33 Ad 29/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: L. J., bytem K. J. 988/20, V. P., zastoupen JUDr. Pavlem Schreiberem, advokátem, se sídlem Jakubská 1, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 8. 2015, č.j. 601 005 0233/47091, ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou brojil žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 8. 2015, č.j. 601 005 0233/47091 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky proti prvostupňovému rozhodnutí žalované ze dne ze dne 19. 6. 2015, č.j. 601 005 0233, kterým byla zamítnuta žádost o změnu výše invalidního důchodu z důvodu zhoršení zdravotního stavu podle ustanovení § 41 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), neboť podle posudku OSSZ v Břeclavi ze dne 4. 6. 2015 nebyl žalobce shledán invalidním ani pro invaliditu prvního stupně – pokles pracovní schopnosti pouze 30 %. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že v řízení o námitkách přezkoumala napadené rozhodnutí v plném rozsahu včetně uplatněných námitek a nově posoudila jeho invaliditu. Nové posouzení bylo provedeno lékařem žalované novým posudkem o invaliditě ze dne 18. 8. 2015, jímž bylo zjištěno, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu ustanovení § 26 ZDP, ale nejedná se u něho o invaliditu podle ustanovení § 39 odst. 1 ZDP, neboť míra poklesu jeho pracovní schopnosti byla stanovena pouze ve výši 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce bylo shledáno zdravotní postižení uvedené v o kapitola XIII, odd. E, položka 1 písm. b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity - bolestivý syndrom páteře včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének – s lehkým funkčním postižením zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, občasné projevy kořenového dráždění s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Pro toto zdravotní postižení je stanovena míra poklesu pracovní schopnosti mezi 10 – 20 %. Horní hranice dané položky byla zvolna o horní hranice rozmezí byla stanovena s ohledem na další postižení – mírný lymfedém obou dolních končetin a artróza kyčelních kloubů lehkého stupně. S ohledem na dělnickou pracovní profesi žalobce pak byla tato hodnota míry poklesu pracovní schopnosti navýšena vzhledem k vlivu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti a na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 citované vyhlášky o dalších 10 % a celkově tak činí 30 %. Rozhodující příčinou byl shledán bolestivý páteřní syndrom, který vzhledem k průběhu onemocnění, dosavadní léčbě i rozsahu objektivního nálezu lze posudkově hodnotit max. jako lehké funkční postižení bez poškození nervu – projevy občasného kořenového dráždění s poruchou statiky a dynamiky více úseků páteře a s omezením některých denních aktivit – dlouhá chůze, dlouhé státní a výdrž ve vynucené poloze. Lékař žalované odkázal na předloženou zdravotní dokumentaci, z níž vyplývá několikaletá léčba bolestivého páteřního syndromu, od roku 2015 pak i v centru léčby bolesti a akupunktury, ovšem bez významnějšího subjektivního efektu. Stav je doložen neurologickým vyšetřením ze dne 21. 11. 2014, a kontrolním neurologickým vyšetřením ze dne 14. 1. 2015, jakož i vyšetřením z ambulance léčby bolesti ze dne 13. 5. 2015, kde se udává, že poprvé zde byl žalobce vyšetřen dne 28. 1. 2015. Jsou zmíněna I další vyšetření (ortopedické vyšetření ze dne 25. 5. 2015, chirurgicko-cévní vyšetření ze dne 21. 1. 2015 týkající se lymfedému dolních končetin). Podle názoru lékařky žalované lze zdravotní stav označit při dodržování léčebných a režimových opatření za stabilizovaný a umožňující při dodržování preventivních zdravotních a pracovních opatření výkon přiměřeného zaměstnání v plném úvazku. Z uvedených důvodů lékařka žalované dospěla k závěru, že posudek OSSZ Břeclav ze dne 4. 6. 2015 lze potvrdit. Zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí žádnému stupni invalidity neodpovídal., přičemž žalobce jistě je schopen vhodného pracovního zařazení. z uvedených důvodů žalovaná zamítla námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce uvedl, že spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí v nedostatečném zjištění svého zdravotního stavu a v chybném posudkovém zhodnocení. Žalovaná podle jeho názoru též postupovala v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/1999 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů, neboť při stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti žalobce nebylo přihlédnuto k vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti žalobce. Konkrétně uvedl, že je vyučen jako automechanik, nicméně ze zdravotních důvodů musel výkon tohoto zaměstnání ukončit. Následně měl problém s nalezením nového vhodného zaměstnání a od roku 2014 pracuje jako hlídač. I v této činnosti je však omezen, neboť nemůže dlouho sedět ani stát. Žalobce trpí intenzívními chronickými bolestmi v oblasti bederní páteře, které mu vystřelují do dolních končetin, léky snižují bolest jen krátkodobě, a proto nemůže dlouho stát, chodit, ani sedět či vydržet ve vynucené poloze, pročež dochází k podstatnému snížení celkové výkonnosti při běžném zatížení. Nemůže vařit ani sám nakupovat, neboť neunese těžká břemena a tašky, ujde jen malé vzdálenosti. Žalobce proto nesouhlasí s tím, že je jeho zdravotní stav stabilizovaný umožňující při dodržování preventivních zdravotních a pracovních opatřeních výkon přiměřeného zaměstnání v plném úvazku. Naopak, zdravotní stav je podle žalobce v progresi a další progrese hrozí. Žalobce odkázal na lékařské zprávy MUDr. M. H., Ph.D. ze dne 23. 9. 2015 a lékařské zprávy doc. MUDr. P. M., CSc. ze dne 29. 9. 2015, které podle jeho názoru potvrzují, že jeho pracovní schopnost je snížena. Žalobce poukázal na citované ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity a uvedl, že do procentní míry poklesu pracovní schopnosti nebyly dostatečně zohledněny další zdravotní problémy žalobce a jejich vliv na invaliditu. Navrhl, aby jeho zdravotní stav byl nově přezkoumán posudkovou komisí MPSV, a aby soud provedl důkaz jednotlivými lékařskými zprávami. Žalobce doplnil svou žalobu podáním ze dne 17. 12. 2015, v němž předložil soudu lékařskou zprávu doc. MUDr. M. H., Ph.D. ze dne 4. 11. 2015 a lékařskou zprávu z ortopedického vyšetření MUDr. P. J. ze dne 30. 11. 2015, z nichž podle jeho názoru vyplývá zhoršení zdravotního stavu žalobce, kdy je schopen chůze pouze s pomocí francouzských holí. Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaná uvedla, že navrhuje vypracování posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí a provedení důkazu tímto posudkem. Ze správního spisu žalované a OSSZ Břeclav krajský soud zjistil následující skutečnosti. Ze spisu vedeného žalovanou vyplývá, že první žádost o invalidní důchod byla ze strany žalobce uplatněna dne 13. 10. 2010. Tehdy byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce kvalifikován lékařkou OSSZ v Břeclavi na základě posudku ze dne 20. 10. 2010 dle kapitoly XIII., odd. E, položky 1 písm. b přílohy k cit. vyhlášce na horní hranici této položky 20 % při zvýšení o 10 %. Proto byla první žádost zamítnuta rozhodnutím žalované ze dne 4. 1. 2011. Druhá žádost o invalidní důchod byla uplatněna dne 3. 4. 2013, přičemž v tomto řízení byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce kvalifikován naprosto stejně, a to na základě posudku OSSZ v Břeclavi ze dne 14. 5. 2013. Proto byla i druhá žádost o přiznání invalidního důchodu zamítnuta. Toto rozhodnutí žalované bylo následně potvrzeno i v námitkovém řízení, a to rozhodnutím ze dne 18. 7. 2013. Žádost o přiznání invalidního důchodu – již třetí v pořadí – si žalobce podal dne 30. 3. 2015 a bylo o ní rozhodnuto prvostupňovým a napadeným rozhodnutím přezkoumávaným v této věci. Krajský soud nechal pro účely nového přezkoumání zdravotního stavu žalobkyně vyhotovit posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „PK MPSV“) ze dne 24. 3. 2016. PK MPSV zasedala ve složení předsedy komise a lékařky z oboru neurologie a dalšího lékaře z oboru ortopedie, přičemž žalobce byl jednání komise přítomen a byl při jednání komise vyšetřen odbornou neuroložkou a odborným ortopedem. Z tohoto vyšetření vyplynulo, že je schopen samostatné chůze po místnosti, přítomny bolesti kyčlí, zvládne stoj na paty i špičky. Byla shledána porucha dynamiky krční a bederní páteře středního stupně. V sedu zjištěna flexe kyčlí do 80-90 stupňů bez algické reakce, bránil se hybnosti v ramenních kloubech, nedovolí mu jít přes horizontálu. Při samostatném oblékání flektuje kyčle, dává nohu přes nohu, pohyb v ramenních kloubech uvolňuje i nad horizontálu, samostatně si oblekl svetr. Na dolních končetinách bilaterálně zjištěny symetrické lymfatické edémy ke kolenům , hybnost a funkci končetin neomezující a bez známek ischemie, zánětu či trofických efektů. PK MPSV dále vycházela z lékařských nálezů praktického lékaře MUDr. M. a MUDr. H., jakož i dalších odborných lékařských nálezů (zejm. nálezy MUDr. H. z ambulance bolesti ze dne 28. 1. 2015, 18. 2. 2015, 8. 4. 2015, 13. 5. 2015 a 4. 11. 2015, dále také ortopedický nález MUDr. J. ze dne 3. 11. 2014, 16. 2. 2015, 25. 5. 2015, 24. 8. 2015 a 30. 11. 2015, dále neurologických nálezů MUDr. Š. ze dne 21. 11. 2014, 14. 1. 2015 a chirurgického nálezu MUDr. S. ze dne 21. 1. 2015. Při jednání komise žalobce předložil nález MUDr. H. ze dne 3. 2. 2016, ortopedický nález MUDr. J. ze dne 17. 3. 2016 a také nález z chirurgické ambulance Úrazové nemocnice Brno ze dne 22. 1. 2016 MUDr. K. V posudkovém hodnocení zjištěného zdravotního stavu žalobce PK MPSV uvedla, že u žalobce se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav pro chronický bolestivý páteřní syndrom vertebrogenní a diskogenní etiologie, s propagací bolestí z oblasti krční páteře do pravé horní končetiny, kde pociťoval mravenčení a z bederní páteře do kyčelních kloubů. Pro uvedené potíže byla a je dosud léčen na odborných pracovištích. Intenzita bolesti pohybového aparátu je podle použité škály hodnocení VAS v pásmu středně silné bolesti. Klinicky na páteři porucha dynamiky zejm. v úseku C a LS páteře bez významnější poruchy statiky či jiných poruch (vrozených deformit, bočitosti apod.). Projevy kořenového dráždění nebyly přítomen, stejně jako nebylo klinicky ani přístrojově objektivizováno poškození nervů vertebrogenní etiologie. Na končetinách nebyly zjištěny poruchy senze, svalové atrofie ani končetinové parézy s oslabením svalové síly včetně periferie. Na končetinách nebyly zjištěny poruchy senze, svalové atrofie ani končetinové parézy s oslabením svalové síly včetně periferie. Podle vyšetření MRI krční páteře je zjištěno víceetážové postižení, nejpodstatnější v etáži C ¾. V oblasti LS páteři MRI vyšetření potvrdilo nález víceetážového postižení s nejvýznamnějším nálezem mediální hernie disku v etáži L3/4 bez známek útlaku míchy ani nervových kořenů. Aktuální stav páteřních funkcí ověřen vyšetřením v komisi, kdy byla prokázána porucha dynamiky krční a bederní páteře, v obou úsecích středního stupně bez doprovodné neurologické zánikové a iritační symptomatologie. Stran postižení kloubního aparátu PK MPSV uvedla, že celkové vyšetření rozsahu pohybů v kyčelních kloubech je limitováno algiemi a volním omezením hybnosti. Posuzovaný se brání flexi v kyčli a v ramenních kloubech, při samostatném oblékání. K tomuto rozporu mezi rozsahem pasívní a aktivní hybnosti PK MPSV uvedla, že v případě těžkého kloubního nálezu s kostním dorazem by aktivní hybnost v kyčlích nemohla převyšovat hybnost pasivní. U žalobce tedy ani po datu vydání napadeného rozhodnutí nelze prokázat těžkou poruchu funkce a omezení aktivního pohybu kyčelních kloubů pod kritické hodnoty pro běžný život. Ostatní zdravotní postižení uvedená v diagnostickém souhrnu neomezují podstatně celkovou výkonnost a pracovní schopnost posuzovaného. Lymfedém v oblasti bérců neomezuje podstatně funkci končetin. Hypertenze je medikamentosně korigovaná bez objektivně prokázaných orgánových morfologických či funkčních změn a bez dopadu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity. V posudkovém závěru PK MPSV uvedla, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované se jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII oddílu E položce 