34 A 35/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: M. S. R. bytem X zast. advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2025, č. j. MV-141141-6/SO-2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 10. 2025, č. j. MV-141141-6/SO-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 140 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Hugo Körbla.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 29. 10. 2025, č. j. MV-141141-6/SO-2025 („napadené rozhodnutí“), zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 6. 8. 2025, č. j. OAM-1708-19/DP-2025, a rozhodnutí potvrdila („prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla zamítnuta žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu dle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců („zákon o pobytu cizinců“), neboť byly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že žalobce hodlá povolení k dlouhodobému pobytu zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti.

2. Žalovaná v napadeném rozhodnutí shrnula obsah pohovoru a průběh správního řízení. Shrnula závěry správního orgánu I. stupně a odvolací námitky. Námitky žalobce neshledala důvodnými. Souhlasila se závěrem, že žalobce nebyl schopen zodpovědět podstatnou část odborných otázek, které mu byly kladeny. To dle žalované i s ohledem na úroveň konverzace v anglickém jazyce, ve kterém má studium probíhat, vzbuzuje důvodné obavy, že účastník nemá o tyto oblasti zájem a že se jedná pouze o pokus získat dlouhodobé pobytové oprávnění na území České republiky, či států schengenského prostoru.

II. Žaloba

3. Žalobce namítá, že žalovaná založila neudělení povolení k dlouhodobému pobytu především na pohovoru, který však nehodnotila komplexně a nestranně. Smyslem pohovoru přitom není mechanicky vyhledávat rozpory, ale ověřit, zda má žadatel skutečný a vážný zájem o pobyt a zda hodlá plnit deklarovaný účel pobytu. Pohovor nesmí být hodnocen tendenčně, či tak, že budou vybírány pouze informace, které jsou rozporné. Správní orgán měl v souladu se zákonem pomoci odstranit případné nedostatky žádosti, případně poskytnout lhůtu k jejich odstranění.

4. Žalobce od počátku tvrdí, že jeho záměrem je studium na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně v magisterském studijním programu International Territorial Studies. Podle jeho názoru z napadeného rozhodnutí nevyplývá, proč by tento účel pobytu neměl plnit. Pokud správní orgán zpochybňuje budoucí plnění účelu pobytu, musí pro takový závěr existovat jasné a přesvědčivé důvody, které však žalovaná podle žalobce neuvedla. Žalobce má o studium stále zájem, a i pozdější nástup ke studiu je možný. Žalobce navrhl ověření možnosti pozdějšího nástupu ke studiu dotazem na vysokou školu.

5. Žalobce brojí proti průběhu, přepisu a překladu pohovoru. Přepis neodpovídá tomu, jak skutečně žalobce hovořil anglicky, na mnoha místech působí jeho odpovědi nepřirozeně a zkresleně, zejména vypouštěním sloves. Tím vzniká dojem slabší jazykové úrovně než jakou žalobce ve skutečnosti má. Žalobce přitom absolvoval bakalářské studium v anglickém jazyce a angličtinu běžně používá i v zaměstnání. Také předložil dokumenty dokládající dostatečnou znalost angličtiny, s nimiž se však žalovaná nevypořádala.

6. Žalobce nechal pro účely odvolání zhodnotit autentičnost přepisu pohovoru umělou inteligencí. Dle výsledku je nepravděpodobné, že by žalobce takto skutečně anglicky mluvil. Dle umělé inteligence původní věty pravděpodobně zněly jinak a mohly být srozumitelnější. Žalovaná se s odvolací námitkou žalobce dostatečně nevypořádala. Žalobce nesouhlasí s tím, že zadání umělé inteligenci bylo nevhodné.

7. Žalobce dále nesouhlasí s tím, jak byly při pohovoru hodnoceny jeho odpovědi na odborné otázky. Namítá, že není zřejmé, proč byly vybrány právě tyto otázky, jak souvisejí s posouzením skutečného účelu pobytu a jak mohou vypovídat o tom, zda hodlá pobyt zneužít. Žalobce neměl dostatek času na odpovědi, pohovor navíc nemá nahrazovat přijímací řízení, které již žalobce úspěšně absolvoval. Výsledek pohovoru je nutně ovlivněn tím, jak je pohovor veden. Posouzení odborné způsobilosti ke studiu má náležet především samotné vysoké škole.

8. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je nedostatečné, obecné a nekonkrétní. Pokud žalovaná označuje motivaci žalobce ke studiu za nevěrohodnou, neurčitou a neopodstatněnou, měla podle žalobce jasně vysvětlit, z čeho dovozuje, že žalobce chce pobyt využít k jinému účelu než ke studiu. Žalobce přitom svůj zájem o studium i důvody své volby vysvětloval jak při pohovoru, tak následně v odvolání. Žalovaná nevysvětlila, proč má za to, že žalobce hodlá plnit účel pobytu, nebo pobyt zneužít k jinému účelu než je studium.

9. Žalobce dále poukazuje i na své chování v průběhu řízení, které podle něj svědčí o skutečném zájmu věc řešit. Byl procesně aktivní, domáhal se nápravy nečinnosti a řízení jej stálo čas, energii i finanční prostředky.

10. Svou argumentaci žalobce opírá rovněž o unijní úpravu, podle níž musí pro neudělení pobytového oprávnění existovat důkazy nebo alespoň závažné a objektivní důvody nasvědčující tomu, že žadatel hodlá pobývat na území za jiným účelem, než uvádí. Žalobce odkázal na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (dále též jen „studijní směrnice“) a na její čl. 20 odst. 2 písm. f). K neudělení pobytového oprávnění musejí existovat buď přímo důkazy nebo alespoň závažné a objektivní důvody. Žalobce je přesvědčen, že takové důkazy či závažné a objektivní důvody žalovaná nemá a ani je neuvedla. Pročež žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2025, č. j. 41 A 34/2024-41, dále ze dne 3. 9. 2024, č. j. 31 A 35/2023-44, ze dne 16. 10. 2024, č. j. 41 A 24/2024-29, dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2024, č. j. 6 Azs 38/2024-28, a dále také na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-14/23 Perle a na stanovisko generálního advokáta de la Tour k této věci ze dne 16. 11. 2023 (zejména bod 60 a 63 stanoviska).

11. Skutečnost, že si žalobce vybral konkrétní stát, vysokou školu a studijní program, úspěšně prošel přijímacím řízením, doložil potřebné dokumenty a vynaložil nemalé finanční i osobní úsilí, podle něj potvrzuje, že jeho žádost je skutečná a vážná. Případné pochybnosti správních orgánů nedosahují takové intenzity, aby mohly odůvodnit neudělení pobytového oprávnění. Napadené rozhodnutí proto žalobce považuje za nedostatečně odůvodněné a nezákonné.

III. Vyjádření žalované

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla žalobu zamítnout. Některé námitky žalobce byly uplatněny již v odvolání. Žalovaná proto v tomto směru plně odkázala na napadené rozhodnutí.

13. Ve zbytku uvedla, že pokud důvodem pro neudělení pobytového oprávnění musí být buď důkazy, nebo závažné a objektivní důvody k domněnce o pobývání za jiným účelem, takovým požadavkům napadené rozhodnutí dostává. Žalovaná se podrobně zaobírala závažností zjištění a z toho plynoucí důvodné obavy prvostupňového orgánu ohledně rizika zneužití pobytového oprávnění k jinému účelu, než je uveden v žádosti žalobce. Tudíž dostála požadavkům kladeným na toto posouzení studijní směrnicí a rovněž požadavkům v žalobcem uvedených judikátech (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 9. 2024, č. j. 31 A 35/2023-44, bod 27).

14. Není pravda, že by z napadeného rozhodnutí nebylo jasné, proč by žalobce neměl plnit účel pobytu a jedná se o spekulativní a těžce ověřitelný závěr. Napadené rozhodnutí je naopak v tomto ohledu vyčerpávající. Žalovaná podrobně popsala všechny důvody, které vedly k závěru o důvodném podezření, že žalobce se ve skutečnosti o studium nezajímá. Pokud jde o namítané průtahy, ty nemají vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2003, č. j. 6 A 171/2002-41).

15. Žalobce sám deklaroval silné znalosti finanční analýzy a ekonomického systému a svůj zájem o regionální rozvoj domovské země. Nedokázal přitom vypočíst jednoduché matematické zadání a ani odpovědět na základní odborné otázky. Pochybnosti o zneužití účelu pobytu přitom nevyplývají pouze z pochybnosti o dostatečné úrovni anglického jazyka. Ani případná bezchybná znalost jazyka by nenapravila nezodpovězené či nesprávně zodpovězené dotazy v pohovoru.

16. Námitky stran vyhodnocení překladu pohovoru umělou inteligencí byly ze strany žalované vypořádány dostatečně. Žalovaná především uvedla, že v zásadě nepovažuje za vhodné, aby správné užití jazyka bylo prokazováno skrz vyhodnocování umělou inteligencí. Žalovaná doplnila výsledky, které naopak umělá inteligence sdělila na základě jí zadaných otázek. Tím chtěla poukázat na absenci relevance žalobcem dokládaného názoru umělé inteligence. Je obecně známé, že vždy záleží na tom, jak se umělé inteligenci položí otázka.

17. Námitky stran časové tísně při pohovoru žalobce nezmiňoval v závěru pohovoru, ve vyjádření k podkladům ani v odvolání. Dle žalované se jedná o účelové a bezpředmětné námitky. Pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu nepostačuje pouhé splnění obligatorních požadavků daných zákonem. Správní orgán musí respektovat zásadu materiální pravdy a po individuálním posouzení žádosti musí vyloučit rovněž přítomnost důvodů pro neudělení dlouhodobého víza dle § 56 zákona o pobytu cizinců.

IV. Posouzení věci soudem

18. Žaloba je přípustná a podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s.ř.s.“) v zákonné lhůtě (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Soud žalobu přezkoumal v rozsahu vymezeném žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) a konání jednání soud nepovažoval za nezbytné.

19. Žaloba je důvodná.

20. Správní orgány rozhodovaly ve věci podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Ustanovení § 56 zákona o pobytu cizinců upravuje podmínky pro neudělení dlouhodobého víza. Dle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza.

21. Pro nyní posuzovanou věc je podstatná též studijní směrnice. V čl. 20 odst. 2 studijní směrnice upravuje několik fakultativních důvodů zamítnutí žádosti. Jedním z nich je podle písmene f), kdy má členský stát „důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí“. Citovaná ustanovení zákona o pobytu cizinců upravující důvody pro neudělení dlouhodobého pobytu za účelem studia je třeba vykládat v souladu se studijní směrnicí, a to mj. právě s čl. 20 odst. 2 písm. f) studijní směrnice, jenž umožnil jejich uplatnění při posuzování žádostí o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia.

22. Citované ustanovení studijní směrnice, které při splnění stanovených podmínek zakládá právní nárok na udělení pobytového oprávnění (čl. 5 odst. 3 studijní směrnice), představuje zároveň významné interpretační vodítko pro výklad vnitrostátní právní úpravy. Povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia proto nelze chápat jako privilegium, ale jako oprávnění, které musí být při splnění zákonných podmínek uděleno. Jestliže správní orgán hodlá žádost zamítnout, musí k tomu mít dostatečně závažné a přesvědčivé důvody. Příslušné orgány jsou oprávněny zkoumat, zda žadatel nemá v úmyslu využít pobytové oprávnění k jinému než deklarovanému účelu. Podle studijní směrnice může být žádost zamítnuta pouze tehdy, mají-li správní orgány k dispozici důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že by státní příslušník třetí země pobýval na území za jiným účelem, než pro který o přijetí žádá (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2024, č. j. 6 Azs 38/2024-28).

23. Také Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 29. 7. 2024, C-14/23, Perle, potvrdil, že příslušné orgány členských států jsou oprávněny ověřovat i skutečný záměr žadatele studovat. Závěr o zneužití však musí být podložen individuálním posouzením všech okolností případu a souhrnem objektivních skutečností, z nichž plyne, že přes formální splnění podmínek nebylo dosaženo cíle sledovaného unijní úpravou, spolu se subjektivním prvkem spočívajícím v úmyslu získat výhodu umělým vytvořením podmínek pro její přiznání. Samotné dílčí pochybnosti nebo ojedinělé nejasnosti bez dalšího nepostačují.

24. Tyto požadavky se plně uplatní i při posuzování možného zneužití pobytového oprávnění za účelem studia. Má-li být žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia zamítnuta z důvodu, že žadatel hodlá pobytové oprávnění zneužít, musí správní orgán své rozhodnutí opřít o důkazy nebo o souhrn závažných, nikoli podružných indicií, že deklarovaný účel pobytu není účelem skutečným. Důkazní břemeno v tomto směru nese správní orgán. Na druhou stranu správní orgány nejsou povinny prokazovat, za jakým konkrétním účelem hodlá žadatel pobytové oprávnění zneužít (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2024, č. j. 6 Azs 38/2024-28, ze dne 25. 7. 2025, č. j. 4 Azs 196/2024-41, a ze dne 30. 7. 2025, č. j. 7 Azs 277/2024-36).

25. Nejvyšší správní soud rovněž judikoval, že závažné a objektivní důvody ve smyslu čl. 20 odst. 2 písm. f) studijní směrnice mohou vyplynout i z obsahu pohovoru s žadatelem. V takovém případě však musí jít o takovou míru nepřesvědčivosti výpovědi, která při komplexním hodnocení všech zjištěných okolností odůvodňuje závěr, že deklarovaný účel pobytu není účelem skutečným. Důvodnost takové domněnky nelze založit pouze na tom, že žadatel odpovídá stručně, obecně nebo ne zcela přesně, aniž by správní orgán jeho vyjádření dále rozvedl doplňujícími otázkami nebo je poměřil s dalšími podklady ve spise (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2024, č. j. 6 Azs 38/2024-28).

26. V nyní řešené věci není sporné, že žalobce doložil ke své žádosti všechny požadované dokumenty. Doložení dokumentů dle § 31 zákona o pobytu cizinců je však jednou, nikoliv jedinou, obligatorní podmínkou pro udělení pobytového oprávnění. Je předpokladem k tomu, že se ministerstvo bude vůbec moci žádostí zabývat. Z této skutečnosti tak nelze dovozovat závěr, že žádost žalobce je „vážná a opravdová“. O tom nesvědčí nutně ani absolvování přijímacího řízení. Naopak pro učinění závěru o vůli plnit účel pobytu slouží zejména provedení pohovoru ve smyslu § 57 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, který má přispět správnímu orgánu k bližšímu porozumění (a zároveň ověření) záměru a motivace žadatele ke studiu. Stejně tak čas, peníze a energie, které žalobce investoval do získání potřebných dokladů, nemohou samy o sobě prokázat jeho motivaci ke studiu; mohou být totiž také pouhým projevem snahy získat pobytové oprávnění. Posouzení závěrů pohovoru provedeného s žalobcem je stěžejní pro rozhodnutí ve věci.

27. Soud předesílá, že k závěru o úmyslu zneužití pobytového oprávnění správní orgány dospěly na základě dvou hlavních souvisejících důvodů. Jednak z důvodu nedostatečné znalosti anglického jazyka a dále z důvodu neschopnosti odpovědět na odborné otázky související s oborem, který žalobce hodlá studovat. Tyto skutečnosti dle správních orgánů znamenají, že žalobce hodlá pobytové oprávnění zneužít. Jazykové znalosti žalobce 28. Dle § 169 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zastupitelský úřad může v řízení vedeném podle tohoto zákona jednat vůči cizinci i v jiném než českém jazyce. Písemnosti se vždy vyhotovují v jazyce českém. V protokolu nebo záznamu o úkonu, při kterém nebylo jednáno v českém jazyce, zastupitelský úřad také uvede, v jakém jazyce bylo při úkonu jednáno. Zastupitelský úřad zveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup jazyk jiný než český jazyk, ve kterém je možné vůči cizinci jednat.

29. Dle informací zveřejněných zastupitelským úřadem v Dillí jsou jednacím jazykem čeština, hindština a angličtina.

30. Součástí záznamu o pohovoru s žalobcem je poučení. Žalobce byl poučen mimo jiné o tom, že zastupitelský úřad může v řízení jednat vůči cizinci i v jiném jazyce než českém. Písemnosti se vždy vyhotovují v českém jazyce. Žalobce vzal na vědomí, že pohovor bude proveden v jazyce anglickém a protokol o pohovoru bude vyhotoven v jazyce českém. Poučení bylo vyhotoveno v českém i v anglickém jazyce, žalobce stvrdil svým podpisem, že poučení rozumí. Dle záznamu o pohovoru žalobce sdělil, že poučení rozuměl, na otázku, zda může být pohovor veden v angličtině odpověděl, že ano. Jednotlivé otázky a odpovědi jsou dále v záznamu o pohovoru zachyceny v českém jazyce. Součástí pohovoru jsou rovněž 4 písemné otázky či úlohy se zadáním v angličtině a písemnou anglickou odpovědí žalobce.

31. Z nadepsaného plyne, že pohovor byl veden v souladu se zákonem, rovněž skutečnost, že je obsah pohovoru zachycen v záznamu o pohovoru v českém jazyce je v souladu se zákonem.

32. Žalobce namítal, že jeho angličtina je lepší, než jak ji odráží český přepis v záznamu o pohovoru. A že přepisem jeho odpovědí do záznamu o pohovoru došlo k vytvoření dojmu slabší jazykové úrovně, než jakou žalobce ve skutečnosti má.

33. Soud musí přisvědčit žalobci v tom, že závěr o nedostatečné znalosti angličtiny vyvozený z česky pořízeného záznamu o pohovoru je částečně problematický. Je totiž pravda, že český přepis nemůže plně autenticky zachytit úroveň jazykových schopností žalobce, neboť oba jazyky se liší svými gramatickými pravidly. I přesto, že z česky psaného záznamu o pohovoru nelze dovodit konkrétní gramatické chyby, kterých se žalobce při pohovoru dopustil, je z něj patrné, že žalobce často požadoval zopakování položených otázek. Z odpovědí na otázky pak lze usuzovat, že se zřejmě některých gramatických chyb dopouštěl, neboť odpovědi nejsou vždy uvedeny zcela gramaticky správně. Soud přitom nemá důvod domnívat se, že konzulární referentka, která záznam o pohovoru vyhotovila, úmyslně vytvářela dojem nižší znalosti angličtiny.

34. Na tomto závěru žalobcem doložený názor umělé inteligence na překlad odpovědí žalobce do češtiny nic nemění. Soud totiž nezpochybňuje, že žalobce pravděpodobně doslovně hovořil jinak, než je česky zapsáno. Tak tomu jistě bylo, bylo by totiž velmi komplikované v českém překladu zcela přesně zachytit odpovědi žalobce.

35. Podstatné je, že záznam o pohovoru obsahuje rovněž anglicky psané otázky, s anglicky psanou odpovědí žalobce. Odpovědi žalobce závěr o ne zcela perfektní znalosti angličtiny podporují. Jak uvedla i žalovaná v napadeném rozhodnutí, žalobce napsal chybně zkratku UNICEF, či použil nesprávnou formu času. Žalobce rovněž vynechával slovesa, především sloveso být. Žalobce měl možnost si záznam přečíst a mohl minimálně anglicky psané odpovědi opravit, či se k nim vyjádřit, to však neučinil.

36. Jakkoliv však dle soudu není žalobcova znalost angličtiny perfektní, ze záznamu o pohovoru plyne, že žalobce je schopen v anglickém jazyce komunikovat. Někdy sice požaduje zopakování otázky, a jeho odpovědi nejsou formulovány zcela gramaticky správně. Vesměs však žalobce odpovídá na zadané otázky, byť někdy ne zcela přesně rozumí tomu, kam zadaná otázka směřuje.

37. Žalobce dále namítal, že skutečnost, že úspěšně absolvoval bakalářský studijní program v anglickém jazyce, svědčí o jeho schopnosti studovat i navazující magisterský program. Tuto argumentaci uplatnil již v odvolání. Napadené rozhodnutí ale podle soudu dostatečně nevysvětluje, jak žalovaná tuto okolnost hodnotila a jaký význam jí přikládala při posouzení skutečného účelu pobytu. Právě tato okolnost přitom nebyla pro posouzení věci zjevně bez významu, neboť mohla oslabovat závěr správních orgánů o tom, že žalobce není schopen studium reálně absolvovat, popřípadě že jeho studijní záměr není autentický.

38. Pokud jde o posouzení jazykových kompetencí žalobce, soud souhlasí s žalovanou v tom, že se nejedná o zcela bezchybnou a perfektní znalost angličtiny. Na druhou stranu žalobce zřejmě byl schopen na položené otázky odpovídat a byl schopen hovořit o zadaných tématech.

39. Soud proto nedospěl k závěru, že by zjištěná úroveň angličtiny sama o sobě mohla představovat dostatečně závažný a objektivní důvod pro domněnku, že žalobce hodlá pobytové oprávnění zneužít. Skutečnost, že jazykový projev žalobce nebyl bezchybný, ještě bez dalšího neprokazuje neautentičnost jeho studijního záměru. Takový závěr by bylo možné učinit jen tehdy, pokud by byl přesvědčivě podložen i dalšími navzájem souvisejícími okolnostmi, které by ve svém souhrnu svědčily o tom, že deklarovaný účel pobytu není skutečný. Odborné znalosti žalobce 40. Druhým důvodem, pro který správní orgány dospěly k závěru o úmyslu zneužít pobytové oprávnění, byla neschopnost žalobce odpovědět na odborné otázky z oboru který hodlá studovat a který již částečně studoval. Soud předesílá, že posouzení odborných znalostí žalobce nutně souvisí i s hodnocením jeho jazykových znalostí.

41. Žalobce byl v rámci pohovoru dotázán na celkem 10 hlavních otázek. Na dotaz, proč si vybral obor Territorial Studies uvedl, zejména „předtím jsem dokončil bakaláře v business administration, obor finance. Mám silnou znalost finanční analýzy a ekonomického systému. Chci uplatnit tuto analýzu a tento proces v rozvoji své země. Jsme rozvojová země, musíme se rozvíjet a Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, obor International Territorial Studies, mi velmi pomůže v rozvoji mé země.“ 42. Žalobce byl dále dotázán na popis ekonomického systému Bangladéše. Správní orgány však v napadeném rozhodnutí dostatečně nevysvětlily, v čem konkrétně měla spočívat nesprávnost jeho odpovědi, podle níž je ekonomický systém Bangladéše rozvojový a založený mimo jiné na exportu textilního průmyslu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí tak není zřejmé, proč byla tato odpověď hodnocena v neprospěch žalobce a jaký význam jí byl přikládán pro závěr o zneužití účelu pobytu.

43. Žalobce byl také dotázán na to, jaký typ rozpočtu má Bangladéš, přičemž nedříve požadoval zopakování otázky a následně uvedl výši rozpočtu, a uvedl „nevím přesně, protože vláda změna“. Na otázku, jaké je HDP Bangladéše, nejdříve odpověděl „HDP, hrubý domácí produkt“ po zopakování otázky odpověděl „kolem 200 milionů“. Což je dle žalované chybný údaj. Žalobce dále odpovídal na otázky týkající se mezinárodní organizace UNICEF a otázku týkající se příchodu uprchlíků z Myanmaru do Bangladéše a otázku týkající se jeho vysněné pracovní pozice. Žalobce byl dotázán, zda může pro BRAC pracovat i bez zahraničního titulu.

44. Žalobce neznal žádný mezinárodní dokument definující lidská práva, proto neuvedl ani kdy a kým byl tento dokument vydán a proč. Další úlohou bylo uvedení dvou mezinárodních organizace, kterých je Bangladéš členem a popsání jejich role. Žalobce zmínil pouze UNICEF. Žádnou další mezinárodní organizaci neuvedl. Závěrem žalobce odpověděl na otázku týkající se jeho nejvyššího dosaženého vzdělání. Závěr správních orgánů o záměru zneužít pobytové oprávnění k jinému účelu neobstál 45. Jak již soud rozvedl výše, je-li žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia zamítnuta z důvodu, že žadatel hodlá zneužít pobytové oprávnění, nese důkazní břemeno správní orgán. Pokud stát hodlá pobytové oprávnění odepřít, musí k tomu mít dostatečně závažné, objektivní a přesvědčivé důvody.

46. Je pravda, že žalobce nebyl schopen bezchybně zodpovědět všechny položené otázky. Neznal například odpověď na otázku týkající se typu rozpočtu Bangladéše, nepřesně uvedl údaj o HDP a neuvedl dvě mezinárodní organizace, jejichž je Bangladéš členem. Tato dílčí pochybení však správní orgány hodnotily izolovaně. Naopak se dostatečně nevypořádaly s těmi částmi pohovoru, které mohly svědčit ve prospěch žalobce, zejména s jeho vyjádřením k motivaci ke studiu a s jeho představou budoucího profesního uplatnění. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí rovněž neplyne, proč správní orgány nepovažovaly za významné, že žalobce již absolvoval vysokoškolské studium v anglickém jazyce.

47. Hodnocení pohovoru správními orgány se tak podle soudu soustředilo především na dílčí neznalosti žalobce, aniž by byl pohovor posouzen jako celek. Správní orgány vyjmenovaly otázky, na které žalobce odpověděl podle jejich názoru nesprávně, avšak nevysvětlily přesvědčivě, proč právě tyto nedostatky ve svém souhrnu odůvodňují závěr o zneužití účelu pobytu. Stejně tak dostatečně nereflektovaly ty části žalobcových odpovědí, které naopak mohly nasvědčovat skutečnému zájmu o studium.

48. Pokud jde o argument žalované, že zkoumání odborných znalostí žadatele je při ověřování záměru studovat na území namístě, soud s tímto v obecné rovině souhlasí. Odborné otázky však mohou být pouze jednou z indicií při posuzování autenticity deklarovaného účelu pobytu. Nelze je pojmout tak, aby správní orgán fakticky nahrazoval přijímací řízení vysoké školy nebo sám detailně přezkušoval odbornou připravenost žadatele ke studiu. Odkazy žalované na jiná soudní rozhodnutí tuto věc bez dalšího nepokrývají, neboť v nyní posuzovaném případě žalobce nebyl dotazován podrobněji na samotný obsah zamýšleného studia, na konkrétní předměty ani na svou orientaci v podobě zvoleného programu a vzdělávací instituce.

49. Soud nezpochybňuje, že otázky směřující k ověření odborné orientace žadatele mohou být jednou z okolností, k nimž lze při posouzení žádosti přihlédnout. V nyní řešené věci však z napadeného rozhodnutí plyne, že právě na těchto otázkách správní orgány vystavěly podstatnou část svého závěru o úmyslu žalobce zneužít pobytové oprávnění. Takový postup však nepostačuje, jestliže správní orgány současně opomenuly další relevantní skutečnosti plynoucí ze spisu, zejména předchozí bakalářské studium žalobce v anglickém jazyce a jeho vyjádření k motivaci ke studiu.

50. Správní orgány jsou oprávněny zkoumat, zda je skutečným záměrem žadatele studium. Toto zkoumání však musí směřovat k ověření autenticity deklarovaného účelu pobytu, nikoli k prověřování obecných znalostí žadatele, k nahrazování přijímacího řízení vysoké školy nebo k detailnímu hodnocení jeho odborné způsobilosti. Odborné nedostatky mohou být relevantní pouze jako jedna z indicií, nikoli bez dalšího jako důkaz toho, že žadatel ve skutečnosti studovat nehodlá. V nyní řešené věci správní orgány tuto hranici dostatečně nerespektovaly, neboť své závěry vystavěly převážně na hodnocení odborných a jazykových kompetencí žalobce, aniž by přesvědčivě vysvětlily, proč právě tyto skutečnosti ve svém souhrnu svědčí o zneužití účelu pobytu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 5 Azs 115/2025-38).

51. Navíc pokud by v průběhu pobytu stěžovatele na území ČR vyšlo najevo, že jeho skutečným cílem není studium, případně by stěžovatel v tomto studiu nečinil dostatečný pokrok, bylo by jistě možné mu platnost povolení k dlouhodobému pobytu zrušit, resp. dobu jeho platnosti neprodloužit (srov. např. recentní usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2026, č. j. 5 Azs 234/2025‑32).

52. Lze tedy shrnout, že správní orgány některé relevantní skutečnosti plynoucí ze spisu vůbec nevyhodnotily, zejména význam předchozího bakalářského studia žalobce v anglickém jazyce a jeho konkrétně vyjádřenou motivaci ke studiu. Současně žalovanou akcentované neznalosti a nepřesnosti žalobce samy o sobě nedosahují takové intenzity, aby bez dalšího představovaly dostatečný podklad pro závěr o budoucím zneužití pobytového oprávnění. Za tohoto stavu nelze mít skutkové a právní závěry správních orgánů za dostatečně podložené.

53. Soud se pro úplnost stručně vyjádří i k dalším žalobním námitkám, nad rámec stěžejního důvodu pro zrušení napadeného rozhodnutí, tj. že napadené rozhodnutí nevychází z komplexního a přesvědčivého hodnocení všech relevantních okolností a závěr o zneužití účelu pobytu není dostatečně odůvodněn.

54. Žalobce namítal, že při pohovoru neměl dostatek času na odpovědi. Tuto námitku však nekonkretizoval natolik, aby z ní bylo možno dovodit konkrétní vadu řízení mající vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Žalobce zejména neuvedl, u kterých otázek se měla časová tíseň projevit, jakým způsobem měla ovlivnit obsah jeho odpovědí ani jaké konkrétní odpovědi by při dostatečném časovém prostoru poskytl odlišně. Sama obecná výtka nedostatku času by proto nepostačovala k závěru o nezákonnosti pohovoru jako takového.

55. Žalobce dále poukazoval na svou procesní aktivitu v průběhu řízení, na snahu domoci se rozhodnutí a na časové i finanční náklady, které s vedením věci spojil. Soud připouští, že takové okolnosti mohou v obecné rovině podporovat tvrzení žalobce, že o pobytové oprávnění usiloval vážně. Nejde však o okolnosti, které by samy o sobě prokazovaly, že deklarovaný účel pobytu je skutečný. Procesní aktivita účastníka řízení ani náklady vynaložené na vedení věci totiž bez dalšího nevylučují, že žádost mohla sledovat i jiný než tvrzený účel.

56. Pokud žalobce předložil rozbor přepisu pohovoru zpracovaný prostřednictvím umělé inteligence, soud má za to, že takový podklad může mít nanejvýš orientační a podpůrný význam. Nejde o znalecký posudek ani o autentický přepis vycházející ze zvukového záznamu, jehož správnost by bylo možno procesně ověřit. Vypovídací hodnota takového výstupu je navíc závislá na podobě vstupů, formulaci zadání a způsobu zpracování, takže sama o sobě nepostačuje ke spolehlivému zpochybnění obsahu úředního záznamu o pohovoru.

57. Na druhou stranu soud nepřehlíží, že žalobcova argumentace v tomto směru upozorňuje na obecnější problém věci, totiž že český protokolární přepis anglicky vedeného pohovoru má jen omezenou vypovídací schopnost pro kategorické hodnocení skutečné jazykové úrovně žalobce. I bez opory v rozboru předloženém žalobcem však soud dospěl k závěru, že obsah záznamu o pohovoru neumožňoval učinit dostatečně přesvědčivý závěr o tom, že žalobce zneužívá deklarovaný účel pobytu.

V. Závěr a náklady řízení

58. Z výše uvedených důvodů soud podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a podle § 78 odst. 1 a 4 s. ř. s. věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Napadené rozhodnutí se totiž dostatečně nevypořádává s podstatnou odvolací argumentací žalobce, zejména s významem jeho předchozího bakalářského studia v anglickém jazyce a s jeho deklarovanou motivací ke studiu. Současně skutkové závěry, na nichž žalovaná vystavěla úsudek o zneužití účelu pobytu, nemají v této podobě dostatečnou oporu ve spise, neboť správní orgány hodnotily obsah pohovoru převážně selektivně a nepřihlédly i ke skutečnostem svědčícím ve prospěch žalobce.

59. V dalším řízení bude žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Znovu proto posoudí žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia a náležitě vyhodnotí všechny relevantní okolnosti případu v jejich vzájemné souvislosti. Pokud by i nadále dospěla k závěru, že žalobce hodlá pobytové oprávnění zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti, bude muset takový závěr opřít o dostatečně závažné, objektivní a přesvědčivé důvody a tyto důvody v rozhodnutí srozumitelně a úplně vyložit.

60. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci úspěch, a proto mu soud přiznal náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a náklady za zastoupení advokátem za dva úkony právní služby ve věcech projednávaných podle soudního řádu správního po 4 620 Kč (převzetí věci, sepis žaloby) a dva režijní paušály po 450 Kč, celkem tedy 13 140 Kč podle § 7, § 9 odst. 5, § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno dne 1. července 2026 Lenka Bahýľová v. r. samosoudkyně