33 A 100/2016

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: P. V., nar. …………., bytem …………, zast. obecnou zmocněnkyní V. Ř., bytem ……………………….., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3/5, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2014, č. j. JMK 82630/2014, sp. zn. S-JMK 82630/2014/OD/Bo, t a k t o:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobce napadl u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2014, č. j. JMK 82630/2014, sp. zn. S-JMK 82630/2014/OD/Bo (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Bučovice (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 4. 4. 2014, č. j. MUB/ÚDA-7897/2014 svo, sp. zn. ÚDA/4289/2013/Sv (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 a 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o silničním provozu“), jehož se měl dopustit tím, že dne 30. 10. 2013 v 15.38 hodin jako řidič motorového vozidla překročil nejvyšší povolenou rychlost nejméně o 12 km/h a současně předjížděl jiné vozidlo, ačkoliv byl dotčený úsek dopravní komunikace opatřen dopravním značením V1a (podélná čára souvislá) a svislým dopravním značením B 21a (zákaz předjíždění). Za spáchání předmětného přestupku byla žalobci uložena pokuta ve výši 7 500 Kč a sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel po dobu osmi měsíců. Současně byla žalobci stanovena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. II. Napadené rozhodnutí Proti prvostupňovému rozhodnutí brojil žalobce blanketním odvoláním ze dne 27. 4. 2014. Vzhledem k tomu, že žalobce v odvolání nijak nekonkretizoval, v čem spatřuje nesprávnost prvostupňového rozhodnutí, přezkoumal jej žalovaný jako celek, včetně postupu před vydáním rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ve správním řízení bylo náležitým způsobem zjištěno a prokázáno, že se žalobce jemu vytýkaného jednání dopustil, čímž naplnil skutkové podstaty přestupků podle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bodu 4 a 7 zákona o silničním provozu. Sankce za tyto přestupky mu byla uložena zcela v zákonném rozmezí a v přiměřené výši s ohledem na závažnost jednání žalobce. III. Obsah žaloby V žalobě ze dne 11. 12. 2014, která byla následujícího dne doručena krajskému soudu, žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť mu bylo doručeno až po uplynutí jednoleté lhůty k projednání přestupku dle ust. § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Zástupce žalobce požádal opakovaně o doručování na elektronickou adresu ... Na tuto adresu byly také správní orgány povinny vypravit svá rozhodnutí, takto však neučinily, a na místo toho zástupci doručovaly na adresu jeho trvalého pobytu, kde se však zástupce žalobce nezdržuje. Z tohoto důvodu se žalobce domnívá, že mu bylo napadené rozhodnutí doručeno až dne 11. 12. 2014, kdy zástupce žalobce nahlédl do spisu a obdržel kopii napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí bylo doručeno až po uplynutí lhůty dle ust. § 20 odst. 1 zákona o přestupcích, požaduje žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2010, č. j. 5 As 60/2009 - 163, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV.Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření k projednávané žalobě uvedl, že prvostupňovému správnímu orgánu byla dne 7. 1. 2014 doručena plná moc, jíž žalobce zmocnil k zastupování v dotčeném správním řízení pana K. S. Tato plná moc byla prvostupňovému správnímu orgány doručena e-mailem bez uznávaného elektronického podpisu. Obsahem plné moci byla mimo jiné též žádost o doručování na elektronickou adresu ... Následně obdržel prvostupňový správní orgán podání označené jako „Vyjádření ke spisovému materiálu“, v němž žalobce požádal o doručování na elektronickou adresu ... I tato písemnost byla zaslána e-mailem neopatřeným uznávaným elektronickým podpisem. Vzhledem k tomu, že obě podání byla zaslána pouze e-mailem bez uznávaného elektronického podpisu a nebyla do pěti dnů potvrzena či doplněna ve smyslu ust. § 37 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nemohl k nim prvostupňový správní orgán přihlížet. O tom byl žalobce neformálně zpraven. Dne 10. 2. 2014 byl prvostupňovému správnímu orgánu doručen podepsaný originál plné moci, obsahující rovněž výslovný požadavek o doručování na elektronickou adresu ... Později již žalobce žádnou novou adresu pro doručování ve správním řízení nesdělil. Všechna korespondence správního orgánu byla od okamžiku doručení originálu plné moci doručována v souladu s ust. § 19 odst. 3 správního řádu na sdělenou e-mailovou adresu ... Zmocněnec žalobce však ani v jednom případě nepotvrdil přijetí písemnosti na předmětnou e-mailovou adresu zprávou opatřenou uznávaným elektronickým podpisem, pročež správní orgány písemnosti dále v souladu s ust. § 19 odst. 8 správního řádu doručovaly, jako by zmocněnec žalobce o doručování na elektronickou adresu nepožádal, a písemnosti zasílaly na adresu pobytu zmocněnce – U S. 1622/1, Š. Obdobně postupoval i žalovaný v případě doručování napadeného rozhodnutí. Žalovaný je nejprve zaslal na doručovací e-mailovou adresu ... Adresát však převzetí písemnosti nepotvrdil, a proto bylo napadené rozhodnutí dále zasláno na shora uvedenou adresu pobytu zmocněnce žalobce. Z údajů obsažených na doručence k napadenému rozhodnutí vyplývá, že zmocněnec žalobce nebyl v místě doručení zastižen. Zásilka tedy byla uložena, o čemž byl zmocněnec žalobce vyrozuměn písemnou výzvou k vyzvednutí zásilky vloženou ve schránce a současně byl poučen o právních následcích nevyzvednutí zásilky. Dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu se zásilka považuje za doručenou uplynutím desátého dne ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí. V daném případě byla zásilka k vyzvednutí připravena dne 6. 10. 2014, pročež bylo rozhodnutí doručeno dne 16. 10. 2014, kdy také nabylo právní moci. K přestupku žalobce došlo dne 30. 10. 2013 a napadené rozhodnutí bylo tedy zjevně doručeno před uplynutím jednoleté lhůty k projednání přestupku. Žalovaný proto nesouhlasí s názorem žalobce, že došlo k zániku odpovědnosti za přestupek a navrhuje, aby krajský soud žalobu jakožto nedůvodnou zamítl. V. Posouzení věci krajským soudem Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a jde rovněž o žalobu přípustnou ve smyslu ust. § 65, § 68, a § 70 s. ř. s. Ve věci se konalo dne 31. 10. 2016 ústní jednání, které proběhlo za přítomnosti žalovaného a zmocněnkyně žalobce paní V. Ř. (žalobce se jednání osobně nezúčastnil). V úvodu jednání účastníci stručně zopakovali svá stanoviska a ve zbytku odkázali na obsah svých písemných podání adresovaných soudu. Následně krajský soud konstatoval obsah soudního spisu a relevantní obsah správních spisů prvostupňového orgánu a žalovaného. Ze spisu prvostupňového správního orgánu krajský soud poukázal zejména na plnou moc ze dne 17. 12. 2013 udělenou žalobcem jeho zmocněnci panu K. S. Tato plná moc, která byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena e-mailem, obsahuje mimo jiné žádost o doručování na elektronickou adresu zmocněnce, a to ... Dále je ve spise založeno vyjádření zmocněnce žalobce ze dne 3. 2. 2014 (doručeno e-mailem bez podpisu), jehož součástí je rovněž žádost o doručování na e-mailovou adresu ... Následuje e-mailová zpráva prvostupňového správního orgánu adresovaná panu K. S., jejímž obsahem je sdělení, že dokud nebude prvostupňovému správnímu orgánu doložen originál plné moci, nemůže s ním být jednáno jako se zmocněncem. Originál plné moci, obsahující žádost o doručování na e-mailovou adresu ... byl prvostupňovému správnímu orgánu doručen poštou dne 10. 2. 2014. Dále je ve spisu založeno předvolání k ústnímu jednání a sdělení prvostupňového správního, že zmocněnci žalobce nebude doručovat na jím sdělenou e-mailovou adresu, ale na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (dále jen „ISEO“). Ze správního spisu dále vyplývá, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručováno zmocněnci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu dle ISEO, ale také elektronicky na adresu ... Součástí spisu není potvrzení o přijetí elektronické zprávy, resp. k ní připojeného rozhodnutí. Krajský soud měl k dispozici rovněž správní spis žalovaného, z něhož považoval za nezbytné poukázat zejména na skutečnost, že i samotné napadené rozhodnutí bylo zmocněnci žalobce doručováno paralelně dvěma způsoby, a to poštou na adresu U Střelnice 1622/1, 785 01 Šternberk, a e-mailem na adresu ... Elektronická zpráva obsahující napadené rozhodnutí byla vypravena dne 1. 10. 2014, a téhož dne byla žalobci i doručena. Ani přijetí této zprávy však zmocněnec žalobce nepotvrdil. Účastníci řízení na dotaz soudu uvedli, že provedení dalšího dokazování nenavrhují, nicméně krajský soud nepominul, že k žalobě bylo přiloženo několik písemností, které s projednávanou věcí souvisí a jimiž proto provedl dokazování. Předně krajský soud k důkazu přečetl protokol o nahlédnutí do správního spisu ze dne 11. 12. 2014. K tomuto datu také mělo dle tvrzení žalobce dojít k seznámení s obsahem napadeného rozhodnutí. Dále provedl důkaz sdělením pana K. S. adresovaným všem krajským úřadům a Ministerstvu dopravy, datované dnem 28. 5. 2014, v němž jmenovaný označil svoji doručovací adresu pro účely všech správních řízení u dotčených správních orgánů, a to elektronickou adresu ... Odeslání této písemnosti žalovanému žalobce doložil potvrzením o doručení podání zaslaného z adresy [email protected] a označeného předmětem „S. K. – stanovení doručovací adresy“. K provedenému dokazování se zmocněnkyně žalobce vyjádřila s tím, že z listin přiložených k žalobě je patrné, že žalovaný byl povinen doručovat na adresu …………. Žalovaná naopak uvedla, že doručování na adresu s diakritikou není možné, nadto předmětná žádost ani není obsahem správního spisu a žalovaná si není vědoma, že by takovou žádost obdržela. Ve svých závěrečných návrzích setrvali účastníci na svých dosavadních stanoviscích. Krajský soud vycházel při posouzení věci ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí, doplněného výsledky dokazování provedeného při jednání konaném dne 31. 10. 2016. V souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně krajský soud podotýká, že v dané věci není ze strany žalobce žádným způsobem zpochybňována správnost skutkových zjištění správních orgánů, ale jádro sporu spočívá toliko v posouzení otázky, zda si správní orgány počínaly při doručování písemností zmocněnci žalobce v průběhu správního řízení v souladu se zákonem či nikoliv. Konkrétně stojí krajský soud zejména před otázkou, zda při doručování napadeného rozhodnutí zmocněnci žalobce panu K. S. na adresu …………………….., byly splněny podmínky pro aplikaci zákonné fikce podle ustanovení § 24 odst. 1 správního řádu. Doručení písemnosti fikcí podle citovaného ustanovení může nastat pouze za předpokladu splnění zákonem stanovených podmínek pro tento způsob doručení. Jednou z těchto podmínek je i okolnost, že správní orgán nemá podle zákona doručovat jiným způsobem. Podle ust. § 20 odst. 1 správního řádu se fyzické osobě „písemnost doručuje na adresu pro doručování (ust. § 19 odst. 3), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu.“ Podle ust. § 19 odst. 3 správního řádu, „[n]evylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.