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity se stanovenou mírou poklesu pracovní schopnosti 10 - 20%. Šlo o bolestivý syndrom páteře na podkladě degenerativních změn naplňující kritéria lehkého funkčního postižení – postižení více úseků páteře s omezením pohyblivosti páteře, poruchou dynamiky, s propagací bolesti do horních a dolních končetin bez objektivních známek poškození nervu, s obtížemi při výkonu některých denních aktivit. Nešlo však o postižení páteře se středně těžkým funkčním postižením ani s těžkým funkčním postižením uvedeným v položkách 1 c) a 1 d) přílohy k citované vyhlášce. Při hodnocení byla míra poklesu pracovní schopnosti s ohledem na doprovodné artrotické postižení kyčelních kloubů stanovena na horní hranici z uvedeného rozmezí – tj. 20 %. S ohledem na další posudkově významné skutečnosti, a to zejm. schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, byla horní hranice navýšena o 10 %. Celkový pokles pracovní schopnosti žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí tedy činil 30 %, což znamená, že nešlo o žádný stupeň invalidity. Krajský soud nařídil ve věci ústní jednání, které se konalo dne 29. 11. 2016 za účasti zástupce žalobce a zástupkyně žalované v omluvené nepřítomnosti žalobce. Při tomto jednání účastníci setrvali na svých procesních návrzích. Krajský soud konstatoval obsah soudního a správního spisu a provedl důkaz posudkem PK MPSV ze dne 24. 3. 2016. Dále k důkazu přečetl podstatný obsah lékařských zpráv MUDr. H. ze dne 23. 9. 2015 a doc. MUDr. M., CSc. ze dne 29. 9. 2015, které byly přiloženy k žalobě, nicméně nebyly zaslány PK MPSV a nebyly tak součástí posudkového hodnocení předloženého posudku. Lékařská zpráva MUDr. H. ze dne 23. 9. 2015 uvádí stav po vyšetření MRI a bolesti v bederní páteři s propagací do dolních končetin bilaterálně, bolesti jsou velmi intenzivní (intenzita VAS 5) . V závěru této zprávy je uvedeno, že terapeutický výhled předpokládá nutnost trvalé ambulantní léčby, přičemž je konstatována chronická bolest na podkladě výrazného degenerativního onemocnění páteře a progredující koxartrózy. Lékařská zpráva doc. MUDr. M., CSc. z ordinace závodního a praktického lékaře vyjadřuje stav pacienta t. č. s intenzívními chronickými bolestmi v bederní páteři s propagací do obou dolních končetin a nutností trvalé medikace opiáty. Intenzita bolesti podle VAS dlouhodobě okolo 5 i při nasazené léčbě, dále je zmíněna výrazně omezená dynamika páteře i obou dolních končetin, obtížná chůze s napadáním na pravou dolní končetinu a snížení celkové hybnosti. V závěru předpokládá nutnost trvalé ambulantní léčby s rizikem další progrese obtíží. Lékařskou zprávou MUDr. H. ze dne 4. 11. 2015 a MUDr. J. ze dne 30. 11. 2015 již krajský soud samostatně důkaz neprováděl, neboť tyto odborné lékařské nálezy byly hodnoceny v předloženém posudku PK MPSV. Po slyšení závěrečných návrhů krajský soud přistoupil k meritornímu rozhodnutí věci. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz). V posuzované věci krajský soud vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 24. 3. 2016 jako posudek splňující všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek byl vypracován PK MPSV zasedající v řádném složení za účasti odborného neurologa a ortopeda, kteří rovněž žalobce při jednání komise vyšetřili. Posudek je založen na zdravotní dokumentaci žalobce a zejm. odborných lékařských zprávách z funkčních vyšetření z období předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí, ale také z vyšetření uskutečněných po vydání napadeného rozhodnutí. Z hlediska vývoje zdravotního stavu žalobce lze konstatovat, že předmětný posudek zcela navazuje na předchozí lékařská posudková hodnocení pracovní schopnosti žalobce z řízení před žalovanou (tzn. posudek OSSZ v Břeclavi 4. 6. 2015 a posudek lékařky žalované 18. 8. 2015), ale také na zmíněná posudková hodnocení z řízení o neúspěšných žádostech o přiznání invalidního důchodu v roce 2010 a 2013. PK MPSV hodnotila v předloženém posudku shodně rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, jakož i míru poklesu pracovní schopnosti žalobce. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce bylo shledáno postižení uvedené v kapitole XIII, odd. E, položka 1 písm. b) přílohy k citované vyhlášce o posuzování invalidity, tedy bolestivý páteřní syndrom s lehkým funkčním postižením. PK MPSV měla k dispozici odborné lékařské nálezy MUDr. H. z ordinace léčby bolesti ze dne 4. 11. 2015 a MUDr. J. ze dne 30. 11. 2015 a zahrnula je do posudkového hodnocení. Krajský soud k tomu podotýká navrch pouze tolik, že tyto nálezy již byly vydány po datu vydání napadeného rozhodnutí žalované a podle mínění PK MPSV nijak nemění obraz zjištěného zdravotního stavu žalobce a jeho dochované pracovní schopnosti. Krajský soud z uvedených důvodů vyhodnotil předložený posudek PK MPSV jako stěžejní důkaz v otázce invalidity žalobce, neboť jej shledal jako úplný a přesvědčivý. Jelikož PK MPSV neměla k dispozici lékařské zprávy MUDr. H. ze dne 23. 9. 2015 a doc. MUDr. M., CSc. ze dne 29. 9. 2015, které byly přiloženy k žalobě, ale nebyly PK MPSV zaslány ani předloženy žalobcem při jednání komise, krajský soud jimi doplnil dokazování. Nicméně ani tyto lékařské zprávy podle názoru krajského soudu do věci nevnášejí jiný pohled a odrážejí zdravotní stav žalobce tak, jak ho hodnotila PK MPSV. Proto krajský soud již nevyžadoval další doplnění předloženého posudku PK MPSV, které konec konců nepožadoval ani zástupce žalobce. K jednotlivým žalobním námitkám krajský soud uvádí, že pokud žalobce namítal intenzívní chronické bolesti v oblasti bederní páteře, které mu vystřelují do dolních končetin, přičemž léky snižují bolest jen krátkodobě, pak nelze než konstatovat, že tato tvrzení žalobce jsou ve shodě se všemi posudkovými nálezy vyhotovenými v této věci. Nicméně z hlediska posudkového hodnocení byla tato skutečnost zohledněna zejm. aplikací § 3 odst. 2 vyhlášky o posuzování invalidity, neboť výsledný pokles pracovní schopnosti byl navýšen o maximálních 10 %. Krajský soud má tedy za to, že vzhledem k naprosté shodě všech posudkových hodnoceních bylo zcela přesvědčivě prokázáno, že tyto zdravotní obtíže žalobce nelze hodnotit posudkově jinak v rámci vyšší míry poklesu pracovní schopnosti pod jinou položkou přílohy k citované vyhlášce. Pokud dále žalobce namítal, že má problémy se sebeobsluhou spočívající v tom, že neunese těžká břemena, nemůže si sám vařit, pak to zcela odpovídá z hlediska kvalifikace rozhodné příčiny jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, neboť aplikovaná položka (kapitola XIII, odd. E, položka 1 písm. b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity) výslovně počítá s tím, že „některé denní aktivity jsou omezeny“. Ani v této námitce krajský soud nespatřuje důvod pro zpochybnění předloženého posudku PK MPSV, který potvrdil hodnocení lékařky žalované z námitkového řízení a posudek OSSZ v Břeclavi ze dne 4. 6. 2015. K námitce, že zdravotní stav žalobce je v progresi a že nebyly hodnoceny další zdravotní obtíže žalobce, zejm. problémy s kyčelními klouby (coxarthrosa bilat.), pak tyto námitky přímo vyvrací obsah předloženého posudku PK MPSV, neboť žalobce byl přímo při jednání komise vyšetřen zejm. k prozkoumání hybnosti kyčelních kloubů se závěrem, že ani po datu vydání napadeného rozhodnutí nelze prokázat těžkou poruchu funkce a omezení aktivního pohybu kyčelních kloubů pod kritické hodnoty pro běžný život. Souběh rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (bolestivého páteřního syndromu) a koxartrózy kyčelních kloubů byl zohledněn volbou horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti podle aplikované položky přílohy k citované vyhlášce. Eventuální další progrese zdravotních obtíží žalobce, která by měla odraz v nových lékařských zprávách, musí být řešena eventuálním podáním nové žádosti o přiznání invalidního důchodu a novým posudkovým hodnocením zdravotního stavu žalobce. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. (výrok II. tohoto rozsudku). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 22. listopadu 2016 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. samosoudce