32 Az 16/2025

Rubrum

32 Az 16/2025-21 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Poláchem ve věci žalobce: T. B. ev. č. X st. přísl. X v ČR pobytem X zast. Mgr. Martinou Sklenskou advokátkou, sídlem Moravské nám. 13, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 5. 2025, č. j. OAM-314/ZA-ZA11-HA06-2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 7. 5. 2025, č. j. OAM-314/ZA-ZA11-HA06- 2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný rozhodl o zamítnutí jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle ustanovení § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). 2 32 Az 16/2025 II. Žaloba 2. Žalobce uvedl, že dne 17. 3. 2025 podal žádost o mezinárodní ochranu. Důvodem podání žádosti je obava z návratu do Vietnamu, neboť si kvůli nedobré ekonomické situaci v zemi původu půjčil za nepřiměřený úrok finanční obnos od soukromých osob. Peníze si půjčil, aby mohl uživit svou rodinu a odcestovat do Evropy za prací. Za účelem uhrazení dluhu pak z Vietnamu odcestoval nejprve na základě pobytového oprávnění vydaného Maďarskem. V Maďarsku pak pracoval za nízké příjmy ve stavebnictví, přičemž mu nebylo umožněno z nízkých příjmů hradit dluh ve Vietnamu, a proto odcestoval do ČR. Žalobce projevil obavu, že nebude-li moct nyní na území ČR vydělat částku odpovídající výši dluhu, budou mu lichváři účtovat vyšší úrok a přijde o dům.

3. Žalobce dále uvedl, že žalovaný si postupem podle § 23 c zákona o azylu obstaral informace o zemi původu. Součástí této informace však není zjišťování, zda a jakým způsobem jsou chráněny soukromé osoby před věřiteli, kteří poskytují půjčky za nepřiměřeně vysoké úroky, tj. zda mají možnost obrátit se na orgány činné v trestním řízení a domáhat se poskytnutí ochrany, jak tomu je v ČR. Zpráva je příliš obecná a nijak tyto okolnosti nehodnotí. Z napadeného rozhodnutí pak ani v souladu s § 68 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) neplyne, jak žalovaný v kontextu azylového příběhu žalobce tuto zprávu hodnotil. Rozhodnutí je proto v tomto ohledu nepřezkoumatelné.

4. Žalovaný ani nijak žalobcem projevenou obavu z věřitelů v napadeném rozhodnutí nevypořádává, ale toliko uzavírá s tím, že jeho důvody pro podání žádosti jsou toliko ekonomické. Ani pohovor se žalobcem nebyl veden tak, aby žalovaný zjistil, co konkrétně by mu mohlo hrozit v případě návratu do vlasti ze strany jeho věřitelů a zda stát poskytuje takto postiženým osobám dostatečnou ochranu. Žalobce se rovněž vyjádřil tak, že v případě jeho návratu do vlasti bez dostatečných prostředků by taková situace pro něj byla likvidační, měl by potíže s věřiteli, účtovali by si vyšší úrok a přišel by o dům.

5. Žalobce závěrem uvedl, že žalovaný nepostupoval v souladu s § 3 správního řádu a nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve vyjádření především uvedl, že žalobce v průběhu správního řízení neprezentoval žádné skutečnosti o hrozícím pronásledování nebo vážné újmy ve Vietnamu. Žalobce svou žádost tak opírá toliko o ekonomické důvody, a tudíž jsou naplněny důvody pro aplikaci § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu a rozhodnutí je i dostatečně odůvodněno.

IV. Posouzení věci krajským soudem

7. V souladu s ustanovením § 75 odst. 2 s.ř.s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání. Při posuzování věci měl přitom na zřeteli čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu 3 32 Az 16/2025 mezinárodní ochrany (dále jen „procedurální směrnice“), který zakotvuje povinnost členských států zajistit pro žadatele o mezinárodní ochranu účinný opravný prostředek. Dle odst. 3 tohoto ustanovení pak lze za účinný opravný prostředek považovat pouze takový prostředek, který zabezpečuje „úplné a ex nunc posouzení jak skutkové, tak právní stránky, včetně případného posouzení potřeby mezinárodní ochrany podle směrnice 2011/95/EU[.]“ Je tak povinností krajského soudu přihlížet v řízení i k případným novým skutečnostem, ačkoliv nemohly být žalovanému správnímu orgánu v době jeho rozhodování známy.

8. Krajský soud v Brně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud při svém rozhodování vyšel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

9. Soud předně uvádí, že nenalezl žádná pochybení žalovaného, pokud jde o zjišťování skutkového stavu. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaný při rozhodování vycházel převážně z tvrzení žalobce, přičemž mu při pohovoru byly kladeny otázky směřující ke zjištění důvodů opuštění Vietnamu, dále například otázky týkající se toho, zda zaznamenal ve vlasti dříve nějaké obtíže, apod. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57: „Není povinností žadatele o azyl, aby pronásledování své osoby prokazoval jinými důkazními prostředky než vlastní věrohodnou výpovědí. Je naopak povinností správního orgánu, aby v pochybnostech shromáždil všechny dostupné důkazy, které věrohodnost výpovědí žadatele o azyl vyvracejí či zpochybňují.“ Postup žalovaného byl zcela vyhovující a v souladu s konstantní judikaturou. Naopak není patrné, že by řízení bylo vedeno jakkoli neobjektivně či jednostranně.

10. Co se týče podkladů pro vydání rozhodnutí, shromáždil žalovaný podklady, jejichž výčet uvedl na straně 2 rozhodnutí, jednalo se především o: 1) Žádost o poskytnutí mezinárodní ochrany ze dne 17. 1 2025, 2) Poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 24. 3. 2025, 3) Protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 24. 3. 2025 a 4) Informace OAMP, Bezpečností a politická situace v zemi Vietnam, Vybrané otázky u oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 4. června 2024. Žalobce měl možnost se k nim vyjádřit či navrhnout jejich doplnění, přičemž této možnosti nevyužil.

11. Podkladem pro vydání rozhodnutí žalovaného mají být dle ustanovení § 23c písm. c) zákona o azylu přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany občanem. Tyto informace o zemi původu musejí být v maximální možné míře 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů a 4) transparentní a dohledatelné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 – 81, č. 1825/2009 Sb. NSS). Za náležité zjištění informací o zemi původu je odpovědný žalovaný (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2005, č. j. 5 Azs 116/2005 – 58, a ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017 – 36). Zprávy, které si správní orgán opatří, tedy musí být mj. adresné (relevantní) a aktuální. Zastaralost zpráv přitom „nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování, resp. vydání takové informace uplynul určitý čas; zastaralá je taková zpráva, která obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, jíž zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 109/2019 – 74). Bylo proto třeba posoudit, zda si žalovaný opatřil dostatečné a aktuální informace o zemi původu, což zároveň představuje nezbytnou podmínku pro řádné zjištění skutkového stavu. 4 32 Az 16/2025 12. Krajský soud dospěl k závěru, že ačkoli zprávy o situaci ve Vietnamu nebyly všechny zcela aktuální, skutkový stav byl ve správním řízení zjištěn dostatečně. Ve Vietnamu ani nedošlo k podstatné změně situace. Krajský soud je tedy toho názoru, že žalovaný si opatřil dostatečné zprávy o Vietnamu v kontextu s azylovým příběhem žalobce. Žalovaný není povinen ke každé jednotlivé informaci, kterou žadatel uvede, obstarávat vyčerpávající množství materiálů. Je povinen opatřit takové zprávy o zemi původu, které budou adresné ve vztahu k informacím poskytnutým žadatelem o mezinárodní ochranu a v přiměřené míře aktuální. Azylový příběh žalobce je přitom takový, že z něj žádným způsobem nevyplývá minulé pronásledování žalobce, ani riziko pronásledování v případě návratu do vlasti, ani riziko vážné újmy. Žalovaný proto opatřil takové informace, z nichž bylo možné zjistit celkovou bezpečnostní a politickou situaci v zemi.

13. Stěžejní námitkou žalobce je, že se domnívá, že žalovaný pochybil, pokud jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítl jako zjevně nedůvodnou podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Žalobce v žalobě konkrétně vytkl žalovanému, že se nezabýval posouzením jeho individuálních důvodů. V žalobě žalobce uváděl, že má obavy z věřitelů, kteří mu budou účtovat vyšší úroky a přijde o dům.

14. K tomu soud uvádí následující. Zákon o azylu předpokládá zamítnutí žádosti žadatele o mezinárodní ochranu pro zjevnou nedůvodnost z několika důvodů. V případě žalobce se jednalo o důvod podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu, kdy toto ustanovení konkrétně uvádí, že žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody.

15. Předpokladem pro zjevnou nedůvodnost žádosti dle uvedeného ustanovení je tedy současné naplnění dvou podmínek – uvádění výhradně ekonomických důvodů žadatelem a současné neuvádění skutečností svědčících o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14 a zákona o azylu. V dané věci proto bylo podstatné posoudit, zda byly naplněny obě tyto podmínky, a na základě toho, zda žalovaný postupoval správně, pokud žádost zamítl.

16. Žalovaný své rozhodnutí odůvodnil tím, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany jsou ekonomické důvody a také legalizace jeho pobytu na území ČR, neboť hodlá v ČR zůstat a pracovat, aby splácel dluhy v domovském státě. V případě návratu do vlasti se obává případného jednání věřitelů.

17. Žalobce v žádosti uvedl, že v ČR by chtěl i nadále pobývat za účelem práce. Ve Vietnamu má dluh, který musí splatit. V rámci pohovoru pak především uvedl, že se rozhodl odjet z Vietnamu do Maďarska za účelem práce. Pracoval tam ve stavebnictví, ale byly nízké příjmy a naskytla se mu možnost odjet do ČR. V zemi původu neměl žádné problémy se státním orgány, policií, soudy apod. K dotazu žalovaného uvedl, že v zemi původu neměl žádné potíže kvůli své rase, národnosti, náboženství, pohlaví, příslušnosti k sociální skupině či politickému přesvědčení. Doma má dluh a v případě, že ho nebude splácet, tak bude mít problémy se soukromými věřiteli. Od dvou soukromých věřitelů si půjčil peníze na cestu do Maďarska. Něco již splatil, ale potřeboval by ještě pracovat. Ve Vietnamu měl nízké příjmy. Pokud nebude dluh řádně splácet, tak mu budou účtovat vyšší úroky. Pokud dluh nesplatí, tak přijde o dům. Žalobce rovněž uvedl, že byl kontrolován policií na tržnici SAPA, přičemž byl zjištěn jeho nelegální pobyt. Bylo s ním zahájeno řízení o správním vyhoštění. 5 32 Az 16/2025 18. Na základě výše uvedených důvodů je proto třeba dospět ke shodnému závěru, k jakému došel žalovaný, tedy že žalobce uváděl ekonomické motivy žádosti (snaha vydělat si na splacení dluhu v zemi původu) a zároveň nesdělil žádnou skutečnost, která by nasvědčovala jeho možnému pronásledování či hrozbě vážné újmy. Takovou skutečností podle názoru soudu není ani účtování vyšších úroků ani obava ze ztráty domu z důvodu neuhrazení dluhu. Taková situace je možná i v ČR je-li pro nesplacení dluhu například vedena exekuce na nemovitost. Obě podmínky předpokládané ust. § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu v dané věci byly tedy naplněny a žalovaný proto postupoval správně a v souladu se zákonem, pokud žádost žalobce zamítl jako zjevně nedůvodnou.

19. Soud nadto k věci uvádí, že podle setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu nelze ekonomické důvody žádosti o mezinárodní ochranu považovat za hrozbu pronásledování či vážné újmy ve smyslu § 12, resp. § 14a zákona o azylu (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003-64, ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003-65, či ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54). Mají-li ekonomické důvody žádosti nabýt relevance i z hlediska mezinárodní ochrany, musí k nim přistoupit další okolnosti, například musí ekonomické problémy žadatele ohrožovat existenčně a zároveň k nim dochází z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, tj. z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2008, č. j. 5 Azs 60/2008- 69, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 1. 2023, č. j. 10 Azs 321/2022-26). Žalobce však ani takové skutečnosti netvrdil. Správní orgán zjišťuje skutkový stav věci v rozsahu možných důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, jež vycházejí ze žadatelovy výpovědi v průběhu řízení o mezinárodní ochraně. Nepřísluší mu tak domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k nim činit příslušná skutková zjištění (srov. rozsudek 5 Azs 225/2024 Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 Azs 22/2003-41, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2020, č. j. 4 Azs 277/2018-60). Rozsah a obsah informací zjišťovaných o zemi původu se tak odvíjí od sdělení žadatele o mezinárodní ochranu (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2021, č. j. 3 Azs 118/2021- 39, bod [11] a tam citovanou judikaturu).

20. Ve vztahu k obavám z jednání věřitelů žalobce ve Vietnamu soud nad rámec výše uvedeného odkazuje například na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2024, č.j. 5 Azs 74/2024- 48, podle něhož žalobce měl své tvrzené potíže s věřiteli (nestátními subjekty) řešit primárně s vietnamskými státními orgány. To by po žalobci nebylo nutno požadovat pouze, pokud by vietnamské státní orgány nebyly ochotny či schopny žalobci poskytnout ochranu (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70, č. 1749/2009 Sb. NSS); pouhá subjektivní nedůvěra ke státním orgánům rezignaci na využití ochrany státu neodůvodňuje (viz např. usnesení NSS ze dne 25. 7. 2013, č. j. 5 Azs 11/2012-23). Nejvyšší správní soud se přitom opakovaně zabýval situací vietnamských dlužníků a ochranou poskytovanou před lichvou a nelegálním poskytováním půjček, přičemž nedostatky svědčící o neschopnosti či neochotě státních orgánů poskytovat ochranu ve Vietnamu neshledal (viz např. usnesení ze dne 6. 1. 2022, č. j. 5 Azs 61/2020-30, nebo ze dne 25. 9. 2023, č. j. 5 Azs 99/2023-31, či ze dne 19. 10. 2023, č. j. 10 Azs 219/2023-32, ze dne 18. 7. 2024, č. j. 5 Azs 26/2024-15, či ze dne 17. 7. 2024, č. j. 1 Azs 130/2024-35). Soudu je pak z úřední činnosti známa Informaci MZV ČR, č.j. 103347/2023-MZV/LPTP ze dne 28. 3. 2023, která se zabývá půjčkami, úvěry a lichvou ve Vietnamu. Z ní pak výslovně plyne, že vietnamský občan postižený lichvou se může obrátit na orgány činné v trestním řízení a toto jednání je státními orgány ve Vietnamu postihováno. Rovněž se může dlužník obrátit na pomoc v rámci občanského soudního 6 32 Az 16/2025 řízení. V posuzované věci rovněž nelze přehlédnout, že zmiňované problémy se soukromými osobami nebyly zapříčiněny důvody pro azylové řízení významnými, tedy pronásledováním z důvodu rasy, národnosti, náboženství, příslušnosti k určité sociální skupiny či pro zastávané politické názory (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 - 60, dostupný na www.nssoud.cz).

21. Podle § 16 odst. 4 zákona o azylu jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Žalovaný tedy správně neposuzoval důvody pro udělení azylu za účelem sloučení rodiny dle § 13, národního humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu, či doplňkové ochrany podle § 14 b), neboť při zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné se toto posouzení neprovádí.

22. Závěrem soud uvádí, že institut mezinárodní ochrany je třeba vnímat jako skutečně výjimečný prostředek, kterým je možné v mimořádných případech zajistit pomoc lidem z oblastí, kde hrozí porušování jejich práv ve smyslu mezinárodních konvencí. To však případ žalobce není. Pokud má žalobce v úmyslu svůj pobyt v ČR legalizovat, je třeba postupovat podle předpisů cizineckého práva, zejména dle zákona č. 326/1999 S., o pobytu cizinců na území České republiky a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“). Závěrem soud doplňuje, že „poskytnutí azylu“ je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky, který nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně o pobytu cizinců (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48). Snaha o legalizaci pobytu (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004- 44, ze dne 16. 2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004-69, ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004-94, nebo ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004-81), stejně jako ekonomické důvody (např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2003, č. j. 5 Azs 3/2003-54, ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003-43, nebo ze dne 31. 10. 2003, č. j. 4 Azs 23/2003-65) nemohou být podle setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu relevantním důvodem pro udělení mezinárodní ochrany V. Závěr a náklady řízení 23. Soud tak neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla za následek nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

24. Výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení jsou odůvodněny ustanovením § 60 odst. 1 s.ř.s., když úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti a žalobce nebyl v řízení úspěšný, pročež nemá právo na náhradu nákladů řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne pro nepřijatelnost, pokud nebude svým významem podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele. V Brně dne 29. června 2026 7 32 Az 16/2025 JUDr. Petr Polách v. r. samosoudce