32 A 9/2014

Rubrum

32 A 9/2014-81 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudkyň JUDr. Evy Lukotkové a JUDr. Jany Kubenové ve věci žalobce: Z. X., nar. …………, státní příslušnost Čínská lidová republika, zast. Mgr. Martinou Šamlotovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 10. 2013, č. j. MV-25057-3/SO/sen-2013, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou žalobce brojil proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne17. 10. 2013, č. j. MV-25057-3/SO/sen-2013, kterým žalovaná podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky (dále též správní orgán prvního stupně) ze dne 14.1.2013, č. j. OAM-15896-35/PP-2011 a toto rozhodnutí potvrdila. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta žádost účastníka řízení o povolení k přechodnému pobytu na území ČR podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců pro účel pobytu „rodinný příslušník občana ČR“ ve spojení s § 15a téhož zákona, neboť pokračování 2 32 A 9/2014 účastník řízení není rodinným příslušníkem občana EU a podle § 87e odst. 1 písm. c) téhož zákona se účastník řízení dopustil obcházení zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území. Žalobce ve včas podané žalobě namítá nezákonnost rozhodnutí žalované, kterou spatřuje v tom, že správní orgán I. stupně i žalovaný posuzovaly vedle žádosti žalobce také oprávněnost pobytu samotného rodinného příslušníka žalobce – státního občana ČR – nezletilé Y. L. Nechápe, jak se problematika účelového otcovství týká řízení o jeho žádosti, neboť žalovaný dospěl k závěru, že žalobce je skutečným otcem nezletilé Y. L., státní příslušnice ČR a nejedná se proto o účelové otcovství. V souvislosti se skutečným otcovstvím a existencí vazby na rodinného příslušníka, který je občanem ČR poukázal na ust. § 2 odst. 2, 4 správního řádu, s nimiž správní orgány postupovaly v rozporu, když rozhodly zamítavě o žádosti, resp. odvolání žalobce s poukazem na možný rozpor s veřejným zájmem. Navrhl soudu, aby žalobě přiznal odkladný účinek. Již v odvolání namítl nesprávné posouzení věci, k žádosti ze dne 21.12.2011 přiložil rodný list nezl. Y. L., nar. …….., osvědčení o jejím státním občanství ČR, oddací list ze dne 14.7.2011, potvrzující uzavření manželství mezi žalobcem a matkou nezletilé, doklad rodinného příslušníka ČR, v němž matka nezletilé stvrzuje, že žalobce je biologickým otcem nezletilé, otcovství šetří Nejvyšší státní zastupitelství ve věci popření otcovství vůči matrikovému otci Lukáši Jackovi a uvedla, že žalobce žil s nezletilou v letech 2005 – 2007 na území Čínské lidové republiky a nezletilá ho vnímá jako svého otce. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a vrátil věc správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že proti rozhodnut správního orgánu I stupně podal žalobce blanketní odvolání, které ani přes výzvu k odstranění vad odvolání do dne rozhodnutí žalované neodůvodnil. Správní orgán I. stupně vyžádal od Krajského státního zastupitelství v Brně informace o podaném návrhu na popření otcovství nezletilé, do protokolu sepsaného tímto orgánem manželka žalobce uvedla, že otcem nezletilé je žalobce, matrikového otce viděla pouze při souhlasném prohlášení o určení otcovství, k němuž došlo 10 měsíců po narození nezletilé. Tento krok označila za účelový, protože v ČLR bylo v té době povoleno mít pouze jedno dítě a oni chtěli dvě. Dále žalovaná zjistila, že účastníkovi řízení bylo vydáno rozhodnutí o správním vyhoštění z území ČR s dobou na 5 let a byl zařazen do evidence nežádoucích osob do 6.1.2010. Ze spisového materiálu vyplývá, že v rodném listě nezletilé Y. L., je uveden jako otec L. J. V žádosti žalobce uvedl, že je biologickým otcem nezletilé, s níž několik roků žil společně v ČLR. Shora uvedené jednání není v souladu s veřejným zájmem, když matka a tvrzený otec jsou státními příslušníky třetího státu, žádající o povolení k pobytu na území ČR za účelem soužití s dítětem, které získalo české státní občanství, díky účelovému zapsání občana EU do rodného listu nezletilé Y. L., když tuto účelovost přímo uváděli. Žalovaná odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 3 A 18/2010-58, kde soud vyslovil, že účelové otcovství ve svém důsledku plní stejnou funkci jako účelové manželství a to získat na území ČR pobyt a další pobyt legalizovat. Znamená to v podstatě obcházení zákona. S ohledem na uvedené skutečnosti žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. pokračování 3 32 A 9/2014 Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.). Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího vydání, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Žalobce žádal ve věci nařízení jednání, k nařízenému jednání 22.3.2016 se omluvil, k jednání dne 31.3.2016 se rovněž omluvil, stejně jako žalovaná s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez jejich účasti. Návrh na přiznání odkladného účinku žaloby vzal zpět podáním ze dne 4.12.2013. Žaloba není důvodná. Úkolem soudu v řízení bylo přezkoumat, zda správní orgán pochybil, pokud nevyhověl žádosti žalobce ze dne 21.12.2011 o povolení k přechodnému pobytu na území ČR podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců jako rodinnému příslušníku občana ČR. Svou žádost doložil listinami uvedenými shora a na základě prohlášení matky nezl. Y. L. a svého tvrzení tvrdil, že je biologickým otcem Y. L., i když v rodném listě nezletilé je uveden otec L. J. Na základě biologického otcovství se žádostí domáhal o povolení k přechodnému pobytu za účelem soužití s nezl. Y. L., občankou ČR. Ve správním řízení nepopřel žádné skutečnosti týkající se obsahu příloh k podané žádosti, nenavrhl dokazování v odvolacím správním řízení a neučinil tak ani v žalobě. Řízení o popření otcovství nebylo Krajským zastupitelstvím v Brně zahájeno, neboť podnět byl odložen. V rámci možné aplikace ust. § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců správní orgán a žalovaná v řízení o vydání povolení k přechodnému pobytu zkoumaly, zda přichází u žalobce v úvahu postavení rodinného příslušníka občana EU podle § 15a odst. 3 písm. b) zákona o pobytu cizinců. V napadeném rozhodnutí uvedená ustanovení i směrnici Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES v čl. 2 bod 2 a v čl. 3 žalovaná cituje a ve svém rozhodnutí poukázala na to, že při rozhodování o udělení práva přechodného pobytu je nutno posoudit všechny okolnosti individuálního případu z kompletního spisového materiálu, který v projednávané věci k dispozici byl. V projednávané věci správní orgán i žalovaná dospěly ke správnému právnímu závěru, že jednání žalobce v roce 2003, kdy pro nezletilou Y. L. získal otcovství souhlasným prohlášením občana EU, státního občana ČR je v rozporu s veřejným zájmem, neboť zcela jasně šlo o účelové zapsání občana EU do rodného listu nezletilé. Pokud se v současné době žalobce domáhá povolení k přechodnému pobytu na území ČR z důvodu soužití s nezl. Y. L., účelovou státní občanskou ČR, je nutno bez jakýchkoliv pochybností konstatovat, že udělení povolení k přechodnému pobytu by bylo zcela v rozporu s veřejným zájmem a nepochybně neoprávněně získaným povolením k pobytu na území ČR cizími státními příslušníky a konečně i obcházením zákona. Soud dodává, že zjistil ze správního spisu, z obsahu sdělení o průběhu pobytu matky nezletilé na území ČR, že tato po několika žádostech, naposled 19.10.2010 získala nakonec povolení k trvalému pobytu dne 10.12.2010, aniž však bylo učiněno nějaké šetření ve vztahu ke způsobu a možné účelovosti určení otcovství k nezl. Y. L. pokračování 4 32 A 9/2014 Soud se shoduje s posouzením žádosti žalobce o povolení k přechodnému pobytu na území ČR podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců správním orgánem I. stupně i žalovanou, v napadeném rozhodnutí neshledal žádné pochybení a konstatuje, že bylo vydáno v souladu se zákonem. Na základě shora uvedeného právního posouzení žalobních námitek dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 31. března 2016 JUDr. Milada Haplová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová