32 A 68/2013

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou ve věci žalobce: O.T., nar. ……………., státní příslušnost Tunisko, t. č. bytem ……………., 019 17 ………………., proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie kraje Vysočina, odbor služby cizinecké policie, Vrchlického 46, 587 24 Jihlava, o zajištění o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1.11.2013, č. j. KRPJ-111654/ČJ-2013-160022, takto:

Výrok

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím č.j. KRPJ-111654/ČJ-2013-160022, ze dne 1.11.2013 žalovaná podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) zajistila cizince za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropských společenství (nařízení Rady/ES/Č.343/2003 ze dne 18.2.2003), kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu k posouzení žádosti o azyl podané státním příslušníkem třetí země v některém z členských států. Dobu zajištění cizince podle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanovila na 80 dnů od okamžiku omezení svobody. V odůvodnění rozhodnutí skutkově uvedla, že dne 1.11.2013 po provedení zkráceného přípravného řízení byl odsouzen k trestu vyhoštění z území ČR na dobu dvou let, neboť svým jednáním, kdy dne 30.10.2013 ve 23:00 hod. po rozbití skleněných výplní uzavřeného okna vnikl do budovy nádražní haly ČD, tuto prohledal, byl vyrušen třetí osobou a z budovy utekl, ale poté hlídkou OPP zadržen dle § 76 odst. 1 trestního řádu, se dopustil přečinu krádeže, nedokonaného, ukončeného ve stádiu pokusu. Vzdal se opravných prostředků. Dne 1.11.2013 byl zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona o policii ČR, eskortován ke služebním úkonům ve věci vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR podle § 50a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Šetřením žalované bylo zjištěno, že se na území ČR zdržuje bez platného oprávnění k pobytu a na území Německé spolkové republiky je se jmenovaným vedeno řízení o azylu. Téhož dne bylo zahájeno správní řízení o povinnosti opustit území ČR a předání podle mezinárodní smlouvy – Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 ze dne 18.2.2003. V řízení využil práva nevypovídat. Na území ČR pobýval neoprávněně bez platného víza a bez cestovního dokladu. Při stanovení doby zajištění správní orgán přihlédl ke složitosti přípravy předání. Aplikace ust. § 123b není možná, jelikož cizinec nevlastnil žádné finanční prostředky, které si opatřoval trestnou činností, za což byl odsouzen a nemá v ČR žádný pobyt. Zajištění cizince je mimořádný institut umožňující zasáhnout do ústavně chráněného práva na osobní svobodu, ovšem z gramatického výkladu ust. § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že policie má povinnost zajistit cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území za účelem předání podle právních předpisů Evropských společenství. S ohledem na zjištěné skutečnosti je aplikace ust. § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona o pobytu cizinců oprávněná. Žalobce v žalobě uvedl, že je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany v Německu, připustil, že byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 1.11.2013, č.j. 1T 232/2013 k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu dvou let, nicméně téhož dne byl vyzván k vycestování z ČR nejpozději do 1.11.2013 do 24 hodin. Měl v úmyslu vycestovat, policie mu to nedovolila a místo toho rozhodla o zajištění. Popřel, že by neměl žádné finanční prostředky, když z potvrzení vydaného Zemským úřadem v Bautzenu vyplývá, že dostává měsíčně 321,93 Eur. Dále se dovolával judikatury Nejvyššího správního soudu – rozsudků 1As 12/2009, 4Azs 235/2005. V ČR je poprvé, proto nemohl v minulosti porušit zákon o pobytu cizinců, ani žádný jiný právní předpis a finanční prostředky má z Německa. Domnívá se, že rozhodnutí je nezákonné a navrhl soudu, aby je zrušil. Žalovaná ve vyjádření uvedla jako v odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud se týká skutkových okolností této věci a dodala, že vzhledem k nelegálnímu překročení vnitřní hranice EU, absence cestovního dokladu, nedostatku finančních prostředků k zajištění obživy, ubytování či případného vycestování zpět do SRN, bylo rozhodnuto o zajištění a vzhledem k jeho vyjádření v protokolu o výslechu obviněného, kde uvedl, že ze SRN utekl a že se tam nechce vrátit, je důvodné podezření, že ve svém úmyslu nelegálního pobytu v UE bude pokračovat. Zjištěný skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, byl objektivně posouzen, neboť vycházel z toho, že cizinec nelegálně překročil vnitřní hranice EU bez platného cestovního dokladu, bez platného víza a bez cestovního pojištění, čímž porušil zákon o pobytu cizinců. Ze sdělení Policie SRN vyplývá, že od 15.11.2012 má zažádáno o azyl v SRN, které ho neopravňuje k vycestování do zahraničí, z protokolu o výslechu obviněného, že utekl ze SRN a nechce se tam vrátit a z trestního příkazu, že se dopustil protiprávního jednání, za což byl odsouzen k trestu vyhoštění z území ČR. Doba zajištění byla stanovena s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu rozhodnutí po opuštění území ČR a k tomu, že nedisponuje na území žádným platným cestovním dokladem. V průběhu zajištění bylo zahájeno řízení podle Nařízení Rady (ES) č. 343/2003 a zároveň byla podána žádost o přijetí zpět do SRN. Protože jednání žalobce nezaručuje, že vycestuje samostatně a dobrovolně, protože vyslovil nezájem vrátit se do SRN či domovského státu, žalovaná považuje zajištění za oprávněné a navrhla zamítnutí žaloby. V průběhu řízení bylo soudu doručeno rozhodnutí ze dne 30.11.2013 o umístění žalobce do části s přísným režimem zajištění vzhledem k jeho chování v ZZC Bělá – Jezová. Dne 12.12.2013 žalovaná přípisem ze dne 11.12.2013 sdělila, že dne 9.12.2013 byla žalované doručena žádost o zajištění transferu z území ČR do SRN, který má být proveden dne 13.12.2013, kdy bude cizinec předán na bývalém hraničním přechodu Petrovice – Bahratal orgánům SRN k dalšímu řízení. Z toho důvodů nebude dne 17.12.2013 eskortován k soudnímu jednání. Dne 16.12.2013 ZZC sdělila soudu, že žalobce byl dne 13.12.2013 předán do SRN v rámci dublinského řízení. Námitka nezákonnosti zajištění zdůvodněná žalobcem úmyslem vycestovat z území je v přímém rozporu s jeho výpovědí v protokolu o výslechu obviněného ze dne 1.11.2013 započatého ve 13.00 hod u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. 1T 232/2013, kdy za přítomnosti tlumočnice jasně uvedl, že se nechce vrátit do Německa, odkud utekl, nelíbí se mu evropské zákony, nespáchal nic, co by odporovalo německým zákonům, nežádal o politický azyl a jednání, jehož se dopustil, je podle něho v souladu s pravidly muslimů, tj., když po zaklepání nikdo neotevře, může jít dál, a proto rozbil dvě skleněná okna ve dveřích. Neprojevil úmysl požádat o azyl, tvrdil, že má peníze, pokutu může zaplatit, má bohaté rodiče. Proti vydanému trestnímu příkazu si nepodal žádný opravný prostředek. Touto svou výpovědí popřel tvrzený úmysl vycestovat z území ČR dobrovolně. Pokud se týká finančních prostředků k vycestování, ze seznamu dočasně odebraných dokladů, věcí a finančních prostředků vyplývá, že měl sice u sebe platební kartu Maestro na své jméno, ale jen jeden kus mince s nominální hodnotou jednoho centu. Z uvedeného je zřejmé, že dostatek finančních prostředků na vycestování v době zajištění neměl k dispozici, ač údajně dostává v Německu měsíčně 321,93 Eur. Je sice pravdou, že nebylo zjištěno, že by v minulosti hrubým způsobem porušil zákon o pobytu cizinců, čehož se dovolává na základě rozsudků NSS shora, poněvadž do ČR přicestoval poprvé, na druhé straně však nelze pominout skutečnost, že během pobytu v ČR, kam vstoupil neoprávněně a bez cestovních dokladů se dopustil trestné činnosti, jak vyplývá ze shora citovaného trestního příkazu. Česká republika nemá zájem na pobytu cizince, který porušuje základní zákony ČR a dopouští se na jejím území trestné činnosti a nelze spravedlivě požadovat, aby na základě judikátů shora bylo nutno vyčkávat, zda dojde v případě cizince k opakovanému porušení zákona o pobytu cizinců, ale i jakéhokoliv jiného zákona či dokonce opakované páchání trestné činnosti. Na základě posouzení shora dospěl soud k závěru, že žalovaná rozhodla o zajištění v souladu se zákonem, obecně namítanou nepřezkoumatelnost rozhodnutí soud neshledal, a proto ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítá. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšné žalované nevznikly náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 17. prosince 2013 JUDr. Milada Haplová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová