33 Az 14/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D. v právní věci žalobce: L. D. D. státní příslušnost X pobytem X zastoupen: Mgr. Marek Sedlák, advokát sídlem pobočky Moravské nám. 13, Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, sídlem poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2026, č.j. OAM-379/ZA-ZA11- D02-2026 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2026, č.j. OAM-379/ZA-ZA11-D02-2026 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 371 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marka Sedláka, sídlem pobočky Moravské nám. 13, Brno.

Odůvodnění

I . Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou napadl žalobce u Městského soudu v Praze rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2026, č.j. OAM-379/ZA-ZA11-D02-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zastavil řízení o udělení mezinárodní ochrany žalobci podle ustanovení § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), neboť žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla posouzena dle podle § 10a odst. 1 písm. b) tohoto zákona jako nepřípustná s tím, že příslušným státem k projednání žádosti o azyl ve smyslu čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (dále jen „nařízení Dublin III“) je Maďarsko.

2. Městský soud v Praze postoupil usnesením ze dne 8. 6. 2026, č. j. 28 Az 5/2026-10 věc k projednání a rozhodnutí místně příslušnému Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“).

II. Napadené rozhodnutí

3. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce vycestoval v únoru roku 2024 z Vietnamu přes Čínu do Maďarska, kde pobýval do dne 20. 9. 2025. Ve vlasti má dluhy. Po příjezdu do Maďarska nenašel žádnou práci. Pak odjel do ČR, kde si našel přítelkyni, s níž ale nesdílí společnou domácnost.

4. Žalovaný v průběhu řízení zjistil, že žalobci bylo vydáno maďarské povolení k pobytu platné do dne 22. 9. 2026, které bylo Maďarskem zrušeno dne 26. 11. 2025. Proto je podle žalovaného třeba aplikovat kritérium čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III. Maďarsko přípisem doručeným dne 7. 5. 2026 uznalo svou příslušnost k posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce podle čl. 12 nařízení Dublin III.

5. Žalovaný se dále zabýval otázkou systémových nedostatků v maďarském azylovém systému, přičemž vycházel z dokumentu Informace OAMP Maďarsko: Azylový systém: řízení o mezinárodní ochraně, pobytová střediska a dublinský systém ze dne 6. 10. 2025. Základní informace o maďarském azylovém systému a opravných prostředcích žalovaný shrnul v napadeném rozhodnutí. Především uvedl, že dublinští navrátilci mezi výjimky ze zákona a nemohou podat novou, příp. opakovanou žádost o mezinárodní ochranu na území Maďarska. Z praxe úřadu NDGAP vyplývá, že žadatelé, kteří dříve nepodali žádost na území Maďarska, jsou vyzváni k prohlášení o záměru žádat o mezinárodní ochranu. Žalovaný dále odkázal na zprávu EUAA – Information on Procedural Elements and Rights of Applicants subject to a Dublin transfer to Hungary ze dne 3. 5. 2023. Tento dokument byl zpracován maďarskými orgány na žádost EU.

6. Proto žalovaný ani nenašel důvody pro aplikaci čl. 17 nařízení Dublin III, a to bez dalšího zdůvodnění. Žalovaný tak uzavřel, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, neboť příslušným členským státem je Maďarsko. Proto zastavil řízení ve smyslu § 25 písm. i) zákona o azylu.

III. Žaloba

7. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalobce velmi obecně uvedl, že Maďarsko je dlouhodobě považováno za problémový členský stát, kde jsou systémové nedostatky. Poukázal na to, že Nejvyšší správní soud systémové nedostatky v Maďarsku nedávno potvrdil v usnesení ze dne 6. 11. 2025, č. j. 5 Azs 155/2025-33.

8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak neobjasňuje, proč rozhodl o příslušnosti Maďarska v rozporu s ustálenou vlastní praxí i judikaturou správních soudů včetně Nejvyššího správního soudu.

9. Vzhledem k nedostatkům azylového systému není Maďarsko příslušné, a proto by o žádosti žalobce měla rozhodnout ČR. Z uvedených důvodů navrhl žalobce zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení žalovanému, jakož i přiznání náhrady nákladů řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

10. Žalovaný popírá oprávněnost námitek uvedených žalobcem a současně s nimi nesouhlasí. K žalobní argumentaci o systémových nedostatcích v Maďarsku žalovaný především odkázal na znění čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III.

11. Na základě informací z CIS a výpovědí žalobce je zřejmé, že měl původně povolení k pobytu platné do dne 22. 9. 2026, které bylo Maďarskem zrušeno dne 26. 11. 2025. V případě jmenovaného je tak nezbytné aplikovat kritérium dané článkem 12 odst. 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady.

12. S ohledem na výše uvedené žalovaný požádal dne 28. 4. 2026 Maďarsko o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, kterou jmenovaný podal v České republice. Dne 7. 5. 2026 pak obdržel informaci, že Maďarsko uznalo svoji příslušnost k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobce. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci a respektující ustálenou judikaturu. Žalobní argumentace není způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí.

13. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby jako nedůvodné, jakož i zamítnutí návrhu na odkladný účinek.

V. Posouzení věci krajským soudem

14. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), ve lhůtě stanovené v ust. § 32 odst. 1 zákona o azylu.

15. Krajský soud konstatuje, že právní úprava dublinského řízení nyní prochází změnou, kdys účinností od 12. 6. 2026 platí nové nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 ze dne 14. května 2024 o řízení azylu a migrace, o změně nařízení (EU) 2021/1147 a (EU) 2021/1060 a o zrušení nařízení (EU) č. 604/2013 (tzv. AMMR) s účinností od 1. 7. 2026. Podle čl. 84 odst. 2 AMMR platí, že členský stát příslušný k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu, která byla zaregistrována před 1. červencem 2026, se určí v souladu s kritérii, která jsou stanovena v nařízení (EU) č. 604/2013 (tzn. nařízením Dublin III).

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013, o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice) ke dni vydání rozhodnutí soudu. Předmětem posouzení v této věci nejsou samotné důvody pro udělení či neudělení mezinárodní ochrany, nýbrž podmínky pro aplikaci ustanovení § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu.

17. Ve správním spisu se nachází předávací protokol ze dne 31. 3. 2026, z něhož plyne, že žalobce podal téhož dne žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že měl povolený pobyt v Maďarsku od prosince 2024 do září 2025. Když přijel do Maďarska, tak neměl žádnou pořádnou práci. V ČR má přítelkyni s českým občanstvím. Na území ČR vstoupil vlakem dne 20. 9. 2025. Při pohovoru také uvedl, že má dvě děti, přičemž do ČR přijel kvůli přítelkyni a kvůli práci a chtěl by tu zůstat. Ve správním spisu se též nachází rozhodnutí Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 19. 3. 2026, č. j. CPR-3513-3/ČJ-2026-930310-V242, jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie ze dne 26. 11. 2025 ve věci správního vyhoštění žalobce, jímž byla stanovena doba 18 měsíců, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států.

18. Maďarsko akceptovalo podle čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III přemístění žalobce. Podle Informace OAMP Maďarsko – azylový systém ze dne 6. 10. 2025 se k dublinskému systému uvádí, že transfery se provádí, nicméně kvůli krátkým lhůtám pro odvolání je velmi obtížné získat právní pomoc. Navrátilci, kteří doposud nepodali žádost o mezinárodní ochranu a ti, o jejichž žádosti nebylo rozhodnuto, jsou považování za prvožadatele. Po příjezdu do Maďarska musí prohlásit, zda si přejí pokračovat v řízení o mezinárodní ochraně, které započali v navracejícím členském státu. Obdobnou informaci uvádí také dokument Information on Procedural Elements and Rights of Applicants subject to a Dublin transfer to Hungary ze dne 3. 5. 2023 (ve spisu i v české verzi). Podle této zprávy je v Maďarsku k dispozici právní pomoc v jakékoliv fázi řízení o udělení mezinárodní ochrany.

19. Žaloba je důvodná.

20. Krajský soud úvodem považuje za nutné uvést, že žalobní body jsou vzneseny poměrně velmi obecně, takže se soud v žalobou nastavené míře konkrétnosti zabýval věcí samou, tedy přezkoumatelností a zákonností napadeného rozhodnutí. Žalobce vznesl jediný žalobní bod, a to otázku tzv. systémových nedostatků v Maďarsku, které bylo napadeným rozhodnutí určeno jako příslušný členský stát k provedení azylového řízení dle nařízení Dublin III.

21. Podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III platí, že přemístění do příslušného státu není možné, jestliže existují závažné důvody se domnívat, že tam dochází k systematickým (systémovým) nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a podmínky přijetí žadatelů, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv EU. V dublinském systému proto nelze přemisťovat žadatele o mezinárodní ochranu do zemí, kde azylové řízení nebo podmínky přijetí vykazují natolik závažné (systémové) nedostatky, že by přemístění do této země vystavilo žadatele riziku špatného zacházení rozporného s čl. 4 Listiny základních práv EU, resp. čl. 3 Evropské úmluvy o lidských právech.

22. Tyto požadavky konkretizovala judikatura Soudního dvora a Evropského soudu pro lidská práva. Přímo k možnosti vzniku újmy v podobě špatného zacházení se žadateli v dublinském systému jde zejména rozsudky velkého senátu Soudního dvora ze dne 21. 12. 2011, N. S. a M. E., C-411/10 a C 493/10; ze dne 14. 11. 2013, Puid, C-4/11, a ze dne 10. 12. 2013, Abdullahi, C-394/12; a dále rozsudky velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 21. 1. 2011 ve věci M.S.S. proti Belgii a Řecku, stížnost č. 30696/09, a ze dne 4. 11. 2014 ve věci Tarakhel proti Švýcarsku, stížnost č. 29217/12. Z této judikatury plyne, že riziko špatného zacházení, které brání předání žadatele do země jinak určené za příslušnou v souladu s nařízením Dublin III, může existovat buď v této příslušné zemi (například z důvodu nevyhovujících přijímacích podmínek) anebo ve třetí zemi (včetně země jeho původu) pokud hrozí navrácení žadatele, aniž by příslušný stát jeho žádost řádně posoudil.

23. Krajský soud v prvé řadě uvádí, že otázku systémových nedostatků musí žalovaný zkoumat vždy bez ohledu na to, zda žadatel o azyl upozorní na okolnosti, které by mohly zavdávat dojem, že v příslušném členském státě existují systémové nedostatky. Jak ustálená judikatura opětovně uvádí, je možno vycházet z tzv. domněnky vzájemné důvěry mezi členskými státy, ledaže je tato platnost této domněnky narušena existencí indicií, které svědčí o opakovaných problémech při plnění povinností plynoucích ze systému SEAS a lidskoprávních závazků. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 5. 2018, č. j. 9 Azs 17/2018 - 28 v případě většiny členských zemí Evropské unie nelze říci, že by trpěly systémovými nedostatky.

24. Problém je v tom, že dle předcházející judikatury není Maďarsko bezproblémovým státem, kde by uvedená domněnka bez dalšího platila. Již v letech tzv. migrační krize (v období let 2015 až 2016) soudy konstatovaly existenci systémových nedostatků ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, které bránily tomu, aby Maďarsko bylo příslušné k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu (viz odkazy v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2016, č. j. 5 Azs 195/2016-22). Ani z navazující judikatury z pozdějších let však není patrné, že by se přístup soudů k otázce systémových nedostatků změnil. Nynější nedávná změna režimu v Maďarsku jistě může být faktorem vedoucím k postupné změně přístupu k tomuto členskému státu, avšak je zapotřebí náležitě zdokumentovat, zda se tato změna již promítla do maďarského azylového systému a jeho praktického fungování.

25. Jak přesvědčivě ukázal zdejší soud ve svém rozsudku ze dne 12. 7. 2024, č. j. 41 Az 13/2024-30 (dále též „citovaný rozsudek“), systémové nedostatky v Maďarsku vyplývají nejen z faktických poměrů (zacházení se žadateli o azyl), ale též z vnitrostátní právní úpravy azylového systému. O tom svědčí především judikatura ESLP (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 20. 6. 2024 ve věci H. L. proti Maďarsku, č. 37641/19, dále rozsudek ze dne 5. 10. 2023 ve věci Shahzad proti Maďarsku (č. 2), č. 37967/18), ve kterém ESLP shledal porušení zákazu špatného zacházení při nuceném návratu stěžovatele do Srbska. V rozsudku ze dne 12. 10. 2023 ve věci S. S. a ostatní proti Maďarsku, č. 56417/19 a 44245/20, Evropský soud pro lidská práva opět shledal porušení čl. 4 Protokolu č. 4 k Evropské úmluvě o lidských právech, který zakazuje kolektivní vyhoštění cizinců. K hlavním nedostatkům maďarského azylového systému patří nucená odmítnutí cizinců na hranicích (push-back), řetězová navrácení do zemí, kde hrozí riziko porušení principu non-refoulment, a konečně restriktivní legislativa ztěžující podání žádosti o mezinárodní ochranu, zejm. v režimu tzv. opakovaných žádostí. Zejm. posledně zmíněný nedostatek vytýkal zdejší soud v citovaném rozsudku, neboť se přímo dotýká postavení tzv. dublinského navrátilce. Krajský soud ve výše citovaném rozsudku dovodil, že by Maďarsko muselo ve vztahu ke konkrétnímu žadateli poskytnout ČR tzv. individuální diplomatické záruky.

26. Žalobce nemá žádný individuální azylový příběh, který by demonstroval indicie osystémových nedostatcích v Maďarsku, kde on nejprve legálně pobýval a poté do ČR přijel pouze z důvodu hledání zaměstnání a svou přítelkyní. Samotnou žádost o udělení mezinárodní ochrany si podal pouze proto, že byl vyhoštěn. Tyto skutečnosti by byly relevantní pro posouzení individuálních rizik přemístění žalobce do Maďarska, pokud by obecně byla v nenarušené podobě dána domněnka vzájemné důvěry. Tak tomu ovšem prozatím není, jak bylo výše zdůvodněno. Obecná podoba systémových nedostatků tu brání tomu, aby byla zhodnocena individuální rizika, resp. zranitelnost žalobce. Žalovaný by musel dostatečně na základě aktuálních a věrohodných informací o maďarském azylovém systému přesvědčivě zdůvodnit, že došlo k podstatné změně poměrů, takže určení příslušnosti k vedení řízení o udělení mezinárodní ochrany nebrání systémové nedostatky.

27. Krajský soud se obdobně jako v předcházejících věcech (srov. zejm. rozsudky sp. zn. 33 Az 3/2026 34 Az 6/2026), a proto zabýval aktuálností zpráv o Maďarsku. Co se týká Informace OAMP, Maďarsko – azylový systém ze dne 6. 10. 2025, tato zpráva je přiměřeně aktuální, ovšem svým obsahem velmi stručná. Je založena na pluralitě několika zdrojů. Potvrzuje obavu, že možnost dublinského navrátilce po příjezdu do Maďarska podat si žádost o azyl může být omezena diskrecí maďarských orgánů. Také potvrzuje problémy se získáním právní pomoci. Podrobnější informace o průběhu tzv. přemístění a dalších procedurách chybějí. Statistická data pak ukazují, že do Maďarska míří velmi málo dublinských transferů z okolních členských zemí (cca 20 za rok 2024). Jak Nejvyšší správní soud dovodil v rozsudku ze dne 6. 5. 2016, č. j. 10 Azs 256/2015- 55 pro účely zajištění za účelem předání, nejde o rozhodující faktor z hlediska zkoumání potenciality přemístění, ovšem jde o indicii, která svou váhu rozhodně má.

28. Druhá zpráva Information on Procedural Elements and Rights of Applicants subject to a Dublin transfer to Hungary ze dne 3. 5. 2023 je podrobnější, ovšem vzhledem k datu vyhotovení spíše velmi zastaralá. Pokud žalovaný uvádí, že jde o zprávu EUAA, je třeba dodat, že tato zpráva vznikla na základě dožádání EUAA maďarským orgánům, které vyplnily zaslaný dotazník. Nicméně informace v tomto dokumentu nijak nemění celkový obrázek fungování maďarského azylového systému. Stejně hodnotily předmětnou zprávu také výše citované rozsudky zdejšího soudu a shledaly ji z hlediska průkaznosti změny poměrů v Maďarsku jako nedostatečnou.

29. Co se týká odkazované judikatury, žalobcem poukazované usnesení NSS ze dne 6. 11. 2025, č. j. 5 Azs 155/2025-33 se přímo netýkalo přemístění cizince do příslušného členského státu, ovšem NSS v něm skutečně nad rámec rozhodovacích důvodů (odmítnutí pro nepřijatelnost) vyslovil myšlenku, že snahy žalovaného o etablování Maďarska jako státu, který lze určit jako příslušný dle nařízení Dublin III, nejsou aprobovatelné kvůli kontinuálním systémovým nedostatkům.

30. Souhrnně vzato žalovaný neunesl tíhu břemene prokázat, že v Maďarsku nejsou dány v obecné rovině systémové nedostatky, aby bylo možno určit tento členský stát jako příslušný dle nařízení Dublin III. Proto se soud nezabýval tím, zda by individuální rysy případu žalobce přemístění do Maďarska nevylučovaly. Napadené rozhodnutí krajský soud shledal jako nepřezkoumatelné ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a), b) s.ř.s.

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

31. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o žalobě tak, že jí v plném rozsahu vyhověl a zrušil napadené rozhodnutí žalovaného a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud žalovaného upozorňuje, že v novém rozhodnutí je vázán závazným právním názorem obsaženým v tomto rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.), a měl by při novém posouzení věci zvážit také další aspekty vedoucí ponechání příslušnosti k provedení řízení o udělení mezinárodní ochrany Českou republikou (zejm. čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III a fakt, že bylo žalobci uloženo českými orgány správní vyhoštění).

32. Úspěšnému žalobci krajský soud přiznal náhradu nákladů řízení, která sestává z uhrazeného soudního poplatku a náhrady účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení dle vyhlášky č. 176/1999 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Jeho zástupce ve věci učinil dva úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby), vše v sazbě 4 620 Kč za každý úkon dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (celkem 9240 Kč). Dále mu náleží též náhrada hotových výdajů v sazbě 450 Kč za každý úkon (celkem 900 Kč), což činí celkem 10 140 Kč. Jelikož krajský soud zjistil z veřejné databáze, že zástupce je plátcem DPH, navýšil soud odměnu za zastupování žalobce o částku připadající na tuto daň na výsledných 12 371 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny nahoru). Celkově tudíž náleží žalobci náhrada nákladů řízení ve výši 12 371 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit žalobci ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno dne 28. července 2026 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r. samosoudce