32 Ad 29/2024

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem v právní věci žalobce: A. M. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X, ve věci zamítnutí žádosti o změnu výše invalidního důchodu, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení.

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce brojil svou žalobou proti rozhodnutí žalované ze dne X, č.j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty jeho námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne 31. 5. 2024, č.j. X (dále jen “prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla podle ustanovení § 41 odst. 3 pro nesplnění podmínek § 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) a s přihlédnutím k článku 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále též „Nařízení 883/2004“) zamítnuta žádost žalobce o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu.

II. Žaloba

2. Žalobce se v žalobě nejprve uváděl svou argumentaci, která se týkala rozhodnutí zdejšího soudu vedeného pod sp. zn. 32 Ad 7/2022. K právě posuzované věci namítal, že v posudcích vyhotovených v tomto řízení není zmíněna jeho hospitalizace. Přitom důvod hospitalizace je rozhodující pro posouzení jeho zdravotního postižení. V jeho případě se jednalo o trvalou psychotickou symptomatiku těžkého stupně podle kapitoly V, položky 3 b) vyhl. č. 359/2009 Sb. kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhl. č. 359/2009 Sb.“) s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 70 – 80 %. Žalovaná přitom disponovala posudkem ze dne 1. 12. 2022, kterým byla posouzena míra poklesu jeho pracovní schopnosti ve výši 70 %.

3. Žalobce dále namítal, že podle Nařízení č. 883/2004 je povinnost žalovaní při posouzení vycházet z dokumentů z orgánů jiných členských států. Žalovaná tak byla povinna přihlédnout k posudku o invaliditě slovenskými orgány a vysvětlit, z jakých důvodů se od něho odlišuje, k čemuž však nedošlo. Žalobce závěrem uvedl, že se nebrání ani znaleckému zkoumání. Sám disponuje dvěma znaleckými posudky, a to ZP č. 26/2011 a ZP č. 20/2011.

III. Vyjádření žalované

4. Žalovaná ve svém vyjádření především uvedla, že v posudku ze dne 1. 12. 2022 byl pokles pracovní schopnosti nesprávně posouzen, byl nadhodnocen, neboť nebyla indikace k navýšení dle vyhl. č. 359/2009 Sb. Dále žalovaná uvedla, že žalobce nesouhlasí s medicínským posouzením zdravotního stavu. Žalovaná proto navrhla provedení důkazu posudkem Posudkové komise MPSV ČR (dále jen PK MPSV), která je ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. povolána k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pro účely přezkumného řízení.

IV. Replika žalobce

5. Žalobce především uvedl, že vyjádření žalované je účelové. Žalovaná rovněž neuvedla vyjádření a námitky žalobce k jeho posouzení zdravotního stavu ze dne 4. 8. 2024. Posouzení jeho postižení je přitom v ČR a SR obdobné. Žalovaná rovněž neuvedla, z jakého důvodu je posudek ze dne 1. 12. 2022 nadhodnocený. Dále uvedl, že dostával opatrovné, byl v hmotné nouzi a živil z toho i syna a další dvě děti bylo nemožné. Před přiznáním invalidity rovněž musel nastoupit do práce, kde musel podepsat prohlášení o dostupnosti a exkluzivitě. Z této práce má exekuce. Opětovně upozornil na znalecké posudky č. 26/2011 a 20/2011 ze dne 22. 7. 2011, přičemž z nich plyne pokles pracovní schopnosti v SR ve výši 70 %. V. Jednání před soudem dne 20. 11. 2025 a dne 25. 6. 2026 6. Žalobce při jednání především uvedl obdobné skutečnosti jako v žalobě, replice a ve svých vyjádřením k posudku a jeho doplněním.

7. Žalovaná především odkázala na své rozhodnutí a vyjádření k žalobě.

8. Soud provedl důkaz posudkem PK MPSV ze dne 11. 3. 2025 a jeho doplněním ze dne 3. 6. 2025. Žalobce k posudku a jeho doplnění uvedl obdobné skutečnosti jako ve svých písemných vyjádřeních. Žalovaná s obsahem posudku souhlasila. Soud dále provedl při jednání dokazování znaleckým posudkem ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 3 T 82/2008, o duševním stavu žalobce ve trestní věci zločinu týrání blízké a svěřené osoby podle § 208 odst. 1 písm. a, b) trestního zákona. Na str. 19 je přitom uvedeno mj. uvedeno, že žalobce v době spáchání trestného činu nemohl rozpoznat nebezpečí svého jednání pro společnost a nemohl své jednání ovládat.

9. Při jednání dne 25. 6. 2026 provedl soud dokazování dalším doplněním posudku ze dne 20. 1. 2026. Žalobce k dalšímu doplnění posudku uvedl obdobné skutečnosti jako ve svém písemném vyjádření. Žalovaná s doplněním posudku vyslovila souhlas. Žalobce při jednání předložil Prehlášenie o exkluzivite a dostupnosti ze dne 23. 9. 2011 a dále Upovedomenie od začatí exekúcie predajom nehnutelnosti ze dne 7. 11. 202č, sp. zn. 141 EX 803/22, súdný exekutor JUDr. M. R. a Upovedomenie o začatí exekúcie sp. zn. 141 EX 275/23, súdný exekutor JUDr. M. R. Soud přitom k důkazu provedl Prehlašenie o exluzivite a dostupnosti. Dalšími dvěma listina soudní exekutorky JUDr. M. R. pak dokazování neprováděl.

VI. Posouzení věci krajským soudem

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

11. V posuzované věci nechal soud vypracovat posudek PK MPSV, pracoviště v Brně ze dne 11. 3. 2025. PK MPSV zasedala ve složení předsedkyně komise a odborného lékaře z oboru psychiatrie. Dne 19. 1. 2024 byl zaslán datovou schránkou zástupci žalobce informativní dopis. PK MSPV prostudovala podkladovou dokumentaci, která byla dostačující k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru. Posudek obsahuje diagnostický souhrn. Jedná se o: Psychotická porucha s převahou bludů – chronifikované endogenní onemocnění se změnami osobnosti na antipsychotické léčbě – v popředí uváděn těžký stupeň paranoidního syndromu. V posudkovém zhodnocení je především uvedeno, že žalobce je posuzován jako vysokoškolsky vzdělaný technický pracovník. Žalobci je X let (172 cm, 82 kg), který má VŠ vzdělání, ukončil studium na VŠ dopravy a spojů Žilina s titulem Ing. Je léčený pro psychiatrické onemocnění, pro psychotickou poruchu s převahou bludů – chronifikované endogenní onemocnění se změnami osobnosti na antipsychotické léčbě, v popředí uváděn těžký stupeň paranoidního syndromu. Psychická porucha se dle anamnézy plíživě rozvíjela po dobu asi 20 let (ale v minulosti nebyl nikde léčen ani ambulantně) s postupným rozvojem paranoidity, s kverulačními tendencemi až do stavu dekompenzace s výraznou poruchou chování, s verbální agresivitou. Za asistence PČR a RZP přivezen k hospitalizaci, která byla krátkodobá od 16. 6. 2011 do 24. 6. 2011 pro paranoidně perzekuční blud. Propuštěn na reverz na žádost syna. Dle psychologického vyšetření stav hodnocen jako porucha s bludy. Po propuštění z hospitalizace na psychiatrickém oddělení chodil na pravidelné kontroly ambulantní 1 – 2 měsíčně. Ve zprávě ze dne 11. 1. 2012 uvedena non compliance, v léčbě však spolupracuje, t.č. má soudem nařízenou léčbu, užívá jedno psychofarmakum, patrná je nekritičnost, těžká paranoidita a již uvedená změna osobnosti. Psychologické vyšetření dne 15. 12. 2011 psychotická porucha v sociální remisi, v léčbě psychiatrické ambulance. Psychiatrické vyšetření 3. 6. 2014 – při vyšetřování orientovaný, klidný, společenské konvence dodržuje, senzitivně vztahovačný, prezekuční paranoidní bludy jsou opouzdřené, emočně je plochý, ale i nadnesený, velikášské rysy, kritičnost je parciální, t.č. bez závažnějších poruch chování, až na sklony ke kverulaci. Závěr: Přetrvávající psychotická porucha s bludy, chronická. Jde o endogenní psychiatrické onemocnění z okruhu tak zvané pozdní schizofrenie, kterého prognóza není příznivá. Onemocnění neléčené chronifikovalo od roku 2002 – 2004, není předpoklad zlepšení, je sekundárně maladaptivní, není schopen žádné trvalé výdělečné činnosti. V 10/2016 stav t.č. jen v sociální remisi, s reziduem, změny osobnosti, t. č. spíše patologie ve sféře emoční a volní. V objektivním nálezu paranoidní syndrom, bez poruchy vnímání, bez sui. tendencí. T.č. kompenzován s reziduem. Dne 11. 4. 2014 stav nezměněný, situace se pomalu konsoliduje, i přetrvává ještě reaktivní fáze, osovým je paranoidní syndrom bez poruch vnímání, bez sui tendencí, známky chronifikace, a i sociální a společenské izolace. T.č. chronicita, t.č. v sociální remisi. Přetrvávají sklony ke kverulaci, ale závažné poruchy chování nemá. Akutní psychotická symptomatologie nepřítomna, nutná nadále kombinovaná antipsychotická léčba. Na Slovenku bylo posouzeno jako onemocnění v kapitole V, položky 2, písm. b) s poklesem pracovní schopnosti o 75 % a uznán plně invalidní od 12. 1. 2012 s plánovanou kontrolou v 5/2014 a při kontrole stanovena platnost posudku trvale. V ČR uznán invalidní ve II. stupni od 12. 1. 2012 s platností trvale dle platných právních norem v ČR. V posudkovém závěru je pak zejména uvedeno, že PK MPSV stanovuje v souladu námitkovým lékařem IPZS jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu onemocnění psychiatrické. K datu vydání napadeného rozhodnutí jde u žalobce o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je psychotická porucha s převahou bludů, chronifikované endogenní onemocnění se změnami osobnosti na antipsychotické léčbě, v popředí uváděn těžký stupeň paranoidního syndromu. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 3, písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., pro který se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 % (rozpětí 50 – 60 %). Hodnoceno je při horním okraji pásma s ohledem na tíži zdravotního postižení a s přihlédnutím k profesi žalobce. Jedná se o těžké postižení, nejedná se však o postižení zvlášť těžké s častými atakami, s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, trvalou psychotickou nebo reziduální symptomatikou se závažným narušením výkonu téměř všech denních aktivit. Nejsou doložena žádná další posudkově významná zdravotní postižení, která by odůvodňovala navýšení procentního rozmezí dané položky. PK MPSV stanovila pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí ve výši celkem 60 %. Žalobce je invalidní ve II. stupni dle § 39 odst. 1 ZDP. Z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 60 %. Zdravotní postižení neodůvodňuje stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhl. č. 359/2009 nemění. Zjištěný dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav odpovídá invaliditě II. stupně. Dle pracovní rekomendace se zjištěným zdravotním stavem je žalobce schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnosti s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti a v podstatně menším rozsahu a intenzitě. PK MPSV se tedy ztotožnila s námitkovým lékařem IPZS ze dne 16. 9. 2024 ve stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, datem vzniku invalidity a platností posudku trvale. PK MPSV dospěla po zhodnocení podkladové dokumentace ke zjištění, že posudkový závěr byl správný a lze ho potvrdit. PK MPSV je ve shodě i s vypořádáním námitek v námitkovém řízení a souhlasí s jejich odůvodněním, které považuje za dostačující pro posouzené. PK MPSV považuje zdravotní stav žalobce, rozsah jejího zdravotního postižení a dopad na pracovní schopnost za objektivizovaný způsobem, o němž nemá důvodné pochybnosti a další dokazování nepovažuje za přínosné a podstatné.

12. Žalobce se k posudku písemně vyjádřil dne 23. 3. 2025. Především uvedl, že nebyl hodnocen posudek ze dne 1. 12. 2022, kterým byla určena míra poklesu pracovní schopnosti žalobce ve výši 70 %. Žalobce rovněž odkázal na posudek ze Slovenska. Zdůraznil, že posouzení zdravotního stavu v SR a v ČR je obdobné. V SR je nejvyšší postižení těžké s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 70 %, v ČR velmi těžké s mírou poklesu 70 -80 %, což je identické. Rovněž z posudku není zřejmé, z jakého důvodu nebyla míra poklesu pracovní schopnosti zvýšena o 10 %, jako tomu bylo v posudku ze dne 1. 12. 2022. V posudku dále chybí posouzení vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti na schopnost pokračovat v předcházející výdělečné činnosti – stavbyvedoucího nebo na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb. V posudku není ani zmíněno, od kdy byl v hmotné nouzi či důvody zaměstnání v FCP – SK, předcházející výdělečná činnost. Posudek je nepřesvědčivý, za přesvědčivý a správný považuje žalobce posudek ze dne 1. 12. 2022.

13. Další vyjádření k posudku žalobce je ze dne 21. 4. 2025. Žalobce zde především zopakoval svou argumentaci z vyjádření ze dne 23. 3. 2025. Zdůraznil, že jediný správný posudek je posudek ze dne 1. 12. 2022. Rovněž se v posudku bylo třeba se zabývat posudkem ze SR (opakovaně zde odkázal na rozsudek NSS ze dne 9. 10. 2015, č.j. 4 Ads 155/2015-25). Žalobci bylo žalovanou nesprávně vytýkána výchova dospělého syna, péče o matku. Nebyl ani posouzen vliv na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předcházející výdělečné činnosti stavbyvedoucího nebo na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb. Žalobce má právo na navýšení poklesu pracovní schopnosti o 10 %, neboť již nepracoval v pozici stavbyvedoucího. Závěrem uvedl, že v řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 32 Ad 7/2022 zdejší soud i NSS porušili jeho právo na spravedlivý proces.

14. Námitky žalobce zaslal soud PK MPSV a vyžádal si doplnění posudku. Doplnění posudku bylo vypracováno dne 3. 6. 2025, přičemž PK MPSV zasedala ve složení předsedkyně a odborného lékaře z oboru psychiatrie. V posudkovém zhodnocení je především nově uvedeno, že žalobce byl na Slovensku posouzen dle platné legislativy Slovenské republiky jako onemocnění uvedené v kapitole V, položky 2 písm. b) s mírou poklesu pracovní schopnosti 75 % a uznán na Slovensku plně invalidní od 12. 1. 2012 s plánovanou kontrolou v 05/24. Při kontrole byla stanovena platnost posudku trvale. V České republice byl posouzen dle platných českých právních předpisů jako onemocnění uvedené v kapitole V, položce 3, písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 60 % (volena horní hranice pásma s přihlédnutím k profesi žalobce) a byl uznán invalidní v II. stupni od 12. 1. 2012 s platností trvale dle platných právních norem v České republice. Legislativa Slovenské republiky se neshoduje s legislativou Slovenské republiky. PK MPSV konstatuje, že posouzení ze dne 1. 12. 2022 bylo nadhodnocené. Nebyla splněna podmínka navýšení horní hranice stanoveného procentního rozmezí dané položky pro profesi. Nebylo doloženo ani žádná další posudkově významné zdravotné postižení, která by odůvodňovala navýšení procentního rozmezí dané položky pro jiná onemocnění. PK MPSV považuje zdravotní stav žalobce, rozsah jeho zdravotního postižení a dopad funkčního stavu na pracovní schopnost za objektivizovaný způsobem, o němž nemá důvodné pochybnosti a další dokazování nepovažuje za přínosné a podstatné. V posudkovém závěru k doplňujícímu posudku je pak především uvedeno, že zdravotní stav byl posouzen v souladu s platnými předpisy. Při dnešním jednání PK MPSV znovu prostudovala veškerou dokumentaci ve spisu, prostudována i vyjádření žalobce. PK MPSV vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvod pro změnu posudkového závěru, a to k datu svého jednání.

