32 A 5/2014

Rubrum

32A 5/2014-15 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou, v právní věci žalobce A.B.R., nar. ………, st. příslušnost Afghánistán, dříve zajištěn …………………….., zast. Asociací pro právní otázky imigrace, se sídlem Karolínská 654/2, P.O.Box 23, 186 00 Praha 8, proti žalované Policii České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, odbor služby cizinecké policie, se sídlem Vrchlického 46, 587 24 Jihlava, o zajištění, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7.12.2013, č. j. KRPJ- 124670/ČJ-2013-160022, t a k t o :

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce žalobou napadl shora uvedené rozhodnutí žalovaného s tím, že se domnívá, že žalovaný vydáním napadeného rozhodnutí porušil čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy o Lidských právech, neboť stanovení délky zajištění na 90 dnů je příliš dlouhé a také nepřípustné. Cituje z čl. 5 odst. 1 písm. f) Evropské úmluvy, podle něhož zajištění cizince může trvat pouze v případě, že existuje reálný předpoklad, že cizinec může být do cílové země v době trvání zajištění skutečně vyhoštěn a orgán státu s náležitou pečlivostí činí všechny kroky nezbytné k tomu, aby takové vyhoštění či předání bylo realizováno. Povinností ČR vyplývající z těchto dvou článků je zaručit každému cizinci právo, aby zajištění podléhalo pravidelné soudní kontrole, ke které dochází v ČR primárně v souvislosti s vydáním správního rozhodnutí o zajištění či jeho prodloužení. Napadeným rozhodnutím byla délka zajištění stanovena na 90 dnů, tj. na maximální přípustnou dobu, na jedné straně však zákon o pobytu cizinců ponechává na uvážení policie, na kolik dnů se rozhodne cizince zajistit, na druhou stranu však pokračování 2 32A 5/2014 tímto maximálním stanovením možné délky zajištění byla fakticky znemožněna periodická soudní kontrola zákonnosti zajištění žalobce, neboť opětovné rozhodnutí o prodloužení zajištění a možná soudní kontrola již nemůže nastat. Tím je žalobce zbaven práva garantovaného čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy. Dále žalobce namítl porušení ust. § 123b ve spojení s čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, neboť na rozhodování o zajišťování cizince podle § 129 zákona o pobytu cizinců se toto ustanovení vztahuje. V této souvislosti cituje z rozsudku NSS sp. zn. 7 As 107/2012 ze dne 18.10.2012, kde tento soud jazykovým výkladem dospěl k závěru o možné aplikaci § 123b při zajištění podle § 129 zákona o pobytu cizinců a tudíž tvrzení žalovaného, že je povinností cizince zajistit v případě předávání do jiného členského státu je nezákonné. V průběhu výslechu žalobce i manželky vyšlo najevo, že před vstupem na území ČR pobývali v Maďarsku, kde požádali o mezinárodní ochranu a tím, že řízení o mezinárodní ochraně doposud neskončilo, je nutno na ně nahlížet jako na žadatele o azyl ve smyslu čl. 2 písm. c) směrnice Rady č. 2003/9/ES z 27.1.2003, kde podle čl. 13 odst. 1 mají členské státy zajistit, aby žadatelům byly dány k dispozici materiální podmínky k přijetí, jakmile podají žádost o azyl, což je poskytnutí ubytování, finanční prostředky umožňující odpovídající životní úroveň pro zajištění zdraví a živobytí žadatelů. Uvedené bylo transponováno do českého právního řádu tím, že je v ČR bezplatně poskytováno ubytování. V případě neumístění žalobce do ZZC je povinností ČR poskytnout dotyčnému ubytování v některém z pobytových středisek MV, kde může mít hlášený pobyt a nic nebrání, aby si plnil povinnosti vyplývající z uložení zvláštního opatření ve smyslu § 123b odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Napadeným rozhodnutí shora specifikovaným žalovaná rozhodla tak, že cizince podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona o pobytu cizinců zajistila za účelem jeho předání podle mezinárodní dohody mezi vládou ČR a SR o předávání a přebírání osob na společných státních hranicích ze dne 2.7.2002 a doba zajištění byla stanovena na 90 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. K zajištění došlo poté, co 6.12.2013 v 21:30 hod. v prostoru čerpací stanice kontrolovala hlídka policie posádku osobního vozidla s maďarskou registrační značkou, v němž se nacházely 3 dospělé osoby a 2 malé děti. Byla provedena lustrace v informačních systémech s negativním výsledkem, dále došlo k daktyloskopování podle otisků dvou prstů s nenalezenou shodou, vytvořena daktyloskopická karta AFIS, kde nebyla shoda nalezena a ani shoda EURODAC v době rozhodování. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, jak cestoval s rodinou z Afganistánu přes Irán, Turecko, Maďarsko s tím, že měli v úmyslu odjet do Německa či do Švýcarska, v Maďarsku byli zadrženi policií, po výslechu převezeni do kempu, kde pobyli několik dnů, dostali karty s fotkou, které nechali v kempu a vydali se na další cestu, která měla končit v Německu. V autě je vezl občan Maďarska přes Slovenskou republiku, po dálnici na Prahu. Poněvadž se ho nepodařilo v zákonné lhůtě předat, správní orgán byl nucen rozhodnout o zajištění podle § 129 odst. 1,3 zákona o pobytu cizinců, přičemž správní orgán přihlédl k předpokládané složitosti přípravy jeho předání podle dohody mezi ČR a SR, když dospěl k závěru, že stanovená doba je dostatečná k realizaci předání a bude využita jen v případě, nepodaří-li se realizovat předání v kratší době. Aplikace ust. § 123b není možná, jelikož cizinec sice má vlastní finanční prostředky, ale nemá na území ČR žádný pobyt, tvoří rodinu s manželkou a dvěma nezletilými dětmi, není u něho dostatečně zjištěná totožnost, neboť u sebe žádný doklad totožnosti nemá, ani jiný obdobný doklad a konečně výsledek daktyloskopické shody na stanici LSS 3000 bude potvrzen po manuálním zpracování. Zajištění představuje mimořádný institut, žalobce byl zbaven svobody v souladu s čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tedy podle zákona o pobytu cizinců upravující tři možné způsoby zajištění cizince, přičemž zajištění za účelem předání (§129) dává policii povinnost cizince zajistit pokud pokračování 3 32A 5/2014 neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy. Žalovaný ve vyjádření uvedl po skutkové stránce jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí a dodal, že s žalobcem bylo dne 7.12.2013 zahájeno správní řízení o povinnosti opustit území ČR a poněvadž podle sdělení údajů k totožnosti v době kontroly byla provedena lustrace v informačních systémech policie s negativním výsledkem, zajištěný neměl cestovní doklad k ubytování nebo finanční prostředky na vycestování zpět do Afganistánu, bylo rozhodnuto o jeho zajištění i s ohledem na argumentaci, že se do Afganistánu nechce vrátit. Tedy vyvstalo důvodné podezření, že ve svém úmyslu nelegální pobytu v EU bude pokračovat. Dne 9.12.2013 (po vydání napadeného rozhodnutí) po manuálním zpracování výsledků EURODAC byla zjištěna shoda s daktyloskopickou kartou ID: HU……………….., čímž bylo potvrzeno, že žalobce je žadatel o mezinárodní ochranu v Maďarské republice, a proto bude předán do tohoto státu, neboť je jako jediný oprávněn řešit mezinárodní ochranu žalobce. Na základě výsledků daktyloskopování žalobce je zřejmé, že žalobce požádal o ochranu v jiném členském státu EU, tudíž žalovaný má povinnost postupovat v souladu s § 129 odst.

1. Doba zajištění byla stanovena na 90 dnů s přihlédnutím ke složitosti přípravy, výkonu rozhodnutí o opuštění území ČR k tomu, že cizinec nedisponuje žádným platným cestovním dokladem, platným vízem, neměl postačující finanční prostředky, žádné rodinné vazby v ČR, zajištěné ubytování. Následně žalovaný prostřednictvím Ministerstva vnitra ČR podal žádost o přijetí žalobce zpět do Maďarské republiky. Institut zajištění realizovaný v ZZC není opatřením sankční povahy, má napomoci k tomu, aby bylo možné realizovat správní vyhoštění v případech, kdy není možné ke splnění jeho účelu použít jiného opatření, je zařízením ubytovacího charakteru pro cizince. Jednání žalobce nezaručuje, že vycestuje samostatně a dobrovolně do domovského státu, či Maďarské republiky, navíc nevlastní žádný cestovní doklad, nemá ani zájem se do těchto států vrátit, neboť měl v úmyslu cestovat dále do Německa či do Švýcarska. Dne 21.1.2014 byl žalobce se svojí rodinou v rámci readmisního řízení podle nařízení Rady ES č. 343/2003 vydané pod č. j. OAM-685/DS-PR- 2013 Ministerstvem vnitra ČR, odborem azylové a migrační politiky, oddělením Dublinského střediska v Praze předán orgánům Maďarské republiky. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Pokud se týká námitky žalobce, že doba zajištění byla stanovena v maximální délce, čímž je znemožněna soudní kontrola trvání zajištění, která by byla v případě prodlužování tohoto zajištění, Česká republika dostála povinnostem, které jsou ukládány v čl. 5 tím, že Policie je povinna v době trvání zajištění ve smyslu ust. § 126 zákona o pobytu cizinců po celou dobu zajištění cizince zkoumat, zda důvody zajištění trvají a i zajištěný má právo v době trvání zajištění podat žádost o propuštění ze zajištění, vyjadřovat k zajištění, činit návrhy, které by byly event. důvodem pro aplikaci ust. § 123b zákona o pobytu cizinců. Soud ale předesílá, že v tomto konkrétním projednávaném případě by uvedené ustanovení nebylo aplikovatelné z důvodu, že žalobce v době zajištění nevlastnil žádný průkaz totožnosti, tudíž by nemohl plnit podmínky v tomto zákonném ustanovení uvedené. Navíc žalovaná správně dovodila, že žalobce vycestoval ze svého domovského státu s úmyslem přicestovat do Německa či do Švýcarska, tudíž není předpoklad, že povinnosti vyplývající z ust. § 123b by měl v úmyslu dodržovat. Soud dále nesouhlasí s námitkou, že orgány ČR jsou povinny zacházet s žalobcem, žadatelem o mezinárodní ochranu v Maďarské republice tak, jako kdyby byl žadatelem o azyl v České republice, a to z důvodu, že není splněna základní podmínka pro aplikaci této směrnice, neboť žalobce o azyl v České republice nepožádal. Materiální podmínky byly žalobci zajištěny v rámci jeho zajištění poskytnutím ubytování v ZZC, které pokračování 4 32A 5/2014 není zařízením pro omezení osobní svobody ale ubytovacího charakteru, zejména pro cizince, kteří neznají jazyk v zemi, kde se nachází, jeho prostředí a právní předpisy tohoto státu. Po posouzení žalobních námitek dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, lhůta v trvání 90 dnů zajištění je a byla reálná, jak konečně vyplývá z toho, že byl žalobce dne 21.1.2014 letecky přepraven do Budapešti a předán tamějším orgánům. Námitky neaplikace ust. § 123b zákona o pobytu cizinců a čl. 2 písm. c) směrnice Rady 2003/9-ES ze dne 27.1.2003 a čl. 13 odst. 1 této směrnice soud neshledal důvodnými po posouzení shora. Soud proto žalobu ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s., když úspěšné žalované nevznikly náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 4. února 2014 JUDr. Milada Haplová, v. r. samosoudkyně