33 Az 21/2021

Rubrum

33 Az 21/2021-30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., ve věci žalobce: D. S. e. č. X st. přísl. X pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2021, č. j. OAM-148-ZA-ZA11-ZA22- 2021, takto:

Výrok

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I . Vymezení věci 1. Včas podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2021, č. j. OAM-148-ZA-ZA11-ZA22- 2021 (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž bylo pro nepřípustnost rozhodnuto o zastavení řízení ve věci opakované žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany pokračování 2 33 Az 21/2021 podle ust. § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o azylu“).

II. Napadené rozhodnutí

2. V rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení. V tomto ohledu zdůraznil, že žalobce podal svoji první žádost o mezinárodní ochranu dne 1. 7. 2019, která byla rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 7. 2019, č. j. OAM-589/ZA-ZA11-ZA20-2019 (dále jen „rozhodnutí o první žádosti“), zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu. Související řízení o žalobě proti danému rozhodnutí poté bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2020, č. j. 53 Az 17/2019 – 71. Ačkoliv žalobce podal rovněž kasační stížnost, tato byla pro nepřijatelnost odmítnuta, a to usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2020, č. j. 6 Azs 109/2020 – 20.

3. V této souvislosti žalovaný doplnil, že žalobce uvádí naprosto stejné důvody pro udělení mezinárodní ochrany jako v předcházejícím řízení, tedy skutečnost, že mu mělo být v zemi původu vyhrožováno zabitím ze strany rodičů jeho bývalé přítelkyně. Žalovaný na základě opatřených informací o zemi původu zdůraznil, že v Gruzii nedošlo od podání předcházející žádosti žalobce k řádné zásadní změně, přičemž ji lze s výjimkou dvou oblastí považovat za bezpečnou zemi původu ve smyslu dotčeného prováděcího právního předpisu.

4. Žalovaný proto dospěl k závěru, že žalobce v opakované žádosti neuvedl žádnou novou azylově relevantní skutečnost, kterou by nemohl uplatnit v řízení o předcházející žádosti. Proto žalovaný postupoval podle ust. § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení v dané věci zastavil.

III. Žaloba

5. V žalobě bylo s odkazem na ustálenou judikaturu pouze v obecné rovině namítáno, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení o žádosti o mezinárodní ochranu z důvodu její nepřípustnosti. Konkrétně žalobce argumentoval tím, že žalovaný nedostál své zákonné povinnosti zohlednit nejen nově uvedené trestní stíhání žalobce, ale také případnou změnu bezpečnostní situace v zemi jeho původu. Napadené rozhodnutí je navíc nepřezkoumatelné, protože neobsahuje žádné úvahy stran bezpečnostní situace v Gruzii.

6. Z výše uvedených důvodů žalobce navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí. Podle jeho názoru postupoval v souladu se zákonem, když řízení ve věci opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany zastavil, protože žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly být považovány za „nové“ ve smyslu dotčených ustanovení zákona o azylu.

8. Žalovaný se azylovým příběhem žalobce zabýval na podkladě aktuální a svoji povahou relevantní informace o zemi původu. V této souvislosti zdůraznil, že smyslem institutu opakované žádosti o mezinárodní ochranu není doplňování či upřesňování dříve pokračování 3 33 Az 21/2021 uvedených skutečností, ale postihnutí případů, kdy některé skutečnosti nemohly být dříve uplatněny.

9. S ohledem na výše uvedené žalovaný krajskému soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Správní spis

10. Ve správním spisu se nachází zejména předávací protokol, kopie cestovního dokladu žalobce a záznam o poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 16. 3. 2021. Z jeho obsahu vyplývá, že žalobce žádá o mezinárodní ochranu ze stejných důvodů, pro které podával svoji první žádost o mezinárodní ochranu.

11. Za účelem vydání rozhodnutí o žádosti o udělení mezinárodní ochrany byly do správního spisu dále založeny podklady týkající se řízení o předchozí žádosti žalobce o mezinárodní ochranu (záznam o poskytnutí údajů a protokol o pohovoru k dané žádosti), včetně souvisejícího rozhodnutí o první žádosti. Kromě toho byla do správního spisu založena rovněž Informace OAMP ze dne 11. 11. 2020 – Gruzie – Hodnocení Gruzie jako bezpečné země původu.

12. Žalobci bylo poté umožněno, aby se s podklady pro rozhodnutí seznámil, jak vyplývá z protokolu ze dne 19. 3. 2021, který je součástí spisové dokumentace. Žalobce svého práva nevyužil a ani nenavrhoval doplnění podkladů pro rozhodnutí. Pouze výslovně zopakoval, že se nic nezměnilo.

13. Následně bylo vydáno napadené rozhodnutí, které je v současné době předmětem soudního přezkumu.

VI. Posouzení věci krajským soudem

14. Žaloba byla podána osobou oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“), ve lhůtě stanovené v ust. § 32 odst. 1 zákona o azylu.

15. Soud ve věci rozhodl v souladu s ust. § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem) a krajský soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné.

16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (ust. § 75 odst. 1 s. ř. s.) podle skutkového a právního stavu zjištěného s přihlédnutím k čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice).

17. Žaloba není důvodná.

18. V žalobě bylo namítáno, že žalovaný při posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu nevěnoval v rozporu se zákonem a ustálenou judikaturou dostatečnou pozornost tomu, zda jsou splněny podmínky pro zastavení řízení z důvodu nepřípustnosti dané žádosti. Konkrétně žalovaný dostatečně nezohlednil nově uvedené trestní stíhání žalobce a možnou změnu bezpečnostní situace v zemi původu. pokračování 4 33 Az 21/2021 19. Krajský soud předně připomíná, že se v nyní projednávané věci jedná o řízení o opakované žádosti o mezinárodní ochranu, která byla napadeným rozhodnutí posouzena jako nepřípustná, pročež bylo řízení podle ust. § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zastaveno.

20. Podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu platí, že: „Řízení se zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná.“ 21. Podle ust. § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu dále platí, že: „Žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1.“ 22. V této souvislosti je v ust. § 11a odst. 1 zákona o azylu stanoveno, že: „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ 23. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že se jedná o opakovanou žádost cizince, u které nejsou splněny podmínky pro věcné posouzení důvodů pro udělení některé formy azylu či doplňkové ochrany, zaměřuje se v rámci svého rozhodnutí pouze na zdůvodnění její nepřípustnosti (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 9. 2017, č. j. 6 Azs 66/2017-49; dostupná na www.nssoud.cz).

24. Z dotčených ustanovení zákona o azylu jednoznačně vyplývá, že za přípustnou lze považovat opakovanou žádost o mezinárodní ochranu pouze za předpokladu, že jsou žadatelem uvedeny nebo jinak zjištěny nové skutečnosti nebo zjištění, pakliže nemohly být bez viny žadatele předmětem zkoumání v předcházejícím řízení o žádosti.

25. V tomto ohledu krajský soud musí dát žalovanému za pravdu v tom, že žalobce žádné nové skutečnosti ve smyslu ust. § 11a odst. 1 zákona o azylu nesdělil, a naopak v rámci poskytnutí údajů k opakované žádosti výslovně uvedl, že žádá o udělení o mezinárodní ochrany z naprosto stejných důvodů jako v předcházejícím řízení, neboť se situace v mezidobí nijak nezměnila. Totéž žalobce výslovně zopakoval během seznámení se s podklady pro rozhodnutí. Na tom nemůže nic změnit až v žalobě obecně formulované tvrzení o zahájení trestního stíhání, které nemá oporu ve spisové dokumentaci a nebylo ze strany žalobce ani dodatečně nijak specifikováno nebo doloženo.

26. Žalovaný poté v napadeném rozhodnutí na podkladě aktuální informace o zemi původu výslovně uvedl, že bezpečnostní situace se v zemi původu žalobce od podání první žádosti nijak nezměnila. Sám žalobce tento skutkový závěr konkrétně nerozporoval, a to jak během správního řízení, tak v rámci následně podané žaloby proti napadenému rozhodnutí. Stejně tak nijak nezpochybnil konkrétní údaje, které jsou v dotčené informaci o zemi původu obsaženy.

27. Na základě výše uvedeného lze proto dospět k závěru, že žalobce ve správním řízení ani v žalobě neuvedl konkrétní a svojí povahou nové azylově relevantní důvody, stejně jako nepředestřel ani okolnosti, které by svědčily o změně jeho poměrů či bezpečností pokračování 5 33 Az 21/2021 a politické situace v zemi původu. Žalovaný proto postupoval správně, když opakovanou žádost posoudil jako nepřípustnou a řízení podle ust. § 25 písm. i) ve spojení s § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu zastavil.

VII. Závěr a náklady řízení

28. Ze všech shora uvedených důvodů krajský soud rozhodl o žalobě tak, že ji v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, respektive ani úhradu nákladů řízení nepožadoval, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 28. července 2022 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D., v.r. samosoudce pokračování 6 33 Az 21/2021