15. S ohledem na znalecký posudek ze dne 15. 7. 2011, vyhotovený pro účely trestního řízení a zabývajícího se posouzením duševního stavu žalobce, si soud vyžádal další doplňující posudek PK MPSV. Doplnění posudku bylo vypracováno dne 20. 1. 2026, přičemž PK MPSV zasedala ve složení předsedkyně a odborného lékaře z oboru neurologie. V posudku je především uvedeno, že žalobce je posuzován jako vysokoškolsky vzdělaný technický pracovník. Dle diagnostického souhrnu k doplňku se jedná o psychotickou poruchu bludů – chronifikované endogenní onemocnění se změnami osobnosti na antipsychotické léčbě, v popředí uváděn těžký stupeň paranoidního syndromu. V posudkovém zhodnocení k doplňku je především uvedeno, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav u žalobce ve věku X let (172 cm, 82 kg), který má VŠ vzdělání, ukončil studium na VŠ dopravy a spojů Žilina s titulem Ing. Pracoval u různých zaměstnavatelů jako mechanizátor, technický pracovník, mistr a stavbyvedoucí do 4/2009, poté krátce v evidenci úřadu práce a od 2/2010 do 12/2011 péče o osobu blízkou, pečoval o matku, a od 1/2004 až do 6/2014 péče o dítě a dle doložené dokumentace naposledy pracoval od 30. 7. 2012 do 1. 2. 2015 jako stavební dozor v plném pracovním úvazku na Slovensku u firmy FCP-SK, a je léčený pro psychiatrické onemocnění, pro psychotickou poruchu s převahou bludů – chronifikované endogenní onemocnění se změnami osobnosti na antipsychotické léčbě, v popředí uváděn těžký stupeň paranoidního syndromu. Psychická porucha se dle anamnézy plíživě rozvíjela po dobu asi 20 let (ale v minulosti nebyl nikde léčen ani ambulantně) s postupným rozvojem paranoidity, s kverulačními tendencemi až do stavu dekompenzace s výraznou poruchou chování, s verbální agresivitou. Za asistence PČR a RZP přivezen k hospitalizaci, která byla krátkodobá od 16. 6. 2011 do 24. 6. 2011 pro paranoidně perzekuční blud. Propuštěn na reverz na žádost syna. Dle psychologického vyšetření stav hodnocen jako porucha s bludy. Od propuštění z hospitalizace na psychiatrickém oddělení chodil na pravidelné kontroly ambulantní 1 – 2 měsíčně. Ve zprávě ze dne 11. 1. 2012 uvedena non compliance, v léčbě však spolupracuje, t.č. má soudem nařízenou léčbu, užívá jedno psychofarmakum, patrná je nekritičnost, těžká paranoidita a již uvedená změna osobnosti. Psychologické vyšetření dne 15. 12. 2011 psychotická porucha v sociální remisi, v léčbě psychiatrické ambulance. Psychiatrické vyšetření 3. 6. 2014 – při vyšetřování orientovaný, klidný, společenské konvence dodržuje, senzitivně vztahovačný, prezekuční paranoidní bludy jsou opouzdřené, emočně je plochý, ale i nadnesený, velikášské rysy, kritičnost je parciální, t.č. bez závažnějších poruch chování, až na sklony ke kverulaci. Závěr: Přetrvávající psychotická porucha s bludy, chronická. Jde o endogenní psychiatrické onemocnění z okruhu tak zvané pozdní schizofrenie, kterého prognóza není příznivá. Onemocnění neléčené chronifikovalo od roku 2002 – 2004, není předpoklad zlepšení, je sekundárně maladaptivní, není schopen žádné trvalé výdělečné činnosti. V 10/2016 stav t.č. jen v sociální remisi, s reziduem, změny osobnosti, t. č. spíše patologie ve sféře emoční a volní. V objektivním nálezu paranoidní syndrom, bez poruchy vnímání, bez sui. tendencí. T.č. kompenzován s reziduem. Dne 11. 4. 2014 stav nezměněný, situace se pomalu konsoliduje, i přetrvává ještě reaktivní fáze, osovým je paranoidní syndrom bez poruch vnímání, bez sui tendencí, známky chronifikace, a i sociální a společenské izolace. T.č. chronicita, t.č. v sociální remisi. Přetrvávají sklony ke kverulaci, ale závažné poruchy chování nemá. Akutní psychotická symptomatologie nepřítomna, nutná nadále kombinovaná antipsychotická léčba. K žádosti o druhé doplňující posouzení byl přiložen znalecký posudek o duševním stavu v trestní věci: zločinu týrání blízké osoby a svěřené osoby ze dne 15. 7. 2011. Vyšetřením byla zjištěna psychotická porucha s převahou bludů, což bylo diagnostikováno již za hospitalizace na Psychiatrickém oddělení FNsP v Žilině v 6/2011, kdy byla žalobci nastavena pravidelná léčba. Ve znaleckém posudku uvedeno, že trpěl chorobnou žárlivostí. Uvedeno, že v době spáchání trestného činu nemohl rozpoznat nebezpečí svého konání pro společnost a nemohl toto konání ovládat. Doporučena ochranná psychiatrická léčba. PK MPSV vyhodnotila skutečnosti, které vedly k požadavku na doplnění posudku a nehledala důvody pro změnu již přijatého posudkového závěru. PK MPSV považuje zdravotní stav žalobce, rozsah jeho zdravotního postižení a dopad funkčního stavu na pracovní schopnost za objektivizovaný způsobem, o němž nemá důvodné pochybnosti a další dokazování nepovažuje za přínosné a podstatné.

16. I proti dalšímu doplnění posudku podal žalobce své námitky. S posudkem nesouhlasí, přičemž nejprve se vyjádřil k procesnímu postupu žalované a k tomu, že mu některé posudky žalovaná nedoručila. K samotnému doplnění posudku pak žalobce především namítal, že v něm není uvedeno, kdy byl nezaměstnaný a rovněž není přesně uvedena doba, kdy byl opatrovníkem a kolik jako opatrovník dostával. Zásadní chybou pak je, že byl posuzován jako stavební dozor, přičemž měl být posuzován jako stavbyvedoucí. Stavbyvedoucí a stavební dozor jsou dvě rozdílné funkce, kdy duševní náročnost stavebního dozoru je podstatně nižší než stavbyvedoucího. Žalobce nadto všechny posudky považuje za účelové, mimo posudku ze dne 1. 12. 2022. Postup žalované a MPSV považuje za protizákonný. Dle posudkového zhodnocení byly k dispozici znalecké posudky č. 26/2011 a 20/2011, které však nebyla vzaty v úvahu, a to ani význam, okolnosti a následné soudní rozhodnutí. Dále se žalobce vyjádřil k výši svého příjmu. Závěrem uvedl, že mělo být vycházeno z posudku ze dne 1. 12. 2022.

17. Soud předně k věci uvádí, že právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 ZDP, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 ZDP platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení.

18. Soud dále k věci uvádí, že správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna (viz k tomu např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, čj. 6 Ads 11/2013-20, přístupný na www.nssoud.cz). Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz).

19. Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz). Pracovní rekomendace je přitom v posudku uvedena.

20. Soud k věci tedy dodává, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti představuje odbornou medicínskou otázku, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí, též znalosti z oboru posudkového lékařství a jejíž posouzení je zákonem svěřeno posudkovým orgánům (srov. § 4 odst. 2, § 8 a § 16 a zákona o provádění sociálního zabezpečení). Odborné posudkové závěry ovšem nepodléhají hodnocení soudu z hlediska jejich správnosti, neboť k tomu soudci nemají odborné lékařské znalosti. V posudku musí být uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení je považováno za jeho rozhodující příčinu. Za rozhodující příčinu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudková komise je povinna odůvodnit zařazení zdravotního postižení pod konkrétní položku uvedené přílohy i určení míry poklesu pracovní schopnosti v rámci rozpětí stanoveného v jednotlivých položkách, včetně případného navýšení podle § 3 téže vyhlášky. Je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (§ 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.). Podle § 3 odst. 1 téže vyhlášky, v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podle 3 odst. 2 vyhlášky v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Podle § 3 odst. 3 zvýšení horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle odstavců 1 a 2 nesmí v úhrnu převýšit 10 procentních bodů.

21. Jak je uvedeno i výše, tak rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod je závislé zejména na odborném lékařském posouzení. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 3 Ads 70/2012-14, č i z e dne 13. 10. 2021, č. j. 6 Ads 27/2020-36). Z posudku musí být tedy zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, položku a bod přílohy k této vyhlášce, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení 22. Soud k věci rovněž uvádí, že úkolem posudkových lékařů i PK MPSV primárně není vyšetřování posuzovaných osob, ale pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou pro vypracování posudku podkladem. Lékaři posudkové komise sice mohou v případě pochybností o průkaznosti některých nálezů provést při jednání orientační vyšetření posuzované osoby, není to však zákonem vyžadováno; případné závažné pochybnosti o zdravotním stavu by musely být řešeny vysláním posuzované osoby k vyšetření na některém z klinických pracovišť (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, č. j. 3 Ads 254/2016-64).

23. Soud k věci uvádí, že posudek PK MPSV ze dne 11. 3. 2025 a jeho doplnění ze dne 3. 6. 2025 byl vypracován PK MPSV zasedající v řádném složení za účasti lékaře s odborností psychiatrie. Další doplněné posudku ze dne 20. 1. 2026 pak bylo vypracováno za účasti lékaře s odborností neurologie. Jde-li o osobní přítomnost žalobce na jednání PK MPSV tak k tomu soud uvádí, že PK MPSV prostudovala podkladovou dokumentaci, kterou shledala dostatečnou k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru. Soud k věci uvádí, že cílem jednání posudkových komisí je zjistit objektivní skutečnosti o zdravotním stavu posuzované osoby. Přitom se především vychází ze souborů lékařské dokumentace, případně doplněné na žádost komise. Přítomnost posuzované osoby na jednání komise závisí na okolnostech každého případu. Judikatura Nejvyššího správního soudu přitom potvrzuje, že od 1. 1. 2006 se na postupy PK MPSV nepoužijí ustanovení obecných předpisů o správním řízení. Ze zvláštní právní úpravy obsažené v zákoně o provádění sociálního zabezpečení pak bezvýhradný nárok na osobní účast při jednání posudkových komisí nevyplývá. Podle § 16a odst. 4 písm. a) citovaného zákona je totiž posudkový orgán pouze oprávněn vyzvat posuzovanou fyzickou osobu, aby se podrobila vyšetření svého zdravotního stavu příslušným posudkovým lékařem. Rovněž s ohledem na skutečnost, že se v řízení před krajským soudem vychází ze skutkového stavu, tedy zdravotního stavu posuzované osoby, který tu byl v době vydání napadeného správního rozhodnutí, není účast posuzované osoby při jednání posudkové komise realizovaném pro účely soudního řízení tak naléhavá (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 10. 2010, č. j. 6 Ads 60/2010 – 83, a z e d ne 8 . 9. 2010, č. j. 6 Ads 33/2010 – 133, oba dostupné na www.nssoud.cz). Soud má za to, že nepřítomnost žalobce při jednání PK MPSV neměla v posuzovaném případě vliv na úplnost předmětného posudku, neboť bylo vycházeno z dostatečné lékařské dokumentace. Navíc žalobce popsal svůj zdravotní stav v rámci předcházejícího řízení. Také aktivně dokládal lékařské zprávy a nálezy, které PK MPSV hodnotí.

24. Soud se dále zabýval aplikací Nařízení č. 883/2004 v posuzovaném případě. Žalobce přitom poukazuje na nedůvodný rozdíl mezi přiznáním invalidního důchodu III. stupně na Slovensku a jeho nepřiznáním v České republice, přestože jsou oba sociální systémy v okolnostech rozhodných pro posuzovanou věc takřka shodné.

25. Podle čl. 46 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení rozhodnutí instituce členského státu o stupni invalidity žadatele je závazné pro instituci kteréhokoli jiného dotčeného členského státu, pokud je v příloze VII potvrzena shoda mezi právními předpisy těchto členských států o podmínkách týkajících se stupňů invalidity. Podle čl. 49 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení v případě, kdy se čl. 46 odst. 3 základního nařízení nepoužije, má při určení stupně invalidity každá instituce v souladu se svými předpisy možnost nechat stav žadatele posoudit lékařem nebo jiným znalcem podle vlastního výběru. Instituce členského státu však přihlíží k dokumentům, lékařským zprávám a informacím správní povahy získaným institucí kteréhokoli jiného členského státu, jako kdyby byly vydány v jejím vlastním členském státě. Shoda mezi právními předpisy České republiky a Slovenské republiky o podmínkách týkajících se stupňů invalidity nebyla potvrzena. Rozhodnutí slovenského nositele zabezpečení týkající se stupně invalidity žalobce tedy není pro žalovanou závazné a orgány sociálního zabezpečení České republiky proto posuzují invaliditu a její stupeň podle českých právních předpisů. Může tedy nastat situace, že osoba, která pracovala ve více členských státech Evropské unie, nemusí mít nutně nárok na dávku v invaliditě od všech těchto států, neboť definice invalidity se v členských státech nemusejí shodovat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2015, č. j. 5 Ads 41/2014-60). Zároveň však z čl. 46 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ve spojení s čl. 49 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 vyplývá povinnost České správy sociálního zabezpečení vzít v úvahu při rozhodování o invaliditě dokumenty týkající se posouzení zdravotního stavu pojištěnce ze strany orgánů jiného členského státu. Ačkoli tedy nebyla potvrzena shoda mezi právními předpisy České republiky a Slovenské republiky o podmínkách týkajících se stupňů invalidity (příloha VII nařízení č. 883/2004), uplatní-li pojištěnec v řízení námitku, že slovenský nositel pojištění v rozhodné době dospěl při posouzení jeho zdravotního stavu ke zcela odlišným závěrům, je správní orgán (resp. posudkový lékař) povinen přihlédnout k posudku o invaliditě vyhotovenému slovenskými orgány a vysvětlit, proč se od jejich skutkových zjištění odchyluje (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2015, č. j. 4 Ads 155/2015-25). Povinnost přihlédnout k dokumentům, lékařským zprávám a informacím správní povahy získaným institucí kteréhokoli jiného členského státu přitom nebrání dotčeným institucím ostatních členských států, aby vycházely z posouzení zdravotního stavu provedeného vlastními lékaři a případně dospěly k odlišnému odbornému závěru. V zájmu zásady koordinace je však nezbytné, aby příslušné instituce vzaly v úvahu obsah posouzení zdravotního stavu, z něhož v rámci svého rozhodování vycházely instituce jiného členského státu tak, aby při určování stupně invalidity nevznikaly zcela nedůvodné rozdíly (viz již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2015, č. j. 5 Ads 41/2014-60, ze dne 3. 10. 2017, č. j. 8 Ads 162/2016-29, či ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Ads 158/2016-57).

26. Dle názoru soudu PK MPSV shora uvedenému dostála, neboť při svém posouzení vyšla z následující zdravotnické dokumentace: Sociální pojišťovna, pobočka Čadca, Slovensko, MUDr. E. Š., posudková lékařka, lékařská zpráva ze dne 25. 5. 2012, Sociální pojišťovna, pobočka Čadca, Slovenko, MUDr. E. K., posudkový lékař, lékařská zpráva ze dne 4. 6. 2014 a Sociální pojišťovna, pobočka Čadca, Slovenko, MUDr. A. K., posudková lékařka, lékařská zpráva ze dne 4. 10. 2017. Z těchto zpráv pak ve svém posudku PK MPSV cituje. PK MPSV přitom zdůraznila, že legislativa stran přiznání stupně invalidity v ČR se neshoduje s legislativou na Slovensku. PK MPSV dále uvedla, že na Slovensku byl jeho zdravotní stav hodnocen dle kapitoly V, položky 2 písm. b) s mírou poklesu pracovní schopnosti 75 %, přičemž byl plně invalidní od 12. 1. 2012 s plánovanou kontrolou v 05/24. Při kontrole byla stanovena platnost posudku trvale. Na Slovensku bylo tedy rozhodující zdravotní postižení žalobce hodnoceno tak, že odpovídalo hodnocení podle kapitoly V (Duševní poruchy a poruchy chování), položky 2 (Duševní poruchy a poruchy vyvolané psychotickými látkami) písm. b) (stavy s těžkým poškozením myšlení, chování, deteriorací kognitivních schopností, depresemi, úzkostí nebo stavy provázené těžkým poškozením funkce různých orgánů a systémů nebo syndrom závislosti během poskytování ústavní péče v nemocnici nebo odborném léčebném ústavu za účelem léčení závislosti, pokud uvedená léčba má trvat nebo trvá déle než jeden rok, např. psychotická porucha nebo psychotické stavy, amnestický syndrom, reziduální stav, závažné poruchy chování, kombinace syndromu závislosti s jinou souběžně probíhající duševní poruchou (duální diagnóza), delirium tremens, Korsakovova psychóza, Wernickeho encefalopatie, těžká alkoholická demence, těžká alkoholová polyneuropatie, těžká nekompenzovaná nebo léčebně refrakterní epilepsie) s mírou poklesu pracovní schopnosti v rozpětí 70-80 %. V ČR byla jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti stanovena psychotická porucha s převahou bludů, chronifikované endogenní onemocnění se změnami osobnosti na antipsychotické léčbě, v popředí uváděn těžký stupeň paranoidního syndromu. Jednalo se o kapitolu V (Duševní poruchy a poruchy chování), položka 3 (Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy), písm. d) (těžké postižení, častější ataky, mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit podstatně narušen) s mírou poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50–60 %. PK MPSV stanovila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 60 %. V posudku je pak výslovně hodnoceno, že se nejedná o postižení zvlášť těžké s častými atakami, s funkčně těžkou reziduální symptomatikou, trvalou psychotickou nebo reziduální symptomatikou se závažným narušením výkonu téměř všech denních aktivit. Nebylo tak možné hodnotit dle kapitoly V, položky 3 písm. e) (zvlášť těžké postižení) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. s mírou poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 70–80 %. PK MPSV tedy správně dospěla k závěru, o odlišnosti slovenských a českých norem a odůvodnila proč byl žalobce dle českých norem zařazena do dané kapitoly, položky a písmene přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb.

27. Žalobce rovněž uváděl nedostatečnost zohlednění vykonávané pracovní pozice. Přitom argumentoval duševní náročností práce stavbyvedoucího oproti stavebnímu dozoru. Z odborných posudků plyne přihlédnutí k jeho pracovní pozici. Posudková komise v posudku PK MPSV posuzovala žalobce nejenom jako stavební dozor, ale dle i jako vysokoškolsky vzdělaného technického pracovníka. Při posuzování invalidity (a tedy i nároku na invalidní důchod) se nevychází jen z toho, co člověk naposledy vykonával. Rozhodující je pokles pracovní schopnosti obecně - tj. schopnosti vykonávat výdělečnou činnost odpovídající schopnostem pojištěnce. PK MPSV při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti zohlednila profesi žalobce tak, že zvolila horní hranici pásma poklesu pracovní schopnosti (rozpětí 50–60 %), ve výši 60 %., tj. jeho profese byla zohledněna. PK MPSV pak nedospěla k závěru, že by dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce měl takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles jeho pracovní schopnosti je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, a tudíž by byl důvod pro zvýšení horní hranice procentní sazby postupem dle § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb. Součástí posudku je pak i pracovní rekomandace.

28. Na posouzení věci nemá vliv, že v posudku není uvedeno, kdy byl nezaměstnaný, případně, kdy přesně pečoval o osobu blízkou (matku) či o dítě. Stejně tak pro posouzení věci není podstatné, že žalobce souhlasil se svou účastí ve veřejné soutěži, jak plyne z Prehlašenia o exkluzivite a dostupnosti.

