32 A 73/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Lukotkovou v právní věci žalobkyně: V. S., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3, za účasti osoby zúčastněné na řízení: nezl. T. S., zast. zákonným zástupcem X. S., v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2014, č. j. CPR- 8776-3/ČJ-2014-930310-V231, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 7. 8. 2014, č. j. CPR-8776-3/ČJ-2014-930310-V231, bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje (dále též „správní orgán prvého stupně“) ze dne 24. 4. 2014, č. j. KRPB-108228/ČJ-2013-060026-SV. Správní orgán prvého stupně uvedeným rozhodnutím uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení spojené s řízením o správním vyhoštění stanovené paušální částkou ve výši 1.000 Kč. Toto rozhodnutí vydal v návaznosti na své rozhodnutí ze dne 24. 4. 2014, č. j. KRPB-108228/ČJ-2013-060026-SV, jímž uložil žalobkyni správní vyhoštění. II. Shrnutí žalobních bodů Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 18. 8. 2014 se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Namítla, že podala proti samotnému rozhodnutí o správním vyhoštění žalobu ke zdejšímu soudu a vzhledem k tomu navrhuje, aby soud správní rozhodnutí zrušil. III. Právní stanovisko žalované Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 9. 9. 2014 odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhla zamítnutí žaloby. IV. Shrnutí relevantních skutečností zjištěných ze správního spisu Z obsahu správního spisu soud zjistil, že správní orgán prvého stupně dne 24. 4. 2014 vydal dvě rozhodnutí. Prvním (č. j. KRPB-108228/ČJ-2013-060026-SV) uložil žalobkyni správní vyhoštění a druhým (č. j. KRPB-108228/ČJ-2013-060026-SV) uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení. O podaných odvoláních proti těmto rozhodnutím následně rozhodla žalovaná rozhodnutími ze dne 7. 8. 2014, č. j. CPR-8776-2/ČJ-2014- 930310-V231 a č. j. CPR-8776-3/ČJ-2014-930310-V231, a to tak, že obě odvolání zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvého stupně. V. Soud vycházel z následujících skutečností, úvah a právních závěrů Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále též „s.ř.s.“), osobou oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 s.ř.s.) a jde o žalobu přípustnou (ust. § 65, § 68, § 70 s.ř.s.). V souladu s ust. § 75 odst. 1, § 2 s.ř.s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (ust. § 51 odst. 1 s.ř.s.). Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v žalobě namítala, že samostatnou žalobou brojí také proti rozhodnutí o jejím správním vyhoštění (resp. proti odvolacímu rozhodnutí v dané věci). Tato námitka musí být podle svého obsahu posouzena tak, že žalobkyně považuje rozhodnutí ve věci samé (rozhodnutí o správním vyhoštění) za nezákonné a z toho důvodu má být zrušeno i akcesorické rozhodnutí o nákladech tohoto řízení. Zdejší soud souhlasí s tím, že výrok o nákladech řízení je závislý (akcesorický) na výroku ve věci samé (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 4. 2011, č. j. 1 Afs 47/2010-79, dostupný na www.nssoud.cz). Stejnou povahu musí mít i samostané rozhodnutí o nákladech řízení vůči rozhodnutí ve věci samé. Ust. § 79 odst. 2 správního řádu totiž ponechává na uvážení správního orgánu, zda rozhodnutí ve věci nákladů řízení učiní jako zvláštní výrok součástí jiného rozhodnutí nebo je vydá samostatně. Správní orgán ovšem nemůže volbou procesního postupu změnit povahu rozhodnutí o nákladech řízení, které se odvíjí od rozhodnutí ve věci samé. Za uvedené situace soud považuje za zcela relevantní jediný žalobní bod, v němž žalobkyně tvrdí, že podala žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2014, č. j. CPR- 8776-2/ČJ-2014-930310-V231, jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně ze dne 24. 4. 2014, č. j. KRPB-108228/ČJ-2013-060026-SV, o jejím správním vyhoštění. V tomto žalobním bodu fakticky namítá nezákonnost těchto rozhodnutí, která může být důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Jedná se však o otázku, která byla předmětem jiného soudního řízení, konkrétně řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 8. 2014, č. j. CPR-8776-2/ČJ-2014-930310-V231, vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 32 A 75/2014. Tato otázka je tudíž otázkou předběžnou, na jejímž rozhodnutí závisí rozhodnutí v nyní projednávané věci. Zdejší soud proto vyčkal výsledku tohoto řízení, které bylo skončeno rozsudkem ze dne 14. 10. 2016, č. j. 32 A 75/2014-51, jímž byla ve výroku I. žaloba žalobkyně zamítnuta. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 14. 11. 2016 a soud z něj v nyní projednávané věci musí na základě ust. § 52 odst. 2 věty druhé vycházet. Namítala-li žalobkyně vůči správnímu rozhodnutí o nákladech řízení pouze nezákonnost správního rozhodnutí ve věci samé a správní soud žalobu proti správnímu rozhodnutí ve věci samé zamítl, je nutně nedůvodná i žaloba proti správnímu rozhodutí o nákladech řízení. Krajský soud na základě shora provedeného posouzení nehledal žalobu důvodnou, a proto ji ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s.ř.s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. V Brně dne 13. prosince 2016 JUDr. Eva Lukotková, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Barbora Zachovalová