34 A 3/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: V. M. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje sídlem třída Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2025, č. j. KUZL 111761, sp. zn. KUSP 92757/2025/DOP/Mi, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a předcházející průběh řízení

1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného („napadené rozhpdnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Kroměříž ve věci pěti přestupků provozovatele vozidla.

2. Městský úřad Kroměříž rozhodnutím ze dne 30. 7. 2025, č. j. MeUKM/102428/2024, sp. zn. MeUKM/102428/2024 („prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobkyni vinnou z pěti přestupků provozovatele vozidla podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“). Shledal, že nezjištěný řidič vozidla registrační značky X ve dnech 3., 6., 7., 12. a 27. 6. 2024 v různých časech na ulici S. v H. před domem č. p. X zastavil nebo stál v protisměru na obousměrné komunikaci, a porušil tak § 25 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona. Žalobkyni uložil pokutu 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady přestupkového řízení paušální částkou 2 500 Kč.

3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 11. 12. 2025, č. j. KUZL 111761/2025, odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Ztotožnil se se závěrem, že fotodokumentace spolehlivě zachycuje vozidlo žalobkyně při levém okraji obousměrné komunikace v protisměru, že byly splněny podmínky odpovědnosti provozovatelky podle § 125f zákona o silničním provozu a že postup prvostupňového správního orgánu po odporu proti příkazu byl zákonný.

4. Z prvostupňového rozhodnutí plyne, že oznámení přestupků podal soukromý oznamovatel elektronicky a každé z nich doplnil fotodokumentací. Po doručení pěti výzev k úhradě určené částky se žalobkyně dne 29. 10. 2024 dostavila ke správnímu orgánu; s fotografiemi nesouhlasila, označila je za fotomontáž a žádala doložit jejich věrohodnost. Konkrétního řidiče však nesdělila. Určené částky neuhradila. Správní orgán proto věci přestupků řidiče dne 9. 1. 2025 odložil a následně vedl společné řízení o přestupcích provozovatelky vozidla.

II. Žaloba, vyjádření žalovaného, replika žalobkyně

5. Žalobkyně namítla, že skutkový stav nebyl zjištěn bez důvodných pochybností. Rozhodnutí je podle ní založeno na fotografiích pořízených neznámou soukromou osobou, aniž správní orgány ověřily jejich autenticitu, původ, technickou integritu a zákonnost pořízení. Nebyl vyslechnut jejich pořizovatel, provedeno technické ověření ani místní šetření. Žalobkyně dále pokládá za možné, že fotografie vznikly za jízdy jiného vozidla, při systematickém sledování nebo prostřednictvím kamerového systému. Správní orgány se podle ní nezabývaly možným neoprávněným monitorováním její osoby nebo vozidla. Zpochybnila i úvahu prvostupňového správního orgánu o možném dojíždění vlakem do zaměstnání a tvrzení týkající se parkování na trávníku.

6. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Fotografie podle něj zřetelně zachycují vozidlo žalobkyně stojící při levém okraji obousměrné komunikace. Výtka neověřené autenticity, požadavek na výslech oznamovatele a místní šetření podle žalovaného nebyly uplatněny v odvolání; a i kdyby byly, navržené úkony by byly nadbytečné. Způsob pořízení fotografií nemá podle žalovaného oporu v jejich obsahu. Úvaha o účelu parkování je pro odpovědnost provozovatelky nerozhodná. Správní orgány žalobkyni nevytýkaly stání na trávníku.

7. V replice žalobkyně uvedla, že námitku proti věrohodnosti fotodokumentace nevznesla až v žalobě. Odkázala na úřední záznam Městského úřadu Kroměříž ze dne 29. 10. 2024, podle něhož nesouhlasila s fotodokumentací, považovala ji za fotomontáž a požadovala doložení její věrohodnosti. Poukázala též na své vyjádření ze dne 8. 4. 2025, v němž uvedla, že nemá důvěru v předložené důkazy a že fotografie pořídila a upravila soukromá osoba. Žalobkyně z toho dovozuje, že správní orgány měly provést dokazování k autenticitě fotografií, způsobu jejich pořízení, osobě pořizovatele a technické integritě záznamů.

III. Posouzení věci krajským soudem

8. Při splnění podmínek řízení soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud rozhodoval bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky; oba účastníci s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.)

9. Žaloba není důvodná.

10. Správní orgán je v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, povinen zjistit rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného (§ 3 a § 50 odst. 3 správního řádu). Podklady hodnotí ve vzájemné souvislosti a musí uvést úvahy, kterými se řídil při jejich hodnocení a při vypořádání námitek účastníka (§ 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 správního řádu).

11. Správní orgán není povinen provést každý účastníkem navržený důkaz, dospěje-li na základě řádné úvahy k závěru, že skutkový stav je dostatečně zjištěn. Neprovedení takového důkazu však musí konkrétně a přesvědčivě odůvodnit (srov. např. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2013, č. j. 2 As 118/2012-40). Rozumnou pochybnost o správnosti podkladu nevyvolává toliko abstraktní poukaz na hypoteticky možnou technickou vadu; je třeba uvést konkrétní okolnosti vztahující se právě k projednávané věci (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 6. 2015, č. j. 2 As 202/2014-50).

12. Soud předně přisvědčuje žalobkyni, že vyjádření žalovaného nepřesně uvádí, že námitka nevěrohodnosti fotografií zazněla poprvé až v žalobě; jakkoli je současně pravdou, že v odvolání tato námitková argumentace nezazněla. Z úředního záznamu ze dne 29. 10. 2024 plyne, že žalobkyně tehdy s fotodokumentací nesouhlasila, označila ji za fotomontáž a žádala doložit její věrohodnost. Ve vyjádření ze dne 8. 4. 2025 pak znovu vyslovila nedůvěru ve fotografie, tvrdila, že byly pořízeny a upraveny soukromou osobou, a uplatnila výhrady k jednotlivým snímkům. Tato nepřesnost ve vyjádření žalovaného ovšem sama o sobě nezakládá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Rozhodné je, zda správní orgány mohly přes tyto výhrady fotodokumentaci hodnotit jako dostatečný podklad pro závěr o skutku.

13. Fotografie a jiné záznamy pořízené soukromou osobou nejsou ze správního dokazování zásadně vyloučeny. Jejich použitelnost je nutno posoudit podle okolností konkrétní věci, zejména s ohledem na zásah do soukromí a na veřejný zájem na objasnění protiprávního jednání. Tento princip vyplývá např. z rozsudku NSS ze dne 2. 8. 2013, č. j. 4 As 28/2013- 24 (k použití důkazů pořízených soukromými osobami viz též rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2024, č. j. 44 A 16/2024-39). V dané věci byly zachyceny pouze vozidlo, jeho registrační značka a jeho postavení na veřejné komunikaci. Z podkladů nevyplynulo, že by samotné pořízení jednotlivých fotografií na veřejně přístupném místě představovalo takový zásah do soukromí žalobkyně, který by jejich použití jako důkazu vylučoval.

14. Podklady současně nesvědčí o tom, že by fotografie byly pořizovány orgánem veřejné moci nebo v jeho zastoupení. Nejsou proto namístě zvláštní požadavky, jež se uplatní na záznamy pořizované při výkonu veřejné moci. Samotná skutečnost, že oznamovatel byl soukromou osobou, tudíž nezbavuje fotografie důkazní hodnoty.

15. Správní spis obsahuje pět samostatných oznámení s fotografiemi téhož vozidla a s určením data, času a místa. Prvostupňový správní orgán jednotlivé snímky hodnotil, porovnal polohu vozidla s trvalými prvky místa a popsal, proč považuje za vyvrácené tvrzení, že snímky z 3., 6. a 7. 6. 2024 ukazují vozidlo ponechané bez pohybu na témže místě. Žalovaný pak konkrétně popsal postavení vozidla na snímcích z jednotlivých dnů a uzavřel, že z nich vyplývá stání vozidla při levém okraji obousměrné komunikace. Nejde tedy jen o nepodložené tvrzení oznamovatele, ale o tvrzení doprovázené obrazovými podklady, z nichž správní orgány vycházely. Fotodokumentace může sama o sobě spolehlivě prokázat rozhodné okolnosti zastavení nebo stání vozidla, pokud je z ní postavení vozidla a právně významné okolnosti místa zřetelné; v takovém případě není nutné bez dalšího provádět výslech oznamovatele či další dokazování.

16. Žalobkyně uvedla konkrétní výhrady, že tři snímky z počátku června jsou shodné, vozidlo bylo odstaveno pro technickou závadu a snímky z 12. a 27. 6. 2024 měly zachycovat jízdu či manévrování. Správní orgán tyto výhrady nepominul. Porovnáním trvalých prvků na snímcích vysvětlil, proč vozidlo nepovažuje za nepřetržitě ponechané na témže místě. Technickou závadu žalobkyně nikterak nedoložila; i kdyby byla prokázána, sama o sobě by neumožňovala zastavení nebo stání v protisměru v rozporu s § 25 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. K posledním dvěma případům správní orgán správně uvedl, že i zachycení řidiče při zastavování vozidla není rozhodné, neboť aplikované ustanovení upravuje obě jednání.

17. Nad rámec těchto výhrad zůstala námitka fotomontáže a technické manipulace v obecné rovině. Žalobkyně neuvedla žádnou konkrétní skutečnost, jež by nasvědčovala zásahu do samotných fotografií, jejich záměně či nesouladu jejich obsahu s údaji o místě a čase. Ani tvrzení, že fotografie mohly vzniknout z jedoucího vozidla nebo pomocí kamerového systému, jejich obsah nezpochybňuje. Způsob, jakým soukromá osoba na veřejné komunikaci fotografii pořídila, nemění bez dalších konkrétních okolností její vypovídací hodnotu o tom, co zobrazuje.

18. V takové situaci nelze ze zásady zjištění stavu věci bez důvodných pochybností dovodit povinnost správních orgánů provést znalecké zkoumání technické integrity každé fotografie či výslech oznamovatele. V souladu s uvedenou judikaturou by takové doplnění dokazování bylo potřebné až tehdy, pokud by žalobkyně uvedla konkrétní skutečnosti schopné založit rozumnou pochybnost o pravosti nebo obsahu snímků. Takové skutečnosti ze spisu ani z žaloby nevyplývají.

19. Soud proto neshledal vadu v tom, že správní orgány nevyslechly oznamovatele. Výslech svědka není automatickou podmínkou pro použití fotografií. Jeho potřeba závisí na tom, zda bez něj zůstávají neobjasněny skutkové okolnosti významné pro rozhodnutí. Pouhé oznámení či úřední záznam při zpochybnění skutku zpravidla nepostačí; je-li však skutkový závěr podpořen dalšími důkazy, nemusí výslech oznamovatele být nezbytný (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2015, č. j. 5 As 40/2015-38 a v něm dále odkazovanou judikaturu). V nynější věci správní orgány nevycházely z pouhých oznámení, nýbrž z oznámení doplněných fotografiemi zachycujícími vozidlo a jeho postavení.

20. Místní šetření by nemohlo dodatečně ověřit, zda vozidlo v konkrétních pěti dnech a časech stálo na komunikaci tak, jak je zachyceno na fotografiích. Žalobkyně ani neuvedla, jakou konkrétní spornou vlastnost místa by mělo místní šetření objasnit. Závěr o nadbytečnosti tohoto důkazu je proto přezkoumatelný a věcně správný.

21. Správní orgány správně posoudily stání v protisměru na obousměrné komunikaci jako porušení § 25 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Neoprávněné stání pro účely § 125f odst. 2 písm. a) musí být konkrétně skutkově i právně vymezeno a spolehlivě prokázáno; samotné obecné konstatování neoprávněného stání by neobstálo. V projednávané věci však správní orgány popsaly konkrétní povinnost, kterou měl řidič porušit, a vymezily jednotlivé skutky datem, časem, místem i způsobem jednání.

22. Napadené rozhodnutí dále obsahuje dostatečné závěry o splnění podmínek subsidiární odpovědnosti provozovatelky vozidla. Podle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu lze přestupek provozovatele projednat, jen pokud správní orgán učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku řidiče a věc odložil proto, že nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, případně řízení zastavil pro neprokázání skutku. Tento režim má subsidiární povahu; primárně odpovídá řidič a odpovědnost provozovatele nastupuje tehdy, nelze-li řidiče po nezbytných krocích zjistit (srov. např. rozsudky NSS ze dne 26. 11. 2014, č. j. 1 As 131/2014-45, či ze dne 31. 7. 2015, č. j. 4 As 101/2015-29).

23. Žalobkyně na výzvy nesdělila konkrétního řidiče, jehož by bylo možno ztotožnit a s nímž by bylo možné vést řízení. Správní orgán věci přestupků řidiče odložil. Za tohoto skutkového stavu nebylo nutné, aby správní orgány samy prováděly rozsáhlé pátrání po hypotetickém řidiči. Podmínky § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu byly splněny.

24. Námitka týkající se možného systematického sledování vozidla či osoby žalobkyně nemůže obstát. Správní orgány nevedly řízení o případném jednání oznamovatele, ale o přestupcích provozovatelky vozidla. Žalobkyně netvrdila žádné konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit nezákonnost pořízení předložených fotografií nebo jejich nepoužitelnost.

25. Úvaha správního orgánu prvního stupně o možném účelu parkování, jakkoli nebyla potřebná, nebyla podkladem pro závěr o vině. Na zákonnost napadeného rozhodnutí proto nemá vliv. Ani obecný popis jiných dopravních problémů v lokalitě, včetně stání na travnatých plochách, není tvrzením, že se takového jednání dopustila žalobkyně. Tyto žalobní výhrady jsou proto nedůvodné.

IV. Závěr a náklady řízení

26. Soud uzavírá, že správní orgány měly dostatečný skutkový podklad pro závěr, že nezjištěný řidič vozidla provozovaného žalobkyní v pěti vymezených případech porušil povinnost podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Podmínky odpovědnosti žalobkyně jako provozovatelky podle § 125f zákona o silničním provozu byly splněny. Napadené rozhodnutí je zákonné a přezkoumatelné. Soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení mu tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 5. srpna 2026 Lenka Bahýľová v. r. samosoudkyně