33 Ad 30/2015

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: L. C., nar. ………, bytem ……………………, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2015, č.j. 7105071457/47091-VD, ve věci invalidního důchodu, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou žalobce napadl rozhodnutí žalované ze dne 16. 9. 2015, č.j. 7105071457/47091-VD, jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí ze dne 15. 6. 2015, č.j. 7105071457 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto o odnětí jeho invalidního důchodu ode dne 10. 7. 2015 pro nesplnění podmínek ustanovení § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP“), neboť podle posudku o invaliditě vypracovaného lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Jihlavě (dále jen „OSSZ Jihlava“) ze dne 1. 6. 2015 z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 10 %, přičemž rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo shledáno zdravotní postižení uvedené v kapitole IX, oddílu A, položce 1a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Zdravotní stav žalobce se podle tohoto posudku zlepšil a stabilizoval, takže k uvedenému datu již neodpovídal podmínkám pro přiznání invalidního důchodu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že přezkoumala prvostupňové rozhodnutí v plném rozsahu včetně uplatněných námitek, a nechala vypracovat nový posudek o invaliditě podaný lékařem žalované ze dne 8. 9. 2015, jímž bylo zjištěno, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX (postižení srdce a oběhové soustavy), oddílu A (postižení srdeční), položce 1 (chronické srdeční selhání, systolická a diastolická dysfunkce jako výsledný stav řady kardiovaskulárních postižení, písm. a) (bez podstatného omezení výkonnosti při běžné zátěži) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, přičemž míra poklesu pracovní schopnosti byla celkově stanovena na horní hranici daného procentního rozmezí, tzn. 10 %. Žalovaná vycházela z toho, že žalobce trpí jednak ischemickou chorobou srdeční po infarktu myokardu dne 7. 6. 2013 řešeném perkutánní koronární intervencí, syndromem karpálního tunelu vlevo a hyperlipedémií. Při novém posouzení invalidity bylo přihlédnuto také k novým lékařským zprávám z neurologických vyšetření MUDr. B. ze dne 20. 7. 2015 a 26. 8. 2015, a to včetně výsledků z vyšetření EMG. Tyto zprávy ovšem potvrzují pouze lehké postižení syndromem karpálního tunelu na levé ruce. Rozsah postižení tímto onemocněním ale invaliditě neodpovídá. Při vyšetření při jednání posudkového lékaře žalované bylo zjištěno, že žalobce je obézní, kardiopulmonálně orientačně kompenzovaný a bez klidové dušnosti a cyanózy. K námitkám, že došlo ke zhoršení zdravotního stavu, žalovaná uvedla, že po stránce postižení srdce tomu tak jistě není, neboť dostupné lékařské nálezy potvrzují jednoznačné zlepšení stavu. Bylo provedeno neurologické vyšetření zaměřené na bolesti obou dolních končetin, avšak nepotvrdilo žádné neurologické postižení. Stejně tak bylo provedeno i cévní vyšetření rovněž s negativním výsledkem. Z uvedených důvodů žalovaná uzavřela, že v námitkovém řízení byl potvrzen skutkový stav zjištěný v prvostupňovém řízení na základě posudku OSSZ v Jihlavě ze dne 1. 6. 2015, tedy že žalobce není invalidní, a proto byl shledán správně důvod pro odnětí invalidního důchodu. Proto byly námitky zamítnuty a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě a jejím doplnění proti napadenému rozhodnutí žalobce především uvedl, že má problémy při námaze, chůzi, kdy se zadýchává a má bolesti na hrudi. Každou chvilku ho tlačí na prsou a musí vyhledat lékaře. Omezil jídlo, zhubnul, ale bez efektu na zadýchávání. Z uvedených důvodů nemůže dále vykonávat práci, kterou dříve dělal. Chtěl by lehčí práci jen na částečný úvazek. Také se léči na neurologii, neboť při prvním kolapsu mu začaly problémy dolních končetin nohou – lýtka, kde mu nohy mrtví. Nejvíce bolestí má v noci, když jsou dolní končetiny v klidu. Při větší námaze se mu motá hlava a je mu na omdlení. Z uvedených důvodů žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že navrhuje vypracování posudku PK MPSV a ponechává rozhodnutí na úvaze soudu. Ze správního spisu OSSZ v Jihlavě a žalované vyplývají následující skutečnosti. Žalobce utrpěl v červnu 2013 akutní infarkt myokardu, pročež u něho trvá stav po koronarografii s implantací stentu. Žalobce podle doložené lékařské dokumentace trpí ponámahovou dušností a bolestmi na hrudi, pro něž byl hospitalizován v červenci 2014 na kardiologii. Od 1. 6. 2014 je žalobce až doposud evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání Úřadu práce ČR. Od 13. 2. 2014 byl žalobce poživatelem invalidního důchodu I. stupně se stanovenou kontrolní lékařskou prohlídkou do 30. 6. 2015, neboť byl shledán invalidním na základě posudku OSSZ v Jihlavě ze dne 12. 6. 2014 s mírou poklesu pracovní schopnosti 40%. Krajský soud nechal vypracovat posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí PK MPSV, pracoviště v Brně (dále jen „PK MPSV“) ze dne 7. 4. 2016. PK MPSV zasedala při jednání ve složení předsedy komise a lékařky s odborností interního lékařství. Žalobce byl jednání PK MPSV přítomen a byl při jednání komise vyšetřen. V posudkovém hodnocení PK MPSV uvedla, že vycházela ze zdravotní dokumentace zahrnující nález praktické lékařky MUDr. V. ze dne 14. 5. 2015, dále kardiologických nálezů MUDr. S. ze dne 3. 3. 2015, 1. 7. 2015 a 27. 7. 2015, z propouštěcí zprávy z kardiologického oddělení nem. Jihlava ze dne 12. 2. – 13. 2. 2014 a z období 23. - 24. 7. 2015, neurologických nálezů MUDr. B. a endokrinologických nálezů MUDr. K., kardiologických nálezů MUDr. S. PK MPSV vycházela i z dalších lékařských zpráv založených ve zdravotnické dokumentaci praktického lékaře, kterou si nechala zapůjčit. U žalobce podle názoru PK MPSV došlo k výraznému zlepšení srdeční akce oproti posudkovému hodnocení z roku 2014. U žalobce se proto již nejedná o lehké funkční postižení výkonnosti srdce. Funkční stav srdce lze hodnotit jako stabilizovaný, bez podstatného omezení výkonnosti při běžné zátěži, přičemž procentní míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá k datu vydání napadeného rozhodnutí podle přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity kapitole IX, oddílu A, položce 1 písm. a) s mírou poklesu pracovní schopnosti maximálně 10 %. V srpnu 2015 bylo žalobci pro brnění levé ruky provedeno EMG vyšetření, kde bylo zjištěno lehké postižení n.medianus v zápěstí vlevo (tzn. syndrom karpálního tunelu). Toto postižení je v počínajícím stadiu a při zhoršení obtíží lze léčit operativně uvolněním příslušného nervu či obstřiky. Stran problém s dolními končetinami PK MPSV uvedla, že byla vyloučena ischemická choroba EMG i polyneuropatie. Od prosince 2015 byla dále diagnostikována primární hypothyreosa na podkladě chronické autoimunitní thyreoiditidy. Nyní je žalobce zaléčen, došlo k úpravě hormonů štítné žlázy. Nicméně PK MPSV konstatovala, že zdravotní postižení štítné žlázy je nyní u žalobce v popředí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Funkčně je možno hodnotit jako lehké postižení, které je uspokojivě kompenzováno při zavedené léčbě, přičemž procentní míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá podle kapitoly IV, položce 1b (15 %) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Nejedná se o středně těžké funkční postižení štítnice s přetrvávajícími projevy funkce i při zavedené léčbě, neboť laboratorně i klinicky došlo k úpravě, a nejedná se ani o těžké funkční postižení štítnice s přetrvávajícími komplikacemi srdečními, očními, psychickými či se závažným omezením celkové výkonnosti a některých denních aktivit, a proto nelze hodnotit toto postižení podle kapitoly IV, položky 1 písm. c) nebo d). PK MPSV má za to, že onemocnění štítné žlázy bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu i k datu vydání napadeného rozhodnutí. Dále PK MPSV hodnotila odlišně míru poklesu pracovní schopnosti, neboť v době jejího jednání jsou známy nové skutečnosti, zejm. přítomnost onemocnění štítné žlázy. V závěru posudku PK MPSV určila míru poklesu pracovní schopnosti tak, že podle kapitoly IV. položky 1 písm. b) poklesla pracovní schopnost žalobce o 15%, přičemž vzhledem k ostatním zdravotním postižením, zejm. ischemické chorobě srdeční, lehkému syndromu karpálního tunelu levé ruky, hypertenzi a obezitě a rovněž tak při uvážení dělnické profese žalobce zvýšila PK MPSV horní hranici o maximálně 10%, čili výsledná míra poklesu pracovní schopnosti činí celkově 25 %. Krajský soud nařídil ve věci jednání, které se uskutečnilo za osobní účasti žalobce i zástupkyně žalované dne 19. 12. 2016. Soud po přednesení návrhů obou stran konstatoval obsah soudního a správního spisu vedených v těchto věcech. Dále provedl důkaz posudkem PK MPSV ze dne 7. 4. 2016 a vyzval strany k vyjádření k tomuto posudku, konkrétně pak se dotázal přímo žalobce, zda se ze svého subjektivního pohledu považuje za rozhodující příčinu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu následky ischemické choroby srdeční (stav po operaci a zavedení stentu), anebo poruchu štítné žlázy. Žalobce k tomu neměl žádné jednoznačné vyjádření. Pro úplnost krajský soud provedl důkaz lékařskou zprávou MUDr. P. S. z kardiologické ambulance ze dne 9. 8. 2016, kterou žalobce zaslal v průběhu řízení před soudem až po vydání posudku PK MPSV, z níž se podává, že k datu vyšetření byl žalobce subj. bez větších obtíží, netoleruje teplo, trpí závratěmi. Lékař konstatoval pravidelnou srdeční akci, sklípkové dýchání čisté a dolní končetiny bez otoků. Jelikož strany neměly další návrhy na provedení dokazování, krajský soud další důkazy ve věci neprováděl, po slyšení závěrečných návrhů přikročil k rozhodnutí ve věci samé. Žaloba není důvodná. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v ustanovení § 39 zákona o důchodovém pojištění, které ve znění platném a účinném po 31. 12. 2009 upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován. Podle ustanovení § 39 odst. 6 zákona o důchodovém pojištění platí, že za stabilizovaný zdravotní stav [odstavec 4 písm. b)] se považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné po 31. 12. 2009 platí, že zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá pak v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, příp. o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvouinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, čj. 6 Ads 99/2011-43, přístupný na www.nssoud.cz). Rozhoduje-li pak žalovaná o odnětí určité dávky, musí v odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně vysvětlit, proč příjemce dávky již nesplňuje podmínky, na základě kterých mu byla dávka přiznána (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2009, čj. 4 Ads 14/2009-37, přístupný na www.nssoud.cz). Náležitosti posudku upravuje s účinností od 1. 1. 2010 v ustanovení § 7 vyhláška č. 359/2009 Sb. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míry poklesu pracovní schopnosti, stupně invalidity, dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity, schopnosti využití zachované pracovní schopnosti podle § 5 u pojištěnce, jehož míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 % a nejvíce 69 %, a zda je pojištěnec v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti. Jde-li přitom alespoň o invaliditu I. či II. stupně (tedy pokles pracovní schopnosti v rozmezí nejméně o 35%, avšak nejvíce o 69 %), musí posudek obsahovat rovněž tzv. pracovní rekomandaci, tedy doporučení stran vhodného druhu práce, kterou je pojištěnec schopen při svém zdravotním postižení vykonávat (srv. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, čj. 4 Ads 19/2012-18, přístupný na www.nssoud.cz). V posuzované věci krajský soud vyhodnotil posudek PK MPSV ze dne 7.4.2016 jako posudek splňující všechny formální náležitosti ve smyslu § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek byl vypracován PK MPSV zasedající v řádném složení za účasti odborné internistky, přičemž žalobce byl při jednání komise vyšetřen a výsledky tohoto vyšetření jsou zahrnuty do posudkového hodnocení. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo v předmětném posudku shledáno postižení štítné žlázy, které podle názoru PK MPSV stojí v popředí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Funkčně je možno hodnotit jako lehké postižení, které je uspokojivě kompenzováno při zavedené léčbě, přičemž procentní míra poklesu pracovní schopnosti odpovídá podle kapitoly IV, položce 1b (15 %) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Tím se PK MPSV odlišila od hodnocení lékaře žalované v námitkovém řízení (posudek ze dne 8. 9. 2015) a také od posudkového lékaře OSSZ v Jihlavě (posudek ze dne 1. 6. 2015), které byly postaveny na úvaze, že rozhodujícím zdravotním postižením ke dni 1. 6. 2015 (datum, k němuž došlo k odnětí invalidního důchodu) je zdravotní postižení uvedené v kapitole IX (postižení srce a oběhové soustavy), oddílu A (postižení srdeční), položce 1 (chronické srdeční selhání, systolická a diastolická dysfunkce jako výsledný stav řady kardiovaskulárních postižení, písm. a) (bez podstatného omezení výkonnosti při běžné zátěži) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Jakkoliv se rozhodující příčina identifikovaná PK MPSV liší od rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu identifikované v námitkovém řízení, pro obě posudková hodnocení platí, že vycházela z úsudku, že obě klíčová zdravotní postižení žalobce jsou stabilizovaná při zavedené léčbě a nepůsobí tedy větší než lehký pokles pracovní schopnosti. Ten byl v posudku PK MPSV určen v míře 25 %, tedy ve větší míře než ve správním řízení před žalovanou (pouze 10 %). PK MPSV při stanovení míry poklesu zohlednila souběh ostatních zdravotních postižení, zejm. postižení srdce (stav po infarktu myokardu po operaci se zavedením stentu), jakož i lehkému syndromu karpálního tunelu levé ruky, hypertenzi a obezitě a rovněž tak při uvážení dělnické profese žalobce. Ani toto posudkové hodnocení tedy neshledalo žalobce invalidním, neboť pro invaliditu prvního stupně by bylo třeba, aby pokles pracovní schopnosti byl shledán alespoň v míře 35 %. Krajský soud vyhodnotil takto zjištěný skutkový stav za odpovídající skutečnosti, neboť předložený posudek PK MPSV vycházel ze všech relevantních lékařských zpráv a zabýval se zdravotními postiženími žalobce jednotlivě, přičemž je vyhodnotil ve vzájemných souvislostech. Předložený posudek tak podle názoru krajského soudu splňuje kritéria úplnosti a přesvědčivosti ve smyslu citované ustálené judikatury správních soudů, přičemž ani nebyl ze strany žalobce jako věrohodný a přesvědčivý důkaz jakkoliv zpochybněn a nebyly navrženy žádné návrhy na doplnění dokazování. Jakkoliv bylo na základě tohoto posudku PK MPSV prokázáno, že skutkový stav věci nebyl ve správním řízení před žalovanou zjištěn zcela řádně, neboť rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je třeba nahlížet odlišně, nebylo na druhé straně prokázáno, že by žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí či k datu kontrolní lékařské prohlídky (posudek OSSZ Jihlava ze dne 1. 6. 2015) invalidní alespoň v prvním stupni. Za této situace nezbylo krajskému soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout jako nedůvodnou, neboť námitky žalobce – založené povětšinou na artikulaci jeho subjektivních obtíží – nenašly oporu v posudkovém hodnocení jeho zdravotního stavu. Se všemi tvrzenými zdravotními postiženími (otoky a mrtvění dolních končetin, závratě atd.) se předložený posudek PK MPSV dostatečně vypořádal a byly zahrnuty do posudkového hodnocení. K samotnému rozdílu k hodnocení OSSZ v Jihlavě v roce 2014, kdy byl žalobce uznán invalidním v prvním stupni, a při kontrolní lékařské prohlídce k 1. 6. 2015, lze poznamenat, že dřívější přiznání invalidity bylo nepochybně způsobeno následky stavu po operaci srdce, zatímco nyní bylo již toto zdravotní postižení hodnoceno orgány lékařské posudkové služby jako stabilizované. Přesto PK MPSV zohlednila souběh rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s ostatními poruchami a určila míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 25 %. Na závěru, že žalobce není invalidní a nebyl invalidní ani k datu vydání napadeného rozhodnutí, ani ke dni 1. 6. 2015, nemohla nic změnit ani novější lékařská zpráva MUDr. S. ze dne 9. 8. 2015, kterou žalobce předložil, a která zcela odpovídá obrazu zdravotního stavu, který vyplývá z obsahu zdravotnické dokumentace ve spisu OSSZ v Jihlavě a který byl hodnocen posudkem PK MPSV ze dne 7.4.2016. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud žalobu zamítl, jak je ve výroku I. uvedeno. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované nelze náhradu nákladů řízení přiznat ve smyslu § 60 odst. 2 s. ř. s. (výrok II. tohoto rozsudku). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 19. prosince 2016 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová