33 A 30/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: J. S., nar. ……….., trvale bytem ………………………, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného vydanému dne 24. 4. 2015, vypravenému dne 27. 4. 2015, č. j. MPSV-UM/7862/15/4S-JMK, sp. zn. SZ/107/2015/4S-JMK, t a k t o:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Žalobou ze dne 12. 6. 2015 doručenou Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) dne 15. 6. 2015 žalobce brojí proti rozhodnutí žalovaného vydanému dne 24. 4. 2015, vypravenému dne 27. 4. 2015, č. j. MPSV-UM/7862/15/4S-JMK, sp. zn. SZ/107/2015/4S- JMK (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v B., kontaktní pracoviště Veselí nad Moravou, ze dne 6. 1. 2015, č. j. 2372/15/HO, sp. zn. 17268-14-HO (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, neboť podle posudku zdravotního stavu žalobce vypracovaného posudkovou lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení Hodonín (dále jen „OSSZ Hodonín“) MUDr. I. Č. není žalobce osobou, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci ve smyslu ust. § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 329/2011 Sb.“ či „citovaný zákon“). Prvostupňové rozhodnutí žalobce napadl odvoláním, v němž uvedl, že již dlouhodobě trpí těžkým postižením pohybového ústrojí, což potvrdila posudková služba OSSZ Hodonín již v roce 2010. Od té doby se jeho stav ještě zhoršil. Automobil nezbytně potřebuje z důvodu nutnosti dopravovat se k obvodnímu lékaři, několika specialistům, na rehabilitaci a v neposlední řadě též do Brna na chemoterapii. II. Napadené rozhodnutí V napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu odvolacího řízení byl opětovně posouzen zdravotní stav žalobce, a to Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“ či „PK MPSV“). Ze závěrů této posudkové komise žalovaný při svém rozhodování vycházel. Zdravotní stav žalobce byl přezkoumán na jednání posudkové komise dne 13. 3. 2015, a to za osobní přítomnosti žalobce. Při vypracování posudku vycházela posudková komise ze spisové dokumentace prvostupňového správního orgánu a žalovaného včetně lékařských nálezů, zdravotní dokumentace žalobce od jeho praktické lékařky MUDr. E. B. a z lékařských nálezů předložených žalobcem při jednání komise. Při tomto jednání byl žalobce rovněž vyšetřen odborným lékařem z oblasti ortopedie. Posudková komise dospěla k závěru, že žalobce není osobou, která má ve smyslu ust. § 9 odst. 2 a 4 zákona č. 329/2011 Sb., těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posudková komise v předloženém posudku zdůraznila, že nezpochybňuje zdravotní obtíže žalobce, nicméně to nic nemění na skutečnosti, že nebylo prokázáno, že by byl žalobce postižen některou ze zákonem předvídaných poruch. Omezení chůze je dáno především celkovou dekondicí a bolestmi při onkologickém onemocnění v kombinaci s artrotickým postižením kloubů a postižením páteře, bez závažnějšího neurologického deficitu. Nejedná se však o postižení předvídané relevantními právními předpisy. Po prostudování dokumentace k poskytnutí příspěvku na motorové vozidlo v roce 2010 dospěla komise dále k závěru, že tehdejší posudek byl nadhodnocený, neboť nebyla prokázána těžká funkční porucha na základě postižení několika funkčních celků v rozsahu pro splnění kritérií přílohy 5 písm. f) k vyhlášce č. 182/1991 Sb. (prováděcí vyhláška k tomu času účinnému zákonu č. 10/1988 Sb., o sociálním zabezpečení). Po obdržení posudku byla žalobci dána možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Tohoto práva žalobce využil a žalovanému zaslal svoje vyjádření včetně dalších lékařských zpráv, které byly následně postoupeny posudkové komisi, od níž si žalovaný vyžádal doplňující posouzení zdravotního stavu žalobce ze dne 9. 4. 2015. Posudková komise tak opětovně s přihlédnutím k nově předloženým lékařským zprávám, přezkoumala zdravotní stav žalobce, avšak neshledala důvod pro změnu svého dřívějšího stanoviska. S ohledem na zjištění posudkové komise dospěl žalovaný k závěru, že žalobce nesplňuje nárok pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku (motorové vozidlo), a z tohoto důvodu jeho odvolání zamítl. III. Obsah žaloby V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce odkázal na své odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, přičemž na výzvu krajského soudu upřesnil, že nesouhlasí se závěrem, že nemá těžce postižené pohybové ústrojí. Lékařské zprávy naopak jednoznačně hovoří o těžkém postižení kyčelních kloubů, kolen a páteře žalobce. Přezkoumání zdravotního stavu před posudkovou komisí bylo dle názoru žalobce pouhou formalitou, neboť samotné vyšetření trvalo zhruba pouhých pět minut a nebyly během něj provedeny ani žádné rentgenové snímky. S výsledkem vyšetření navíc nebyl žalobce na místě seznámen. K posudkové komisi se žalobce dostavil za přítomnosti manželky, jelikož bez doprovodu je za použití francouzských holí schopen ujít nanejvýš několik metrů. Žalobce se rovněž ohrazuje vůči tomu, aby byl jeho celkový nepříznivý stav odůvodňován onkologickým onemocněním, jelikož těžké postižení pohybového ústrojí mu bylo diagnostikováno mnohem dříve. V napadeném rozhodnutí je zmíněno, že již v roce 2010 byl žalobce uznán osobou těžce zdravotně postiženou ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, neboť byla u žalobce zjištěna těžká vada pohybového ústrojí podle písm. f) přílohy č. 5 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Žalobce zdůrazňuje, že jeho zdravotní stav se od té doby jen zhoršil a je tedy nelogické, že by v současné době již neměl trpět těžkou vadou pohybového ústrojí. Navzdory těmto skutečnostem posudková komise tvrdošíjně trvá na svých závěrech a dovozuje, že lékaři, kteří žalobcův zdravotní stav dříve vyhodnotili jakožto těžké postižení pohybového ústrojí, nebyli kompetentní. Obdobným způsobem posudková komise hodnotí i odborné lékaře, jejichž nálezy žalobce v průběhu správního řízení dokládal. Posudková komise se ani nespojila s praktickou lékařkou žalobce MUDr. E. B., která jej ošetřuje již mnoho let a nejlépe tak zná jeho zdravotní stav. Žalobce dodává, že bez motorového vozidla není schopen řádně pečovat o své zdraví (návštěvy lékařů ve Veselí nad Moravou, Kyjově, Hodoníně a Brně i několikrát měsíčně). Mimo to mu hrozí sociální vyloučení z důvodu nemožnosti navštívit rodinu a známé či účastnit se kulturních a obdobných akcí. IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce Žalovaný ve svém vyjádření k projednávané žalobě shrnul průběh správního řízení, přičemž uvedl, že dle jeho názoru žaloba není důvodná, neboť veškeré námitky v ní obsažené již žalobce uplatnil v odvolacím řízení a žalovaný se jimi řádně a komplexně zabýval. K posouzení zdravotního stavu je příslušná posudková komise, která u žalobce nezjistila zrakové ani sluchové postižení, ani postižení nosného nebo pohybového aparátu, jak jej definuje zákon č. 329/2011 Sb. Z tohoto důvodu nemohl být žalobci příspěvek přiznán. Žalovaný je přesvědčen, že byl zjištěn stav věci, o němž nepanují důvodné pochybnosti a napadené rozhodnutí je zcela věcně správné a zákonné. Proto navrhuje, aby krajský soud žalobu jakožto nedůvodnou zamítl. V replice k vyjádření žalovaného ze dne 31. 8. 2015 žalobce do značné míry zopakoval svoji dosavadní argumentaci, přičemž doplnil, že v seznamu lékařské dokumentace, z níž posudková komise vycházela, absentuje zpráva z vyšetření na ortopedické klinice v Brně-Bohunicích. V předmětné zprávě ze dne 25. 11. 2005 MUDr. Ž. uvedl, že žalobce trpí těžkým poškozením pravého kyčelního kloubu a kolenních kloubů, pročež byly naplánovány operace těchto kloubů, které žalobce nepodstoupil pouze pro to, že byl v té době dvakrát postižen mozkovou příhodou. Své tvrzení ohledně těžkého postižení jeho pohybového ústrojí žalobce doložil zprávami tří ortopedů. Z těchto zpráv je zřejmé, že porucha pohybového ústrojí u žalobce odpovídá podmínkám uvedeným v odst. 1 písm. e), f) a g) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. V. Průběh jednání Krajský soud v prvé řadě posuzoval, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž shledal, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a jde rovněž o žalobu přípustnou ve smyslu ust. § 65, § 68, a § 70 s. ř. s. Ve věci se konalo dne 31. 1. 2017 ústní jednání, a to v omluvené neúčasti obou stran. Krajský soud při jednání nejprve konstatoval obsah soudního spisu vedeného v této věci a dále zjistil následující skutkový stav věci. Ze správního spisu krajský soud zjistil, že žalobce má od 30. 6. 2009 průkaz osoby těžce zdravotně postižené ZTP/P. V prvostupňovém řízení o žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku ze dne 16. 11. 2014 byl vypracován posudek o zdravotním stavu ze dne 17. 12. 2014, podle něhož není žalobce osobou, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci. V odvolacím řízení před žalovaným byl vypracován nejprve posudek PK MPSV ze dne 13. 3. 2015, který vypracovala posudková komise ve složení předsedy komise a dalšího lékaře z oboru ortopedie. Žalobce byl při jednání posudkové komise vyšetřen. PK MPSV rovněž vycházela z výpisu ze zdravotní dokumentace (nález praktické lékařky MUDr. B. ze dne 28. 11. 2014), RTG nálezu MUDr. K. ze dne 12. 9. 2014, onkologického vyšetření doc. MUDr. M. K. ze dne 22. 10. 2014, 17. 7. 2013 a 4. 3. 2015 a dále ortopedického vyšetření MUDr. P. S. ze dne 2. 6. 2010. V posudkovém hodnocení PK MPSV uvedla, že žalobce je od roku 2001 po mozkové příhodě, přičemž od listopadu 2009 je dokumentována progrese poruchy hybnosti s motorickou poruchou – objektivně kvadrusymptomalogie s levostrannou hemiparesou. Dále byly z hlediska ortopedického diagnostikovány bolestivé až nemožné rotace v kyčlích, bez omezení flexe, v kolenních kloubech omezení flexe na 60 stupňů. Při jednání posudkové komise byla zjištěna celková dekondice, která je dána onkologickým onemocněním, omezení pohybu v kloubech kolenních i kyčelních, není však dáno těžké omezení hybnosti dolních ani horních končetin, nejsou přítomny parézy končetin ani ztuhlost celé páteře. Limitace pohybu žalobce spočívá v celkové dekondici a bolestivosti při onkologickém onemocnění. PK MPSV dospěla k závěru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce limituje výrazně v mobilitě, nicméně omezení chůze na delší vzdálenosti je dáno především celkovou dekondicí a bolestmi při onkologickém onemocnění v kombinaci s artrotickým postižením kloubů a postižením páteře bez závažnějšího neurologického deficitu. Nebyla tedy prokázána těžká vada nosného a pohybového ústrojí na podkladě anatomických ztrát dolních končetin, nejde ani o funkční ztrátu obou dolních končetin na podkladě úplné obrny nebo těžkého ochrnutí, nejde o funkční ztrátu jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny nebo těžkého ochrnutí, nejde o ankylozu obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo obou kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí, nejde o ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin a nejedná se ani o těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí. Podle názoru PK MPSV přiznání příspěvku na zakoupení motorového vozidla dne 14. 6. 2010 bylo založeno na posudkovém nadhodnocení zdravotního stavu žalobce – nešlo o těžkou funkční poruchu pohyblivosti podle přílohy 5 písm. f) vyhl. č. 182/1991 Sb. V posudkovém závěru posudková komise konstatovala, že nejde o žádné z postižení uvedených pod písm. a), b), d) až i) a l) bodu 1 části I přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb., nejde ani o těžké mentální postižení uvedené v písm. b) bodu 4 části I téže přílohy. Žalovaný na základě nesouhlasného vyjádření žalobce vyžádal doplnění posudku PK MPSV, které bylo podáno dne 9. 4. 2015 posudkovou komisí ve složení předsedy komise a dalšího lékaře z oboru neurologie. Bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce. PK MPSV dodatečně hodnotila předložené lékařské nálezy, konkrétně zejm. lékařský nález MUDr. P. Ž. ze dne 12. 9. 2014, 25. 11. 2005, 29. 10. 2004, 14. 5. 2004 a 12. 12. 2003, dále ortopedická vyšetření MUDr. S. a MUDr. H. z roku 2000, revmatologické vyšetření MUDr. Š. z období let 1997 a 2004 a RTG nález MUDr. L. ze dne 17. 2. 2012. V posudkovém hodnocení PK MPSV uvedla, že ortopedická vyšetření dokumentují omezení hybnosti kloubů, které kolísá podle bolestivosti zpětně do roku 2000 do středně těžkého postižení, podle aktuálního stavu zlepšující se. Stav po totální endoprotéze levé kyčle je bez komplikací, přičemž vyšetření ze září 2014 vykazuje lehké omezení hybnosti v kyčelních kloubech. Z doložených vyšetření nejsou prokázány parézy končetin, není prokázáno ztuhnutí všech úseků páteře souběžně s těžkým omezením pohyblivosti dvou nosných kloubů. V souhrnu PK MPSV potvrdila své posudkové hodnocení z prvotního posudku ze dne 13. 3. 2015. Před vydání napadeného rozhodnutí se žalobce vyjádřil k podkladům pro rozhodnutí s tím, že podle jeho názoru trpí těžkou vadou pohybového ústrojí, přičemž opětovně odkázal na lékařské nálezy. Podle jeho názoru má průkazně poškozené kyčelní a kolenní klouby a potřebuje automobil nutně i pro umožnění sebeobsluhy. Krajský soud dále při jednání provedl dokazování některými žalobcem předloženými lékařskými zprávami a nálezy, které se vztahují k posudkovým podkladům založeným ve správním spisu. Konstatoval obsah lékařské zprávy MUDr. Š. ze dne 24. 7. 1997, lékařské zprávy z vyšetření ve FN Brno ze dne 3. 5. 2000 (indikace operace kyčle vlevo), lékařské zprávy z Okresní nemocnice Kyjov (Dr. S.), lékařské zprávy z hospitalizace na ortopedické klinice Brno-Bohunice od 20. 2. 2010 do 8. 3. 2001, lékařské zprávy MUDr. Ž. ze dne 12. 12. 2003, 29. 10. 2004 a 25. 11. 2005 (FN Brno), lékařské zprávy MUDr. S. ze dne 23. 1. 2008, lékařské zprávy MUDr. S. z ortopedické ambulance Nemocnice Kyjov ze dne 2. 6. 2010, lékařského nálezu RTG z Nemocnice Kyjov ze dne 17. 2. 2012, lékařské zprávy z Nemocnice Kyjov (MUDr. J. V.) ze dne 24. 4. 2012, lékařské zprávy MUDr. Ž. (FN Brno) ze dne 12. 9. 2014, lékařské zprávy o ambulantním vyšetření doc. MUDr. M. K. Ph.D. (FN Brno) ze dne 1. 4. 2015 a lékařské zprávy z RTG skeletu (FN Brno) – MUDr. P., jejichž kopie založil do spisu. VI. Posouzení věci krajským soudem V souladu s ust. § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal krajský soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správních orgánů. Po posouzení všech žalobních námitek dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, k čemuž jej vedly následující úvahy. Podle ust. § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb. platí, že „[n]árok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla nebo speciálního zádržního systému má osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.“ Taxativní výčet zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvku je uveden v příloze k citovanému zákonu. Pro účely přiznání příspěvku na pořízení motorového vozidla se konkrétně jedná o tato postižení (viz část I body 1 a 4 přílohy k citovanému zákonu): anatomická ztráta obou dolních končetin v bércích a výše, funkční ztráta obou dolních končetin na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, funkční ztráta jedné horní a jedné dolní končetiny na podkladě úplné obrny (plegie) nebo těžkého ochrnutí, ankylóza obou kyčelních kloubů nebo obou kolenních kloubů nebo podstatné omezení hybnosti obou kyčelních nebo kolenních kloubů pro těžké kontraktury v okolí, ztuhnutí všech úseků páteře s těžkým omezením pohyblivosti alespoň dvou nosných kloubů dolních končetin, těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy, disproporční poruchy růstu provázené deformitami končetin a hrudníku, pokud tělesná výška postiženého po ukončení růstu nepřesahuje 120 cm, anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně bez možnosti oprotézování nebo exartikulace v kyčelním kloubu, anatomická ztráta dolní končetiny ve stehně s možností oprotézování a těžká nebo hluboká mentální retardace a stavy na rozhraní těžké mentální retardace. Jak je tedy patrné, zákon nespojuje vznik nároku na přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku v podobě motorového vozidla s libovolným těžkým postižením pohybového či nosného ústrojí, ale toliko s těmi postiženími, která jsou uvedena v příloze k citovanému zákonu, konkrétně v bodu 1 písm. a), b), d až i) a l) přílohy citovaného zákona. Správní orgán, potažmo orgán lékařské posudkové služby vypracovávající posudek zdravotního stavu žadatele tedy nemůže pro účely přiznání příspěvku na motorové vozidlo přihlédnout k jiným než zákonem předvídaným vadám. Totožné závěry vyplývají i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, č. j. 4 Ads 51/2016 – 29, v němž Nejvyšší správní soud dovodil, že dotčená ustanovení citovaného zákona je třeba vykládat zcela striktně bez možnosti jakkoliv analogicky rozšiřovat výčet zdravotních vad odůvodňujících přiznání příspěvku na poskytnutí motorového vozidla (srov. též rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 6. 2013, č. j. 2 Ad 14/2013 – 20). V předmětné věci byl zdravotní stav žalobce v průběhu správního řízení opakovaně posuzován, a to nejprve posudkovou lékařkou OSSZ Hodonín MUDr. I. Č. a následně v odvolacím řízení i PK MPSV, která ve věci vydala posudek ze dne 13. 3. 2015, jenž následně na základě vyjádření žalobce a žádosti žalovaného přezkoumala, a vypracovala doplňující posudek ze dne 9. 4. 2015. Ze všech posudkových hodnocení však vyplynuly totožné závěry, a to že žalobce netrpí žádnou z vad vyjmenovaných v bodu 1 písm. a), b), d až i) a l přílohy zákona č. 329/2011 Sb., ani těžkou nebo hlubokou mentální retardací, pročež nesplňuje podmínky pro přiznání příspěvku na nákup motorového vozidla. Jakkoli v konečném důsledku o přiznání příspěvku rozhoduje příslušný správní orgán, nelze přehlédnout, že posudek o zdravotní způsobilosti představuje stěžejní podklad pro vydání meritorního rozhodnutí. Samotný správní orgán (a obdobně ani krajský soud) nedisponují takovou erudicí v oblasti medicíny, aby byl schopen samostatně přezkoumávat věcnou správnost posudkových závěrů. To ovšem neznamená, že by měl správní orgán přijímat posudkové závěry zcela nekriticky, neboť jeho povinností je zejména zhodnotit tyto závěry z hlediska jejich úplnosti a přesvědčivosti. V těchto intencích předmětné posudky PK MPSV přezkoumal i krajský soud, který si mimo jiné na základě doplnění dokazování provedeného při jednání dne 31. 1. 2017 ověřil, že dotčené posudky zcela obstojí co do úplnosti, neboť posudková komise vycházela z kompletní zdravotnické dokumentace, která jí byla poskytnuta. Krajský soud přitom nemůže žalobci přisvědčit v tom směru, že by posudková komise některé lékařské zprávy přehlížela a v nich obsažené skutečnosti nehodnotila. Z obsahu posudků je naopak patrné, že se posudková komise zdravotním stavem žalobce zabývala velmi podrobně, přičemž nezpochybnila, že žalobce trpí nezanedbatelnými zdravotními obtížemi způsobujícími omezení jeho hybnosti. Současně však konstatovala, že tyto obtíže nejsou podřaditelné pod některou ze zákonem předvídaných vad pohybového či nosného aparátu, pro něž by žalobci vznikl nárok na poskytnutí příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. Posudková komise své závěry přesvědčivě odůvodnila s tím, že nepříznivý zdravotní stav žalobce do značné míry přisuzuje souběhu artrotických obtíží s onkologickým onemocněním. Rovněž bylo zjištěno, že jednání posudkové komise probíhalo za přítomnosti žalobce, který byl na místě vyšetřen posudkovým lékařem. Na závadu dle názoru krajského soudu není, že žalobce nebyl posudkovou komisí podroben dalším vyšetřením (zejména RTG), jak namítá žalobce, neboť takový postup by byl zcela zjevně nadbytečný. Posudková komise vychází zejména z lékařských zpráv dokumentujících zdravotní stav posuzované osoby, přičemž v daném případě byly jejich součástí právě i RTG nálezy, které měla posudková komise k dispozici. Pokud se jedná o námitku žalobce, že již v minulosti (rok 2010) mu byl na základě posouzení zdravotního stavu příspěvek na motorové vozidlo přiznán, považuje krajský soud předně za nezbytné poukázat na skutečnost, že v mezidobí došlo ke změně právní úpravy. Žalobci tak byl dříve příspěvek přiznán ještě na základě právní úpravy obsažené v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, a vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení (účinné do 13. 11. 2011). Ačkoliv krajský soud shledal, že příloha č. 5 písm. f) vyhlášky č. 182/1991 Sb. vymezovala zdravotní postižení odůvodňující přiznání příspěvku obdobně jako stávající právní úprava [konkrétně bod 1 písm. g) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb.], nelze domnívat, že by tím automaticky vznikal žalobci nárok na přiznání příspěvku i v současnosti. Je tomu tak zejména proto, že je nezbytné vždy vycházet z aktuálního zdravotního stavu v době podání žádosti. V posudku vypracovaném PK MPSV se přitom podává, že pokud se jedná o poruchu hybnosti kloubů u žadatele, došlo u něj k určitému zlepšení. Současně posudková komise uvedla, že posudek z roku 2010 byl nadhodnocený a ani tehdejší zdravotní stav nebylo možno podřadit pod poruchu pohybového či nosného ústrojí tak, jak ji vymezovala příloha č. 5 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Posudková komise přitom srozumitelně vyložila úvahy, které ji k těmto závěrům vedly, a proto se krajský soud nedomnívá, že by se z její strany jednalo o projev jakékoliv libovůle. Krajský soud shrnuje, že posouzení zdravotního stavu v průběhu předmětného správního řízení bylo provedeno zcela řádně a důkladně, za přítomnosti žalobce a na základě všech žalobcem předloženým lékařských zpráv, a to včetně zprávy z vyšetření na ortopedické klinice v Brně-Bohunicích ze dne 25. 11. 2005 (MUDr. Ž.), na níž žalobce poukazoval ve své replice jakožto na posudkovou komisí opomenutý podklad, ačkoliv byl součástí hodnocení PK MPSV v doplňujícím posudku ze dne 9. 4. 2015. Ze správního spisu je přitom zřejmé, že žalovaný vynaložil maximální úsilí za účelem zjištění skutečného zdravotního stavu žalobce, neboť v reakci na jeho vyjádření k prvotnímu posudku PK MPSV požádal komisi o doplnění posudku. Obě posudková hodnocení zdravotního stavu žalobce ve vypracovaná posudkovou komisí však vyznívají vzájemné souvislosti totožně, přičemž je krajský soud hodnotí jako úplná, objektivní a přesvědčivě reagující na námitky žalobce. Proto považuje krajský soud napadené rozhodnutí vycházející z těchto posudků za zcela zákonné (srv. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2015, č. j. 20 Ad 45/2014 – 28). Krajský soud na okraj věci pouze dodává, že rozhodně nemíní nikterak bagatelizovat zdravotní obtíže žalobce a lidsky rozumí jeho nemalým zdravotním problémům, avšak zákonné podmínky pro přiznání příspěvku na motorové vozidlo jsou vymezeny zcela striktně, přičemž žalobce je podle názoru krajského soudu k datu vydání napadeného rozhodnutí nesplňoval. VII. Závěr a náklady řízení Krajský soud na základě shora provedeného posouzení žalobních námitek dospěl k závěru, že tyto nejsou důvodné, a proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 60 odst. 2 s.ř.s. coby orgánu sociální péče, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 31. ledna 2017 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová