33 Ad 27/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: H. F., nar………, bytem ……….., M. B., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 7. 2015, č.j. ……………………, ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou žalobkyně napadla rozhodnutí žalované ze dne 28. 7. 2015, 695 324 4540/47091-BL (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí ze dne 11. 5. 2015, č.j……………… (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí její žádosti o invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb.,o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP“), neboť podle posudku o invaliditě vypracovaného lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Třebíči (dále jen „OSSZ Třebíč“) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 30 %. V napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu a nechala nově posoudit zdravotní stav. Při tomto novém posouzení lékař žalované vycházel ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. J. M. a z nálezů dalších odborných lékařů, zejm. neurologických vyšetření MUDr. L. a MUDr. T.. Žalobkyně se zúčastnila jednání posudkového lékaře a byla jím vyšetřena. Podle tohoto posudku žalobkyně trpí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, jehož rozhodující příčinou je postižení uvedené v kapitole VI. (postižení nervové soustavy), položka 6 (demyelinizační postižení, roztroušená skleróza mozkomíšní, jiná deg. postižení CNS), písm. b - tzn. lehké funkční postižení, celková výkonnost omezena, pohyblivost zachována, chůze se sníženým dosahem cca 500 m, vyjádřeny základní příznaky nebo kombinace více lehčích příznaků -přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Jedná se u ní o stav po dvou atakách v červnu 2009 a v březnu 2010, přičemž podle objektivního neurologického nálezu ze dne 19. 6. 2012 byla zjištěna kvadruhyperreflexie, hypestezie L2, L4 vlevo, cerebellární symptom na LDK. Dále posudek hodnotil i neurologické nálezy ze dne 21. 2. 2013 a 5. 3. 2015, a dále také nález z RS centra ze dne 13. 11. 2014 a 4. 2. 2015. Z předložené dokumentace je zřejmé, že dochází k postupnému zhoršování stavu, mj. i o posun hodnotícího skóre z 3,0 v roce 2012 na nynějších 3,5. Podle tohoto hodnotícího skóre se jedná o postižení na hranici mezi minimálním a lehkým funkčním postižením. Z tohoto důvodu bylo hodnoceno pro žalobkyni výhodnější kritérium, tedy hodnoceno jako lehké funkční postižení, ovšem samo o sobě by postižení odpovídalo hodnocení maximálně dolní hranici taxace poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 25 – 35 %. Žalovaná dospěla k závěru, že k datu vydání prvostupňového rozhodnutí i k datu jednání posudkového lékaře byl posudkový závěr OSSZ Třebíč správný, neboť vycházel ze zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků, o němž nejsou pochybnosti. Mezi doloženými lékařskými nálezy nejsou rozpory, které by se dotýkaly skutečností významných pro posudkový závěr. V námitkách nebo v průběhu řízení o námitkách nebylo namítnuto nezjištění některé skutečnosti týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků. Posudkový závěr OSSZ v Třebíči ze dne 30. 4. 2015 lze potvrdit. Jelikož žalobkyně nebyla shledána novým posudkem o invaliditě invalidní, nemohla žalovaná k jejím námitkám vyhovět a přiznat jí invalidní důchod. Proto námitky zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně uvedla, že považuje napadené rozhodnutí za nesprávné z těchto důvodů. Žalovaná se nedostatečně zabývala příslušnými ustanoveními prováděcí vyhlášky, kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě. Žalobkyně se domnívá, že její zdravotní stav představuje středně těžké funkční postižení ve smyslu kapitoly VI, položky 6, písm. c citované vyhlášky o posuzování invalidity. Žalobkyně upozorňovala posudkového lékaře žalované na svůj zhoršený zdravotní stav s tím, že neurologické nálezy, které měla žalovaná k dispozici, ne zcela správně specifikují její zdravotní stav, když se tam např. uvádí, že žalobkyně ujde 500 m. Toto neurolog nijak neověřoval, pouze to napsal do zprávy poté, co udělala při vyšetření v ordinaci několik kroků, ačkoliv mu říkala, že není schopna delší chůze. Zprávy z neurologie proto neodrážejí její skutečný zdravotní stav. Žalovaná rovněž při posouzení zdravotního stavu a při určení míry poklesu pracovní schopnosti nezohlednila též konkrétní okolnosti posuzované osoby, tj. její vzdělání, věk, dosavadní pracovní zkušenosti a z toho plynoucí možnost uplatnění na pracovním trhu. Je pouze vyučena v obuvnickém oboru jako vysekávačka usní, tuto práci nemůže však vzhledem ke svému pracovnímu stavu vykonávat. V současné době pracuje ve výrobě oplatků, když celou směnu pracuje ve stoje, což ji zcela vyčerpává, ale bohužel na trhu práce není volné místo s menší pracovní zátěží odpovídající jejímu postižení. Z uvedených důvodů žalobkyně má za to, že žalovaná měla vycházet z podrobného neurologického nálezu, který však ve spisu chybí a zdravotní stav měl být vyhodnocen tak, že je žalobkyně invalidní v I. stupni ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) ZDP. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k novému rozhodnutí. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaná navrhla, aby soud vyžádal vypracování posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Ze správního spisu žalované a OSSZ v Třebíči vyplývají následující skutečnosti. Zdravotní postižení žalobkyně vzniklo od června 2009, bylo léčeno kortikoidy. Žalobkyně byla v červnu 2012 hospitalizována. Žalobkyně byla poprvé uznána invalidní na základě posudku OSSZ Třebíč, kde byl shledán I. stupeň invalidity na rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla hodnocena podle kapitoly VI, položka 6 písm. b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity s poklesem pracovní schopnosti ve výši 35 %. Datum vzniku invalidity bylo stanoveno ke dni 29. 4. 2010. Dále žalobkyně byla na základě posudku OSSZ v Třebíči ze dne 6. 12. 2012 po změně právní úpravy ke dni 1. 1. 2010 posouzena tak, že již není invalidní. Odnětí invalidního důchodu rozhodnutím žalované ze dne 31. 12. 2012, potvrzeno i rozhodnutím žalované o námitkách ze dne 20. 3. 2013, kdy byl stanoven pokles pracovní schopnosti pouze ve výši 20 %. Žádost o přiznání invalidního důchodu byla žalobkyní opětovně podána dne 30. 3. 2015 a bylo o ní rozhodnuto prvostupňovým rozhodnutím, které bylo následně potvrzeno napadeným rozhodnutím přezkoumávaným v této věci. Krajský soud nechal vyhotovit posudek Posudkové komise MPSV, pracoviště v Brně (dále jen “PK MPSV”) ze dne 27. 4. 2016. PK MPSV zasedala ve složení z předsedy komise a odborného neurologa a tajemnice komise. Žalobkyně byla jednání PK MPSV dne 27. 4. 2016 přítomna a byla vyšetřena při jednání komise. PK MPSV dále vycházela ze zdravotní dokumentace praktického lékaře MUDr. J. M. a zejm. neurologických vyšetření MUDr. T. ze dne 17. 7. 2015 a ze dne 30. 9. 2015, dále také z neurologického vyšetření MUDr. L. ze dne 5. 3. 2015. PK MPSV dospěla k následujícímu posudkovému hodnocení. K datu vydání napadeného rozhodnutí šlo o 46-letou vyučenou obuvnici, naposledy pracující jako dělnice v oplatkárně. Roztroušená mozkomíšní skleróza (RS) u ní byla zjištěna v roce 2009, diagnóza byla potvrzena vyšetřením magnetickou rezonancí a mozkomíšního moku. Dosud prodělala 4 ataky, poslední v třetím čtvrtletí 2014. Při klinickém vyšetření byla zjištěna jen diskrétní či velmi malá neurologická symptomatologie v podobě subjektivně udávané poruchy citlivosti končetin a imperativního močení. Tento nález byl ověřen vlastním vyšetřením při jednání, které potvrzuje uvedený stav. Hodnocení podle Kurtzkeho škály EDSS 3,5 leží na hranici mezi minimálním a lehkým funkčním postižením, přičemž onemocnění žalobkyně spočívající v kombinaci subjektivně udávané poruchy citlivosti, imperativního močení a anamnestického údaje o sníženém dosahu chůze (cca 500 m) je subjektivním údajem, který nemocný sděluje lékaři v rámci anamnézy. Podle doložených lékařských nálezů z poradny pro RS v období od 5. 6. 2014 do 30. 9. 2015 nedošlo k nové atace RS, persistovaly jen paresthesie končetin. Při zavedené léčbě byl zdravotní stav stabilizovaný. PK MPSV dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí napadeného rozhodnutí žalované šlo u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla roztroušená mozkomíšní skleróza. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena podle zdravotního postižení uvedeného v kapitole VI, položce 6 písm. b) ve výši 30 %. K tomu uvedla, že objektivně zjištěná tíže funkčních poruch plynoucích z dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu způsobeného roztroušenou mozkomíšní sklerózou, je svou závažností na hranici mezi minimálním funkčním postižením (položka 6 písm. a) s lehkým funkčním postižením (položka 6 písm. b). Pro stanovení poklesu pracovní schopnosti zvolila PK MPSV střední pásmo vyšší položky (6 písm. b), kde je zohledněn zdravotní stav a z něho plynoucí funkční poruchy komplexně i s přihlédnutím k předchozím vykonávaným výdělečným činnostem. Samo o sobě by onemocnění roztroušenou sklerózou bylo hodnoceno v dané položce na dolní hranici uvedeného rozmezí, protože naplňuje kritéria uvedená v této položce pouze parciálně. Horní hranice by byla užita v případě prokázaných poruch motoriky, tj. lehkých paréz dvou končetin omezujících hybnost a funkci končetin, schopnost a dosah chůze a okohybných poruch. Takové postižení však u posuzované podle dokumentace do data vydání napadeného rozhodnutí prokázáno nebylo a nebylo zjištěno ani aktuálně při vyšetření při jednání komise. PK MPSV dospěla k závěru, že žalobkyně nebyla ke dni vydání napadeného rozhodnutí invalidní. K jednotlivým námitkám žalobkyně PK MPSV uvedla, že její zdravotní stav nepředstavuje středně těžké funkční postižení, protože provedenými klinickými vyšetřeními nebyly zjištěny výrazné sfinkterové poruchy ani středně těžké poruchy motoriky s dopadem na hybnost a funkci končetin, schopnost a dosah chůze, a proto se nejedná o stav uvedený v položce 6 písm. c), d) ani e). K námitce stran dosahu chůze PK MPSV uvedla, že informace o dosahu chůze (konkrétně 500 m) patří mezi údaje sdělované pacientem v rámci anamnézy. Pokud žalobkyně namítla, že při posouzení nebyla zohledněna její dosavadní pracovní zkušenost, se PK MPSV vyjádřila u zdůvodnění míry poklesu pracovní schopnosti. Výsledek posouzení se tedy shoduje s prvostupňovým posudkem i posudkem lékaře z námitkového řízení. Při jednání nařízeném dne 31. 10. 2016 konaném v neomluvené nepřítomnosti žalobkyně krajský soud shrnul obsah soudního a správního spisu a provedl důkaz posudkem PK MPSV ze dne 27. 4. 2016. Zástupce žalované odkázal na písemné vyjádření a obsah posudku PK MPSV s tím, že navrhl zamítnutí žaloby. Poté krajský soud rozhodl ve věci samé. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz). V posuzované věci krajský soud vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 27. 4. 2016 jako posudek splňující formální náležitosti posudku stanovené v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. PK MPSV zasedala v řádném složení, přičemž jejím členem byla odborná neuroložka. Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena odbornou neuroložkou, přičemž PK MPSV z tohoto vyšetření zjistila, že žalobkyně svede dřep i stoj, po místnosti svede normální chůzi bez směrové odchylky, páteř byla hodnocena jako volná bez známek konstituční hypermobility. PK MPSV kvalifikovala zdravotní stav žalobkyně a jeho rozhodující příčinu (roztroušenou sklerózu) podle kapitoly VI, položky 6 písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, kde se uvádí, že jde o „lehké funkční postižení, celková výkonnost omezena, pohyblivost zachována, chůze se sníženým dosahem (cca 500m), vyjádřeny základní příznaky nebo kombinace více lehčích příznaků (např. lehké parézy dvou končetin, lehké sfinkterové obtíže, okohybné poruchy), některé denní aktivity vykonávány s obtížemi nebo vykonávány s využitím kompenzačních mechanismů a prostředků, EDSS 4.“ PK MPSV se v předloženém posudku zabývala všemi relevantními lékařskými nálezy a vyhodnotila stav žalobkyně jako stabilizovaný s tím, že k novým atakům roztroušené sklerózy v posledním roce před vydáním napadeného rozhodnutí (až do 30. 9. 2015) nedocházelo. Pokud se žalobkyně domnívá, že její zdravotní stav představuje středně těžké funkční postižení ve smyslu kapitoly VI, položky 6, písm. c) přílohy k citované vyhlášce o posuzování invalidity, pak pro tuto kvalifikaci není žádná opora ani v posudkovém hodnocení PK MPSV, ale ani v posudcích podaných lékaři OSSZ v Třebíči a lékařem žalované v námitkovém řízení. V posudkovém závěru citovaného posudku se uvádí, že „objektivně zjištěná tíže funkčních poruch plynoucích z dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu způsobeného roztroušenou mozkomíšní sklerózou je svou závažností na hranici mezi minimálním funkčním postižením (položka 6a) a lehkým funkčním postižením (položka 6b). Horní hranice položky 6b by přicházela v úvahu pouze v případě prokázaných poruch motoriky, tzn. lehkých paréz končetin omezujících hybnost a funkci končetin, schopnost a dosah chůze a okohybných poruch.“ Krajský soud se zcela ztotožňuje s tím, že ani vyšetření v posudkové komisi, ani lékařské nálezy, které jsou podkladem citovaného posudku, takovéto dopady zdravotních postižení žalobkyně nedokládají. Pokud žalobkyně zpochybňuje kvalitu neurologických vyšetření, které podle jejího názoru nevystihují její zdravotní stav, když se tam např. uvádí, že žalobkyně ujde 500 m, pak krajský soud uvádí, že toto tvrzení se opakovaně objevuje v podkladových lékařských nálezech rekapitulovaných v citovaném posudku PK MPSV s tím, že žalobkyně ujde „nad 500 m“. Krajský soud má za to, že tento údaj není běžně ověřitelný klinickým vyšetřením a z povahy věci se tedy musí jednat o odhad založený na subjektivním sdělení pacienta v kombinaci s poznatky vyplývajícími z vývoje jeho zdravotního stavu dokumentovanými v předchozích vyšetřeních. Vzhledem k tomu, že tento údaj je zcela v souladu s obsahem zmíněných lékařských zpráv, nejde o žádný rozpor, který by zakládal neúplnost či nepřesvědčivost předloženého posudkového hodnocení a závěru v otázce invalidity žalobkyně. Pokud žalobkyně uváděla, že v současné době pracuje ve výrobě oplatků, kde celou směnu pracuje ve stoje, což ji zcela vyčerpává, ale bohužel na trhu práce není volné místo s menší pracovní zátěží odpovídající jejímu postižení, a proto měl být zdravotní stav vyhodnocen tak, že je žalobkyně invalidní v I. stupni ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) ZDP, pak k tomu krajský soud uvádí pouze tolik, že podle ustanovení § 5 vyhlášky o posuzování invalidity je povinností posudkové komise či posudkového lékaře stanovit způsob zhodnocení a využití zachované pracovní schopnosti pouze u zjištěné invalidity prvního a druhého stupně. Jelikož žalobkyně nedosáhla ani prvního stupně invalidity (pokles pracovní schopnosti dosáhl pouze 30 %), nebylo povinností PK MPSV hodnotit tzv. zachovanou pracovní schopnost a uvést do posudku pracovní rekomandaci. Krajský soud rozumí tomu, že prokázané zdravotní postižení způsobující dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně jí značně komplikují uplatnění na trhu práce, ale tato skutečnost sama o sobě neodůvodňuje stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. PK MPSV rovněž na základě přesvědčivého odůvodnění neshledala důvody, pro něž by hodnotila pokles pracovní schopnosti na horní hranici položky 6 písm. b, což znamená, že ani nemohla aplikovat § 3 odst. 2 citované vyhlášky a uvážit příp. navýšení poklesu pracovní schopnosti nad horní hranici aplikované položky o 10 procentních bodů. Konec konců je třeba dodat, že ani případné stanovení prvního stupně invalidity a přiznání odpovídajícího invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně by žalobkyně zjevně nezabezpečilo příjmově natolik, aby si nemusela hledat uplatnění na trhu práce. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl, jak je ve výroku I. uvedeno. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. (výrok II. tohoto rozsudku). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 31. října 2016 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Běla Kotoučková