32 A 45/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou ve věci žalobkyně: G. G., zast. Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 84/9, 150 00 Praha 5, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 3. 2015, č. j. CPR-8861-2/ČJ-2015-930310-V240, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 23. 3. 2015, č. j. CPR-8861-2/ČJ-2015-930310-V240, a rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 18. 2. 2015, č. j. KRPB-292996-22/ČJ-2014-060022-SV, s e z r u š u j í a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8.228 Kč, a to k rukám Mgr. Ing. Vlastimila Mlčocha, advokáta se sídlem Janáčkovo nábřeží 84/9, 150 00 Praha 5, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 23. 3. 2015, č. j. CPR-8861-2/ČJ-2015-930310-V240, bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje (dále též „správní orgán prvého stupně“) ze dne 18. 2. 2015, č. j. KRPB-292996-22/ČJ-2014-060022-SV. Správní orgán prvého stupně uvedeným rozhodnutím uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Toto rozhodnutí vydal v návaznosti na své rozhodnutí ze dne 18. 2. 2015, č. j. KRPB-292996-21/ČJ-2014-060022-SV, o zastavení řízení ve věci správního vyhoštění žalobkyně. Řízení zastavil z důvodu, že správní vyhoštění by pro žalobkyni představovalo nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života. Povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni následně uložil proto, že žalobkyně toto řízení vyvolala porušením své právní povinnosti, neboť od 30. 11. 2014 do 3. 12. 2014 pobývala na území České republiky bez víza či oprávnění k pobytu. II. Shrnutí žalobních bodů Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 29. 4. 2015 se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí. Namítla, že řízení o správním vyhoštění bylo zastaveno a tím pádem nemělo být rozhodnuto o nákladech řízení v její neprospěch. III. Právní stanovisko žalované Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 19. 5. 2015 odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby. IV. Soud vycházel z následujících skutečností, úvah a právních závěrů Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.) a jde o žalobu přípustnou (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). V souladu s ust. § 75 odst. 1, § 2 s.ř.s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.). Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Jádrem sporu je v projednávané věci výklad ust. § 79 odst. 5 správního řádu. To stanoví, že povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou uloží správní orgán účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Prováděcí právní předpis stanoví výši paušální částky nákladů řízení a výši paušální částky nákladů řízení ve zvláště složitých případech nebo byl-li přibrán znalec. V případech hodných zvláštního zřetele lze výši paušální částky na požádání snížit. Zatímco žalobkyně namítá, že povinnost nahradit náklady řízení podle citovaného ustanovení nelze uložit, bylo-li řízení zastaveno, žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně vyvolala řízení porušením své povinnosti, jak požaduje citované ustanovení. Krajský soud musí přisvědčit žalované v tom, že doslovné znění ust. § 79 odst. 5 správního řádu nespojuje uložení povinnosti nahradit náklady řízení s výsledkem řízení. Čistě jazykovým výkladem by tak bylo možné dospět k závěru, že bez ohledu na způsob ukončení řízení lze povinnost k náhradě nákladů řízení uložit tehdy, vyvolal-li řízení účastník porušením své právní povinnosti. Gramatický výklad ovšem představuje pouze prvotní přiblížení se k aplikované právní normě, zatímco k objasnění smyslu a účelu právní normy slouží i řada dalších výkladových metod [viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), či rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 26. 10. 2005, č. j. 1 Afs 86/2004-54, č. 792/2006 Sb. NSS, všechna zde citovaná rozhodnutí NSS jsou dostupná též na www.nssoud.cz]. NSS se proto také při interpretaci ust. § 79 odst. 5 správního řádu ve svém rozsudku ze dne 14. 4. 2011, č. j. 1 Afs 47/2010-79, odklonil od jeho doslovného znění a přihlédl zejména k analogickému ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a poukázal na nedostatky jazykového výkladu: „Úprava obsažená v § 79 odst. 5 je obdobná k úpravě v § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „přestupkový zákon“), který normuje, že „občanovi, který byl uznán vinným z přestupku, jakož i navrhovateli, bylo-li řízení zahájené na jeho návrh zastaveno podle § 76 odst. 1 písm. a), b), c) nebo i), se uloží povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku“. Výkladem tohoto ustanovení je nutno dospět k závěru, že v případě řízení o přestupku lze obviněnému uložit úhradu nákladů spojených s tímto řízením pouze a jedině v případě, že výsledkem řízení je konstatování viny obviněného za přestupek. Stejným způsobem je třeba vykládat i ustanovení § 79 odst. 5 správního řádu, tedy pod pojmem „účastník, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti“ se musí rozumět účastník, u něhož bylo prokázáno, že spáchal správní delikt. Jiný výklad by vedl k nežádoucím účinkům, neboť správní orgány by mohly uložit povinnost uhradit náklady řízení i v případech, kdy řízení bude zahájeno ex officio z důvodu podezření z porušení právní povinnosti, kterou však nakonec neprokáží.“ Ačkoliv se uvedený případ týkal oblasti správního trestání, zdejší soud má za to, že citované závěry lze rozšířit i na všechna řízení zahajovaná v důsledku porušení právní povinnosti účastníka řízení. Z hlediska předvídatelnosti práva je žádoucí, aby byla ustanovení správního řádu interpretována jednotně, bez ohledu na to, že dopadají na různá pododvětví správního práva. Ust. § 79 odst. 5 správního řádu je proto nutno v obecné rovině interpretovat tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení lze podle tohoto ustanovení uložit účastníku řízení pouze tehdy, je-li řízení ukončeno rozhodnutím, které závazně deklaruje porušení právní povinnosti účastníka řízení nebo mu v důsledku takové skutečnosti zakládá povinnost. Typicky se bude jednat o odsuzující rozhodnutí v oblasti správního trestání. Ale spadat sem budou také analogická rozhodnutí, která například ukládají opatření, jejichž cílem je napravit závadný stav nebo zabránit v dalším porušování právní povinnosti. Předestřená interpretace podle zdejšího soudu také plně odpovídá zásadě ekonomie řízení vyjádřené v ust. § 6 odst. 2 správního řádu. Byl-li by skutečně důvodem pro uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení toliko závěr o porušení povinnosti účastníkem řízení, byl by zpravidla právní důvod pro vydání rozhodnutí o nákladech řízení stejný jako právní důvod pro vydání rozhodnutí ve věci samé. I v případě, že by spor ve věci samé zcela odpadl (z jakéhokoliv důvodu), de facto by dále pokračoval pod rouškou sporu o náhradu nákladů řízení. Tento již neexistující spor by byl tímto způsobem zbytečně „oživován“ a účastník řízení, ač spokojen s výsledkem řízení ve věci samé, by byl následně nucen podstupovat takřka uměle vyvolanou při. Čistě jazykový výklad ust. § 79 odst. 5 správního řádu tedy zjevně vede k neúčelnému navyšování nákladů účastníků řízení i správních orgánů. Ve světle výše provedené interpretace zdejší soud přistoupil k posouzení, zda v nyní projednávané věci mělo být aplikováno ust. § 79 odst. 5 správního řádu. Správní řízení ve věci správního vyhoštění žalobkyně bylo ukončeno rozhodnutím správního orgánu prvého stupně ze dne 18. 2. 2015, č. j. KRPB-292996-21/ČJ-2014-060022-SV. Tímto rozhodnutím bylo řízení zastaveno podle ust. § 66 odst. 2 správního řádu z důvodu, že správní vyhoštění by pro žalobkyni představovalo nepřiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života. Ačkoliv správní orgán v odůvodnění rozhodnutí učinil závěr o porušení právní povinnosti žalobkyně, tato skutečnost se nijak do výroku rozhodnutí nepromítla. Správní orgán porušení právní povinnosti závazně nedeklaroval, ani v důsledku něho neuložil žalobkyni žádnou povinnost. Jak již uvedl rozšířený senát NSS ve svém usnesení ze dne 5. 1. 2008, č. j. 2 As 34/2006-73, je to jen výroková část rozhodnutí, „která je schopna zasáhnout práva a povinnosti účastníků řízení a jako taková pouze ona může nabýt právní moci. Řádně formulovaný výrok, v něm na prvním místě konkrétní popis skutku, je nezastupitelnou částí rozhodnutí; toliko z něj lze zjistit, zda a jaká povinnost byla porušena a jaké opatření či sankce byla uložena, pouze porovnáním výroku lze usuzovat na existenci překážky věci rozhodnuté, jen výrok rozhodnutí (a nikoliv odůvodnění) může být vynucen správní exekucí apod.“ Je proto nutno učinit závěr, že rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne 18. 2. 2015, č. j. KRPB-292996-21/ČJ-2014-060022-SV, nemohlo být podkladem pro uložení povinnosti nahradit náklady řízení podle ust. § 79 odst. 5 správního řádu. Za této situace jsou správní rozhodnutí obou stupňů nezákonná. Soud proto ve smyslu ust. § 78 odst. 1 a 3 s.ř.s. zrušil žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (ust. § 78 odst. 4 s.ř.s.). V dalším řízení jsou správní orgány vázány právním názorem zdejšího soudu (ust. § 78 odst. 5 s.ř.s.). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve věci úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náklady řízení žalobkyně sestávají z odměny a náhrady hotových výdajů jejího zástupce. Odměna zástupce činí dle ust. § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů za dva úkony právní služby (příprava a převzetí věci a sepis žaloby) 2 x 3.100 Kč a náhrada hotových výdajů činí dle ust. § 13 odst. 3 citované vyhlášky 2 x 300 Kč. Jelikož je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o částku odpovídající této dani, tj. o 1.428 Kč. Celková výše nákladů řízení žalobce tak činí 8.228 Kč.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Brně dne 8. prosince 2016 JUDr. Eva Lukotková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová