33 Az 32/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci žalobce: M. C. státní příslušnost X zastoupený advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025, č. j. OAM-1691/ZA-ZA11-VL15- 2024, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 9. 2025, č. j. OAM-1691/ZA-ZA11-VL15-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 10 140 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně Mgr. Martiny Sklenské, advokátky, sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno.

Odůvodnění

I . Vymezení věci 1. Žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) brojil žalobce proti zrušení shora citovaného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana ve smyslu § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen „zákon o azylu“).

II. Napadené rozhodnutí

2. V rámci správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem podání azylové žádosti žalobce jsou obavy spojené s výhružkami smrtí, které žalobci údajně adresuje rodina jeho ženy, jelikož se s ní chce rozvést. Žalovaný konstatoval, že žalobcem tvrzené problémy v Turecku mají původ čistě v jednání soukromých osob, nikoliv státních orgánů či bezpečnostních složek, a jsou motivovány ryze soukromými důvody. Nelze je proto vnímat za pronásledování ani vážnou újmu ve smyslu zákona o azylu.

3. Žalovaný zdůraznil, že tvrzené výhružky zůstaly pouze v rovině verbálních hrozeb, a navíc byly žalobci sdělovány pouze telefonicky skrze jeho syna. Současně žalovaný pochybuje i o reálnosti a uskutečnitelnosti výhružek v situaci, kdy manželství žalobce sice trvá již 20 let, avšak manželé spolu fakticky žili jen dva až tři roky. Posledních pět let navíc žalobce pobývá výhradně v ČR, kde si našel českou přítelkyni. O této skutečnosti přitom rodina jeho manželky věděla a dosud jí nijak nevadila.

4. Současně žalovaný podotkl, že pokud by žalobce měl přetrvávající obavy o svůj život či zdraví, může neprodleně kontaktovat tureckou policii, příp. jiné k tomu určené státní orgány, a tím svou situaci efektivně vyřešit a předejít tak případnému pronásledování či hrozbě vážné újmy. Turecko je právním státem, který svým občanům poskytuje ochranu a zaručuje jejich bezpečnost.

5. Poněvadž příběh žalobce nedosahuje standardu mezinárodní ochrany, žalovaný žalobci azyl ani doplňkovou ochranu neudělil.

III. Žaloba

6. Žalobce má napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a nezákonné. Namítal, že ačkoliv žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí argumentoval tím, že v případě skutečných obav o život může žalobce kontaktovat tureckou policii, není jasné, z jakých zdrojů tuto informaci čerpal. Evropský parlament přitom v současnosti opakovaně ve svých usneseních o zprávách Komise kritizoval Turecko za ústup od demokracie i neutěšený stav lidských práv. Z obsahu informace založené ve správním spise nevyplývá nic v tom směru, jestli jsou turecké bezpečnostní složky schopny a ochotny poskytnout ochranu všem obyvatelům Turecka bez rozdílu. Žalobce je navíc etnickým Kurdem, kteří obecně čelí v Turecku systémové diskriminaci.

7. Podle zákona o azylu je žalovaný povinen učinit podkladem pro vydání svého rozhodnutí přesné a aktuální informace o zemi původu pramenící z různých zdrojů, což žalovaný nedodržel. Žalobce proto zdejšímu soudu navrhl, aby napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Současně požádal nahradit náklady soudního řízení.

IV. Vyjádření žalovaného

8. V rámci vyjádření ze dne 20. 11. 2025 žalovaný odmítl žalobní námitky jako nedůvodné, neboť při svém rozhodování vzal v úvahu veškeré skutečnosti tvrzené žalobcem a shromáždil k nim adekvátní a aktuální informace o situaci v Turecku. Opakovaně zdůraznil, že v případě hrozící újmy má žalobce možnost obrátit se s žádostí o pomoc na příslušné turecké instituce. Žalovaný v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a krajskému soudu navrhl, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V. Posouzení věci krajským soudem

9. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána osobou oprávněnou [viz § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] a ve lhůtě podle § 32 odst. 1 písm. b) zákona o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026).

10. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, přičemž v rámci soudního přezkumu krajský soud vycházel ze zákona o azylu platného a účinného ke dni vydání napadeného rozhodnutí (čl. II bod 5 přechodných ustanovení zákona č. 314/2025 Sb.).

11. Krajský soud ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s. bez nařízení ústního jednání.

12. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

13. V projednávané věci se žalobce domáhal udělení mezinárodní ochrany v ČR kvůli výhružkám adresovaným mu konzervativní a nábožensky silně založenou rodinou jeho současné manželky v Turecku poté, co oznámil, že hodlá požádat o rozvod manželství.

14. Žalovaný k jeho azylovému příběhu přistoupil tak, že žalobcem tvrzené obavy částečně vyhodnotil jako neopodstatněné – poukázal zejména na to, že žalobce nikdy nebyl původci výhružek osobně konfrontován a současně není zjevné, zda by příslušníci rodiny manželky byli skutečně schopni deklarované hrozby uskutečnit. Druhá část rozhodovacích úvah žalovaného pak byla založena na tom, že veškeré tvrzené nebezpečí pochází od soukromých osob, tudíž má žalobce v případě přetrvávajících obav možnost domáhat se účinné ochrany u turecké policie, příp. jiných k tomu určených státních orgánů.

15. Ačkoli závěr žalovaného o dostupnosti a efektivitě vnitřní ochrany představoval jeden z nosných důvodů napadeného rozhodnutí a tvořil významný pilíř jeho argumentace jak ve vztahu k neudělení azylu, tak ve vztahu k neudělení doplňkové ochrany, neodkázal na žádnou podkladovou zprávu o situaci v zemi původu či jiný podklad založený ve správním spisu, ze kterého by bylo možné alespoň rámcově dovodit, že jsou turecké státní orgány schopny žalobci v jeho situaci mu poskytnout účinnou ochranu. Právě v tomto ohledu vidí zdejší soud zásadní deficit napadeného rozhodnutí, který se vztahuje jak k odůvodnění neudělení mezinárodní ochrany ve formě azylu, tak i doplňkové ochrany.

16. Podle § 23c zákona o azylu platí: „Podkladem pro vydání rozhodnutí mohou být zejména žádost o udělení mezinárodní ochrany a údaje k jejímu doplnění, protokol o pohovoru, přesné a aktuální informace z různých zdrojů o státu, jehož je žadatel o udělení mezinárodní ochrany státním občanem, či v případě osoby bez státního občanství o státu jejího posledního trvalého bydliště a výsledek vyšetření podle § 10 odst. 5.“ 17. Z citovaného ustanovení pramení i specifické rozložení důkazního břemene v řízení o udělení mezinárodní ochrany. Dle ustálené judikatury totiž nese žadatel vždy důkazní břemeno výlučně k okolnostem osobní povahy. Správní orgán je naopak povinen zajistit k žádosti o mezinárodní ochranu veškeré dostupné důkazy a nese odpovědnost za náležité zjištění informací o zemi původu (viz k tomu již rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004-57, či ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007-63; vše dostupné na www.nssoud.cz).

18. Nejvyšší správní soud také ve své judikatuře opakovaně dovodil, že informace o zemi původu použité v řízení ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné míře (i) relevantní, (ii) důvěryhodné a vyvážené, (iii) aktuální a ověřené z různých zdrojů, jakož i (iv) transparentní a dohledatelné (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2008, č. j. 5 Azs 55/2008-71, či ze dne 14. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008- 81). Výhradně informace splňující tyto parametry mohou poskytnout dostatečně ucelený a přesvědčivý obraz o situaci v zemi původu žadatele a umožňují ověřit pravdivost a relevantnost jeho tvrzení a učinit o nich kvalifikovaný závěr.

19. Žalobce v projednávané věci namítal, že není zřejmé, z jakých zdrojů žalovaný čerpal poznatek o efektivní policejní ochraně v Turecku v situaci, kdy Evropský parlament opakovaně kritizuje Turecko za ústup od demokracie a vzdalování se hodnotám právního státu. K námitce žalobce proto zdejší soud přezkoumal správní spis vedený žalovaným v nynější věci, přičemž přisvědčil žalobci, že spisový materiál neobsahuje žádnou podkladovou informaci zabývající se alespoň rámcově či ve zcela obecné rovině činností turecké policie a její schopností poskytovat ochranu. Bez odpovídající a adresné informace o zemi původu přitom nelze spolehlivě tvrdit, že se žalobci v případě realizace výhružek rodinou jeho manželky dostane v budoucnu ze strany turecké policie odpovídající ochrany; takový závěr očividně postrádá oporu ve správním spisu [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.].

20. Krajský soud k tomu dodává, že závěr žalovaného nepodporuje ani Informace OAMP: Turecko: Bezpečnostní a politická situace v zemi ze dne 6. 8. 2024 (tj. jediná podkladová informace užitá v řešené věci – sic!), která podává toliko obecný přehled o bezpečnostní a politické situaci v Turecku, včetně základních údajů o politickém a státoprávním uspořádání. Ani okrajově však nezahrnuje problematiku fungování turecké policie a jako taková zjevně postrádá bezprostřední vazbu na příběh žalobce. Ani z této informace tedy nelze dovodit závěr, že pokud by žalobci jako osobě kurdské národnosti bylo v budoucnu vyhrožováno újmou na životě či zdraví, domohl by se u tureckých policejních složek účinné ochrany (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008-70).

21. Přitom je krajskému soudu dobře známo z jeho rozhodovací činnosti, že zcela standardně jsou v rámci činnosti žalovaného na poli vyhledávání a zpracování informací o zemích původu (COI) vytvářeny zprávy, které se týkají činnosti bezpečnostních složek státního aparátu a orgánů ochrany práv. Argumentace žalobce byla dostatečně konkrétní na to, aby žalovaný na základě tvrzeného azylového příběhu shromáždil do spisu takové zprávy, které se konkrétně vztahují k otázce vnitřní ochrany proti výhrůžkám či násilí s rodinným a náboženským podtextem (rozvod jako difamační faktor a důvod k rodinné mstě, příslušnost žalobce ke kurdskému etniku). Tento nedostatek přímých skutkových zjištění v daném kontextu nelze bez dalšího nahradit poznatky plynoucími z judikatury či obecně známými skutečnostmi.

22. Za těchto okolností zároveň zdejší soud zhodnotil rozhodnutí žalovaného v části pojednávající o možnostech žalobce domoci se ochrany ve vlasti též jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Tuto formu nepřezkoumatelnosti totiž judikatura tradičně vnímá jako založenou na nedostatku důvodů skutkových. Jde především o případy, kdy správní orgán opře svůj závěr o skutečnosti ve správním řízení vůbec nezjišťované nebo zjištěné zjevně nedostatečně (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75). Taková situace nastala i v nynější věci, kdy žalovaný část svých závěrů relevantních pro (ne)udělení mezinárodní ochrany učinil bez toho, aniž by je podložil informacemi o zemi původu či jinými důkazními prostředky.

23. Krajský soud tedy uzavírá, že žalovaný v projednávané věci neunesl své důkazní břemeno stran dostatečného prokázání situace v zemi původu a jeho závěry o existenci efektivní policejní ochrany v Turecku postrádají oporu v podkladech pro rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř.s.].

VI. Závěr a náklady řízení

24. Jelikož zdejší soud posoudil námitku žalobce jako důvodnou, napadené rozhodnutí postupem podle § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení (výrok I).

25. V dalším řízení bude úkolem žalovaného doplnit spisový materiál o dostatečně relevantní a aktuální informace o zemi původu, z nichž bude patrné, zda a za jakých konkrétních podmínek se může žalobce v případě potíží se soukromými osobami domoci ochrany u turecké policie či jiných bezpečnostních složek. Zjištění vyplývající z těchto podkladů je žalovaný povinen přezkoumatelně promítnout do odůvodnění svého rozhodnutí. Tímto právním názorem je žalovaný vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

26. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v posuzované věci úspěšný, a proto mu svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Z obsahu soudního spisu je zjevné, že mu vznikly náklady jen v souvislosti se zastoupením advokátkou. Krajský soud má za prokázané, že zástupkyně žalobce (Mgr. Martina Sklenská) učinila v řízení prokazatelně celkem dva úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, a to (i) převzetí a přípravu zastoupení a (ii) sepis žaloby, v sazbě 4 620 Kč za každý jednotlivý úkon (celkem 9 240 Kč). Současně jí náleží též náhrada hotových výdajů v paušální částce 450 Kč za každý úkon (celkem 900 Kč). Jelikož zástupkyně žalobce dle veřejně dostupných zdrojů v současné době již není plátkyní DPH, nenavyšoval zdejší soud odměnu za zastupování žalobce o částku připadající na tuto daň. Celkově je tudíž žalovaný povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 10 140 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku (výrok II).

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení přímo u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to však neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 29. července 2026 JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r. samosoudce