33 Az 30/2025

Rubrum

č. j. 33 Az 30/2025-29 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: O. A. státní příslušnost X naposledy pobytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. OAM-998/ZA-ZA15-ZA01- 2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I . Vymezení věci 1. Včasně podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce shora vymezené rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 9. 2025, č. j. OAM-998/ZA- ZA15-ZA01-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný dle § 25 písm. i) 2 33 Az 30/2025 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), zastavil správní řízení o udělení mezinárodní ochrany, poněvadž žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany posoudil jako nepřípustnou ve smyslu § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona.

II. Napadené rozhodnutí

2. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že žalobce požádal v ČR o udělení mezinárodní ochrany již podruhé, přičemž k jeho původní žádosti mu mezinárodní ochrana v žádné její formě udělena nebyla. Aktuálně žalobce žádá o mezinárodní ochranu proto, že je v Uzbekistánu korupce. Dodal, že mu v Uzbekistánu vyhrožovala jedna žena, jíž nechtěl pomoci, že jej nahlásí na prokuraturu s tím, že si od ní vzal úplatek.

3. Žalovaný při posouzení současné azylové žádosti žalobce vycházel především z jeho výpovědi, předchozího rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany žalobce ze dne 24. 4. 2024, č. j. OAM-305/ZA-ZA11-ZA01-2024 (dále jen „rozhodnutí o první žádosti“), a dále z informací o zemi původu, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace v Uzbekistánu.

4. Žalovaný posoudil důvody opakované azylové žádosti žalobce a tyto poté porovnal s tvrzeními, jež žalobce učinil v rámci předchozího řízení. Dospěl přitom k závěru, že žalobce uvádí naprosto stejné motivy svého odchodu z vlasti a neochoty se do Uzbekistánu opětovně vrátit, jako uváděl během správního řízení o své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany, tedy vysokou míru korupce v Uzbekistánu a s tím související těžkosti. Žalobce tudíž v opakované žádosti neuvedl žádnou novou skutečnost, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a věcné posouzení opakované žádosti.

5. Jelikož žalovaný ani na základě shromážděných zpráv o zemi původu nezjistil, že by se situace v Uzbekistánu od okamžiku (meritorního) posouzení předchozí azylové žádosti žalobce jakkoli změnila, zkonstatoval naplnění podmínek § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a nynější žádost žalobce shledal nepřípustnou. Proto správní řízení zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona.

III. Žaloba

6. Žalobou napadl žalobce napadené rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu, neboť se domnívá, že se objevily nové skutečnosti a zjištění, které nebyly bez jeho zavinění předmětem zkoumání v řízení o jeho předchozí žádosti a současně svědčí o tom, že by mu v případě návratu do vlasti mohlo hrozit pronásledování či vážná újma.

7. Žalobce má za to, že žalovaný nesprávně posoudil hrozby plynoucí z toho, že je v Uzbekistánu diktatura a korupce, což v praxi vede k omezování základních lidských práv a pronásledování. Žalobce sice podobné důvody uváděl již ve své předchozí žádosti, má však za to, že se situace v Uzbekistánu nyní zhoršila.

8. Konečně žalobce namítal, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav věci a pro své rozhodnutí si neopatřil dostatek podkladů. Proto žalobce zdejšímu soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s tím, aby jeho žádost řádně meritorně posoudil.

IV. Vyjádření žalovaného 3 33 Az 30/2025

9. V rámci vyjádření ze dne 4. 11. 2025 žalovaný setrval na dosavadním závěru, že žalobce v řízení o opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti dle § 11a odst. 1 zákona o azylu aktivující meritorní posouzení jeho žádosti. Žalovaný uvedl, že zjistil skutečný stav věci a zabýval se řádně a dostatečně podrobně všemi skutečnostmi, jež žalobce sdělil. K tomuto účelu si opatřil úplné podklady o zemi původu. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za správné a zákonné, tudíž krajskému soudu navrhl zamítnutí žaloby pro nedůvodnost.

V. Posouzení věci krajským soudem

10. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž shledal, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě ve smyslu § 32 odst. 1 písm. a) bodu 2 zákona o azylu.

11. Krajský soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, jelikož účastníci řízení s tímto postupem souhlasili (nevyjádřili s ním výslovný nesouhlas) a zdejší soud nepovažoval ústní projednání věci za nezbytné.

12. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů. Při posuzování věci krajský soud přihlédl rovněž k § 32 odst. 9 zákona o azylu, který provádí čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (tzv. procedurální směrnice). Krajský soud vycházel při přezkumu rozhodnutí ze znění zákona o azylu platného a účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalovaného (srov. čl. II bod 5 přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb.).

13. Krajský soud při rozhodování vycházel z předloženého správního spisu obsahujícího zejména opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany v ČR ze dne 8. 9. 2025 či záznam o poskytnutí údajů k této žádosti ze dne 12. 9. 2025. Ve správním spisu se nachází taktéž i kopie rozhodnutí o první žádosti, jímž žalovaný žalobci mezinárodní ochranu v žádné formě neudělil. Za účelem vydání napadeného rozhodnutí a posouzení situace v zemi původu založil žalovaný do spisové dokumentace aktuální zprávu o zemi původu - Informaci OAMP: Uzbekistán: Bezpečnostní a politická situace v zemi: Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv ze dne 14. 3. 2025. K seznámení s podklady se žalobce nedostavil. Poté bylo vydáno napadené rozhodnutí, jež je předmětem přezkumu krajským soudem v tomto řízení.

14. Žaloba není důvodná.

15. Úvodem považuje krajský soud za účelné vymezit povahu napadeného rozhodnutí žalovaného a z toho plynoucí meze přezkumu napadeného rozhodnutí krajským soudem.

16. V řešené věci posoudil žalovaný azylovou žádost žalobce jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, protože se jednalo o opakovanou žádost, již žalovaný posoudil jako nepřípustnou dle § 11a odst. 1 téhož zákona. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobcovu žádost vyhodnotil jako nepřípustnou, azylové řízení zastavil podle § 25 písm. i) zákona o azylu. V této souvislosti přitom zdejší soud nutně připomíná, že 4 33 Az 30/2025 v rámci nynějšího správního řízení žalovaný posuzoval jen splnění podmínek přípustnosti žádosti (jedná se o rozhodnutí procesního charakteru). Současný soudní přezkum je proto omezen výhradně na to, jestli žalovaný zákonné podmínky posouzení opakované žádosti o mezinárodní ochranu jako nepřípustné upravené v § 11a odst. 1 zákona o azylu aplikoval v případě žalobce správně, či nikoliv.

17. Jen pro úplnost krajský soud připomíná, že po věcné stránce se žalovaný azylovým příběhem žalobce z hlediska důvodů pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12 až § 14b zákona o azylu podrobně zabýval v rozhodnutí o první žádosti, přičemž jeho závěry byly následně jako správné a zákonné v plném rozsahu potvrzeny rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2025, č. j. 13 Az 13/2024-25, vůči němuž podaná kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz).

18. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu platí: „Podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a.“ Citované ustanovení stanoví dvě podmínky, při jejichž splnění bude opakovaná žádost přípustná a může tak být předmětem meritorního posouzení. Přitom platí, že uvedené podmínky musí být splněny kumulativně. Nestačí tak pouhá existence nové skutečnosti, která nebyla bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení, nýbrž je současně zapotřebí, aby tato skutečnost již prima facie nasvědčovala tomu, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu, anebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a téhož zákona.

19. Aby krajský soud zjistil, zda v průběhu nynějšího řízení vyplynuly skutečnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení, ověřil údaje obsažené ve správním spisu. Z rozhodnutí o první žádosti krajský soud zjistil, že původně se žalobce v ČR dožadoval mezinárodní ochrany kvůli tomu, že je v Uzbekistánu diktatura a všudypřítomná korupce. Tehdy uvedl, že na veškeré zboží, se kterým se v Uzbekistánu obchoduje, existuje monopol a musí být uzbecké. Současně dodal, že vzdělání na vysokých školách je nekvalitní a zkorumpované, a pokud by se ke korupci veřejně vyjádřil, byl by vymyšlen důvod, pro nějž by jej zavřeli a on by musel zaplatit úplatek. Když ještě žalobce studoval na státní univerzitě a začal nahlas kritizovat korupční praktiky, děkan i rektor jej kvůli tomu chtěli z univerzity vyloučit. Tyto důvody následně žalobce potvrdil a podrobněji je popsal v pohovoru k původní žádosti dne 4. 3. 2024.

20. Informace poskytnuté žalobcem v předchozím řízení o udělení mezinárodní ochrany posléze zdejší soud porovnal s údaji sdělenými žalobcem v současném řízení. Ze záznamu o poskytnutí údajů k opakované žádosti ze dne 12. 9. 2025, který je v tomto ohledu primárním informačním zdrojem, vyplývá, že žalobce za stěžejní (a jediný) důvod své opakované žádosti o mezinárodní ochranu v ČR označil bující korupci v zemi původu. V této souvislosti dodal, že mu jedna žena měla v Uzbekistánu vyhrožovat tím, že jej nahlásí na prokuraturu, že si od ní vzal úplatek, poněvadž jí odmítl pomoci. V neposlední řadě žalobce k přímému dotazu žalovaného potvrdil, že otázku korupce zmiňoval již v řízení o své předchozí žádosti o mezinárodní ochranu. 5 33 Az 30/2025 21. Po vyhodnocení skutečností poskytnutých žalobcem v obou správních řízeních dospěl krajský soud k závěru, že žalobce v rámci své opakované žádosti uváděl skutečnosti zcela totožné s těmi, které zmiňoval v řízení o své původní žádosti. Krajský soud konstatuje, že již motivem původní žádosti žalobce o mezinárodní ochranu byly rozsáhlé korupční praktiky v Uzbekistánu, s nimiž se měl žalobce za dobu svého pobytu ve vlasti opakovaně setkávat a které negativně zasahovaly do jeho osobního i profesního života. Proto pokud žalobce nyní za výhradní důvod opakované žádosti označil, že v Uzbekistánu existuje vysoká míra korupce, zcela nepochybně nejde o novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu, jíž je podmíněno meritorní posouzení opakované žádosti. Žalovaný tak uchopil podstatu žalobcovy opakované žádosti zcela správně a postupoval v souladu se zákonem, jestli ji z důvodu nesplnění podmínek § 11a odst. 1 zákona o azylu nepřipustil k věcnému projednání a správní řízení zastavil.

22. Konečně krajský soud dodává, že jeho náhled na řešenou věc nemůže nijak změnit ani v žalobě obecně vyjádřená a ničím nepodložená domněnka žalobce, že se situace v Uzbekistánu z hlediska korupce v poslední době stále více zhoršuje. Krajský soud k tomu uvádí, že podstatou institutu opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany dle § 2 odst. 1 písm. f) zákona o azylu není upřesňování či skutkové doplňování předchozí (neúspěšné) azylové žádosti. Jeho smyslem a účelem je naopak postihnout případy, kdy se objeví takové nové závažné skutečnosti, které by mohly zásadně ovlivnit postavení žadatele (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2014, č. j. 1 Az 22/2014- 33). Proto pouhá zmínka o tom, že se potíže s korupcí v Uzbekistánu nadále prohlubují, k aktivaci věcného přezkumu opakované žádosti per se nepostačí.

23. Navíc žalovaný splnil povinnost zabývat se tím, jestli nedošlo k takové zásadní změně okolností v zemi původu, která by mohla zakládat oprávněnost opakované žádosti (přiměřeně srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Azs 185/2017-38). Žalovaný s odkazem na relevantní podklady jasně uvedl, že v rozhodné době k azylově relevantní změně situace v Uzbekistánu nedošlo. Krajský soud se s tímto hodnocením ztotožňuje a s ohledem na okolnosti posuzované věci je vnímá jako dostačující. Námitce žalobce proto nepřisvědčil.

24. Krajský soud uzavírá, že napadené rozhodnutí žalovaného vyhodnotil ve všech ohledech jako věcně správné, zákonné a opírající se o spolehlivě zjištěný skutkový stav věci. Současná situace po skutkové a právní stránce vylučuje, aby byla opakovaná azylová žádost žalobce předmětem meritorního posouzení jejích důvodů.

VI. Závěr a náklady řízení

25. Ze shora uvedených důvodů rozhodl krajský soud o žalobě tak, že ji v plném rozsahu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, jenž ve věci úspěch neměl. V posuzované věci neměl žalobce ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalovanému v souvislosti s tímto soudním řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, resp. ani úhradu nákladů řízení nepožadoval, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III.). 6 33 Az 30/2025

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení přímo u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 13. dubna 2026 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r. samosoudce