33 Ad 28/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: V. Č., bytem ……, B., zastoupená JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bašty 8, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2015, č.j. ……………………., ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou žalobkyně napadla rozhodnutí žalované ze dne 12. 8. 2015, č.j. ……………, jímž žalovaná zamítla námitky proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 15. 6. 2015, č.j. 595 302 1701, jímž bylo rozhodnuto o tom, že žalobkyni náleží ode dne 24. 3. 2015 invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP“), neboť podle posudku o invaliditě vypracovaného lékařem Městské správy sociálního zabezpečení v Brně (dále jen „MSSZ Brno“) ze dne 26. 5. 2015 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 50 %. V napadeném rozhodnutí žalovaná uvedla, že přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu včetně uplatněných námitek a vzhledem ke skutečnosti, že účastnice řízení namítala posouzení svého zdravotního stavu, posoudila její invaliditu. Vycházela přitom z diagnostických zjištění, že žalobkyně trpí chronickým bolestivým syndromem bederní páteře se stavem po operaci pro výhřez ploténky L3/4 s volným fragmentem s útlakem kořene L4 vlevo dne 29. 3. 2014, s reziduální paretickou iritačně zánikovou symptomatologii L4 vlevo a středně těžkou poruchou dynamiky LS páteře s EMG potvrzenou chronickou radikulopatií L3,4 a S1 vlevo a subakutní lézí kořene L5 vlevo. Další zjištěnou diagnózou žalobkyně je skleróza multiplex, s atakovitým průběhem, kvadrupyramidová symptomatika, levostranná hemiparéza akcentovaná na horních končetinách až do středního stupně, pallhypestesie dolních končetin, sfinkterové dysfunkce od roku 1978, jakož i migrenosní cefalea. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným posudkovým lékařem žalované dne 11. 8. 2015 bylo mj. i na základě vlastního vyšetření zjištěno, že žalobkyně je invalidní ode dne 24. 3. 2015 ve druhém stupni invalidity, přičemž míra poklesu její pracovní schopnosti činí 50%. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII. (postižení svalové a kosterní soustavy), oddílu E (dorzopatie a spondylopatie), položce 1 (bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře) písm. c (se středně těžkým funkčním postižením, závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře atd.) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. V této položce přílohy citované vyhlášky je horní hranice stanovena na 40 %. Pro další posudkově významné zdravotní postižení, tzn. roztroušenou sklerózu, byl celkový pokles pracovní schopnosti navýšen na 50%. Zdravotní stav odpovídá invaliditě druhého stupně ode dne relevantního neurologického vyšetření ze dne 24. 3. 2015. Vzhledem k tomu, že primární invalidizující postižení – skleróza multiplex je t. č. bez vývoje a stav nadále odpovídá z posudkového hlediska jen lehkému funkčnímu postižení s celkově omezenou výkonností převážně lehčími příznaky podle kapitoly VI., položky 6b přílohy k citované vyhlášce s mírou poklesu pracovní schopnosti 25 - 35%, bylo postižení páteře po operaci s chronickými lézemi kořenů zhodnoceno t. č. jako závažnější. Zdravotní postižení pak bylo posudkově zhodnoceno jako bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operacích jako středně těžké funkční postižení s e závažným postižením jednoho úseku páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, projevy kořenového dráždění s funkčně významným neurologickým nálezem a s poškozením nervů. Pro roztroušenou sklerózu je žalobkyně léčena již od roku 1978, nejprve retrobulbární neuritida, pak opakovaně. Jde o atakovitou formu, nyní podle nálezu ze dne 24. 3. 2015 klinicky kvadrupyramidová symptomatika, levostranná hemiparéza s akcentací na horní končetině akrálně až do středně těžké pallhypestesie dolních končetin a sfinkterové obtíže. Stav je stabilizovaný na zavedené léčbě a bez atak. V léčbě jsou i bolesti bederní páteře s rozvojem od 23. 3. 2014 do 27. 3. 2014 s akutními známkami iritace kořene L4 vlevo a potvrzenou hernií disku v prostoru L3/4 s volným fragmentem v neuroforaminu s tísněním levého kořene L4. Pro tyto obtíže se žalobkyně dne 29. 3. 2014 podrobila operaci. Přetrvává porucha dynamiky středního stupně a iritačně zániková symptomatika v distribuci kořene L4 vlevo. Lékařka žalované konstatovala, že u žalobkyně nejsou závažné parézy končetin, svalové atrofie , poruchy hybnosti končetin ani závažné poruchy funkce svěračů. Je sice patrná posudkově významná progrese zdravotního stavu od posledního posouzení dne 25. 9. 2009, která však není natolik závažná, aby odpovídala třetímu stupni invalidity. Z uvedených důvodů lékařka žalované potvrdila posudkový závěr MSSZ Brno ze dne 26. 5. 2015, neboť žalobkyně je invalidní ve druhém stupni. Vhodné pracovní činnosti je žalobkyně schopna, ale jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti, na kvalifikaci a jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Žalovaná poukázala na čl. II bod 3 zákona č. 220/2011 Sb. s tím, že výše invalidního důchodu zůstává u žalobkyně nezměněna. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobkyně uvedla, že dlouhodobě trpí bolestmi zad, slabostí, podlamováním dolních končetin, celkovou nevýkonností, únavou a dalšími zdravotními potížemi, a to v souvislosti s trvalými následky po operaci páteře ve spojení s roztroušenou sklerózou. Díky výše popsaným diagnózám není schopna vykonávat její dosavadní zaměstnání zdravotní sestry na neurologii. Lékaři lékařské posudkové služby MSSZ Brno a ČSSZ dospěli vlastním zjištěním a po prostudování dokumentace týkající se zdravotního stavu žalobkyně k závěru, že u žalobkyně se jedná o dlouhodobě nepříznivý stav, který omezuje fyzické schopnosti a má vliv na pokles pracovní schopnosti žalobkyně. Dále konstatovali, že posudkově významné zlepšení zdravotního stavu žalobkyně nelze předpokládat. Při určování poklesu pracovní schopnosti se má vycházet ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření a z jeho schopnosti vykonávat práce odpovídající zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k výdělečným činnostem, které vykonával předtím, než k takovému poklesu došlo, k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem. Rovněž má býti bráno v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost pojištěnce, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav či zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Při rozhodování o námitce žalobkyně se žalovaná dostatečně nezabývala, ač je jí to zákonem o důchodovém pojištění výslovně ukládáno, tím, do jaké míry je žalobkyně schopna vykonávat práci, která odpovídá zachovaným tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k zaměstnání, které vykonávala doposud. Bylo ignorováno, že se jedná o zdravotní postižení trvalého charakteru s možným zhoršením stavu, které ovlivňuje a i nadále bude ovlivňovat její schopnost výdělečné činnosti. Žalovaná ve svém rozhodnutí nevzala v úvahu schopnost žalobkyně využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a ani schopnost žalobkyně pokračovat v dosavadní výdělečné činnosti. Žalobkyně má za to, že není možné určit stupeň invalidity jen na základě určení procentní míry poklesu pracovní schopnosti dle vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity) bez zohlednění dopadu zdravotního stavu na pracovní schopnost konkrétního pojištěnce. Navíc při souběhu dvou a více diagnóz vyhláška o posuzování invalidity umožňuje zvýšení pouze o 10 procentních bodů a to v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnostech pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti u rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého stavu. K tomu žalobkyně dodává, že ve zvýšení o maximálně 10 procentních bodů není možné dostatečně zohlednit dopad souběhu dvou tak závažných diagnóz, jako je roztroušená skleróza a trvalé následky po operaci páteři, na dosavadní výdělečnou činnost žalobkyně a i na další činnosti jejího každodenního života. Závěrem žalobkyně dodává, že pro naplnění smyslu zákona, jak již výše uvedla, není možné určit stupeň invalidity jen na základě procentní míry poklesu pracovních schopností, ale je nutné, aby žalovaná zohlednila veškeré skutečnosti, které jsou ji zákonem o důchodovém pojištění a vyhláškou o posuzování invalidity uloženy. Vzhledem k tomu, že se žalovaná při rozhodování o zařazení do stupně invalidity nevypořádala se všemi skutečnostmi, které jí ukládá zákon, byla žalobkyně nesprávně uznána invalidní ve 2. stupni, a proto žalobkyně navrhuje, aby soud rozhodnutí České správy sociální zabezpečení č. j. ………………. ze dne 12. 8. 2015 v celém rozsahu zrušil. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že považuje posouzení zdravotního stavu žalobkyně za objektivní a komplexní, a proto se žalobou nesouhlasí. Navrhla vyhotovení posudku PK MPSV ČR a rozhodnutí ponechala na úvaze soudu podle výsledku dokazování. Ze správního spisu žalované a MSSZ Brno krajský soud zjistil následující skutečnosti. Ze spisu vedeného žalovanou vyplývá, že žalobkyni byl přiznán v roce 1990 částečný invalidní důchod od 18. 5. 1987. Tento částečný invalidní důchod se s účinností od 1. 1. 2010 začal považovat za invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně. Žalobkyně si podala 1. 4. 2015 žádost o zvýšení invalidního důchodu, o níž žalovaná rozhodla prvostupňovým rozhodnutím. Ve spisu MSSZ Brno jsou založeny odborné lékařské nálezy MUDr. N. a MUDr. H. (neurologie), MUDr. Z. a zpráva praktické lékařky MUDr. M. K. ze dne 18. 2. 2015. Datum vzniku invalidity druhého stupně bylo stanoveno na základě nálezu MUDr. H. ze dne 24. 3. 2015. Krajský soud nechal pro účely nového přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně vyhotovit posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „PK MPSV“) ze dne 6. 1. 2016. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a lékařky z oboru neurologie, přičemž žalobkyně byla i se svým zástupcem jednání komise přítomna. Z vyšetření žalobkyně při jednání vyplývá, že žalobkyně zvládá pouze omezený předklon, chůze opatrně po patách i špicích. PK MPSV potvrdila středně těžkou poruchu dynamiky LS páteře, na horních končetinách lehká akrální neobratnost vlevo, na dolních končetinách lehce paraparetický nález s levostrannou prevalencí. Středně těžká paréza na končetinách t.č. nenalezena. PK MPSV vycházela zejm. z odborných neurologických nálezů MUDr. N. ze dne 26. 2. 2015, 21. 5. 2015 a také ze dne 27. 8. 2015 (po datu vydání napadeného rozhodnutí), dále MUDr. H. z FN Brno ze dne 24. 3. 2015, 16. 6. 2015 a také ze dne 8. 9. 2015 (po vydání napadeného rozhodnutí žalované), a dalších lékařů (MUDr. Z. – neurochirurgie). V posudkovém hodnocení PK MPSV uvedla, že žalobkyně je od roku 1983 poživatelkou částečného invalidního důchodu pro roztroušenou sklerózu a od roku 2010 pak invalidního důchodu I. stupně. V březnu 2014 došlo u posuzované k akutnímu rozvoji lumboischiadického syndromu s parézou kořene L4 vlevo při herniaci L3/4 s volným fragmentem, přičemž žalobkyně byla následně dne 29. 3. 2014 operována s přiměřeným pooperačním průběhem a dlouhodobou systematickou rehabilitací. K datu vydání napadeného rozhodnutí byl u posuzované prokázán stav po operaci bederní páteře pro herniaci L3/4 s volným fragmenetem s tísněním kořene L4 vlevo s trvající poruchou dynamiky LS páteře středního stupně a trvající iritačně zánikovou symptomatologií v distribuci kořene L4 vlevo. Z průběhu neurologických zpráv vyplývá, že usilovnou rehabilitací bylo dosaženo částečného zlepšení klinického nálezu a od cca května 2015 se již zdravotní stav a tedy i klinický nález nelepší, zůstává porucha dynamiky páteře středního stupně s iritačně zánikovou symptomatologií v distribuci kořene L4 vlevo a méně významně i L3 a L5 vlevo. Další zlepšení stavu již nelze očekávat. Stran onemocnění roztroušenou sklerózou PK MPSV dospěla k následujícímu. Podle jejího názoru se k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o dlouhodobě stabilizovaný stav při dlouhodobé imunomodulační léčbě Copaxonem, klinicky rezultovala levostranná hemiparéza lehkého stupně s akcentací na akru levé horní končetiny do středního stupně, při vyšetření v komisi spíše lehká akrální neobratnost, snížení vibračního čití na dolních končetinách a snížení taktilního čití na pravém stehně. Z posudkového hlediska odpovídá funkční stav při onemocnění roztroušenou sklerózou a hodnocením EDSS kapitole VI, položce 6 písm. b – tedy lehkému funkčnímu postižení s poklesem pracovní schopnosti v rozmezí 25 – 35 %. Ostatní dokumentovaná onemocnění nemají funkční deficit a jsou posudkově málo významná. K datu vydání napadeného rozhodnutí tedy jako primární příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu jednoznačně dominuje chronický vertebrogenní algický syndrom pooperačního charakteru LIS levostranného s parézou kořene L4 a méně významným postižením kořenů L3 a L5. Funkčně na horních i dolních končetinách bez průkazu závažné končetinové parézy – hybnost horních končetin je zachována, trvá akrální neobratnost levé ruky při roztroušené skleróze, na dolních končetinách bez závažného poklesu v nastavených polohách, bez těžkého omezení hybnosti v kloubech a bez alterace schopnosti chůze ve smyslu těžké paretické chůze, schopnost chůze po patách i špicích je zachována, a nejedná se tedy o přítomnost závažných končetinových paréz. Zdravotní stav posuzované tak neodpovídá těžkému funkčnímu postižení. U žalobkyně je podle názoru PK MPSV přítomno středně těžké funkční postižení, neboť podle neurologických vyšetření je přítomno závažné postižení jednoho úseku páteře s recidivujícími projevy nervového dráždění se znaky poškození nervů. Trvá tedy postižení nervového kořene L4 vlevo a méně významné L3 a L5 vlevo. Nejsou prokázány závažné poruchy funkce svěračů v souvislosti s onemocněním páteře. Z uvedených důvodů PK MPSV dospěla k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované šlo u žalobkyně o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byl bolestivý syndrom páteře se stavem po operaci páteře, který je funkčně výše zhodnocen. Pokles pracovní schopnosti PK MPSV hodnotila podle kapitoly XIII, oddílu E položky 1 písm. c) přílohy cit. vyhlášky na horní hranici této položky ve výši 40 %. S ohledem na ostatní zdravotní postižení PK MPSV zvýšila míru poklesu pracovní schopnosti o 10% podle ustanovení § 3 odst. 2 cit. vyhlášky. Celkem tedy činí pokles pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované 50 % a jedná se o invaliditu II. stupně. Datum změny stupně invalidity je 24. 3. 2015. S uvedeným zdravotním stavem byla žalobkyně schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně nižšími nároky na tělesné schopnosti. Při jednání nařízeném dne 22. 11. 2016 konaném v omluvené nepřítomnosti žalobkyně obě strany setrvaly na svých procesních návrzích. Krajský soud shrnul obsah soudního a správního spisu a provedl důkaz posudkem PK MPSV ze dne 6. 1. 2016. Zástupce žalobkyně se k provedenému důkazu vyjádřil tak, že není možno vycházet jen výpočtu míry poklesu pracovní schopnosti, ale je třeba zvážit skutečné dopady postižení žalobkyně na její život. Dále uvedl, že předložený posudek PK MPSV v podstatě postrádá pracovní rekomandaci, tedy zhodnocení zachovalé schopnosti k práci a doporučení vzhledem ke druhu práce. Účastníci nenavrhli žádné další důkazy, a proto již soud žádné další dokazování ve věci neprováděl a po slyšení závěrečných návrhů přistoupil k meritornímu rozhodnutí věci. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz). V posuzované věci krajský soud vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 6. 1. 2016 jako posudek splňující formální náležitosti posudku stanovené v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. PK MPSV zasedala v řádném složení, přičemž jejím členem byl odborný neurolog. Žalobkyně byla při jednání komise vyšetřena a byl přítomen i její zástupce. PK MPSV se přesvědčivě vypořádala s otázkou určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně při souběhu dvou dominantních zdravotních postižení – roztroušené sklerózy a bolestivého syndromu páteře se stavem po operaci páteře, z čehož vyhodnotila jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bolestivý syndrom páteře. Toto zdravotní postižení kvalifikovala pod XIII, oddílu E položky 1 písm. c) přílohy cit. vyhlášky na horní hranici této položky ve výši 40 %. Tato položka je definována jako bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének se středně těžkým funkčním postižením. Jde o závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře se závažnou porucho statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, poškozením nervu, popř. symptomatologií neurogenního močového měchýře se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny. Souběh s roztroušenou sklerózou byl PK MPSV zohledněn na základě aplikace ustanovení § 3 odst. 2 citované vyhlášky, tzn. navýšením míry poklesu pracovní schopnosti o 10 %. Výsledný pokles pracovní schopnosti ve výši 50 %, který byl v citovaném posudku odůvodněn jak odkazy na výsledky lékařských nálezů, tak i vlastní vyšetření žalobkyně při jednání PK MPSV, tedy byl podle názoru krajského soudu zcela srozumitelně a přesvědčivě zdůvodněn. K jednotlivým žalobním námitkám pak krajský soud uvádí následující. Pokud žalobkyně namítala, že není schopna vykonávat své dosavadní zaměstnání zdravotní sestry na neurologii, pak je třeba uvést, že PK MPSV v citovaném posudku uvedla, že „s uvedeným zdravotním stavem byla schopna vykonávat výdělečnou činnost jen s podstatně nižšími nároky na tělesné schopnosti.“ Předložený posudek tedy obsahuje pracovní rekomandaci ve smyslu § 5 vyhlášky o posuzování invalidity. Krajský soud nicméně podotýká, že hodnocení zachovalé pracovní schopnosti žalobkyně ve vztahu k možnostem jejího pracovního uplatnění mohlo být podrobnější, ale je třeba vidět toto místo předloženého posudku v souvislostech jinak zcela přesvědčivého a úplného hodnocení otázky invalidity žalobkyně. Proto krajský soud nepovažoval za nutné vyžadovat doplnění předloženého posudku, které navíc nebylo navrhováno ani ze strany žalobkyně. K další námitce žalobkyně, že žalovaná ignorovala, že její postižení je trvalého charakteru s možným zhoršením stavu, které ovlivňuje a i nadále bude ovlivňovat její schopnost výdělečné činnosti, krajský soud uvádí především to, že přezkoumává napadené rozhodnutí vzhledem ke skutkovému a právnímu stavu rozhodnému k datu jeho vydání (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Přitom žalovaná vycházela na základě posudků orgánů lékařské posudkové služby z toho, že ke změně stupně invalidity žalobkyně došlo k datu vydání neurologického nálezu ze dne 24. 3. 2015 (nález MUDr. H. hodnotící stav po operaci výhřezu ploténky s volným fragmentem obratlů L 3/4). Otázka progrese zdravotního postižení je významná z hlediska posouzení eventuální stabilizace zdravotního stavu (§ 39 odst. 6 ZDP). PK MPSV charakterizovala zdravotní stav žalobkyně jako nelepšící se, tedy stabilizovaný s tím, že jeho další zlepšení nelze očekávat. Pokud tedy v budoucnu dojde k dalšímu zhoršování zdravotního stavu, je na místě, aby na ně žalobkyně reagovala podáním nové žádosti o změnu invalidního důchodu, na základě níž by byla nově lékařsky posouzena. Ovšem k datu vydání napadeného rozhodnutí má krajský soud za to, že vývojové tendence zdravotního stavu žalobkyně byly posudkově dostatečně zhodnoceny a posudkové závěry zdůvodněny. Navíc krajský soud nepřehlédl, že se jedná o první žádost žalobkyně o změnu výše invalidního důchodu po změně právní úpravy od 1. 1. 2010, neboť její částečný invalidní důchod byl přeměněn k datu účinnosti novelizace ZDP na invalidní důchod pro invaliditu I. stupně při zachování výše pobírané důchodové dávky. V poslední žalobní námitce žalobkyně tvrdí, že pokles její pracovní schopnosti je větší než odpovídá horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti u rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého stavu, a že ve zvýšení o maximálně 10 procentních bodů není možné dostatečně zohlednit dopad souběhu dvou tak závažných diagnóz, jako je roztroušená skleróza a trvalé následky po operaci páteři, na dosavadní výdělečnou činnost žalobkyně a i na další činnosti jejího každodenního života. K tomu krajský soud uvádí, že systém posuzování invalidity je založen na zásadě absorpce, tedy určení nejzávažnějšího zdravotního postižení pojištěnce a následné korekci výsledného procentního vyjádření poklesu pracovní schopnosti v důsledku dopadu ostatních zdravotních postižení na pracovní schopnost a celkovou životní aktivitu pojištěnce. Tato korekce může být provedena buď v rámci hodnocení kvalifikace rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, anebo za pomoci využití diskrečního mechanismu upraveného v ustanovení § 3 odst. 2 citované vyhlášky. Podle tohoto ustanovení platí, že v případě, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pojištěnce má takový vliv na jeho schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti nebo na schopnost rekvalifikace, že pokles pracovní schopnosti pojištěnce je větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti u příčiny, popřípadě rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. Krajský soud konstatuje, že jak PK MPSV, tak i lékař žalované v námitkovém řízení využili této možnosti a při shodné kvalifikaci zdravotního postižení žalobkyně zvýšili výslednou míru poklesu pracovní schopnosti v souladu s tímto ustanovením, přičemž takto není možno navýšit horní hranici položky, pod níž je kvalifikováno, více než o 10 %. Nad rámec předmětné věci krajský soud poznamenává, že tento mechanismus prošel již mnohokrát testem ústavnosti v řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem ČR, přičemž nikdy nebyla shledána jeho protiústavnost či nezákonnost vyhlášky o posuzování invalidity (viz k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. IV.ÚS 4487/12, přístupné na http:\\nalus.usoud.cz). Proto ani krajský soud nevidí žádný důvod, proč by závěry orgánů lékařské posudkové služby v posuzované věci měly být stiženy některou z těchto vad. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl, jak je ve výroku I. uvedeno. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. (výrok II. tohoto rozsudku).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 22. listopadu 2016 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Běla Kotoučková