29. Žalobce dále namítal, že mělo být vycházeno z posudku o invaliditě ze dne 1. 12. 2022, vyhotoveného MUDr. J. S., pro OSSZ Ostrava. Podle tohoto posudku rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti byla hodnocena dle kapitoly V, položky 3, písm. d) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb., s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 60 %, tj. se jednalo o stejné hodnocení jaké provedla PK MPSV. Oproti posudku PK MPSV však byl pokles pracovní schopnosti vzhledem k jeho vlivu na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace podle § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb. navýšen o 10 % a celkově tak činí 70 %. PK se však proti tomuto závěru vymezila v doplnění posudku ze dne 3. 6. 2025, kde uvedla, že posouzení ze dne 1. 12. 2022 bylo nahodnocené. Nebyla splněna podmínka navýšení horní hranice stanoveného procentního rozmezí dané položky pro profesi. Nebyla doložena ani žádná další posudkově významná zdravotné postižení, která by odůvodňovala navýšení procentního rozmezí dané položky pro jiná onemocnění. Ani posudek vyhotovený v námitkovém řízení IPZS MUDr. B. L. ze dne 13. 9. 2024 neshledal důvody k navýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti. V případě posudku ze dne 12. 1. 2022 se tak jednalo o posudek, jehož závěry podléhají možné revizi v rámci námitkového řízení či pak PK MPSV.

30. V posuzované věci krajský soud vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 11. 3. 2025 ve znění jeho doplnění ze dne 3. 6. 2025 a dalšího doplnění ze dne 20. 1. 2026 jako posudek splňující formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek a jeho doplnění ze dne 3. 6. 2025 byl vypracován PK MPSV zasedající v řádném složení za účasti lékaře s odborností psychiatrie, jeho další doplnění ze dne 20. 1. 2026 pak za účasti lékaře s odborností neurologie. Žalobce se jednání PK MPSV nezúčastnil. PK MPSV však prostudovala podkladovou dokumentaci, kterou shledala dostatečnou k projednání v nepřítomnosti a k přijetí posudkového závěru. Soud tedy má za to, že nepřítomnost žalobce neměla v konečném důsledku vliv na úplnost předmětného posudku, neboť bylo vycházeno z dostatečné lékařské dokumentace. Dle názoru soudu byl tedy dostatečně zhodnocen zdravotní stav žalobce. Posudek PK MPSV se zabývá i zprávami Sociální pojišťovny SR. PK MPSV zmiňuje, že nejsou naplněna kritéria pro hodnocení dle kapitoly V, položky 3 písm. e) přílohy k vyhl. č 359/2009 Sb. Soud tedy k věci dále uvádí, že u žalobce se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, přičemž za rozhodné postižení je považováno psychické postižení uvedené v kapitole V (Duševní poruchy a poruchy chování), položka 3 (Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy), písm. d) (těžké postižení, častější ataky, mezi atakami přetrvává závažná reziduální symptomatika, výkon některých denních aktivit podstatně narušen) s mírou poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 50 – 60 %. PK MPSV hodnotila míru poklesu na horní hranici 60 %, a to právě s ohledem na jeho profesi. Celkový pokles pracovní schopnosti tak činil 60 %, když PK MPSV nenašla důvod pro změnu procentní míry poklesu pracovní schopnosti dle § 3, 4 vyhl. č. 359/2009 Sb. Jak plyne i ze shora uvedeného PK MPSV přihlédla i k zdravotní dokumentaci získané ze Slovenka. Takový postup však nebrání, aby bylo vycházeno z posouzení zdravotního stavu provedeného vlastními lékaři a dospěno k odlišnému odbornému závěru. V souhrnu krajský soud tedy shledal, že předložený posudek PK MPSV, ve znění jeho dvou doplnění, je po stránce obsahové dostatečný. PK MPSV tak potvrdila, že pokles pracovní schopnosti žalobce činil 60 %, tj. žalobce byl invalidní v II. stupni, nejednalo se však o invaliditu III. stupně. Soud považoval takto zjištěný skutkový stav za dostatečný a vycházel z něho.

31. Posudkový lékař v rámci posudku v námitkovém řízení vycházel i ze zdravotní dokumentace ze Slovenska, včetně toho, že v SR je jiná platná legislativa, která se neshoduje s legislativou ČR. PK MPSV pak potvrdila závěr žalované, že žalobce byl invalidní v II. stupni, a tudíž jeho žádosti o změnu výše invalidního důchodu na invaliditu třetího stupně nemohlo být vyhověno.

32. Soud k věci dále uvádí, že případné zhoršení zdravotního stavu po vydání napadeného rozhodnutí žalované nemůže být v rámci tohoto přezkumu hodnoceno, ale může být toliko předmětem nové žádosti. Soud zde vychází např. z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2007, č.j. 4 Ads 125/2006-39, podle něhož rozhoduje-li Česká správa sociálního zabezpečení o nároku na dávku, jejíž přiznání je podmíněno zdravotním stavem (zde: zvýšení důchodu pro převážnou bezmocnost, § 70 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení), vychází z odborného lékařského posouzení o zdravotním stavu, který je zjišťován k datu rozhodnutí správního orgánu. Zhoršení zdravotního stavu po tomto datu může být předmětem posouzení teprve na základě nové žádosti.

33. Soud k věci závěrem uvádí, že chápe obtížnou životní situaci i zdravotní obtíže žalobce, avšak s ohledem na výše uvedené nebylo prokázáno, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované byl žalobce invalidní v třetím stupni (pokles pracovní schopnosti nejméně o 70 %), a proto krajský soud shledal jeho žalobu jako nedůvodnou.

34. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl, jak je ve výroku I. uvedeno.

35. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl, žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s., soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V Brně dne 25. června 2026 JUDr. Petr Polách v. r. samosoudce