32 Az 15/2025

Rubrum

č. j. 32 Az 15/2025-53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: B. T. bez státní příslušnosti bytem X zastoupený Organizací pro pomoc uprchlíkům se sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-1307/ZA-ZA15-P05-2023, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-1307/ZA-ZA15-P05-2023, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladu řízení.

III. Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci 2 č. j. 32 Az 15/2025 1. Žalobce se včas podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl tak, že se žalobci mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje.

2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce podal dne 26. 9. 2023 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice (dále též „ČR“). O této bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím ze dne 26. 3. 2025, č. j. OAM-1307/ZA-ZA15-P05-2023 tak, že mezinárodní ochrana nebyla udělena. To napadl žalobce žalobou ze dne 19. 5. 2025.

3. Zdejší soud uvádí, že z údajů poskytnutých k žádosti, pohovoru ze dne 2. 10. 2023, jakožto i napadeného rozhodnutí žalovaného vyplývají následující skutečnosti.

4. Žalobce sdělil, že je státním příslušníkem státu Palestina, arabské národnostmi, bez náboženského vyznání. Co se týče politického přesvědčení, uvedl, že žádné nemá a nikdy nebyl ani členem žádné politické strany či skupiny. Je svobodný a bezdětný. Narodil se na Západním břehu Jordánu, poslední místo bydliště žalobce ve vlasti bylo v obci Beit Fajjar. Žalobce opustil vlast na základě cestovního dokladu, nejdříve jel z Beit Fajjar automobilem do Ammánu v Jordánsku, odkud letěl do Vídně do Rakouska, odkud pokračoval automobilem do Brna, kam přijel dne 14. 2. 2023. Ke svému zdravotnímu stavu uvedl, že je zcela zdráv a nemá žádné zvláštní zdravotní potřeby. Žalobce popřel aktuální nebo v minulosti vedené trestní stíhání. Krom české víza neměl žádná jiná a nikdy nepobýval v jiných státech EU. O mezinárodní ochranu požádal z důvodu sexuální orientace, je homosexuál a v Palestině pro něj nemají pochopení. Byl v šoku z popravy jiného homosexuála, kterému sťali hlavu. Narodil se do muslimské rodiny, ale je bez vyznání. Nesetkal se ani s pochopením své rodiny. Pronásledují jej osoby tzv. očišťující komunitu, kteří nepodléhají zákonům a sami si je určují. Policie i celá společnost se snaží homosexuály vypudit ze společnosti.

5. V rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany pak vysvětlil, že do tuzemska přicestoval jako dobrovolník v organizaci Brontosaurus. Po skončení projektu zaslala organizace cizinecké policii oznámení a mu tím skončil účel jeho pobytu. Vízum si neprodloužil a jeho platnost skončila dne 11. 2. 2024. Popsal, že se rozhodl Palestinu opustit, když se začalo pronásledování stupňovat. Dostával různé výhružné telefonáty, občas jej na ulici napadli, jednou také zpozoroval, že jej pronásleduje vůz. Lidé, kteří jej pronásledovali mají za úkol tzv. očišťovat společnost. Nejedná se o úřední osoby či státní orgány, ale soukromé osoby, běžné obyvatele. Opakovaně se stalo, že jej někdo různě obtěžoval, pronásledoval. Lidé se schovávali na ulicích a čekali, až se přiblížil. Jednou k němu přijel vůz a osoby chtěly, ať zastaví. On ale utekl. Tato epizoda jej ale donutila se přestěhovat. V novém městě pak obtěžován nebyl, jelikož neprojevoval svoji orientaci. Obecně nikdy nemělo dojít k fyzickému napadení, většinu času trávil v bytě. Jako řešení situace viděl stěhování se do České republiky, kde homosexuálové žijí v míru. O tom se přesvědčil, když si zde našel přítele a nikdo je neohrožuje. Ve své vlasti jej lidé viděli se známými homosexuály, veřejně se projevoval, že proti nim nic nemá. Na univerzitě či obecně ve společnosti jejich práva hájil. Aktivně podporoval osoby v LGBT komunitě. Nebyl schopen doložit příspěvky na sociálních sítích, jelikož je z důvodu obav smazal. Další homosexuálové čelí obdobným problémům. Jako příklad uvedl muže, jehož popravili. Reakce jeho rodiny byla také velmi špatná. Vydědila jej, vyhodila z bytu. Nechce se celý život skrývat. Jeho situaci by nevyřešilo ani stěhování do Izraele. Tam se bez oficiálního důvodu ani nemůže přestěhovat. Nadto by jej ohrožovali Arabové, a to i 3 č. j. 32 Az 15/2025 proto, že nemá náboženství. Při návratu se obává, že bude zabit. Chtěl by se usadit a pracovat v tuzemsku. Má zde přítele, se kterým se plánuje sestěhovat. Žalobce do 10 dní doložil fotografie a konverzaci na WhatsAppu s F. K., nar. X, číslo OP X, partnerem.

6. Žalovaný při posouzení žádosti žalobce vycházel především z jeho výpovědí, a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Izraeli. Stát Izrael žalovaný zvolil za referenční, jelikož Palestina není stran České republiky uznána jako stát garantující státní občanství a podle § 2 písm. n) zákona o azylu je třeba vše posuzovat vzhledem ke státu posledního bydliště. Téměř celá oblast Západního břehu Jordánu je pod exklusivní správnou Izraele. Z těchto důvodů vyhodnotil žalovaný Izrael jako zemi posledního trvalého bydliště.

7. Konkrétně pak žalovaný vycházel z Informace odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR (dále jen „OAMP“) Izrael – Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 28. 1. 2025, z Informace OAMP - Palestinská autonomní území/ Západní břeh Jordánu, LGBT osoby na Západním břehu Jordánu, z 20. 1. 2025; a z Informace OAMP - Palestinská autonomní území - Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 20. 1. 2025. Správní orgán rovněž využil výpis žalobce z Cizineckého evidenčního sytému (CIS).

8. Dále vzal žalovaný v potaz i fotografie a WhatsAppovou konverzaci od F. K. a článek BBC s názvem „Gay Palestinian Ahmad Abu Marhia beheaded in West Bank“ ze dne 7. 10. 2022. Tyto však vyhodnotil jako irelevantní pro řízení o udělení mezinárodní ochrany, jelikož z nich nelze vyhodnotit cílené pronásledování žalobce.

9. Žalovaný vyhodnotil příběh žalobce z hlediska možného pronásledování ve smyslu ustanovení § 12 písm. a) zákona o azylu tak, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno učinit závěr, že vyvíjel ve vlasti činnost směřující uplatňování politických práv a svobod, za kterou by byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Dané žalobce ani netvrdil. Proto se nejednalo o azylově relevantní důvod.

10. Dále žalovaný vyhodnotil příběh žalobce z hlediska odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný dospěl k závěru, že ani tento azylový důvod nebyl naplněn.

11. Žalovaný se v této souvislosti zabýval tvrzenými důvody žalobce k podání žádosti o mezinárodní ochranu na území České republiky. Žalobce sdělil, že důvodem jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany je jeho homosexuální orientace a skutečnost, že je bez náboženského vyznání.

12. Žalovaný zdůraznil, že má žádost žalobce za účelovou, podanou s cílem legalizace pobytu na území České republiky. Po skončení projektu u organizace Brontosaurus se informoval o tom, jak se zachovat pro prodloužení platnosti víz. Jak bylo zjištěno z výpisu CIS k osobě jmenovaného, ten na území ČR pobýval na základě uděleného dlouhodobého víza za účelem studia s platností od 14. 2. 2023 do 11. 2. 2024. Z výpisu CIS rovněž vyplynulo, že dne 11. 9. 2023 bylo MV ČR ze strany organizace Brontosaurus doručeno hlášení o ukončení činnosti žalobce v této organizaci. Dne 26. 9. 2023 podal 4 č. j. 32 Az 15/2025 žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany na území ČR. Žalovaný tudíž nemůže pominout zjevnou účelovost podání žádosti o mezinárodní ochranu ze strany žalobce, neboť tento se tak rozhodl učinit teprve až poté, co organizace Brontosaurus podala zprávu MV ČR o ukončení účelu jeho pobytu na území ČR. Z toho důvodu dotyčnému mělo přestat platit vízum opravňují ho k pobytu, a poté, co jmenovaný MV ČR následně nepředložil žádné odůvodnění dalšího účelu jeho pobytu na území ČR, na základě kterého by platnost jeho víza nebyla zrušena. Žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu v Brně č. j. 2 Azs 423/2004-81 ze dne 20. 10. 2005 a č. j. 2 Azs 137/2005-51 ze dne 9. 2. 2006, v nichž předmětný soud stanovil, že „o azyl je nutno žádat bezprostředně poté, co mé k tomu žadatel příležitost, a to nejen z hlediska zeměpisného, ale i časového. Jakkoliv totiž není v zákoně o azylu stanovena konkrétní lhůta, v níž je po překročení hranice potřeba požádat o azyl, je třeba, aby podání žádosti o azyl. Z těchto důvodů došel žalovaný k závěru o pouhé snaze pobyt legalizovat, když o azyl ihned o příjezdu nepožádal.

13. Pro posouzení možných důvodů udělení azylu na základě § 12 písm. b) zákona o azylu žalovaný vyhodnotil, zda žalobci hrozí riziko po návratu do země posledního bydliště vzhledem k jeho prohlášené homosexuální orientaci. Žalovaný si pro posouzení situace LGBT osob obstaral Informaci OAMP – Palestinská autonomní území/ Západní břeh Jordánu, LGBT osoby na Západním břehu Jordánu, z 20. 1. 2025. Z tohoto má vyplývat, že konsensuální sexuální vztahy mezi osobami stejného pohlaví nejsou na území trestné od roku 1951, podle na území platného jordánského trestního zákoníku. Obecně ale osoby s homosexuální orientací odchází do Izraele, kde mohou od roku 2024 žádat o azylovou ochranu. Působí zde též organizace alQaws, která komunitu LGBT podporuje skrze poradenství a různé formy podpory; dále organizace Aswat a Al-Bait Al-Mokhtalef.

14. V případě žadatele žalovaný nedospěl k závěru, že by právě jemu v případě návratu do země jeho posledního trvalého bydliště hrozilo ze strany státních orgánů či bezpečnostních složek země jeho posledního trvalého bydliště pronásledování z důvodu jeho homosexuální orientace či jakékoliv jiné problémy v tomto směru. Uzavřel, že z uvedených objektivních informací o zemi posledního trvalého bydliště žadatele totiž vyplývá, že sexuální vztahy mezi osobami stejného pohlaví „nejsou na Západním břehu Jordánu trestné a neexistuje tam žádný zákon, který by homosexualitu kriminalizoval. Žalovaný proto konstatoval, že homosexuálové v zemi posledního trvalého bydliště žalobce rozhodně nejsou ze strany státních složek pronásledováni, nejsou ohrožováni na životě a nejsou porušována ani jejich základní lidská práva, tudíž jim ze strany státních orgánů nehrozí naprosto žádné nebezpečí. Tento závěr má podporovat i výpověď žalobce, který výslovně uvedl, že nikdy neměl v zemi jeho posledního trvalého bydliště žádné konkrétní problémy se státními orgány či bezpečnostními složkami a má čistý trestní rejstřík. Žalovaný proto uzavřel, že žalobce nebyl v zemi jeho posledního trvalého bydliště kvůli jeho homosexuální orientaci pronásledován ve smyslu v § 12 písm. b) zákona o azylu, či že by mu takové pronásledováni hrozilo v případě návratu do země jeho posledního trvalého bydliště.

15. Dále se žalovaný zabýval i tvrzením žalobce, že mu bude při návratu usilováno o život. Žalovaný uvedl, že je nucen daný závěr považovat za ničím neodůvodněnou, nepodloženou a čistě hypotetickou spekulaci žalobce, neboť tento nepředložil během správního řízení žádné relevantní skutečnosti, které by jím tvrzené nebezpečí činilo reálným, a které by pro správní orgán bylo dostatečným důvodem domnívat se, že 5 č. j. 32 Az 15/2025 žalobce může v případě návratu do země jeho posledního trvalého bydliště s významnou pravděpodobností toto nebezpečí postihnout. Žalobce tuto obavu založil pouze na skutečnosti, že jednomu muži v zemi posledního trvalého bydliště žadatele, který byl údajně také homosexuál, sťali údajně kvůli jeho homosexuální orientaci hlavu. Žalovaný k tomuto konstatuje, že tato žalobcem uvedená informace se nijak netýká přímo jeho osoby, jako žadatele o udělení mezinárodní ochrany. Základním principem posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany je potom princip individuálního posouzení a tyto informace uvedené žalobcem nelze automaticky bez dalšího vztáhnout k případu jmenovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný posuzuje případ každého žadatele o mezinárodní ochranu striktně individuálně, nemohl tomuto tvrzení žalobce přiznat dostatečnou důkazní hodnotu a založit na ni rozhodnutí o azylu. Nelze tudíž dojít k závěru, že by tento jeho strach byl odůvodněný a že by se jednalo o jakoukoliv konkrétní či osobní hrozbu pronásledování směřovanou proti osobě žalobce.

16. K žalobcem popsaným skutečnostem o pronásledování osobami a o jednání jeho rodiny žalovaný uvedl, že nedosahovaly takové četnosti či intenzity, aby se mohly považovat za systematické pronásledování z důvodu jeho sexuální orientace nebo skutečnosti, že je bez náboženského vyznání. Zdůraznil, že aby bylo možné hovořit o pronásledování nebo vážné újmě ve smyslu zákonného ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu, musel by být jeho původcem státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem nebo v němž měla osoba bez státního občanství poslední trvalé bydliště nebo by původcem mohla být i soukromá osoba, pokud by se prokázalo, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. V průběhu správního řízení však nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by skutečnosti ve smyslu výše uvedeného naznačovaly. Jak z výpovědi žalobce vyplývá, původci jím tvrzeného pronásledování byly pouze a jen soukromé osoby, konkrétně „normální“ obyvatelé Západního břehu Jordánu a členové žadatelovy rodiny, a tyto v žádném případě nelze označit za státní orgán, stranu nebo organizaci ovládající zemi posledního trvalého bydliště žadatele nebo podstatnou část jeho území, což je dle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu podmínkou k tomu, aby se dalo hovořit o pronásledování ve smyslu zákona o azylu.

17. Žalovaný připomenul i to, že mezinárodní ochrana může být žadateli poskytnuta teprve v případě, kdy mu byla odepřena ochrana země jeho posledního trvalého bydliště či tato ochrana nebyla ze strany příslušných státních orgánů poskytnuta v odpovídající míře. Jak však v průběhu žalovaný zjistil, žalobce se ani nepokusil tyto potíže jakkoliv řešit, a to oficiální cestou prostřednictvím státních orgánů země jeho posledního trvalého bydliště. Jmenovaný tedy nevyužil k ochraně svých práv všech mechanismů, které mu právní řád země jeho posledního trvalého bydliště nabízí a nelze předjímat, že by mu nebyla ze strany státních orgánů země jeho posledního trvalého bydliště adekvátní pomoc zajištěna, nebo že by tato byla odmítnuta, a to z důvodů zákonem o azylu taxativně stanovených. Ani to však v případě žalobce konstatovat nelze, neboť se se žádostí o ochranu své osoby na příslušné státní orgány země jeho posledního trvalého bydliště neobrátil a ani nepodložil žádnými důkazy, že by mu tyto státní orgány v případě, že by sena ně obrátil, odmítly tuto ochranu poskytnout, své problémy neřešil se všemi příslušnými orgány a místo toho vycestoval do Evropy. 6 č. j. 32 Az 15/2025 18. Žalovaný závěrem uvedl, že pokud by se žalobce po svém návratu na Západní břeh Jordánu skutečně cítil jakkoliv ohrožen kvůli jeho homosexuální orientaci, může zcela jistě využit institutu vnitřního přesídleni a přemístit se na území Izraele, jak běžně činí homosexuálové žijící na Západním břehu Jordánu. Jak totiž vyplývá z obsahu Informace OAMP – Palestinská autonomní území/Západní břeh Jordánu, LGBT osoby na Západním břehu Jordánu, ze dne 20. 1. 2025, tak LGBT osoby ze Západního břehu Jordánu v některých případech odchází do Izraele, kde mohou od roku 2024 na základě hrozícího nebezpečí kvůli své sexuální orientaci požádat o azyl, ačkoliv Izrael Palestincům obecně azyl neuděluje. V této souvislosti může dotyčný rovněž využít pomoci a služeb izraelské neziskové organizace Al-Bait Al-Mokhtalef (The Different House), která palestinským členům LGBT komunity na Západním břehu Jordánu pomáhá od roku 2019 a nabízí právní a sociální pomoc, například v podobě pomoci při žádání o azyl v Izraeli.

19. Žalovaný tedy na základě výše uvedeného neshledal, že by žalobcův případ naplnil kritéria pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu.

20. Obdobně žalovaný vyhodnotil kritéria pro udělení azylu podle § 13 a § 14 zákona u azylu, jenž také shledal neuplatnitelnými pro udělení azylové ochrany.

21. Žalovaný dále hodnotil i možnost udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu. Předmětem řízení o mezinárodní ochraně ve smyslu zákona o azylu je posuzovat problémy konkrétního žadatele, v tomto bodě pak zejména otázku nebezpečí vážné újmy, ve vztahu k zemi jeho státní příslušnosti a jejím orgánům, případně k zemi jeho posledního trvalého bydliště u osob bez státní příslušnosti a jejím orgánům. Jak totiž jednoznačně uvádí ustanovení § 14a zákona o azylu, lze doplňkovou ochranu udělit pouze tomu cizinci, kterému hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy v případě, že by byl vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště.

22. Žalovaný se nejprve zabýval posouzením postavení žalobce. Opětovně konstatoval, že žalobce je vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nucen považovat žalobce za osobu bez státní příslušnosti a posuzoval jeho žádost vzhledem k situaci v Izraeli, jako zemi jeho posledního trvalého bydliště. Informace OAMP MV ČR, Palestinská autonomní území, Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 20. 1. 2025, zcela jasně konstatuje, že naprostá většina území Západního břehu Jordánu je pod plnou bezpečnostní a administrativní kontrolou izraelských státních orgánů. K doplňkové ochraně namítl, že žalobce podle něj neuvedl a ani žalovaný nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla žadateli hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma formou trestu smrti nebo popravy.

23. Obdobně posoudil i otázku, zda žadateli o mezinárodní ochranu hrozí v případě návratu do země jeho posledního trvalého bydliště nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Znění tohoto zákonného ustanovení bylo přejato z čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, při interpretaci pojmu „nelidské nebo ponižující zacházení či trest“, vycházel proto správní orgán rozhodující ve věci z rozsudků Evropského soudu pro lidská práva. Z jeho judikatury mj. vyplývá, že pouhá možnost špatného zacházení nemá sama o sobě za následek porušení článku 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv. Aby bylo možné pokládat trest za "ponižující” a aplikovat na něj čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, musí ponížení 7 č. j. 32 Az 15/2025 a pokoření, které jej provázejí, dosáhnout mimořádného stupně úrovně, jejíž ohodnocení závisí na souhrnu všech okolností případu. Žalovaný však k takovému závěru nedospěl. Dle jeho názoru totiž lze doplňkovou ochranu v případě nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu shledat pouze tam, kde takové nebezpečí reálně a bezprostředně hrozí, nikoli tam, kde vůbec nastat nemusí či může nastat jedině v případě přidružení se jiných okolností nebo skutečností, které dosud nelze předjímat. Žalovaný na základě výpovědí žalobce v průběhu správního řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu a dalších shromážděných podkladů konstatoval, že žadatel neuvedl a ani správní orgán nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že by byl v zemi jeho posledního trvalého bydliště vystaven skutečně hrozícímu nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, tedy nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, a to z důvodu jeho homosexuality či absenci náboženského vyznání.

24. Ohledně možného ohrožení jeho života jako civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu žalovaný uzavřel, že z výše uvedených informačních zdrojů je mu známo, že v zemi posledního trvalého bydliště žadatele neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žadateli za vážnou újmu podle § 14a odst. 1 a 2 písm. c) zákona o azylu. Za takový konflikt nelze podle něj považovat ani probíhající izraelsko-palestinský konflikt. K bezpečnostní situaci na Západním břehu Jordánu citoval informaci OAMP. Uvedl, že v souvislosti s válkou v Pásmu Gázy se vyostřilo násilí na okupovaném Západním břehu Jordánu, kde pravidelně dochází ke střetům mezi palestinskými radikály a izraelskými civilisty, policisty či vojáky, k raziím IDF a útokům izraelských osadníků. Až na výjimky není doporučováno cestovat ani na Západní břeh Jordánu.

25. Jak vyplývá z výše zmíněných zpráv, tak v zemi posledního trvalého bydliště žadatele v současné době neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žadateli za vážnou újmu podle § 14a odst. 2 písm. o) zákona o azylu. Žalovaný nijak nerozporoval určité izraelsko-palestinské napětí, zároveň však zdůraznil, že z uvedeného je zřejmé, že naprostá většina země posledního trvalého bydliště žadatele je pod plnou kontrolou izraelských bezpečnostních složek a situace je tam z hlediska výskytu ozbrojených střetů a vojenských operaci naprosto klidná, nezměněná a stabilní a obdobná jako v době před eskalací konfliktu dne 8. 10. 2023. Z citovaných zdrojů tedy mělo jednoznačně vyplývat, že v zemi posledního trvalého bydliště v současné době neprobíhá takový ozbrojený konflikt, který by pro žalobce znamenal jakékoliv nebezpečí, natož vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

26. Z těchto důvodů žalovaný zhodnotil, že žalobci nehrozí ani přímé nebezpečí vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu a proto nesplnil zákonné podmínky pro udělení doplňkové ochrany dle ustanovení § 14a zákona o azylu.

27. Žalovaný posléze neshledal, že by v ČR byla udělena doplňková ochrana některému z rodinných příslušníků žalobce, proto žalobci doplňkovou ochranu dle ustanovení § 14b zákona o azylu neudělil. 8 č. j. 32 Az 15/2025 28. Z uvedených důvodů žalovaný neshledal důvody pro udělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem, a proto žádost zamítl.

II. Žaloba

29. Žalobce v prvé řadě shrnul skutkový stav a dosavadní procesní postup. Následně se vyjádřil k jednotlivým žalobním bodům.

30. Nejprve namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalobce měl za to, že žalovaný jeho tvrzení odmítl bez hlubšího posouzení. Nemá být jasné, proč určité informace považoval za irelevantní. Žalovaný má i nesprávně posuzovat nebezpečí vážné újmy plynoucí z jím navrhovaného přestěhování žalobce do Izraele, a to související jak s postojem společnosti, tak s izraelsko-palestinskou válkou.

31. Žalovaný neměl stav věci zjistit způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v dostatečném rozsahu. Podle žalobce si nezajistil dostatek informací o situaci homosexuálů na Západním břehu Jordánu, a zejména nevzal v potaz palestinskou národnost žalobce. Tyto informace je podle žalobce potřeba posuzovat společně a nikoli izolovaně.

32. Žalobce zdůraznil, že má odůvodněný strach z pronásledování pro svou sexuální orientaci a měl mu být udělen azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu.

33. Dále má žalobce za to, že byl naplněn i důvod pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b), c) zákona o azylu. Momentální politická situace v zemi má představovat vysoké nebezpečí újmy pro žalobce, stejně jako ozbrojený konflikt v zemi. Konflikt má přímé dopady na Západní břeh Jordánu, i když je primárně veden v oblasti pásma Gazy.

34. Žalovaný si neměl zajistit ani dostatek relevantních informací o zemi původu žalobce, zejména ohledně zacházení s homosexuály. Nadto země původu žalobce je sice určena de iure jako Izrael, ale de facto je to Západní břeh Jordánu a není pro žalobce jednoduché se do Izraele přemístit, jelikož ani to není pro něj bezpečné. Tvrzení žalobce nelze posuzovat odtrženě od geopolitické situace na území.

35. Nadto účelem žádosti žalovaného nemá být legalizace jeho pobytu, když neměl žádnou jinou možnost jak se ochránit před aktuální situací v zemi původu. Čelil opakovaným útokům mířeným na jeho sexuální orientaci. V případě kontaktování orgánů, by mu pravděpodobně nebyla nabídnuta pomoc. Žalovaný neměl vyhodnotil princip zkoumání přiměřené pravděpodobnosti, která by měla založit azylově relevantní důvody. Nadto měl své úvahy stahovat k minulosti, když požadoval vystavení reálnému nebezpečí, místo toho, aby uvažoval do budoucna.

36. Konečně žalobce nesouhlasil se závěrem žalovaného o neprobíhajícím válečném konfliktu v zemi původu žalobce. Palestinci čelí pravidelným útokům, zároveň je ztížené přemístění do Izraele, azyl se jim obecně neuděluje. Proto jsou dány okolnosti k udělení doplňkové ochrany podle § 14 odst. 2 písm. c) zákona o azylu.

37. Na základě uvedeného žalobce navrhl, aby zdejší soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc k dalšímu řízení žalovanému. III. Vyjádření žalovaného 9 č. j. 32 Az 15/2025 38. Žalovaný považuje námitky žalobce za neopodstatněné a azylové důvody za nenaplněné. Skutkový stav měl zjistit uceleně. Žalobce neprokázal, že by měl být pronásledován z důvodů podle § 12 a) a b) zákona o azylu. Nikdy reálně nemělo dojít k fyzickému napadení, nikdy neměl problémy se státními orgány. Sexuální vztahy mezi osobami stejného pohlaví nejsou na Západním břehu Jordánu trestné. Žalobce se ani vše nepokusil vyřešit skrze kontakt s relevantními orgány. LGBT osoby mohou odejít do Izraele, navíc se jim dostává pomoci stran neziskových organizací. Žalovaný trvá na tom, že fotografie dokládající vztah žalobce s českým občanem nejsou azylově relevantní.

39. Žalobce měl teprve v žalobě uvést obavy o bezpečnostní situaci a souvislost mezi svojí národností a bezpečnostní situací. I přesto se jimi žalovaný zabýval již ve svém rozhodnutí, přičemž došel k závěru, že žalobce má možnost se vrátit zpět na území kontrolovaná Izraelem bez hrozby vážné újmy.

40. Žalovaný měl vyhodnotit i veškeré žalobcem dodané podklady.

41. Žalovaný závěrem uvedl, že nepochybil a navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.

IV. Jednání před soudem

42. Krajský soud nařídil ústní jednání ve věci na den 27. 5. 2026.

43. Žalobce uvedl, že rozhodnutí žalovaného trpí velkým množstvím nedostatků. Žalovaný neměl v první řadě správně určit zemi původu žalobce. Touto měla být určena Palestina a nikoli Izrael. Žalobce by se totiž případně vracel právě do Palestiny, disponuje jejím pasem, má tam rodinné zázemí a jiné vazby. Pohyb Palestinců je omezen, jejich vstup na území Izraele je podmíněn získáním povolení, které často není vydáno. Dále uvedl, že jeho jednání nesměřuje k legalizaci pobytu. Časový odstup podání žádosti o mezinárodní ochranu a příjezdu na území není možné dávat žalobci k tíži. V rozhodnutí žalovaného má absentovat jakékoliv posouzení odůvodněných obav žalobce. Je vnitřně rozporné, když své úvahy uvažuje jak vzhledem k Izraeli, tak k Západním břehu Jordánu. Žalovaný měl zcela opomenout posoudit individuální situaci žalobce. To, že žalobci nehrozí na Západním břehu Jordánu trestní stíhání neznamená, že nebude diskriminován a pronásledován způsobem odpovídajícím § 12 písm. b) zákona o azylu. Institut vnitřního přesídlení podle něj není ve věci aplikovatelný, jelikož Palestina je stát odlišný od Izraele. Napadené rozhodnutí opomnělo i zohlednění udělení doplňkové ochrany, i přes to, že na území Západního břehu Jordánu probíhá ozbrojený válečný konflikt, přičemž aktuální situace v něm není zvážena. Žalobce se dále vyjádřil tak, že jeho případ je velmi jednoduchý. Délka řízení je proto podle něj zcela nepřiměřená a žalovaný selhal při dodržování zákonných lhůt a nijak neodůvodnil své průtahy. To žalobci způsobilo psychické problémy. Žalobce uvedl, že je žalovaný proti němu zaujatý. Proto požádal soud o zastavení porušování evropského práva, a aby zasáhl proti průtahům a zaujetí stran žalovaného.

44. Žalovaný představil odlišný časový rámec rozhodování orgánu. Zdůraznil, že pokud byl žalobce nespokojený s postupem žalovaného, měl si stěžovat v rámci správního řízení. Vyjádřil se i k jednotlivým výhradám, které žalobce k rozhodnutí přednesl.

45. V rámci dokazování soud provedl samostatně obstarané zprávy, resp. jejich relevantní části, a to v českém jazyce či strojově přeložené z jazyka anglického - Informace OAMP Palestinská autonomní území – Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky 10 č. j. 32 Az 15/2025 z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 5. 11. 2025; Zprávy České tiskové kanceláře (ČTK) - Palestinská autonomní území/Západní břeh Jordánu, ze dní 7. ledna 2026, 15. února 2026 a 17. března 2026; zprávy Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (The United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs, UNOCHA) - Movement and Access in the West Bank, z 23. dubna 2026, a Humanitarian Situation Update #356, West Bank, z 5. února 2026; tematický report Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR Thematic Report) - Israel’s discriminatory administration of the occupied West Bank, including East Jerusalem, z 7. ledna 2026; a zprávu Valného shromáždění OSN, Rady lidských práv - Violations Against the Lesbian, Gay, Bisexual and Transgender Community by the Palestinian Authority and Hamas, ze dne 21. 8. 2023.

46. Žalobce ani žalovaný neměly žádné návrhy na dokazování.

47. V rámci závěrečných návrhů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí, žalovaný, aby soud žalobu zamítl.

V. Posouzení věci krajským soudem

48. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, jež žalobce uplatnil v žalobě (§ 75 odst. 2 s.ř.s), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

49. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ Povinností krajského soudu je pak přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy. K tomu bere na vědomí i § 32 odst. 9 zákona o azylu, který přikazuje zohlednění takových nových skutečností, které se vztahují k možnému pronásledování nebo k hrozbě vážné újmy a které nastaly po vydání rozhodnutí ministerstva. V tomto rozsahu není soud vázán žalobními body.

50. Ze správního spisu krajský soud zjistil následující skutečnosti. Je v něm založen předávací protokol, protokol o pohovoru, žádost o odchod do soukromí, Informace OAMP Izrael – Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 28. 1. 2025, Informace OAMP - Palestinská autonomní území - Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 20. 1. 2025, Informace OAMP - Palestinská autonomní území/ Západní břeh Jordánu, LGBT osoby na Západním břehu Jordánu, z 20. 1. 2025, jakož i další podklady pro vydání rozhodnutí.

51. Po posouzení případu žalobce dospěl zdejší soud k závěru, že žaloba je důvodná. 11 č. j. 32 Az 15/2025 52. Z § 28 odst. 1 zákona o azylu vyplývá, že mezinárodní ochranu lze udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany; shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu, rozhodne o udělení azylu.

53. Podle § 12 zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

54. Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákona o azylu se pronásledováním rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. Původcem pronásledování nebo vážné újmy se podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o azylu rozumí státní orgán, strana nebo organizace ovládající stát nebo podstatnou část území státu, jehož je cizinec státním občanem (…) nebo soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát (…) nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. Podle ustanovení § 2 odst. 7 stejného zákona pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má (…) a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu a) nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo b) má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.

55. Na úvod zdejší soud předestírá, že žalobce namítal neaktuálnost podkladů napadeného rozhodnutí. Zde je třeba žalobci přisvědčit v tom, že pro správnost rozhodnutí jak správního orgánu, tak zdejšího soudu je nezbytné mít aktuální a relevantní podklady. Správní orgán přitom pro svoji argumentaci použil materiály mu dostupné v době jeho rozhodování (tj. ke dni 26. 3. 2025). Vzhledem k dynamickému vývoji situace v regionu (viz dále), je však potřeba žalovaným shromážděné podklady doplnit. Žalobce správně poukazuje na to, že je nezbytné vzít v potaz i aktuální situaci v zemi v době rozhodování soudu. Z tohoto důvodu zdejší soud nad rámec žalovaným shromážděných podkladů čerpal i z Informace OAMP Palestinská autonomní území – Bezpečnostní a politická situace v zemi, vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 5. 11. 2025, ze Zprávy České tiskové kanceláře (ČTK) - Palestinská autonomní území/Západní břeh Jordánu, ze dní 7. ledna 2026, 15. února 2026 a 17. března 2026, zpráv Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí (The United Nations Office for the Coordination of Humanitarian Affairs, UNOCHA) - Movement and Access in the West Bank, z 23. dubna 2026, a Humanitarian Situation Update #356, West Bank, z 5. února 2026, dále z tematického reportu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR Thematic Report) - Israel’s discriminatory administration of the occupied West Bank, including East Jerusalem, z 7. ledna 2026; a ze zprávy Valného shromáždění OSN, Rady 12 č. j. 32 Az 15/2025 lidských práv - Violations Against the Lesbian, Gay, Bisexual and Transgender Community by the Palestinian Authority and Hamas, ze dne 21. 8. 2023.

56. Argumentaci žalobce je možné rozdělit do několik okruhů – a) odůvodněný strach z pronásledování z důvodu sexuální orientace, b) neaktuálnost podkladů, c) následný pobyt v zemi původu není pro žalobce bezpečný, jelikož mu hrozí vážné ohrožení života z důvodu ozbrojeného konfliktu. Zdejší soud se bude dále vyjadřovat k těmto bodům ve spojení s jednotlivými důvody pro udělení mezinárodní ochrany.

57. Azyl odůvodněný podle § 12 psím. a) zákona o azylu je založen na možnosti pronásledování pro uplatňování politických práv a svobod. Žalobce daný důvod nenamítá a ani žádná ze zdejším soudem zjištěných skutečností se k danému nevztahuje. Žalobce naopak explicitně již od prvotního pohovoru uvádí, že nemá politické přesvědčení a není v žádné politické straně ani skupině. Proto je třeba konstatovat, že nebyl naplněn důvod pro udělení azylu podle § 12 písm. a) zákona o azylu, což je mezi stranami nesporné.

58. Otázkou však zůstává, zda by žalobci hrozilo pronásledování v případě návratu do země původu, resp. při návratu na území Západního břehu Jordánu, a tím byl naplněn důvod pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, či by mu mohla hrozit vážná újma podle § 14a odst. 2, která by odůvodnila udělení doplňkové ochrany.

59. Co se týče důvodů udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, je třeba konstatovat, že se žalovaný danou otázku podrobně zabýval v rámci napadeného rozhodnutí. Žalobce má ale za to, že žalovaný dostatečně nezjistil, jaká je situace u homosexuálů palestinské národnosti, což je rozhodující kritérium, které žalovaný neměl zvážit. Také podle něj dostatečně popsal, že již čelil diskriminaci a pronásledování různých skupin. Další pochybení žalovaného mělo spočívat v tom, že dostatečně nevyhodnotil veškeré podklady dodané žalobcem, které mohly změnit náhled na situaci.

60. Žalobci je třeba částečně přisvědčit. Žalovaný skutečně dospěl k závěru, že žalobci při návratu nehrozí zacházení, které by naplňovalo podmínky § 12 písm. b) zákona o azylu. Za hlavní podklad jeho úvah je v tomto směru nutno považovat Informaci OAMP – Palestinská autonomní území / Západní břeh Jordánu, LGBT osoby na Západním břehu Jordánu, ze dne 20. 1. 2025, která se podrobně věnuje postavení homosexuálních osob v dané oblasti. Z této informace plyne mimo jiné, že na Západním břehu Jordánu neexistuje právní úprava, která by homosexualitu výslovně postihovala, na rozdíl od Pásma Gazy. Současně však není zakotvena ani výslovná právní ochrana této skupiny. Informace dále uvádí, že přístup k LGBT komunitě není bezvýhradně vstřícný a že v některých případech jsou ale vystaveni hrozbám, obtěžování a hrubému zacházení ze strany orgánů PNS (Palestinské národní správy), místních komunit i vlastních rodinných příslušníků, což může v některých případech vést až k ohrožení fyzického zdraví. Příslušníkům LGBT komunity je určitým způsobem omezován jejich život, jsou často vyloučeni ze svých rodiny. Palestinská nezávislá organizace podporující lidská práva Lawyers for Justice (LFJ) uvedla, že příslušníci bezpečnostních složek PNS na Západním břehu Jordánu pronásledují a někdy zatýkají osoby na základě jejich sexuální orientace nebo genderové identity. LGBT osoby jsou také vystavovány cíleným násilným činům a trestným činům z nenávisti. (…) Rada OSN pro lidská práva rovněž eviduje na Západním břehu Jordánu případy osob zadržených bezpečnostními složkami na základě sexuální orientace. Tyto osoby jsou během zadržování a výslechů údajně podrobovány hrubému zacházení a bití, které je možné přirovnat k mučení. 13 č. j. 32 Az 15/2025 61. Zdejší soud zjištěnou zprávu dokazováním doplnil o zprávu Valného shromáždění OSN, Rady lidských práv ze dne 21. 8. 2023 (Violations Against the Lesbian, Gay, Bisexual and Transgender Community by the Palestinian Authority and Hamas). Také z této zprávy vyplývá, že ačkoli homosexualita na Západním břehu Jordánu není sama o sobě trestná, osoby s homosexuální orientací mohou být v praxi vystaveny pronásledování, ostrakizaci a závažným zásahům ze strany orgánů Palestinské národní správy (PNS) i soukromých osob. Zpráva tak naznačuje, že faktické postavení těchto osob může být podstatně méně příznivé, než by odpovídalo samotné absenci trestněprávního postihu. Současně z ní plyne, že významná část rizik může souviset právě s přístupem PNS, která takové jednání vnímá jako neslučitelné s normami tamní společnosti.

62. V první řadě je ovšem třeba posoudit příběh žalobce individuálně, tedy s přihlédnutím ke konkrétním obavám, které uvádí, i k možné intenzitě újmy, jež by mu při návratu do země původu mohla hrozit. Žalobce uvedl, že se opakovaně cítil ohrožen a pronásledován ze strany soukromých osob, aniž by však popsal konkrétní incident, který by již nastal. Současně je pravdou, že jak ze zprávy OAMP, tak i ze zprávy Rady pro lidská práva plyne informace, podle níž mohou homosexuální osoby za určitých okolností žádat o azyl v Izraeli, jak mělo vyplynout i z rozsudku soudu se sídlem v Tel Avivu ze dne 4. 2. 2024, který jako první udělil azyl LGBT uprchlíkovi z Palestiny. Otázkou je ale faktické posouzení individuální situace žalobce s přihlédnutím ke stavu ex nunc.

63. Rozhodnutí žalovaného v této části není zcela přesvědčivé, neboť do určité míry pracuje se Západním břehem Jordánu a Izraelem bez dostatečného rozlišení jejich odlišného správního režimu. Z informací OAMP o bezpečnostní a politické situaci v zemi z ledna i listopadu 2025 přitom plyne, že území Západního břehu Jordánu je rozděleno do tří zón s rozdílným typem správy, a to na oblasti pod správou PNS (oblast A), pod společnou palestinsko-izraelskou správou (oblast B) a pod izraelskou správou (oblast C). Podle zdejšího soudu z napadeného rozhodnutí není dostatečně patrné, z jaké konkrétní části tohoto území žalobce pochází a jaká rizika mu s ohledem na místní správní režim reálně hrozí. Právě z podkladů, z nichž žalovaný vycházel, se přitom podává, že míra ochrany, případně ohrožení LGBT osob, se může v jednotlivých oblastech významně lišit. Zejména ve vztahu k oblastem pod správou Palestinské národní správy nelze bez dalšího vyloučit zvýšené riziko pronásledování či špatného zacházení z důvodu příslušnosti k sexuální menšině. Za této situace považuje soud za potřebné skutkové okolnosti ve vztahu k zemi původu dále objasnit a postavit najisto, jaké nebezpečí žalobci při návratu skutečně hrozí. Napadené rozhodnutí přitom vzbuzuje dojem, že žalovaný význam jednotlivých správních režimů dostatečně nerozlišil, jestliže na jedné straně vychází z informací vztahujících se k oblastem pod správou Palestinské národní správy a na straně druhé současně uvádí, že území je pod kontrolou izraelské samosprávy.

64. V návaznosti na to je třeba se vypořádat i s argumentací, že žalobce může v případě ohrožení využít vnitřního přesídlení a umístit se na území Izraele.

65. Podle § 2 odst. 7 zákona o azylu: „Pronásledováním nebo vážnou újmou není, pokud se obava cizince z pronásledování nebo vážné újmy vztahuje pouze na část území státu, jehož státní občanství má, nebo, je-li osobou bez státního občanství, státu jeho posledního trvalého bydliště a může-li cizinec bezpečně a oprávněně odcestovat do jiné části státu, do ní vstoupit a v ní se usadit, a pokud s přihlédnutím k situaci v této části státu a k jeho osobní situaci v této části státu nemá odůvodněný strach z pronásledování ani nejsou dány důvodné obavy, že by 14 č. j. 32 Az 15/2025 mu zde hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy, nebo má přístup k účinné ochraně před pronásledováním nebo vážnou újmou.“ 66. Při přesidlování v rámci území je však zapotřebí mít na paměti nutnost komplexního posouzení podmínek v místě přesídlení a také to, že institut vnitřního přesídlení nepředstavuje pouhé konstatování existence jiné (zdánlivě bezpečnější) části země, nýbrž vyžaduje komplexní posouzení podmínek v cílové oblasti a současně posouzení reálné možnosti žalobce se do této oblasti přesunout a setrvat v ní (viz rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 3. 2026, č. j. 54 Az 1/2025-33).

67. Otázka přesídlení byla již řešena i judikaturou Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 24. 1. 2008, č. j. 4 Azs 99/2007–93, uvedl, že při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nezbytné zhodnotit především reálnost (faktickou i právní), přiměřenost, rozumnost a smysluplnost tohoto řešení (…). V této souvislosti se rozhodovací orgán musí zabývat zejména dostupností vnitřní ochrany, celkovými poměry panujícími v zemi původu, osobními poměry žadatele (např. pohlaví, etnická příslušnost, rodinné vazby, zdravotní stav, věk a ekonomická situace), účinností vnitřní ochrany a postavením žadatele po jeho přesunu z hlediska respektování a zajištění základních lidských práv v místě vnitřní ochrany. Rovněž je třeba zvážit bezpečnost žadatele, a to jak při přesunu do cílové části země, tak po jeho přesídlení.

68. Na výše citovanou judikaturu pak navazuje rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2009, č. j. 5 Azs 40/2009 – 74, který systematizuje posouzení do čtyř okruhů, a to tak, že „při posuzování možnosti vnitřní ochrany je nutné posoudit čtyři kritéria: (1) zda je jiná část země pro žadatele dostupná; (2) zda přesun do jiné části země je účinným řešením proti pronásledování či vážné újmě v původní oblasti; (3) zda žadateli nehrozí navrácení do původní oblasti a (4) zda ochrana v jiné části země splňuje minimální standard ochrany lidských práv. Tyto čtyři podmínky musí být splněny kumulativně a při jejich posouzení je třeba brát v potaz celkové poměry panující v zemi původu a osobní poměry žadatele“ (srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018-46).

69. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu tak nelze závěry o vnitřním přesídlení odůvodnit pouze existencí jiné bezpečnější oblasti, nýbrž je vyžadováno komplexní posouzení reálné (faktické i právní) dosažitelnosti, bezpečnosti a přiměřenosti takového řešení, a to při zohlednění individuálních poměrů žadatele. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Nejvyšší správní soud dále zdůraznil, že důkazní břemeno ohledně splnění podmínek vnitřního přesídlení nese správní orgán, který má povinnost obstarat dostatečně přesné a aktuální informace o zemi původu a tyto informace řádně vyhodnotit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2020, č. j. 5 Azs 105/2018-46).

70. V projednávané věci se žalovaný omezil na konstatování, že na Západním břehu Jordánu nehrozí žalobci z důvodu jeho sexuální orientace takové riziko, aby se dalo považovat za pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, a žalobce měl stále možnost přemístit se do Izraele, jak to osoby s homosexuální orientací činí. Dále uvedl, že z jeho úřední činnost je mu známo, že Izrael a zejména město Tel-Aviv jsou k LGBT komunitě tolerantní. Zdejší soud tvrzení žalovaného obecně nezpochybňuje. Poukazuje ale na nutnost přihlédnout k tomu, že k danému přistupuje i kritérium palestinské národnosti žalobce. Ta totiž ovlivňuje reálnou možnost přesídlení v rámci území Západního břehu Jordánu a Izraele, a také případnou možnost následného setrvání v Izraeli. 15 č. j. 32 Az 15/2025 71. Sám žalovaný uvádí, že Palestinci obecně víza k přemístění do Izraele nezískávají. Zdejší soud má za to, že ve světle současného izraelsko-palestinského ozbrojeného konfliktu je třeba tuto otázku posuzovat obezřetně, s přihlédnutím k dynamicky se vyvíjející situaci v regionu i ke kritériím formulovaným judikaturou Nejvyššího správního soudu ve vztahu k reálnosti vnitřního přesunu. Ani skutečnost, že dne 9. 10. 2025 bylo mezi stranami uzavřeno příměří, sama o sobě neznamená, že by se tato okolnost bezprostředně a jednoznačně příznivě promítla do postavení palestinského obyvatelstva na území Západního břehu Jordánu. Z aktuálních zpráv se naopak podává, že pohyb Palestinců po regionu podléhá zvláštním povolením, přičemž systém jejich udělování je značně restriktivní a žádosti bývají často zamítány bez bližšího odůvodnění. Podle zprávy Úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (UNOCHA, Movement and Access in the West Bank, 23. 4. 2026) vzrostl v roce 2025 počet překážek bránících volnosti pohybu o 43 % oproti předchozím létům. Krom toho se buduje tzv. „Železná zeď“ kolem celého území Západního břehu. Pouze na několika místech je možné linii překročit směrem do Izraele, přičemž je nutné mít povolení, které je velmi složité získat. Od 7. 10. 2023 pak měla být většina těchto povolení zrušena, a to včetně některých povolení určených pro humanitární účely. Na závažná omezení svobody pohybu upozorňuje i Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ve své tematické zprávě (UNHCR Thematic Report - Israel’s discriminatory administration of the occupied West Bank, including East Jerusalem, 7. 1. 2026), z níž současně vyplývají poznatky o dlouhodobě nerovném postavení palestinského obyvatelstva, spojeném s násilím a nedostatečným vyvozováním odpovědnosti za zásahy vůči civilnímu obyvatelstvu. Tato zpráva rovněž poukazuje na výrazně odlišné podmínky pohybu a právní ochrany palestinského a izraelského obyvatelstva na daném území. Další zpráva UNOCHA (Humanitarian Situation Update #356, West Bank, 5. 2. 2026) uvádí případy bezdůvodného zadržování Palestinců, nuceného opouštění obydlí a obecně se zhoršující humanitární situace. Za této situace nelze otázku možnosti přesunu žalobce do Izraele či jiné části území posuzovat pouze formálně, ale je třeba pečlivě zkoumat, zda by takový přesun byl pro žalobce skutečně reálně dostupný, bezpečný a přiměřený.

72. Obecně je pak třeba posoudit projevy homosexuality i ve světle společenských norem, když právě společenské normy chování, jež tolerují či přímo vyžadují porušování některých lidských práv a svobod, jsou základem mezinárodně uznaných důvodů, pro které je přiznávána azylová ochrana (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2015, č. j. 4 Azs 114/2015-27). Žádat příslušníky společenské vrstvy sdílející stejnou sexuální orientaci, aby tuto orientaci skrývali, je v rozporu se samotným uznáním charakteristiky, která je natolik zásadní pro identitu, že dané osoby nemají být nuceny, aby se jí zřekly. Nelze tedy očekávat, že žadatel o azyl bude v zemi původu skrývat svou homosexualitu, aby se vyhnul pronásledování (rozsudek Soudního Dvora ze dne 7. 11. 2013, ve spojených věcech C-199/12 až C-201/12 X, Y a Z proti Minister voor Immigratie en Asie). Žalovaný obecně došel k závěru, že pronásledování žalobce nedosáhlo intenzity podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Již ale více nepřihlédl ke skutečnosti, že žalobce svoji orientaci skrýval proto, aby násilí nedosáhlo větší míry intenzity. Je tedy opětovně třeba zhodnotit reálnou situaci na území Západního břehu Jordánu i s přihlédnutím k tomuto a s reflexí současné situace.

73. Ve světle výše uvedeného má zdejší soud za to, že pokud žalovaný tvrdí, že se žalobce může přesunou do Izraele a tam volně praktikovat homosexuální aktivity, je nutné tyto úvahy dále podložit. Rovněž je třeba opětovně prověřit rizika spojená s projevy homosexuality na území, kam by se žalobce fakticky navrátil, tedy na Západním břehu 16 č. j. 32 Az 15/2025 Jordánu. Podle § 28 odst. 7 zákona o azylu totiž odůvodněná obava z pronásledování nebo skutečné nebezpečí vážné újmy mohou být založeny na okolnostech, k nimž došlo po odjezdu žadatele o udělení mezinárodní ochrany ze země jejího posledního trvalého bydliště. Zdejší soud si je vědom posloupnosti žádosti o ochranu žalobcem, následující po expiraci povolení k pobytu na základě víza navázaného na práci v projektu Hnutí Brontosaurus a závěrů žalovaného o pouhém pokusu žalobce pobyt legalizovat. S přihlédnutím k novým skutečnostem však není možné takový závěr činit toliko na základě nedostatečně podložených závěrů. Podle zdejšího soudu tedy žalovaný nepostavil najisto, že situace žalobce nesplňuje kritéria podle § 12 písm. b) zákona o azylu.

74. Podle § 13 odst. 1 zákona o azylu se rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12.

75. Zdejší soud má za to, že žalobce nemohl naplnit kritéria udělení azylu podle § 13 zákona o azylu, což zdejší soud konstatuje se zřetelem na to, že v tuzemsku nepobývá žádný rodinný příslušník žalobce podle definic z § 12 zákona o azylu. Opětovně dané není ani napadeno žalobou a zdejší soud bez excesivní argumentace uzavírá, že žalobci nemohla být udělena mezinárodní ochrana podle daných ustanovení zákona o azylu.

76. Podle § 14 zákona o azylu (ve znění do 30. 9. 2025), jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen „humanitární azyl“) z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně.

77. K otázce posuzování humanitárního azylu krajský soud odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které na udělení humanitárního azylu není právní nárok. Posouzení možných důvodů pro udělení humanitárního azylu je otázkou správního uvážení, které soud přezkoumává pouze v omezeném rozsahu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 12/2003 – 38, či ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 – 48). Míra volnosti žalovaného při zvažování důvodů pro udělení humanitárního azylu je přitom limitována především zákazem libovůle, jenž pro orgány veřejné moci vyplývá z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55). Samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné nebo přímo opačné závěry (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 – 48). V již zmiňovaném rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55, Nejvyšší správní soud uvedl: „Smysl institutu humanitárního azylu lze spatřovat v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení § 12 a § 13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo přesto patrně „nehumánní“ azyl neposkytnout. (…) Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na varianty, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu – sem lze příkladmo zařadit například udělování humanitárního azylu osobám zvláště 17 č. j. 32 Az 15/2025 těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházejícím z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory – ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly.“ Z uvedených rozhodnutí též vyplývá, že správní orgán může reagovat i na okolnosti, jež zákon o azylu výslovně neupravuje, tedy na případy osob, které přicházejí z katastrofou závažně postižených oblastí, nebo osobám těžce nemocným (srov. též usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2021, č. j. 2 Azs 1/2021-45).

78. Pokud tedy žalovaný odůvodnil, že po posouzení rodinné, sociální, ekonomické situace, zdravotního stavu a věku žalobce neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu, soud považuje učiněný závěr za správný a odpovídající zjištěným skutečnostem. Žalobce je tedy dospělou, plně právně způsobilou, práceschopnou osobou. Žalobce přitom uvedl, že jeho zdravotní stav je dobrý, neužívá pravidelně žádné léky. Žalobce pak žádné mimořádné okolnosti, které by dosahovaly míry zvláštního zřetele hodné ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího správního soudu ani netvrdil a soud je sám neshledává.

79. Dále soud přezkoumal postup správního orgánu ohledně naplnění podmínek pro udělení doplňkové ochrany, jak mu to ukládá ustanovení § 28 ve spojení s § 14a a § 14b zákona o azylu. I zde však soud musí částečně přisvědčit žalobci.

80. Podle § 14a zákona o azylu se doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.

81. Žalovaný se odůvodnění neudělení doplňkové ochrany ve smyslu citovaného ustanovení věnoval v napadeném rozhodnutí, když došel k závěru o tom, že mu nehrozí nebezpečí mučení nebo jiného ponižujícího zacházení, ani není ohrožen válkou. Žalovaný zhodnotil, že „naprostá většina země posledního trvalého bydliště žadatele je pod plnou kontrolou izraelských bezpečnostních složek a situace je tam z hlediska výskytu ozbrojených střetů a vojenských operací naprosto klidná, nezměněná a stabilní a obdobná jako v době před eskalací konfliktu dne 8. 10. 2023“. Tyto závěry se však rozcházejí s informacemi z dokumentů opatřených soudem a je třeba situaci a možné udělení doplňkové ochrany (jako alternativu k azylu) navázat na výše uvedené úvahy týkající se současné situace na Západním břehu Jordánu.

82. Žalovaný ani soud nenalezli žádné skutečnosti, na základě, kterých by žalobci mohla v případě návratu do vlasti hrozit vážná újma formou uložení nebo vykonání trestu smrti podle § 14a odst. 2 písm. a) zákona o azylu. Z výše uvedeného však vyplývá, že kritéria pod písm. b) a zejména c) naplněna být mohou.

83. Z citovaných zpráv provedených soudem k dokazování nad rámec materiálů založených ve spise, jakož i ze samotného spisového materiálu, plyne, že na území Západního břehu Jordánu nadále přetrvává bezpečnostně velmi napjatá situace, která se i po uzavření 18 č. j. 32 Az 15/2025 příměří v rámci izraelsko-palestinského konfliktu citelně dotýká civilního obyvatelstva, zejména obyvatelstva palestinského původu. Situace v regionu je dynamická a podle dostupných informací nevykazuje ve vztahu k palestinskému obyvatelstvu jednoznačně příznivý vývoj. Z podkladů se rovněž podává, že palestinské obyvatelstvo je v některých částech území vystaveno zvýšenému riziku zásahů do svých práv, včetně násilného jednání a nuceného přesunu. Dostupné informace současně nasvědčují tomu, že kroky Izraele mohou v určitých oblastech, zejména v oblasti C, směřovat k dalšímu posilování kontroly nad územím, a to i způsobem, který může mít závažné dopady na místní palestinské obyvatelstvo (srov. zpráva ČTK). Jestliže žalovaný naznačuje, že situace žalobce se vztahuje právě k oblasti C, tedy území pod plnou izraelskou správou, považuje soud za potřebné uvést tyto úvahy jako relevantní pro další posouzení věci. I pokud by žalovaný opětovně dospěl k závěru, že žalobci nelze udělit azyl podle § 12 písm. b) zákona o azylu, nelze přehlédnout, že aktuální situace může být významná z hlediska posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany, neboť žalobci by s ohledem na jeho etnickou příslušnost mohla hrozit vážná újma ve smyslu § 14a zákona o azylu.

84. Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Žalobce nesplňuje ani podmínky pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny ve smyslu výše citovaného ustanovení, neboť netvrdil ani nebylo prokázáno, že by některému jeho rodinnému příslušníkovi byla udělena doplňková ochrana tak, jak je uvedeno v § 14b odst. 1 zákona o azylu.

85. S ohledem na výše uvedeno soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., jelikož skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí vyžaduje zásadní doplnění. V následujícím řízení žalovaný na základě dostatečných a aktuálních zpráv o zemi původu posoudí, zda jsou dány okolnosti svědčící o tom, že by žalobce mohl mít odůvodněný strach z pronásledování z důvodu své sexuální orientace a/nebo zda by mu mohla hrozit vážná újma podle § 14a odst. 2 písm. b) a c) zákona o azylu v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Západního břehu Jordánu. K tomu si žalovaný musí opatřit podklady týkající se současné situace v zemi, jejímu vývoji v poslední době, zjistit pod jakou správou se nachází území, kam by se žalobce vrátil a od toho odvodit jednání, které by jej jako homosexuála očekávalo. Obecně je tedy třeba závěry žalovaného o neexistenci azylových důvodů, zejména podle § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu doplnit výše uvedeným způsobem, aby žalovaný mohl dojít ke správným a přesvědčivým závěrům.

VI. Závěr a náklady řízení

86. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o žalobě tak, že jí v plném rozsahu vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil s tím, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

87. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem krajského soudu obsaženým v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).

88. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl 19 č. j. 32 Az 15/2025 úspěch. Žalobce měl ve věci plný úspěch, neboť napadené rozhodnutí bylo zrušeno, avšak o přiznání náhrady nákladů řízení nepožádal. Soud proto žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. Brno 28. května 2026 JUDr. Petr Polách v. r. samosoudce