33 Ad 19/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: H. J., trvale bytem ………………………, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2015, č.j. 555 713 0612/315-EKO, ve věci přiznání starobního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou ze dne 29. 6. 2015 se žalobkyně domáhala přezkumu rozhodnutí žalované ze dne 29. 5. 2015, č.j. 555 713 0612/315-EKO (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla námitky proti svému prvostupňovému rozhodnutí ze dne 19. 5. 2015, č.j. 555 713 0612. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl žalobkyni přiznán starobní důchod podle § 29 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), a to ve výši 8139 Kč měsíčně ode dne 13. 7. 2015. Žaloba byla nejprve podána k žalované dne 1. 7. 2015, která ji obratem postoupila Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jemuž byla žaloba doručena dne 16. 7. 2015. V napadeném rozhodnutí ve znění opravného usnesení ze dne 2. 6. 2015, č.j. 555 713 0612/315-EKO (nabylo právní moci dne 10. 6. 2015), žalovaná uvedla, že přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu. Starobní důchod byl žalobkyni přiznán k datu dovršení důchodového věku ke dni 13. 7. 2015. Žalobkyně dosáhla celkové doby pojištění v délce 16 366 dnů, což činí 44 roků a 306 dnů, což vyplývá z osobního listu důchodového pojištění. Z toho pro nárok na důchod bylo započteno 16 224 dnů, tj. 44 roků a 164 dnů, a to v důsledku krácení doby v evidenci úřadu práce coby uchazeče o zaměstnání po 31. 12. 2009 o 142 dnů. Pro výši starobního důchodu se náhradní doba v evidenci uchazečů o zaměstnání v počtu 1435 dnů hodnotila 80%, tj. v počtu 1148 dnů, a proto byla pro účely výpočtu důchodu doba pojištění snížena o 287 dnů. Žalovaná při výpočtu důchodu vycházela ze základní výměry ve výši 2400 Kč měsíčně a procentní výměru stanovila na základě osobního vyměřovacího základu, který byl určen z období let 1986 až 2014 jako měsíční průměr úhrnu ročních vyměřovacích základů žalobkyně, přičemž roční vyměřovací základy byly stanoveny jako součiny úhrnů vyměřovacích základů za jednotlivé kalendářní roky v rozhodném období. Stran jednotlivých úhrnů vyměřovacích základů žalovaná odkázala na OLDP a na aplikaci koeficientů nárůstu všeobecného vyměřovacího základu. Osobní vyměřovací základ žalobkyně byl stanoven na 8695 Kč. Výpočtový základ byl stanoven za pomoci aplikace vyhlášky č. 208/2014 Sb., tak, že se rovná výši osobního vyměřovacího základu, neboť byl plně započítán v rámci první redukční hranice 11 709 Kč. Procentní výměra důchodu žalobkyně byla stanovena na 66% výpočtového základu 8695 Kč, tedy 5739 Kč měsíčně. V celkové výši činí starobní důchod žalobkyně 8139 Kč. Po provedeném přezkumu žalovaná shledala, že žalobkyni byla zhodnocena veškerá doba pojištění podle evidence a náhradní doba pojištění péče o děti, která se nekryje s dobou pojištění a doba v evidenci uchazečů o zaměstnání. Vyměřovací základy byly žalobkyni započítány v souladu s údaji zaznamenanými na evidenčních listech a o době samostatné výdělečné činnosti vykonávané od 1. 8. 1991 do 31. 12. 2007 na základě podaných Přehledů o příjmech a výdajích osob samostatně výdělečně činných za jednotlivé roky. Žalovaná rovněž poukázala na to, že je třeba si uvědomit, že u zaměstnanců se za roční vyměřovací základ pojištěnce považuje úhrn vyměřovacích základů (výdělků) za jednotlivý kalendářní rok rozhodného období vynásobený koeficientem nárůstu všeobecného vyměřovacího základu, kdežto u osob samostatně výdělečně činných je tímto vyměřovacím základem vždy roční vyměřovací základ, ze kterého bylo uhrazeno pojistné na důchodové pojištění ze samostatné výdělečné činnosti. Přitom v letech 1990 – 1992 vyměřovací základ pro pojistné na důchodové pojištění nesouvisel s dosaženými příjmy ze samostatné výdělečné činnosti, neboť OSVČ si určovaly vyměřovací základy ve výši stanovené 100/1988 Sb., ve znění platném do roku 1992. V letech 1993 až 2003 se roční vyměřovací základ pojistného na důchodové pojištění určoval jako 35 % příjmů po odpočtu výdajů ze samostatné výdělečné činnosti. V dalších letech pak se stanovil procentuálním podílem ze základu daně ze samostatné výdělečné činnosti. Výši důchodu si tedy OSVČ ovlivňuje z velké části sama svým vlastním rozhodováním. K námitkám žalovaná uvedla, že výše důchodu žalobkyně odpovídá délce doby pojištění a vyměřovacím základům z výdělečné činnosti, jakož i odvodům na pojistné u OSVČ. Z uvedených důvodů byly námitky zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě proti napadenému rozhodnutí a jejím doplnění ze dne 10. 9. 2015 žalobkyně uvedla, že její osobní list důchodového pojištění (dále jen „OLDP“) obsahuje chybné informace. Především neuvádí zápočet doby od 1. 9. 1970 do 12. 7. 1973, kdy byla žalobkyně v učebním poměru v SD J. Uherský Ostroh. Dále se jedná o dobu péče o dítě od 1. 9. 1978 do 31. 12. 1978, která podle názoru žalobkyně chybným údajem, neboť žalobkyně byla ode dne 1. 9. 1978 až do 17. 7. 1991 zaměstnána v JZD P. H. Žalobkyně k tomu uvedla, že nebyla z důvodů dnes již neobjasnitelných v této době evidována. OLDP rovněž uvádí, že žalobkyně od 7. 1. 2008 do 12. 7. 2015 byla uchazečem o zaměstnání, tedy že získala v tomto období náhradní dobu pojištění. Žalobkyně tvrdí, že v tomto období žalobkyně absolvovala různé rekvalifikační vzdělávací programy a byla na praxi v Informačním středisku pro rozvoj M. K., o.p.s., kde byla následně zaměstnána v obdobích 1. 5. 2010 – 31. 12. 2010, 5. 4. 2011 – 31. 12. 2011, 1. 1. 2012 – 31. 12. 2012, 1. 1. 2013 – 31. 8. 2013 a 1. 7. 2014 – 31. 12. 2014. Žalobkyně má za to, že její činnost v neziskovém sektoru by měla být patřičně zohledněna při vyhodnocování jejího starobního důchodu. Žalobkyně požaduje, aby OLDP byl doplněn tak, aby odpovídal skutečnému stavu věci, a následně byl přepočítán její starobní důchod. Ve vyjádření k žalobě ze dne 26. 10. 2015 žalovaná uvedla, že napadené rozhodnutí se zakládá na podkladech nacházejících se v její evidenci, tak i na údajích uvedených žalobkyní v žádosti o důchod. Starobní důchod byl žalobkyni vyměřen v souladu se zákonem a při jeho výpočtu byla tedy zhodnocena veškerá prokázaná doba pojištění včetně vyměřovacích základů. Žalovaná přihlédla jak k době vedení v evidenci Úřadu práce ČR, tak i k době absolvování rekvalifikačních kurzů. Doba pojištění a vyměřovací základy žalobkyně se shodují s podklady, které žalobkyně připojila ke své žalobě. Z uvedených důvodů navrhla zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Ze správního spisu žalované vyplývají následující skutečnosti. Žalobkyně podala dne 15. 4. 2015 žádost o přiznání starobního důchodu. Ve spisu je založen OLDP ze dne 15. 5. 2015, z něhož vyplývají následující evidované doby zaměstnání (pojištění): 1. 9. 1970 – 12. 7. 1973 – evidováno jako doba do 18 let – 1046 dnů, dále doba od 13. 7. 1973 – 31. 8. 1978 – evidovaná jako doba zaměstnání (SD J. Uherský Ostroh), dále doba od 1. 9. 1978 – 31. 12. 1978 – evidována jako péče o dítě, na kterou navazuje doba 1. 1. 1979 – 31. 12. 1985 – doba zaměstnání v délce 2557 dnů. Dále z OLDP vyplývá, že žalobkyně byla vedena jako uchazečka o zaměstnání v těchto obdobích: 7. 1. 2008 – 28. 12. 2008, 29. 12. 2008 – 31. 12. 2008, 1. 1. 2009 – 15. 10. 2009, 16. 10. 2009 – 31. 12. 2009 a 1. 1. 2010 – 23. 2. 2010. V OLDP jsou rovněž evidovány doby pojištění od 1. 5. 2010 do 31. 12. 2010, od 5. 4. 2011 do 31. 12. 2011, od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 a od1. 1. 2013 do 31. 8. 2013 a konečně od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2014, a to včetně dosažených vyměřovacích základů. Dále je ve správním spisu obsažena kopie evidenčního listu důchodového zabezpečení vydaná zaměstnavatelem JZD P. U. B.– H., podle něhož byla žalobkyně nepřetržitě zaměstnána od 1. 1. 1979 do 17. 7. 1991, a dále kopie evidenčního listu důchodového zabezpečení vydaná SD J. Uherský Ostroh, podle něhož byla žalobkyně v učebním poměru u této organizace do 18. 7.1973. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), a jde rovněž o žalobu přípustnou ve smyslu ustanovení § 65, § 68, a § 70 s. ř. s. O žalobě krajský soud rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. s tím, že ve věci nařídil jednání. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Při jednání nařízeném na den 18. 10. 2016, jehož se zúčastnily obě strany, krajský soud shrnul obsah soudního a správního spisu, přičemž dal stranám příležitost k předložení návrhů na provedení dokazování. Žalobkyně ani zástupkyně žalované žádné další návrhy na dokazování neměly. Krajský soud provedl důkaz listinami přiloženými k žalobě. Jedná se především o potvrzení Úřadu práce ČR ze dne 15. 6. 2015, z něhož vyplývá, že žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době 7. 1. 2008 – 30. 4. 2010, dále 1. 1. 2011 – 4. 4. 2011, dále v době 1. 9. 2013 – 30. 6. 2014 a dále v době od 1. 1. 2015 – 15. 6. 2015. Kromě toho krajský soud k důkazu přečetl též kopii evidenčního listu důchodového pojištění z Informačního střediska pro rozvoj M. K., o.p.s., v němž je potvrzena doba pojištění ode dne 1. 5. 2010 do 31. 12. 2010 a konečně potvrzení SD J. Uherský Ostroh ze dne 17. 6. 2015 s tím, že učební poměr trval ode dne 1. 9. 1970 do 18. 7. 1973. Po slyšení závěrečných návrhů, v němž žalobkyně poukázala zejm. na skutečnost, že v jejím bydlišti je velmi složité najít si přivýdělek, krajský soud přistoupil k meritornímu rozhodnutí věci. Krajský soud po důkladném právním posouzení věci shledal, že žaloba není důvodná, přičemž byl veden následující právní úvahou. V prvé řadě krajský soud považuje za nutné připomenout, že žalobkyně ve své žalobě namítala pouze nesprávnost zjištění skutkového stavu ve vztahu k dobám pojištění (zaměstnání), které žalobkyně získala. Podle jejích žalobních tvrzení byla konkrétní období uvedena v OLDP nesprávně, což mělo mít vliv na výpočet důchodu jako takového. Soud se tedy nezabýval samotnou správností výpočtu starobního důchodu a jeho jednotlivých proměnných (osobního vyměřovacího základu, koeficienty nárůstu ani aplikací redukčních hranic atd.), ale soustředil se pouze na otázku, zda byly doby pojištění zjištěny žalovanou řádně a byly v souladu se zákonem zohledněny pro vznik nároku na důchod, tak i pro jeho výši. Krajský soud při právním posouzení věci vycházel z právní úpravy obsažené v ustanoveních § 11 až § 13 a § 29 odst. 6 ZDP ve znění účinném k datu vydání napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení § 11 odst. 1 ZDP platí, že dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění a) osob uvedených v § 5 odst. 1 a v § 5 odst. 4, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, b) osob uvedených v § 6, za kterou bylo v České republice zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného. Podle ustanovení § 11 odst. 3 ZDP je dobou pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. e) je též a) v kalendářním roce, do něhož spadá den, od něhož se přiznává důchod (dále jen "rok přiznání důchodu"), doba před tímto dnem, jestliže tyto osoby zaplatily do dne podání žádosti o přiznání důchodu zálohy na pojistné splatné do konce kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, v němž byla podána tato žádost, b) kalendářní rok, který bezprostředně předchází roku přiznání důchodu, pokud byly za tento kalendářní rok zaplaceny zálohy na pojistné splatné za tento rok a doplatek na pojistném ještě nebyl splatný přede dnem podání žádosti o přiznání důchodu. Podle ustanovení § 12 odst. 1 věty první ZDP platí, že náhradní dobou pojištění je po 31. prosinci 1995 doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 2; podmínkou pro to, aby se tato doba účasti na pojištění hodnotila jako náhradní doba pojištění, je, s výjimkou doby účasti na pojištění podle § 5 odst. 2 písm. h), že byla získána na území České republiky a že doba pojištění trvala aspoň jeden rok. Podle ustanovení § 12 odst. 2 ZDP platí, že nestanoví-li se v tomto zákoně jinak, hodnotí se pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu náhradní doba pojištění stejně jako doba pojištění. Podle § 29 odst. 6 ZDP platí, že do doby pojištění potřebné pro vznik nároku na starobní důchod podle odstavce 1 písm. b) až k) a odstavce 2 písm. b) až f) se náhradní doby pojištění, s výjimkou náhradních dob pojištění uvedených v § 5 odst. 2 písm. c), d) a e) a obdobných dob podle předpisů platných před 1. lednem 1996, započítávají pouze v rozsahu 80 %; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru. Podle ustanovení § 13 odst. 1 a 2 ZDP platí, že za dobu pojištění se považují též doby zaměstnání získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem, s výjimkou doby studia po dosažení věku 18 let; jde-li však o dobu zaměstnání v cizině před 1. květnem 1990, hodnotí se tato doba, jen pokud bylo za ni zaplaceno pojistné, a to nejdříve ode dne zaplacení pojistného. Za náhradní dobu pojištění se považují též náhradní doby získané před 1. lednem 1996 podle předpisů platných před tímto dnem a doba pobírání důchodu za výsluhu let. Podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinné ke dni 31. 12. 1995, se zaměstnáním se rozumí pracovní (učební) poměr. Podle § 8 odst. 2 téhož zákona se pracovní poměr hodnotí jako zaměstnání, pokud zakládal nemocenské pojištění; nezakládal-li pracovní poměr nemocenské pojištění v době svého trvání, hodnotí se jako zaměstnání, jestliže by zakládal nemocenské pojištění podle předpisů platných v době vzniku nároku na důchod. To platí obdobně pro učební poměr, členství ve výrobním družstvu a činnosti uvedené v odstavci 1 písm. b), d) a h). Podle ustanovení § 14 odst. 1 ZDP platí, že kryjí-li se doby pojištění navzájem, započte se pro stanovení celkové doby pojištění pro vznik nároku na důchod a výši procentní výměry důchodu jen ta doba, jejíž zápočet je pro pojištěnce výhodnější; totéž platí, kryjí-li se navzájem náhradní doby pojištění nebo doba pojištění a náhradní doba pojištění. Krajský soud přezkoumal skutkový stav zjištěný žalovanou na základě obsahu správního spisu a doplnil rovněž v zájmu vyjasnění sporných skutečností dokazování při jednání dne 18. 10. 2016. Dospěl tak k následujícím skutkovým závěrům ve vztahu k jednotlivým žalobním námitkám. V prvé řadě k namítané době od 1. 9. 1970 do 12. 7. 1973, která podle žalobkyně nebyla žalovanou zohledněna, krajský soud zjistil, že tomu tak není, neboť tato doba je uvedena v OLDP jako doba do 18 let s tím, že z evidenčních listů SD Jednota Uherský Ostroh vyplývá, že žalobkyni trval učební poměr až do 18. 7. 1973. Námitka tedy není důvodná, neboť tato doba zaměstnání byla jako doba zaměstnání (pojištění) žalovanou zohledněna pro nárok na důchod, nicméně samozřejmě nespadá do rozhodného období pro výpočet výše důchodu (1986 – 2014). Rovněž drobná odchylka mezi údajem v evidenčním listu, že učební poměr trval do 18. 7. 1973, zatímco v OLDP je tato doba ukončena datem 12. 7. 1973, rovněž nezakládá nesprávnost zjištění skutkového stavu, neboť zbývající doba šesti dnů byla v OLDP zohledněna již jako doba zaměstnání po dosažení 18 let (doba od 13. 7. 1973 až do 31. 8. 1978), a to kontinuálně bez přerušení evidence dob zaměstnání. Co se týká další namítané sporné doby, tj. doby péče o dítě, tak z evidenčního listu důchodového zabezpečení JZD Poolšaví Uherský Brod – Havřice vyplývá, že žalobkyně byla nepřetržitě zaměstnána od 1. 1. 1979 do 17. 7. 1991. Podle potvrzení ZOD Poolšaví ze dne 16. 6. 2015 vyplývá, že žalobkyně byla zaměstnána u této organizace v době od 1. 1. 1979 do 17. 7. 1991. K tvrzené době zaměstnání 1. 9. 1978 – 31. 12. 1978, která je v OLDP vedena jako doba péče o dítě, není tedy žádný listinný doklad o tom, že by zároveň měla být hodnocena jako doba zaměstnání získaná u zaměstnavatele JZD Poolšaví Havřice. Z toho důvodu krajský soud vyhodnotil tuto námitku rovněž jako nedůvodnou. Ke třetí žalobní námitce, která se váže k době od 7. 1. 2008 do 12. 7. 2015, která je v OLDP uvedena jako náhradní doba pojištění. Krajský soud zjistil z potvrzení Úřadu práce ČR, že v obdobích 7. 1. 2008 – 28. 12. 2008, 29. 12. 2008 – 31. 12. 2008, 1. 1. 2009 – 15. 10. 2009, 16. 10. 2009 – 31. 12. 2009 a 1. 1. 2010 – 23. 2. 2010 byla žalobkyně vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. Zároveň z evidenčního listu důchodového pojištění z Informačního střediska pro rozvoj Moravských Kopanic, o.p.s. vyplývá, že žalobkyně získala u tohoto zaměstnavatele doby pojištění v obdobích 1. 5. 2010 – 31. 12. 2010, 5. 4. 2011 – 31. 12. 2011, 1. 1. 2012 – 31. 12. 2012, 1. 1. 2013 – 31. 8. 2013 a 1. 7. 2014 – 31. 12. 2014. Krajský soud porovnal tato zjištění s údaji obsaženými v OLDP a zjistil, že uvedené doby se naprosto shodují se záznamy v OLDP. Z uvedeného vyplývá, že žalovaná naprosto korektně zohlednila dobu pojištění získanou v Informačním středisku pro rozvoj Moravských Kopanic, o.p.s., a za tuto dobu tam získané výdělky započetla do ročních vyměřovacích základů, a zároveň také dobu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání v uvedených obdobích vyhodnotila jako náhradní dobu pojištění. Krajský soud tedy neshledal ani tuto námitku jako důvodnou. V souhrnu tedy lze uzavřít, že krajský soud se zabýval všemi námitkami, avšak neshledal žádnou z nich za důvodnou, neboť žalobkyni se nepodařilo její žalobní tvrzení o nesprávném zjištění a hodnocení dob pojištění v napadeném rozhodnutí prokázat (viz k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2008, čj. 6 Ads 88/2007-75, přístupný na www.nssoud.cz). Žalovaná se tedy nedopustila vytýkaných pochybení při zjišťování skutkového stavu pro splnění podmínky doby pojištění a OLDP jako podklad pro vydání napadeného rozhodnutí tak zcela obstojí. Pokud žalobkyně z pohledu příjemce důchodové dávky naříká její výši, pak nelze než ve shodě s žalovanou poukázat na to, že výše důchodu vychází z vyměřovacích základů, které žalobkyně v průběhu své aktivní výdělečné činnosti (závislé i samostatné) dosahovala a které odváděla do systému důchodového pojištění. Ze všech shora uvedených důvodů krajskému soudu nezbylo než žalobu zamítnout jako nedůvodnou dle § 78 odst. 7 s. ř. s., jak je ve výroku I. uvedeno. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 18. října 2016 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová