyžadují jeho osobní součinnost, doručovat výlučně zvolenému zmocněnci. Pouze za splnění těchto podmínek může procesní zastoupení naplnit svůj účel, kterým je zajistit ochranu práv a oprávněných zájmů osoby, vůči níž je vedeno sankční řízení. Žalovaný tak pochybil, pokud se ztotožnil s postupem magistrátu, který rozhodnutí o přestupku doručil pouze žalobci, nikoli jeho zástupci. Stejně tak žalovaný pochybil, posoudil-li odvolání podané obecným zmocněncem žalobce jako nepřípustné.

27. Vydal-li (vypravil-li) magistrát rozhodnutí o přestupku dne 11. 2. 2025, tedy v době, kdy zastoupení žalobce obecným zmocněncem stále trvalo, měl rozhodnutí o přestupku doručovat obecnému zmocněnci. Rozhodnutí o přestupku bylo žalobci nadto doručováno o den dříve, než mu magistrát doručoval (dne 12. 2. 2025) usnesení o nepřipuštění zastupování uvedeným obecným zmocněncem. Na postup magistrátu, který v uvedeném období doručoval rozhodnutí o přestupku pouze žalobci, je proto nutné nahlížet jako na postup v rozporu s výše citovanými pravidly správního řádu (§ 34 odst. 2 správního řádu). Doručení rozhodnutí o přestupku žalobci proto nemohlo vyvolat žádné procesní účinky, zejména založit běh lhůt. Nemohlo ani zpochybnit oprávnění zmocněnce činit za žalobce procesní úkony. K tomu byl obecný zmocněnec oprávněn až do nabytí právní moci usnesení o nepřipuštění jeho zastupování.

28. Soud se neztotožňuje s argumentací žalovaného, podle níž ke dni odeslání výzvy k odstranění vad odvolání (již správně) žalobci, tj. dne 17. 3. 2025, mělo být žalobci zřejmé, že obecný zmocněnec žalobce zastupovat nemohl; to totiž na vadném postupu magistrátu, který účinky tohoto odvolání nepřičítal žalobci, nic nemění. Jestliže obecný zmocněnec podal odvolání proti rozhodnutí magistrátu o přestupku dne 20. 2. 2025, učinil tak v době, kdy jeho zastupování žalobce ještě trvalo, neboť usnesení o nepřipuštění zastoupení mu dosud nebylo doručeno a nenabylo právní moci. Odvolání proto bylo podáno oprávněnou osobou a nelze je považovat za nepřípustné. Jednalo se o řádný procesní úkon, učiněný oprávněnou osobou, k němuž byl správní orgán povinen přihlédnout s účinky vztahujícími se k žalobci. Ze žádného zákonného ustanovení žalobci neplynula povinnost se s takovým odvoláním „výslovně ztotožnit“.

29. Za této situace důvod zamítnutí odvolání jako podaného neoprávněnou osobou s odkazem na usnesení ze dne 10. 2. 2025, č. j. MMJ/OD/51500/2025-ChZ, není správný a zákonný. Za tohoto stavu nemůže napadené rozhodnutí jako zákonné v rámci soudního přezkumu obstát, neboť uvedený nesprávný závěr je nosným důvodem napadeného rozhodnutí.

30. Soud proto podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ve smyslu § 78 odst. 4 s. ř. s. V něm je žalovaný podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán výše vysloveným právním názorem.

IV. Náklady řízení

31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce byl ve věci úspěšný, a proto mu náleží právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že žalobci vznikly náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč a dále náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 4 620 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, žaloba, replika), společně se třemi režijními paušály po 450 Kč (§ 7 bod 5, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a] a d], § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb, advokátní tarif), a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je zástupce žalobce povinen odvést (§ 57 odst. 2 s. ř. s.), celkem tedy 21 404 Kč. K zaplacení k rukám advokáta žalobce byla žalovanému stanovena přiměřená lhůta. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 23. července 2026 Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje P. H.