34 A 14/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: R. S. st. příslušnost U. t. č. pobytem X zast. advokátkou Mgr. Věrou Vlčkovou sídlem Masarykova 398/2, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 3. 2026, č. j. OAM-77686-15/ZM-2025, MV- 189670/OAM-2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla zamítnuta jeho žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty a současně nebyla prodloužena její platnost podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „napadené rozhodnutí“).

2. Ze správního spisu plyne, že žalobce dne 20. 11. 2025 podal žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty, která mu byla vydána s platností do 23. 1. 2026. Žalovaný si v řízení vyžádal výpis z evidence Rejstříku trestů a zjistil, že žalobce byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 10. 2023, sp. zn. 4 T 179/2023, pravomocně odsouzen za přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let a k trestu propadnutí věci. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 10. 2023.

3. Žalovaný dále zjistil skutkové okolnosti trestné činnosti z trestního příkazu, podle něhož žalobce jako řidič opakovaně předložil hlídce Policie České republiky padělaný ukrajinský řidičský průkaz, který si opatřil za úplatu přes internet a který jej měl opravňovat i k řízení skupin, pro něž nevykonal příslušné zkoušky. Ke dni 17. 3. 2026 záznam o odsouzení stále figuroval ve výpisu z evidence Rejstříku trestů.

4. Žalovaný dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro neprodloužení zaměstnanecké karty, neboť žalobce byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu a odsouzení dosud nebylo zahlazeno. Současně se stručně zabýval i dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce a uzavřel, že takové dopady nejsou nepřiměřené.

II. Obsah žaloby

5. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné. Podle jeho názoru žalovaný založil své závěry pouze na formální existenci odsouzení, aniž by individuálně posoudil materiální význam trestní věci, časový odstup od spáchání činu a jeho chování po odsouzení.

6. Žalobce zdůrazňuje, že byl odsouzen pouze podmíněně, zkušební doba již v říjnu 2025 uplynula, po jejím uplynutí vedl řádný život, nedopustil se dalšího protiprávního jednání a požádal soud o vydání usnesení o osvědčení. Po obdržení tohoto usnesení hodlá žádat o zahlazení odsouzení. Má proto za to, že žalovaný měl přihlédnout k tomu, že v době rozhodování již nepředstavoval reálné riziko pro veřejný pořádek.

7. Dále tvrdí, že žalovaný nedostatečně posoudil dopady rozhodnutí do jeho soukromého života. Poukazuje na to, že v České republice dlouhodobě pracuje, je pracovně a sociálně integrován, vykonává nedostatkovou profesi zedníka a ztráta pobytového oprávnění pro něj znamená zásah do pracovních, sociálních a ekonomických vazeb. Podle žalobce ochrana podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dopadá nejen na rodinný, ale i na soukromý život.

8. Žalobce má rovněž za to, že rozhodnutí neobsahuje skutečné odůvodnění, proč by měl představovat riziko pro veřejný pořádek, proč nepostačuje mírnější řešení a proč žalovaný nepřihlédl k individuálním okolnostem případu. Navrhuje proto zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že skutkový stav nebyl mezi účastníky sporný. Žalobce byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku, jeho odsouzení ke dni vydání rozhodnutí ani ke dni vyjádření žalovaného zahlazeno nebylo a záznam nadále figuroval ve výpisu z evidence Rejstříku trestů.

10. Žalovaný má za to, že pro aplikaci § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je rozhodná samotná existence pravomocného a nezahlazeného odsouzení za úmyslný trestný čin. Zákon zde správnímu orgánu neposkytuje prostor pro správní uvážení; okolnosti spáchání trestného činu či následné chování žadatele nemohou na splnění zákonného důvodu nic změnit.

11. K námitce nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života žalovaný uvedl, že zákon o pobytu cizinců mu v tomto typu řízení neukládá povinnost přiměřenost posuzovat, přesto se jí s ohledem na čl. 8 Úmluvy zabýval. Žalobce ve správním řízení neuvedl žádná konkrétní tvrzení, z nichž by bylo možno dovodit výjimečně intenzivní zásah do jeho soukromého nebo rodinného života. Podle žalovaného žalobce nemá na území rodinné příslušníky, pobývá zde od roku 2022, bydlí v podnájmu a pracuje jako zedník, tedy ve činnosti, kterou může vykonávat i jinde.

12. Žalovaný dodal, že skutečnost, že je žalobce státním příslušníkem U., sama o sobě nezakládá nepřiměřenost rozhodnutí; jeho pobytovou situaci lze případně řešit jinými pobytovými instituty.

IV. Posouzení věci krajským soudem

13. Při splnění podmínek řízení krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, ověřil přitom, zda rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době napadeného rozhodnutí [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“]. Soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro to byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s.ř.s.).

14. Žaloba není důvodná.

15. Podle § 44a odst. 11 zákona o pobytu cizinců ministerstvo platnost zaměstnanecké karty neprodlouží mimo jiné tehdy, je-li důvod pro zahájení řízení o zrušení platnosti zaměstnanecké karty podle § 46e.

16. Podle § 46e odst. 1 téhož zákona ministerstvo zruší platnost zaměstnanecké karty z důvodů uvedených v § 37.

17. Podle § 37 odst. 1 písm. a) ministerstvo zruší platnost víza k pobytu nad 90 dnů, jestliže cizinec byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu.

18. Podle § 174 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců se za trestně zachovalého pro účely tohoto zákona považuje cizinec, který nemá ve výpisu z evidence Rejstříku trestů záznam, že byl pravomocně odsouzen za spáchání trestného činu.

19. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobce byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 10. 2023 za přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku. Nejde ani o spor, že se jedná o úmyslný trestný čin a že ke dni vydání napadeného rozhodnutí nebylo odsouzení zahlazeno. Tyto skutečnosti přímo plynou ze správního spisu a žalobce je ani nepopírá.

20. Za této situace byl zákonný důvod pro neprodloužení zaměstnanecké karty naplněn. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu vychází z toho, že v případě pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin zákonodárce stanovil přísnější režim, při němž správní orgán nemá prostor pro správní uvážení. K tomu srov. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2008, č. j. 7 As 21/2008-101, podle něhož ustanovení § 35 odst. 3 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců neposkytují správnímu orgánu možnost správního uvážení, a dále rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015-47, v němž NSS výslovně uzavřel, že při naplnění důvodu podle § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců se neuplatní test přiměřenosti podle § 37 odst. 2 písm. b) ani podle obdobné úpravy navazujících ustanovení.

21. Žalobní argumentace, podle níž měl žalovaný zkoumat materiální význam odsouzení, míru aktuální nebezpečnosti žalobce či „mírnější řešení“, proto nemůže obstát. Pro aplikaci § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců je určující objektivní skutečnost pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin, nikoli další úvahy o vhodnosti či tvrdosti zákonného následku. Skutečnost, že žalobci uplynula zkušební doba podmíněného odsouzení a že požádal o vydání usnesení o osvědčení, na tomto závěru nic nemění. Rozhodující je stav v době vydání napadeného rozhodnutí; tehdy žalobcovo odsouzení stále figurovalo ve výpisu z evidence Rejstříku trestů a nebylo zahlazeno.

22. Soud proto nepřisvědčil ani námitce, že žalovaný měl vycházet z předpokladu budoucího zahlazení odsouzení. Možný budoucí vývoj v trestní věci nemohl založit nezákonnost rozhodnutí vydaného v době, kdy odsouzení trvalo. Pokud by v budoucnu došlo k vydání usnesení o osvědčení a následnému zahlazení odsouzení, může tato skutečnost mít význam pro další pobytovou situaci žalobce; nemůže však zpětně zpochybnit zákonnost napadeného rozhodnutí.

23. Důvodná není ani námitka nepřezkoumatelnosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakých skutkových zjištění žalovaný vycházel, jaká ustanovení zákona aplikoval a proč dospěl k závěru, že je dán důvod pro neprodloužení zaměstnanecké karty. Žalovaný popsal obsah výpisu z evidence Rejstříku trestů, opatřil si trestní příkaz, zhodnotil, že jde o úmyslný trestný čin, a vysvětlil, proč na věc dopadá § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Skutečnost, že žalobce s těmito závěry nesouhlasí, sama o sobě nepřezkoumatelnost nezakládá.

24. Pokud jde o námitku zásahu do soukromého života žalobce, soud předně připomíná, že podle § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců správní orgán posuzuje přiměřenost dopadů rozhodnutí pouze v případech, kdy to zákon výslovně stanoví. U neprodloužení zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců taková výslovná zákonná povinnost dána není. To vyplývá i z rozsudku NSS ze dne 31. 3. 2022, č. j. 10 Azs 183/2020-33.

25. Tím jistě není vyloučeno, aby správní orgán zohlednil přímou aplikovatelnost čl. 8 Úmluvy, jestliže účastník řízení tvrdí konkrétní okolnosti svědčící o mimořádně intenzivním zásahu do soukromého nebo rodinného života. Ani v tomto směru však žaloba není důvodná. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v naposled odkazovaném rozsudku, povinnost přihlédnout k čl. 8 Úmluvy nevzniká automaticky, nýbrž na základě konkrétně tvrzených okolností; břemeno tvrzení v tomto směru tíží žadatele (shodně viz rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2022, č. j. 9 Azs 176/2022-30).

26. Žalobce však ve správním řízení žádné konkrétní skutečnosti, jež by svědčily o mimořádně intenzivním zásahu do jeho soukromého či rodinného života, neuvedl. Ze spisu plyne, že byl řádně vyrozuměn o možnosti seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim; dne 23. 2. 2026 se s podklady seznámil a prohlásil, že se vyjádří do 14 dnů, avšak žádné vyjádření následně nepodal. Žalovaný tak vycházel pouze z údajů, které měl k dispozici, a z nichž vyplynulo, že žalobce je svobodný, nemá na území rodinné příslušníky, pobývá zde od roku 2022 a pracuje jako zedník.

27. Za této skutkové situace nelze žalovanému vytýkat, že neprovedl širší test proporcionality. Přesto soud dodává, že žalovaný se přiměřenosti zásahu v napadeném rozhodnutí nad rámec zákonné povinnosti zabýval a jeho úvahy nelze označit za iracionální či nedostatečné. Žalovaný přihlédl k tomu, že žalobce nemá v České republice rodinné zázemí, pobývá zde relativně krátce, je v produktivním věku a není zjevně zdravotně omezen. Tyto úvahy odpovídají shora odkazovaným judikatorním východiskům.

28. Ani argument žalobce, že vykonává nedostatkovou profesi a jeho setrvání na území je v souladu s veřejným zájmem na stabilitě pracovního trhu, nemůže vést k jinému závěru. V řízení podle § 44a odst. 11 ve spojení s § 46e odst. 1 a § 37 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců zákon takové vyvažování nepředpokládá. Veřejný zájem na tom, aby na území nepobývali cizinci pravomocně odsouzení za úmyslné trestné činy, má v tomto typu věcí zásadní význam; srov. již citovaný rozsudek NSS č. j. 7 As 21/2008-101.

29. K poukazu na situaci na U. soud uvádí, že ani tato okolnost nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. NSS v rozsudku č. j. 9 Azs 176/2022-30 výslovně uvedl, že samotná skutečnost probíhajícího válečného konfliktu na U. není bez dalšího důvodem, který by způsoboval nepřiměřenost rozhodnutí o neprodloužení zaměstnanecké karty. Ochrana před případnými překážkami návratu do země původu se navíc řeší jinými právními prostředky; rozhodnutí o neprodloužení zaměstnanecké karty samo o sobě nepředstavuje rozhodnutí o správním vyhoštění.

30. Soud konečně neshledal důvodnou ani námitku, že žalovaný měl podrobněji hodnotit, zda žalobce představuje „skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti“. Takový test se uplatňuje v jiných typech pobytových věcí, zejména tam, kde zákon staví na neurčitém pojmu veřejného pořádku nebo veřejné bezpečnosti. Nyní posuzovaná věc však stojí na zvláštním, objektivně formulovaném důvodu pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin, u něhož zákon spojuje s naplněním skutkové podstaty konkrétní následek.

31. Soud proto shrnuje, že žalovaný zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, opatřil si relevantní podklady, správně aplikoval rozhodná ustanovení zákona o pobytu cizinců a své závěry dostatečně odůvodnil. Žádný z uplatněných žalobních bodů není důvodný.

V. Závěr a náhrada nákladů řízení

32. Z uvedených důvodů soud žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno dne 30. 6. 2026 Lenka Bahýľová v. r. samosoudkyně