“ Z ustanovení § 19 odst. 8 správního řádu věty druhé plyne, že v případě doručování na elektronickou adresu je písemnost doručena až v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem. Nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. Z jazykového a systematického výkladu citovaných ustanovení správního řádu vyplývá, že sdělí-li účastník řízení správnímu orgánu adresu pro doručování (tzv. doručovací adresu), pak je správní orgán povinen přednostně doručovat písemnosti na tuto adresu, nikoliv na adresu trvalého pobytu účastníka řízení. Zákon tedy v daném případě nejenže umožňuje doručování zásilek na adresu sdělenou účastníkem řízení, ale v ust. § 20 odst. 1 správního řádu tuto adresu uvádí jako první v pořadí. Pokud je tedy účastníkem řízení správnímu orgánu sdělena adresa pro doručování a dojde ke splnění ostatních zákonem stanovených podmínek, je dle názoru soudu povinností správního orgánu doručovat písemnosti primárně na tuto adresu. Jak ovšem vyplývá ze shora citovaného ust. § 19 odst. 8 správního řádu, podmínkou účinného doručení na elektronickou adresu je aktivní součinnost účastníka řízení, neboť pokud tento přijetí písemnosti zákonem předvídaným způsobem nepotvrdí, nelze písemnost považovat za doručenou a správnímu orgánu nezbývá, než písemnost doručit standardním způsobem, jako by účastník o doručování na elektronickou adresu nepožádal. Pokud se jedná o posuzovaný případ, krajský soud považuje za nesporné, že zmocněnec žalobce požádal o doručování písemností na elektronickou adresu. Z obsahu správního spisu nicméně vyplývají dvě potenciální adresy pro doručování, a to adresa ... a ………… Druhá zmíněná adresa byla nadto jako doručovací adresa žalovanému dle tvrzení žalobce sdělena v generální žádosti ze dne 28. 5. 2014. Předně je tedy nutno postavit na jisto, na kterou z těchto dvou elektronických adres byly správní orgány povinny doručovat. V této souvislosti ze správního spisu vyplývá, že obsahem plné moci, jíž byl k zastupování ve správním řízení zmocněn pan K. S., byla i žádost o doručování na elektronickou adresu ... Tato plná moc byla prvostupňovému správnímu orgánu doručena elektronicky (bez uznávaného elektronického podpisu) dne 7. 1. 2014. Vzhledem k tomu, že však nebylo toto podání do pěti dnů řádně potvrzeno či doplněno ve smyslu ust. § 37 odst. 4 správního řádu, nemohl k němu prvostupňový správní orgán přihlížet. Originál plné moci byl prvostupňovému správnímu orgánu prostřednictvím provozovatele poštovních služeb doručen až dne 10. 2. 2014. V mezidobí, konkrétně dne 3. 2. 2014, sice bylo prvostupňovému správnímu orgánu doručeno též vyjádření zmocněnce žalobce ke spisu obsahující požadavek na doručování písemností na adresu ……………. Jelikož však toto podání nesplňovalo náležitosti dle ust. § 37 odst. 4 správního řádu a nebylo dodatečně doplněno, nemohl k němu prvostupňový správní orgán přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4660/2009, dostupné na www.nsoud.cz). Navíc v následně zaslaném originálu plné moci udělené zmocněnci K. S., který byl prvostupňovému orgánu doručen dne 10. 2. 2014, byla opět uvedena jako doručovací adresa ... S ohledem na tyto skutečnosti je tedy krajský soud toho názoru, že za doručovací adresu pro předmětné správní řízení bylo možno považovat výhradně adresu ... Na tom nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalobce, že žalovaný byl spolu se všemu zbylými krajskými úřady v ČR zmocněncem žalobce obeslán generální žádostí ohledně doručování na adresu ... I kdyby totiž krajský soud připustil, že tomu tak bylo, musela by být vzniklá kolize dvou elektronických adres řešena ve prospěch e-mailové adresy sdělené přímo pro předmětné správní řízení. Dle názoru krajského soudu se totiž doručovací adresa uvedená v generální žádosti uplatní pouze tehdy, nepožádá-li účastník v rámci konkrétního správního řízení o jiný způsob doručování. Lze proto učinit dílčí závěr, že správní orgány byly za podmínek § 19 odst. 3 a 8 správního řádu povinny žalobci doručovat na adresu ... Z obsahu správního spisu má přitom krajský soud za prokázané, že prvostupňový správní orgán, jakož i samotný žalovaný braly na sdělenou doručovací adresu zřetel, a v souladu s ust. § 19 odst. 3 a 8 správního řádu na ni zmocněnci žalobce písemnosti doručovaly. Prvostupňový správní orgán své rozhodnutí odeslal na elektronickou adresu zmocněnce …………. dne 4. 4. 2014. Vzhledem k tomu, že však zmocněnec žalobce převzetí písemnosti nepotvrdil, nezbylo prvostupňovému správnímu orgánu, než rozhodnutí doručit prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu zmocněnce žalobce dle ISEO. Pokud se pak jedná o žalobní námitku spočívající v tvrzeném chybném doručování napadeného rozhodnutí, nemůže jí krajský soud přisvědčit. Ze správního spisu je patrné, že napadené rozhodnutí bylo dne 1. 10. 2014 odesláno na adresu ... a téhož dne bylo i vykázáno doručení do e-mailové schránky zmocněnce žalobce. Zmocněnec nicméně ani přijetí této zprávy nepotvrdil, a proto bylo rozhodnutí následně doručováno, obdobně jako prvostupňové rozhodnutí, prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu zmocněnce - …………………………. Je nutno zdůraznit, že již ze samotné dikce zákona vyplývá, že neposkytne-li účastník řízení součinnost a přijetí zprávy nepotvrdí, je povinností správního orgánu doručovat, jako by účastník o doručování na elektronickou adresu nepožádal. V tomto směru tedy nejde žalovanému nic vytknout. Krajský soud se naopak domnívá, že pokud žalovaný i přes dřívější neúspěšný pokus doručovat na e-mailovou adresu zmocněnce žalobce (při doručování prvostupňového rozhodnutí) napadené rozhodnutí na elektronickou adresu zmocněnce vypravil, učinil tak nad rámec své povinnosti. Jak se totiž podává v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. 10 As 5/2016 – 36, pokud správní orgán akceptuje požadavek účastníka řízení ohledně doručování na jím sdělenou elektronickou adresu, avšak účastník řízení převzetí písemnosti na této adrese nepotvrdí, je správní orgán oprávněn všechny následující písemnosti zasílat bez dalšího tak, jako by adresát o doručování na elektronickou adresu vůbec nepožádal. Lze tedy shrnout, že žalovaný si při doručování napadeného rozhodnutí počínal zcela v souladu se zákonem. Poté, co zmocněnec žalobce nepotvrdil přijetí písemnosti zaslané na jeho elektronickou doručovací adresu, bylo rozhodnutí doručováno na adresu trvalého pobytu zmocněnce. Vzhledem k tomu, že zmocněnec žalobce nebyl při doručování písemnosti v místě svého trvalého pobytu zastižen, byla zásilka uložena a dne 6. 10. 2014 byla připravena k vyzvednutí. Zmocněnec si však zásilku v úložní době nepřevzal, a proto bylo napadené rozhodnutí doručeno zákonem předvídaným způsobem fikcí ke dni 16. 10. 2014. Následujícího dne byla zásilka vložena do schránky zmocněnce. Lze proto uzavřít, že napadené rozhodnutí bylo doručeno před uplynutím jednoleté prekluzivní lhůty k projednání přestupku podle § 20 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění účinném do 30. 9. 2015, neboť přestupek byl spáchán dne 30. 10. 2013. VI. Závěr a náklady řízení Z uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, jak je ve výroku I uvedeno. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle ust. § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly a ani náhradu nákladů řízení nepožadoval, proto mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 31. října 2016 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. samosoudce