34 A 1/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: Ing. J. F. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2025, č. j. JMK 151784/2025, sp. zn. S- JMK 142400/2025/OD/Kš, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví („napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kuřim ze dne 31. 7. 2025, č. j. MK/64806/25/KÚ. Tímto rozhodnutím byl žalobce jako provozovatel blíže označeného vozidla uznán vinným přestupkem podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu (dále jen „zákon o silničním provozu“).

2. Přestupek měl spočívat v tom, že žalobce nezajistil dodržení pravidel silničního provozu při užití vozidla dne 12. 9. 2024 ve 14:14 hodin v J., na silnici III. třídy č. 3846. Nezjištěný řidič tam při nejvyšší dovolené rychlosti 50 km/h jel po zohlednění odchylky měřidla nejméně rychlostí 58 km/h. Žalobci byla uložena pokuta 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 2 500 Kč.

3. Žalovaný uzavřel, že byly splněny podmínky odpovědnosti provozovatele vozidla. Přestupek byl zjištěn automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy, nedošlo při něm k dopravní nehodě a správní orgán prvního stupně před zahájením řízení se žalobcem učinil nezbytné kroky ke zjištění řidiče. Žalovaný dále neshledal nezákonnost prvostupňového rozhodnutí ani předcházejícího řízení. K výměře trestu žalovaný uvedl, že pokuta byla uložena při dolní hranici zákonné sazby 2 000 až 5 000 Kč, neshledal přitěžující okolnosti a neshledal ani důvod pro mimořádné snížení výměry pokuty podle § 44 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

II. Žaloba, vyjádření žalovaného, replika žalobce

4. Žalobce navrhl zrušit napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí. Namítá především, že řízení s označeným řidičem H. F. bylo zahájeno, avšak nikdy nebylo zastaveno. Podmínky pro vedení řízení o přestupku provozovatele proto podle žalobce nebyly splněny. Za nepřezkoumatelné považuje rovněž usnesení o odložení věci.

5. Žalobce dále tvrdí, že oznámení o zahájení řízení s provozovatelem i prvostupňové rozhodnutí nevydala oprávněná úřední osoba. Záznam o určení úředních osob má být podle žalobce antedatovaný a má se týkat jen řízení s panem F.

6. Žalobce namítá, že nebyl vyrozuměn o termínu dokazování dne 30. 7. 2025. Bylo mu proto údajně znemožněno účastnit se provádění důkazů a navrhnout důkazy k existenci a dostupnosti pana F.. K tomu předložil úřední záznam Policie České republiky č. j. KRPB- 27332-2/ČJ-2017-060214 ze dne 4. 2. 2017 a usnesení Magistrátu města Brna č. j. ODSČ- 15060/16-60 ze dne 2. 1. 2019.

7. Konečně žalobce namítá nedostatečné odůvodnění výměry pokuty. Správní orgán podle něj neuvedl, které okolnosti vyhodnotil jako polehčující a které jako přitěžující.

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvádí, že řízení s panem F. zahájeno nebylo; šlo pouze o prověřování před zahájením řízení. Správní orgán učinil nezbytné kroky k jeho zjištění, avšak označený řidič byl nekontaktní; podle žalovaného zjištěné okolnosti současně prokazují, že sdělená osoba H. F. splňuje prvky obstrukční taktiky žalobce. Podle žalovaného byl žalobce dostatečně vyrozuměn o možnosti nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům.

9. Žalovaný dále argumentuje, že žalobce podal jen blanketní odvolání, a nynější výhrady mohl uplatnit ve správním řízení. Pokutu považuje za přiměřenou, neboť byla uložena na spodní hranici zákonné sazby a nebyly shledány přitěžující okolnosti.

10. Žalobce v replice uvádí, že se v přestupkovém řízení neuplatní koncentrace řízení. Setrvává na názoru, že řízení s označeným řidičem bylo zahájeno a že záznam o určení oprávněných úředních osob je neplatný. Namítá také, že možnost nahlédnout do spisu nenahrazuje vyrozumění o termínu dokazování. Zpochybňuje tvrzení o obstrukčním jednání a poukazuje na formální nesoulad v označení soudního spisu ve vyjádření žalovaného.

III. Z obsahu správního spisu

11. Správní orgán prvního stupně po zjištění překročení nejvyšší dovolené rychlosti zaslal žalobci jako provozovateli vozidla výzvu k uhrazení určené částky. Žalobce částku neuhradil a označil jako řidiče H. F., nar. X, s adresou X, a kontaktní adresou X 12. Správní orgán zaslal označenému řidiči písemnosti na adresu v X i na kontaktní adresu v České republice. Zásilky se vrátily. Správní orgán dále zjistil od jiných správních orgánů, že pan F. byl v obdobných řízeních nekontaktní, a prostřednictvím Policie České republiky ověřil, že na berlínské adrese nikdy neměl hlášen pobyt.

13. Věc přestupku řidiče, jehož znaky vykazovalo porušení § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, byla usnesením ze dne 25. 2. 2025 podle § 76 odst. 1 písm. l) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, odložena. Správní orgán přitom řízení proti označenému řidiči nezahájil.

14. Oznámením doručeným žalobci dne 23. 6. 2025 bylo zahájeno řízení o přestupku provozovatele vozidla. Žalobce byl v tomto oznámení mj. uvědomen o tom, že podle § 80 odst. 2 zákona o odpovědnosti za přestupky správní orgán nenařizuje konání ústního jednání. Žalobce měl možnost se k podkladům pro vydání rozhodnutí, jež mu byly zaslány přílohou oznámení, vyjádřit ve lhůtě 10 kalendářních dnů od převzetí oznámení.

15. Ze záznamu o určení oprávněných úředních osob vyplývá, že ve věci vedené pod sp. zn. S- MK/64587/24/KÚ, v níž jsou označeni účastník řízení H. F. a žalobce jako provozovatel, byli oprávněnými úředními osobami Mgr. J. V., s účinností od 1. 2. 2024, a Bc. M. F., Ing. J. K., Ph.D., a Bc. M. K., s účinností od 26. 9. 2022.

16. Z protokolu ze dne 30. 7. 2025 se podává, že správní orgán provedl dokazování mimo ústní jednání přečtením listinných důkazů a zobrazením fotografické dokumentace.

17. Žalobce k žalobě předložil úřední záznam Policie České republiky ze dne 4. 2. 2017, podle něhož policisté při opakovaném pokusu o doručení písemnosti panu F. na adrese v Brně zjistili, že jeho jméno bylo uvedeno na zvonku i u bytu; soused sdělil, že se s ním nestýká, avšak ví, že pan F. v bytě chová psa a občas jej venčí. Dále předložil usnesení Magistrátu města Brna ze dne 2. 1. 2019, kterým bylo zastaveno jiné řízení o přestupku vedené proti panu F. z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Z tohoto usnesení vyplývá, že v jiné věci bylo vůči panu F. zahájeno řízení doručením příkazu.

18. Ve spise je dále založeno písemné prohlášení, podle něhož se H. F. přiznává k řízení vozidla v době nyní projednávaného skutku. Toto sdělení však nebylo opatřeno ověřeným podpisem, přičemž toto sdělení současně obsahuje zplnomocnění tohoto údajného řidiče k zastupování MVDr. J. T. Na druhé straně je pak zplnomocnění žalobce ve vztahu ke stejné osobě. Na obou stranách listiny jsou podpisy, které se jeví jako obdobné podpisu žalobce.

IV. Posouzení věci krajským soudem

19. Při splnění podmínek řízení soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud rozhodoval bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.)

20. Žaloba není důvodná.

21. Předně nelze přisvědčit žalovanému potud, pokud z blanketního odvolání dovozuje, že soud nemá žalobní námitky přezkoumat. V přestupkovém řízení se vůči obviněnému striktně neuplatní koncentrace ve smyslu § 82 odst. 4 správního řádu. Při blanketním odvolání odvolací orgán přezkoumává zákonnost rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo, zatímco věcnou správnost zásadně jen v rozsahu uplatněných námitek. Procesní pasivita žalobce sama o sobě soudní přezkum nevylučuje, je však významná při posouzení, zda správní orgán měl povinnost reagovat na určité skutkové tvrzení nebo důkazní návrh (k tomu srov. rozsudek NSS ze dne 23. 4. 2015, č. j. 2 As 215/2014-43, podle něhož se v přestupkovém řízení striktní koncentrace neuplatní, a rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2020, č. j. 9 As 413/2018-43, který vymezuje rozsah odvolacího přezkumu při blanketním odvolání).

22. Odpovědnost provozovatele podle § 125f zákona o silničním provozu je subsidiární k odpovědnosti řidiče. Správní orgán ji může projednat jen při splnění podmínek § 125f odst. 2 a 5 tohoto zákona. V projednávané věci byly podmínky podle odstavce 2 splněny: porušení pravidel bylo zjištěno automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy, vykazovalo znaky přestupku a nebyla způsobena dopravní nehoda.

23. Správní řízení o přestupku se zahajuje doručením oznámení o zahájení řízení podezřelému, případně ústním vyhlášením takového oznámení. Prověřování podnětu, opatřování vysvětlení, výzvy k podání vysvětlení a pokusy o doručení samy o sobě zahájení řízení nepředstavují.

24. Záznam o určení oprávněných úředních osob, v němž byl pan F. označen jako účastník řízení, nepředstavuje oznámení o zahájení řízení a nemůže je nahradit. Totéž platí pro výzvu k podání vysvětlení. Ze správního spisu nevyplývá, že by panu F. bylo doručeno oznámení o zahájení řízení nebo že by mu bylo jeho zahájení ústně vyhlášeno. Námitka, že správní orgán musel řízení s panem F. zastavit podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona o odpovědnosti za přestupky, proto není důvodná.

25. Správní orgán se nepokojil s pouhým sdělením žalobce. Pokusil se kontaktovat označeného řidiče na obou poskytnutých adresách, zjišťoval informace u jiných správních orgánů a prostřednictvím Policie České republiky ověřoval pobytové údaje. Jestliže se označenou osobu nepodaří kontaktovat a nejsou k dispozici další ověřitelné indicie vedoucí k jejímu zjištění a usvědčení, nelze po správním orgánu požadovat další rozsáhlé a zjevně bezúčelné kroky (srov. rozsudky NSS ze dne 17. 2. 2016, č. j. 1 As 237/2015-31, a ze dne 4. 10. 2017, č. j. 8 As 146/2016-29).

26. Soud přihlédl i k podkladům, jež žalobce připojil k žalobě. Úřední záznam Policie České republiky a usnesení Magistrátu města Brna dokládají toliko, že osoba téhož jména mohla v letech 2017 a 2019 existovat a být účastníkem jiného správního řízení. Nevyvracejí však skutkové závěry správních orgánů pro nyní projednávanou věc. Jsou totiž časově vzdálené více než pět let od skutku a nevypovídají o tom, že pan F. byl v roce 2024 dostupný na žalobcem označených adresách ani že řídil předmětné vozidlo dne 12. 9. 2024.

27. Ani písemné prohlášení pana F. samo o sobě nepředstavovalo dostatečný podklad pro zahájení řízení proti konkrétní osobě. Nebylo opatřeno úředně ověřeným podpisem, jeho autor byl na obou sdělených adresách nedostupný a správnímu orgánu se jej nepodařilo ztotožnit ani ověřit autenticitu projevu. Významná je i okolnost, že listina zahrnovala vzájemná zmocnění žalobce a údajného řidiče téže osobě a podpisy na ní se jevily jako obdobné podpisu žalobce. Za této důkazní situace správní orgán nebyl povinen zahájit řízení proti panu F. jen na základě formálního doznání (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 5. 2020, č. j. 7 As 436/2018-38).

28. Usnesení o odložení věci ze dne 25. 2. 2025 vycházelo z § 76 odst. 1 písm. l) zákona o odpovědnosti za přestupky, tedy z nezjištění skutečností odůvodňujících zahájení řízení proti určité osobě. Tím byl splněn předpoklad § 125f odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu. Usnesení se podle § 76 odst. 3 zákona o odpovědnosti za přestupky pouze poznamenává do spisu. Žalobcem vytýkaná absence bližšího vymezení skutku ve výroku tohoto usnesení proto nemá za následek nezákonnost navazujícího řízení, byl-li skutek dostatečně identifikovatelný z obsahu spisu.

29. Ani námitka nedostatku oprávnění úředních osob není důvodná. Záznam ve spise výslovně určuje oprávněné úřední osoby pro věc vedenou pod sp. zn. S-MK/64587/24/KÚ a vedle pana F. označuje i žalobce jako provozovatele. Jeho obsah tedy neodpovídá žalobcovu tvrzení, že by se týkal úplně jiné věci.

30. Účelem záznamu podle § 15 odst. 4 správního řádu je zejména umožnit účastníkovi uplatnit konkrétní námitku podjatosti. Žalobce však netvrdil žádný konkrétní poměr kterékoliv z určených úředních osob k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům. Tvrzená nesprávnost či antedatování záznamu proto bez dalšího nemohla ovlivnit zákonnost rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2021, č. j. 7 As 47/2021-38).

31. Žalobce neuspěl ani s námitkou týkající se dokazování. Z protokolu o provedeném dokazování plyne, že správní orgán provedl listinné důkazy jejich přečtením a zobrazil fotografickou dokumentaci. U listin založených ve spise by bylo bezúčelné vyrozumívat účastníka o konkrétním dni a hodině, kdy bude jejich obsah přečten. Účastník má právo se s jejich obsahem seznámit nahlédnutím do spisu a vyjádřit se k nim před vydáním rozhodnutí (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 12. 2022, č. j. 10 As 264/2020-50). Žalobce netvrdí, že by mu nahlédnutí do spisu nebo vyjádření k podkladům bylo odepřeno. Ani neuvedl konkrétní důkazní návrh, který by při účasti na úkonu dne 30. 7. 2025 vznesl a který by mohl ovlivnit zákonnost rozhodnutí.

32. Důvodná není ani námitka směřující proti výměře pokuty. Prvostupňový správní orgán vyšel z dolní hranice zákonné sazby 2 000 až 5 000 Kč. Žalovaný přezkoumal uložený trest a neshledal žádné přitěžující okolnosti ani důvod pro mimořádné snížení výměry pokuty podle § 44 zákona o odpovědnosti za přestupky. Z odůvodnění rozhodnutí, posuzovaného v jeho celku, plyne, že správní orgán vycházel z povahy projednávaného jednání, jehož znaky spočívaly v překročení nejvyšší dovolené rychlosti o 8 km/h po zohlednění odchylky měřidla, aniž nastala dopravní nehoda.

33. Soud souhlasí, že odůvodnění výměry trestu je stručné. V okolnostech projednávané věci však dosahuje ještě potřebné míry individualizace: pokuta byla uložena na samé dolní hranici sazby a žalobce v řízení neuvedl žádnou konkrétní osobní, majetkovou nebo jinou okolnost, která by vyžadovala úvahu o nižší sankci či mimořádném snížení pokuty. Správní orgány nejsou povinny vytvářet abstraktní výčet hypotetických polehčujících okolností.

34. Formální nesoulad v označení soudního spisu ve vyjádření žalovaného nemá vliv na posouzení věci. Z jeho obsahu a z označení napadeného rozhodnutí je zřejmé, které správní věci se vyjádření týká.

V. Závěr a náklady řízení

35. Soud dospěl k závěru, že žalobní námitky nejsou důvodné. Neshledal ani jiné vady, k nimž by musel případně přihlédnout z úřední povinnosti, a proto žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení mu tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 4. srpna 2026 Lenka Bahýľová v. r. samosoudkyně