32 A 26/2014

Rubrum

32 A 26/2014-62 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudkyň JUDr. Evy Lukotkové a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce: S. H., nar. ………, st. příslušnost T., bytem …….., …………, zastoupen obecným zmocněncem: M. H., nar. ……….., bytem: …………………, proti žalovanému Ministerstvu zahraničních věcí České republiky, Odbor konzulárních koncepcí a metodiky, Loretánské nám. 5, 118 00 Praha 1 – Hradčany, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2013, č. j. 307815/2013-KKM, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou dne 18. 12. 2013 Městskému soudu v Praze a usnesením ze dne 30. 1. 2014, č. j. 3 A 137/2013-24 postoupenou Krajskému soudu v Brně žalobce brojí proti rozhodnutí Ministerstva zahraničních věcí České republiky, Odboru konzulárních koncepcí a metodiky ze dne 1. 11. 2013, č. j. 307815/2013-KKM, kterým žalovaný posoudil žádost žalobce o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza v souladu ust. § 180e odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), která byla doručena dne 1. 10. 2013 na Velvyslanectví České republiky v Tunisu, tak, že rozhodnutí pokračování 2 32 A 26/2014 Velvyslanectví České republiky v Tunisu bylo shledáno v souladu s ust. § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Žalobce s napadeným rozhodnutím nesouhlasí a namítá, že byl v předchozím řízení i napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech tím, že rozhodnutí je v rozporu s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, s ust. § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Má za to, že účelovost jeho sňatku nebyla v řízení před správními orgány prokázána, a že rozhodnutí navíc neobsahuje žádné konkrétní odůvodnění kromě obecných tvrzení a citací rozhodnutí ZÚ ČR v Tunisku. Podle žalobce je zřejmé, že správní orgány své závěry opřely pouze o jediný důkazní prostředek – záznamy z pohovorů provedených se žalobcem a jeho manželkou, a jejich porovnání, což považuje žalobce za zcela nedostatečné pro závěry o účelovosti sňatku. Navíc namítá, že napadené rozhodnutí žádným způsobem nereaguje na skutečnosti uvedené v žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza. Žalobce opětovně zdůrazňuje, že seznámení se prostřednictvím internetu je v dnešní době zcela běžnou záležitostí, a že nemůže být páru přičítáno k tíži. Co se týče otázky společného soužití či vážnějších dlouhodobých závazků, má žalobce za to, že uzavření manželství je samo o sobě vážným závazkem. Za absurdní považuje argumentaci, že s manželkou nikdy nevedli společnou domácnost, jelikož pár nikdy neměl možnost společnou domácnost vést z důvodu opakovaně zamítnutých žádostí žalobce o vízum pro vstup do ČR. Manželka žalobce má na území ČR závazky, kvůli kterým nemohla pobývat se žalobcem delší dobu v Tunisku. Žalobce má za to, že správní orgány neunesly důkazní břemeno tím, že v dostatečné míře neprokázaly, že se jedná o účelové manželství, a jejich závěry považuje za zcela neodůvodněné. Naopak žalobce a jeho manželka podrobně vysvětlili vzniklé drobné rozpory ve výpovědích a doložili důkazy na podporu svých tvrzení (např. výpisy z komunikace přes SKYPE), se kterými se žalovaný žádným způsobem nevypořádal. S ohledem na uvedené skutečnosti žalobce navrhl, aby soud rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 14. 4. 2014 uvedl, že při rozhodování o žádosti žalobce o nové posouzení důvodů neudělení víza vycházel ze zjištění Velvyslanectví ČR v Tunisu, že žalobce uzavřel manželství po seznámení se prostřednictvím internetu a tvrzených dvou krátkých setkáních. Uvedl, že během šetření byla prokázána existence jazykové bariéry mezi manžely a rozpory ve výpovědi žalobce a jeho manželky týkající se jejich osobního a společného života (v otázkách týkajících se návrhu sňatku, přítomnosti svědků na svatbě a vzdělání žalobce). S ohledem na ekonomické a sociální zázemí žalobce lze rovněž usuzovat, že má zjevnou ekonomickou motivaci pro získání víza. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že napadené rozhodnutí je nezákonné. Má za to, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu s ust. § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Prokázané rozpory týkající se osobního a společného života a existence jazykové bariéry podle jeho názoru patří mezi kritéria poukazující na možný úmysl zneužití práv za účelem obejít vnitrostátní právní předpisy ve smyslu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES. Pohovory provedené se žalobcem a jeho manželkou považuje žalovaný za použitelný důkaz ve vízovém řízení, neboť na vízová řízení se podle vízového kodexu nevztahují část druhá a třetí správního řádu. Záznamy z těchto pohovorů splňují náležitosti uvedené v ust. § 57 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. pokračování 3 32 A 26/2014 Žalovaný nesouhlasí s tvrzením, že napadené rozhodnutí je v rozporu s ust. § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu. Správní orgány provedly během vízového řízení šetření a na základě zjištěného stavu věci a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dospěly k závěru, že důvod pro zamítnutí víza byl prokázán. Podle ust. § 168 zákona o pobytu cizinců se na řízení o udělení krátkodobého víza nevztahuje část druhá a třetí správního řádu. Žalovaný nezpochybňuje, že rozhodnutí o zamítnutí víza v případě rodinného příslušníka občana EU musí být řádně odůvodněno, tato povinnost však nevyplývá ze správního řádu. Žalovaný má za to, že ze zjištěné existence jazykové bariéry, rozporů týkajících se osobního a společného života a ze skutečnosti, že před uzavřením manželství došlo pouze ke dvěma krátkodobým setkáním, lze mít důvodně za to, že manželství se jeví jako účelové, jelikož nedošlo k naplnění ust. § 2 zákona o rodině. Žalovaný nesouhlasí ani s tvrzením, že rozhodnutí neobsahuje žádné konkrétní odůvodnění. Má za to, že napadené rozhodnutí je dostatečně konkrétní a obsáhlé a uvádí, na základě jakých skutečností bylo rozhodnutí přijato. Poskytnutá komunikace mezi manžely prostřednictvím programu SKYPE podle žalovaného potvrzuje existenci jazykové bariéry mezi manžely. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V reakci na vyjádření žalovaného byla soudu doručena replika, v níž žalobce především setrval na žalobní argumentaci. Co se týče rozporů, k nimž mělo dojít v průběhu pohovoru, žalobce má za to, že některé z nich vznikly z důvodu nepřesného překladu tlumočníka a ostatní byly podrobně vysvětleny. Tvrzení, že v případě manželství žalobce a jeho manželky nedošlo k naplnění ust. § 2 zákona o rodině, považuje žalobce za absurdní, jelikož ani delší poznávání před uzavřením sňatku nezaručuje kvalitní manželství. Dne 22. 9. 2014 bylo soudu doručeno podání, v němž žalovaný setrval na svém vyjádření k žalobě. Uvedl, že žalobce 3.3.2014 na území ČR podal žádost o udělení přechodného pobytu a Ministerstvo vnitra povolení k pobytu podle § 87b zákona o pobytu cizinců udělilo a na základě této skutečnosti bylo žalobci uděleno dlouhodobé vízum za účelem převzetí povolení k přechodnému pobytu. V reakci na vyjádření žalovaného bylo soudu doručeno vyjádření žalobce, v němž uvedl, že změna poměrů od podání žaloby není vůbec důležitá. Skutečnost, že mu bylo uděleno dlouhodobé vízum a přechodný pobyt, podle jeho názoru jen potvrzuje pochybení na straně žalovaného. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.). Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). pokračování 4 32 A 26/2014 Předmětná věc byla projednána bez nařízení jednání, neboť byly splněny zákonné podmínky ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. Žaloba není důvodná. Dne 8.7.2013 žalobce požádal na Zastupitelském úřadu ČR v Tunisku o udělení víza z důvodu, že je rodinným příslušníkem občana EU. Dne 14.8.2013 bylo Zastupitelským úřadem ČR v Tunisku vízum ke vstupu zamítnuto a po tomto zamítnutí podal žalobce žádost o přezkoumání důvodů neudělení víza podle § 180e zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutím ze dne 1.11.2013 bylo rozhodnutí o zamítnutí víza ke vstupu ze dne 14.8.2013 shledáno po přezkoumání jako souladné s ust. § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Žalobce v žalobě vytýká žalovanému i Zastupitelskému úřadu ČR v Tunisku, že rozhodly na základě nedostatečného zjištění skutkového stavu věci, kdy oba orgány vycházely z pohovorů ze dne 10.10.2012 a nezabývaly se aktuální situací v manželství. Z napadeného rozhodnutí ale vyplývá, že k nové žádosti o udělení víza podané na Zastupitelském úřadu ČR v Tunisku dne 8.7.2013 byl proveden téhož dne nový pohovor, v němž žadatel potvrdil informace a údaje v předchozí žádosti o vízum jako správné a do současné doby odpovídající situaci. Není tudíž pravdou, že by při rozhodování žalovaný vycházel pouze ze skutečností zjištěných při pohovoru dne 10.10.2012, které však na druhé straně ale využil k rozhodnutí, neboť sám žadatel shledal údaje tehdy uvedené jako správné a shodné. Teprve v reakci na vyjádření žalovaného žalobce dne 20.10.2014 poukázal na nepřesný a neúplný překlad tlumočníka, tehdy přítomného, tato žalobní námitka byla však uplatněna po lhůtě dvou měsíců od doručení napadeného rozhodnutí (20.11.2013), a proto k této námitce soud nepřihlédl a posuzuje ji jako opožděně podanou. V samotné žalobě žalobce konkrétním způsobem nezpochybňuje zjištěný skutkový stav uvedený v napadeném rozhodnutí, ale obecně popírá, že seznámení se přes internet, krátkodobé seznamování se před uzavřením manželství a nemožnost řádného fungování manželství nemůže být důvodem pro neudělení krátkodobého víza podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný však ve svém rozhodnutí důvody neudělení krátkodobého víza spatřuje nejen v těchto okolnostech, ale zejména v rozporech, které vyšly najevo v průběhu řízení o žádosti o udělení krátkodobého víza v roce 2012, a které vyplynuly z pohovorů s oběma manželi, přihlédl k existenci jazykové bariéry mezi manželi a konstatoval, že z důvodu krátkodobé známosti je nemožné poznat charakterové vlastnosti partnera pro řádné fungování manželství. Žalobce vytýká žalovanému, že svůj závěr opírá pouze o jediný důkazní prostředek a to záznamy z pohovorů a jejich porovnávání, na druhé straně však žádný další konkrétní důkazní návrh či materiál v průběhu řízení podle § 180e zákona o pobytu cizinců mimo vysvětlování rozporů vyplývajících z pohovorů obou manželů nenavrhl. Na základě shora uvedeného soud neshledal, že by žalovaný pro své rozhodování nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť vycházel z obsahu aktuálního pohovoru s žalobcem, který v průběhu řízení o přezkoumání důvodu neudělení víza učinil, když žalobce nenavrhl správnímu orgánu žádný další důkaz k jeho provedení a zhodnocení. pokračování 5 32 A 26/2014 Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. V průběhu řízení podle podání žalovaného ze dne 12.9.2014 žalobce 3.3.2014 podal žádost o udělení přechodného pobytu, Ministerstvo vnitra povolení k pobytu podle § 87b zákona o pobytu cizinců udělilo a na základě toho pak bylo uděleno dlouhodobé vízum za účelem převzetí povolení k přechodnému pobytu. I přes tuto skutečnost žalobce na žalobě setrval, neboť uvedenou změnu poměrů od podání žaloby nepovažuje za důležitou. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 29. ledna 2016 JUDr. Milada Haplová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová