34 A 38/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: D. S., st. přísl. B. r. bytem X zast. advokátem Mgr. Vratislavem Tauberem sídlem Lidická 960/81, 602 00 Brno proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 10. 2025, č. j. MV-143662-4/SO-2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 10. 2025, č. j. MV-143662-4/SO-2025, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 269 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Vratislava Taubera.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 10. 2025, č. j. MV-143662-4/SO-2025 („napadené rozhodnutí“), zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky („správní orgán I. stupně“ nebo „správní orgán“), ze dne 16. 7. 2025, č. j. OAM-8330-13/ZM-2025 („prvostupňové rozhodnutí“) a toto rozhodnutí potvrdila. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán zastavil řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 63 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců („zákon o pobytu cizinců“).

2. Dne 9. 4. 2025 žalobce v jiném správním řízení oznámil změnu zaměstnavatele ve smyslu § 42g odst. 7 a násl. zákona o pobytu cizinců pro zaměstnavatele P. W. s.r.o. Sdělením o nesplnění podmínek č. j. OAM-24287-7/ZM-2025 ze dne 17. 4. 2025 správní orgán I. stupně změně zaměstnavatele nevyhověl. Správní orgán dospěl k závěru, že oznámení nesplňuje zákonné podmínky, a proto se na ně podle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců hledí, jako by nebylo učiněno.

3. Správní orgán I. stupně učinil součástí spisového materiálu v nyní řešené věci dohodu o ukončení pracovního poměru žalobce se zaměstnavatelem CCA-C. C. A., spol. s r. o. ze dne 8. 4. 2025, kterou žalobce doložil ve věci oznámení změny zaměstnavatele. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně konstatoval, že dosavadní pracovní poměr žalobce u zaměstnavatele CCA-C. C. A., spol. s r. o., pro který mu byla vydána zaměstnanecká karta, skončil dohodou ke dni 8. 4. 2025. Podle prvostupňového rozhodnutí žalobce před uplynutím zákonné lhůty neučinil účinné oznámení změny zaměstnavatele. Dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců zaměstnanecká karta zanikla ke dni 7. 6. 2025.

4. Žalovaná v napadeném rozhodnutí shrnula průběh správního řízení a odvolání žalobce. Uvedla relevantní právní úpravu. Konstatovala, že ze správního spisu plyne, že poslední pracovní vztah žalobce u zaměstnavatele skončil dohodou ke dni 8. 4. 2025. Podle žalované žalobce před uplynutím zákonné lhůty neučinil účinné oznámení změny zaměstnavatele ve smyslu § 42g odst. 7 a násl. zákona o pobytu cizinců. Zaměstnanecká karta mu proto zanikla ze zákona dne 7. 6. 2025. Zánikem platnosti zaměstnanecké karty byl naplněn důvod pro zastavení řízení o žádosti o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty dle § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců.

5. K odvolání žalobce žalovaná uvedla, že ukončení pracovního poměru dohodou bylo nepochybně prokázáno. V předložené dohodě je žalobce identifikován i datem narození a číslem cestovního dokladu. Nemohlo proto dojít k záměně za jiného zaměstnance. Žalobce dohodu sám předložil prvostupňovému orgánu v rámci ohlášení změny. Nemůže proto nyní měnit zjištěný skutkový stav, jak se mu to právě hodí. Tvrzení účastníka řízení a jeho zaměstnavatele je zcela účelové s cílem zvrátit zjištěný skutkový stav. Pokud by žalobce byl nadále zaměstnán, nepředložil by dohodu o ukončení dosavadního pracovního poměru, namísto potvrzení o jeho trvání. Pokud jde o samotný podpis na dokumentech, je to sám žalobce, kdo odpovídá za obsah jím předložených dokumentů. Zaměstnavatel žalobce byl povinen odhlásit žalobce z povinných plateb, jakož i ohlásit ukončení jeho zaměstnávání Úřadu práce České republiky, a nikoliv jej bez dalšího do zaměstnání opětovně přijmout. To vyplývá z jeho dřívějšího vyjádření učiněného v rámci prvního doplnění odvolání, kdy žalobce hodlal předložit přípis zaměstnavatele o „dohodě na dalším zaměstnávání“.

II. Žaloba

6. Dle žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť nebylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Ve věci je stěžejní posoudit, zda došlo k ukončení pracovního poměru žalobce, či nikoliv. Vyřešením této otázky lze dospět k relevantnímu závěru ohledně případného zániku platnosti zaměstnanecké karty a navazujícího oprávnění k pobytu.

7. Správní orgány vychází z toho, že pracovní poměr žalobce byl ukončen dne 8. 4. 2025 na základě dohody o jeho ukončení ze stejného dne. Žalobce oproti tomu tvrdí, že nikdy pracovní poměr neukončil, dohodu o ukončení pracovního poměru nikdy neviděl a ani ji nikdy nepodepsal. O existenci dohody se dozvěděl teprve v okamžiku, kdy se jeho právní zástupce seznámil s obsahem správního spisu. Žalobce neměl možnost se k podkladům pro rozhodnutí vyjádřit, proto tak učinil až v podaném odvolání, přičemž součástí správního spisu je potvrzení o trvání pracovního poměru ze dne 10. 9. 2025 vyhotovené a doručené zaměstnavatelem žalobce. Z potvrzení plyne, že žalobce je zaměstnancem nepřetržitě od 10. 5. 2022, jeho pracovní poměr nebyl nikdy ukončen a po celou dobu je evidován u ČSSZ a VZP.

8. Žalobce nesouhlasí se závěrem žalované o tom, že při uzavírání dohody nemohlo dojít k záměně zaměstnanců, neboť jiný zaměstnanec nedisponuje cestovním dokladem na jméno žalobce. Dle žalobce nedošlo pouze k záměně údajů o zaměstnanci při vyhotovení dohody, ale došlo k záměně osoby při uzavírání dohody. Je zcela nepochybné, že podpis na dohodě je odlišný od podpisu žalobce, který je objektivně zachycen v protokolu o účastnickém výslechu v řízení o správním vyhoštění. Rovněž je zřejmé, že zaměstnavatel žalobce nikdy neodhlásil z plateb veřejného zdravotního pojištění a sociálního pojištění.

9. Skutečnost, že účastník řízení odpovídá za obsah jím předložených dokumentů neznamená, že uvedené může zhojit absenci platnosti právního jednání, resp. učinit z podpisu jiné osoby podpis vlastní. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce podklady k podáním nepřipravoval sám, byl v řízení zastoupen zaměstnavatelem, či jím pověřenou osobou.

10. Žalobce neměl ani tušení o tom, že by měl být jeho pracovní poměr kdy ukončen. Sám přistoupil dne 21. 7. 2025 k prvostupňovému orgánu, přičemž místo toho, aby s ním správní orgán jednal, mu byl odebrán cestovní pas a byl vyzván, aby vyčkal příjezdu Policie České republiky, která s ním zahájila řízení o správním vyhoštění.

11. Rozhodnutí správních orgánů jsou dle žalobce nespravedlivá, tvrdá a nepřiměřeně dopadající do soukromého života žalobce. Žalobce nerozumí tomu, proč žalovaná za žádnou cenu nechce akceptovat jeho popis skutkového stavu. Ten se nevymyká reálnému příběhu běžného cizince, který se stane obětí pochybení osob, na nichž je díky nedostatku své integrace závislý.

III. Vyjádření žalované a replika žalobce

12. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Pokud jde o skutkový stav a průběh správního řízení žalovaná odkázala na napadené rozhodnutí. Zopakovala, že žalobce doložil dohodu o ukončení pracovního poměru se zaměstnavatelem ze dne 8. 4. 2025 v rámci oznámení změny zaměstnavatele. Z informačního systému cizinců pak vyplývá, že žalobce změnu zaměstnavatele oznámil osobně, tedy mu musel být obsah předložených dokumentů znám. Žalobce nese odpovědnost za jím předložené dokumenty. Správní orgán tuto dohodu učinil součástí spisového materiálu.

13. Jestliže byl žalobce nadále v pracovním poměru, měl předložit doklad o jeho trvání, nikoliv o jeho ukončení. Tvrzení žalobce o pokračování pracovního poměru je v rozporu s jím předloženou dohodou o skončení pracovního poměru. Správní orgán I. stupně vycházel z dokumentů předložených samotným žalobcem a nemohl je ignorovat.

14. Žalovaná má za to, že byly splněny všechny podmínky pro zastavení řízení o žádosti žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Napadené rozhodnutí je zákonné, dostatečně odůvodněné a vydané na základě řádně zjištěného skutkového stavu.

15. Žalobce v replice k vyjádření žalované zdůraznil, že skutečnost, že osobně doručil správnímu orgánu vyplněný tiskopis oznámení držitele zaměstnanecké karty o změně zaměstnavatele, sama o sobě neprokazuje jeho seznámení s obsahem všech připojených listin ani vědomost o údajném skončení pracovního poměru. Poukázal přitom na plnou moc připojenou k oznámení, která není opatřena jeho podpisem; v místě určeném pro podpis zmocnitele je otisk a podpis zmocněnce. Z toho dovozuje, že podání a související úkony organizovala jiná osoba a že žalobce se jednání účastnil pouze pasivně.

16. Dále žalobce odkázal na vyjádření zaměstnavatele učiněné v řízení o správním vyhoštění, které připojil již k žalobě. Podle něj toto vyjádření podporuje tvrzení, že okolnosti oznámení změny zaměstnavatele byly vyvolány jednáním jiných osob. Žalobce rovněž uvedl, že jeho závislost na zaměstnavateli či zprostředkovatelích při řešení pobytových a pracovních záležitostí souvisela s jazykovou bariérou a složitostí cizineckého práva.

IV. Posouzení věci soudem

17. Žaloba je přípustná a podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s.ř.s.“) v zákonné lhůtě (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Soud žalobu přezkoumal v rozsahu vymezeném žalobními body (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.) a konání jednání soud nepovažoval za nezbytné.

18. Žaloba je důvodná.

19. Zaměstnanecká karta představuje dle § 42g odst. 1 zákona o pobytu cizinců povolení k dlouhodobému pobytu, jež současně opravňuje cizince k výkonu zaměstnání na pracovní pozici, pro kterou byla vydána, popřípadě která byla řádně oznámena. Prodloužení platnosti zaměstnanecké karty je upraveno v § 44a odst. 9 zákona o pobytu cizinců a předpokládá mimo jiné trvání pracovněprávního základu odpovídajícího požadavkům § 42g odst. 2 písm. b) a c) zákona o pobytu cizinců.

20. Dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců „[p]latnost zaměstnanecké karty zaniká nejpozději uplynutím 90 dnů ode dne, kdy cizinci skončil poslední pracovněprávní vztah splňující podmínky podle § 42g odst. 2 písm. b) na pracovní pozici, na kterou byla vydána zaměstnanecká karta nebo povolení k zaměstnání anebo která byla oznámena za splnění podmínek uvedených v § 42g odst. 7 až 10; to neplatí, pokud se jedná o cizince uvedeného v § 98 zákona o zaměstnanosti.“ 21. Dle § 63 odst. 2 zákona o pobytu cizinců „[z]a podmínek stanovených v odstavci 1 zaniká i oprávnění k pobytu podle § 47 odst. 4, pokud toto oprávnění vzniklo podáním žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty. Řízení o žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty ministerstvo v takovém případě zastaví.“ 22. V projednávané věci je klíčové posouzení otázky, zda pracovní poměr žalobce skutečně skončil. Na tomto skutkovém závěru závisí, zda byly naplněny předpoklady pro zánik platnosti zaměstnanecké karty a pro zastavení řízení o žádosti o prodloužení její platnosti podle § 63 zákona o pobytu cizinců. Pro aplikaci § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců je proto třeba postavit najisto, zda, kdy a na základě jaké právní skutečnosti poslední pracovněprávní vztah cizince skončil (srov. rozsudek NSS ze dne 18. 12. 2024, č. j. 2 Azs 190/2024-31).

23. Při posuzování otázky trvání pracovního poměru je správní orgán povinen ve smyslu § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“) zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Podklady pro rozhodnutí opatřuje správní orgán dle § 50 odst. 2 správního řádu a účastník řízení je povinen označit důkazy na podporu svých tvrzení dle § 52 správního řádu. Správní orgán hodnotí veškeré podklady jednotlivě i v souhrnu a v odůvodnění vyloží, z jakých podkladů vycházel, jak je hodnotil a jak se vypořádal s námitkami a důkazními návrhy účastníka (viz § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 správního řádu). Nelze mít skutkový stav za prokázaný, je-li založen pouze na dedukcích a úvahách správního orgánu o účelovosti tvrzení účastníka, aniž by byly řádně zhodnoceny jím nabízené důkazy (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2015, č. j. 4 Azs 30/2015-36). Skutečnosti zjištěné ze správního spisu 24. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce po vydání prvostupňového rozhodnutí namítal, že dohodu o skončení pracovního poměru se zaměstnavatelem nikdy nepodepsal, a pracovní poměr u zaměstnavatele nikdy neskončil. Žalobce doložil důkaz na podporu svého tvrzení o tom, že podpis na dohodě o ukončení pracovního poměru není jeho podpisem a na podporu svého tvrzení o tom, že jeho zaměstnání stále trvá.

25. Součástí správního spisu je část protokolu PČR o výslechu účastníka správního řízení ze dne 21. 6. 2025, na němž je objektivně zachycen podpis žalobce. Obdobný podpis žalobce je ve správním spisu zachycen na žádosti žalobce o prodloužení zaměstnanecké karty ze dne 3. 2. 2025, na plné moci udělené pro účely prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu zaměstnavateli žalobce ze dne 3. 2. 2025, na dodatku č. 1 ke smlouvě o nájmu bytu ze dne 1. 7. 2024 a na smlouvě o nájmu bytu ze dne 22. 6. 2023. Je rovněž zachycen na pracovní smlouvě na dobu neurčitou ze dne 5. 4. 2022, a na dodatku k této smlouvě ze dne 31. 12. 2022, ze dne 30. 12. 2023 a ze dne 30. 12. 2024.

26. Součástí správního spisu je dále dohoda o ukončení pracovního poměru, jako strany jsou uvedeny zaměstnavatel žalobce a žalobce jako zaměstnanec. Dohodou se strany dohodly, že pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne 5. 4. 2022 na pozici pomocní skladníci, bude ukončen dohodou ke dne 8. 4. 2025. Dohoda v pravém dolním rohu obsahuje podpis pod tiskem nadepsanou kolonkou „zaměstnanec:“. Podpis se při porovnání s ostatními podpisy žalobce zachycenými ve spisovém materiálu jeví jako odlišný, což ve spojení s dalšími podklady vyvolává důvodné pochybnosti o tom, zda listina zachycuje projev vůle žalobce.

27. Součástí správního spisu je dále potvrzení o trvání pracovního poměru společnosti CCA-C. C. A., spol. s r. o., dle kterého je žalobce ve společnosti od 10. 5. 2022 nepřetržitě zaměstnán. Z potvrzení plyne, že dohoda o ukončení pracovního poměru ze dne 8. 4. 2025 byla omylem administrativního pracovníka vystavena se záměnou iniciálů za jiného zaměstnance a jemu také doručena. S žalobcem pracovní poměr nikdy ukončen nebyl a nadále trvá. Zaměstnavatel zároveň potvrdil, že žalobce byl po celou dobu řádně evidován u ČSSZ a VZP. Žalobce dále doložil výpis VZP – seznam zaměstnanců ze dne 27. 8. 2025, ze kterého plyne, že žalobce byl jako zaměstnanec zaměstnavatele evidován dne 10. 5. 2022 a je takto evidován až doposud. Rovněž byl předložen výpis zaměstnanců zaměstnavatele získaný prostřednictvím ePortálu České správy sociálního zabezpečení dne 9. 9. 2025, z tohoto výpisu rovněž plyne, že pojistný vztah s žalobcem trvá od 10. 5. 2022 a nebyl doposud ukončen. Zjištěný skutkový stav 28. Správní orgány dospěly k závěru, že žalobcův pracovněprávní vztah byl ukončen dohodou ze dne 8. 4. 2025. Dle soudu však skutkový stav zjištěný správními orgány neobstojí. V projednávané věci je klíčové posouzení otázky, zda pracovní poměr žalobce u zaměstnavatele skutečně skončil. Správní orgány byly povinny náležitě objasnit, zda dohoda obsahuje projev vůle žalobce směřující ke skončení pracovního poměru ke dni 8. 4. 2025. Na podkladě shromážděných důkazů však takový závěr nemohl obstát bez vypořádání se s níže uvedenými rozpory.

29. Součástí správního spisu sice je dohoda o ukončení pracovního poměru ze dne 8. 4. 2025, která měla být uzavřená mezi žalobcem a jeho zaměstnavatelem. Žalobce však ve správním řízení konzistentně tvrdil, že pracovní poměr se zaměstnavatelem nikdy nerozvázal. Jeho zaměstnanecký vztah nadále trvá. Uvedené potvrdil i zaměstnavatel žalobce. Doplnil navíc, že k sepsání dohody o ukončení pracovního poměru došlo v důsledku administrativního pochybení. Soud nesouhlasí s žalovanou v tom, že nemohlo dojít k záměně žalobce za jiného zaměstnance, neboť na dohodě je uvedeno i číslo cestovního dokladu žalobce. Zaměstnavatel žalobce, kterého navíc žalobce zmocnil k zastupování ve věci správního řízení o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, zřejmě disponuje osobními údaji svých zaměstnanců, včetně čísla cestovního dokladu. Zaměstnavatel žalobce proto mohl dokument připravit chybně i s číslem cestovního dokladu žalobce.

30. Navíc ani z odůvodnění odvolání žalobce ze dne 20. 8. 2025, na které žalovaná odkazuje, neplyne, že by měl být pracovní poměr ukončen a následně, že by se měl žalobce se zaměstnavatelem na práci znovu dohodnout. Odůvodnění odvolání sice obsahuje nejasnou informaci o tom, že „ukončení pracovního poměru ke dni 8. 4. 2025 – jak uvádíte – nikdy nevstoupilo v platnost, neboť se na dalším zaměstnávání zaměstnavatel s mám mandantem dohodly.“ Na druhou stranu však i z tohoto odůvodnění odvolání jasně plyne, že pracovní poměr žalobce se zaměstnavatelem nebyl nikdy ukončen. Soud má za to, že se jednalo o první nejasné vyjádření žalobce ve věci, ve kterém doposud nebyly zcela vyjasněny okolnosti, za kterých došlo k sepsání dohody o ukončení pracovního poměru. Již v tomto vyjádření však žalobce trval na tom, že jeho pracovní poměr nikdy nezanikl. V doplnění odvolání ze dne 11. 9. 2025, po seznámení se s podklady rozhodnutí, žalobce vyjasnil, že dohodu o ukončení pracovního poměru nikdy neviděl a že uvedený podpis není jeho podpisem.

31. Je namístě zohlednit, že žalobce dohodu v jiném správním řízení předložil, byť prostřednictvím zmocněnce. Tato skutečnost sama o sobě podporuje úvahu, že žalobce byl s předloženými podklady seznámen a jejich předložením deklaroval jejich správnost. Nemohla však bez dalšího převážit nad konkrétně uplatněnými námitkami a důkazy, které pravost podpisu a existenci projevu vůle žalobce zpochybňovaly. Žalobce poukázal na to, že plná moc připojená k oznámení změny zaměstnavatele není opatřena jeho podpisem; v místě určeném pro podpis zmocnitele je otisk a podpis zmocněnce. Tato okolnost zpochybňuje bezvýhradný závěr žalované, že samotná osobní účast žalobce při doručení oznámení nutně prokazuje jeho obeznámenost s obsahem všech předložených dokumentů.

32. Pokud dojde k natolik zásadnímu zpochybnění předložené listiny, jako v nyní řešené věci, není možné bez dalšího upřednostnit předloženou dohodu bez ohledu na celý kontext věci. Pro posouzení věci je klíčové posouzení otázky, zda pracovní poměr žalobce u zaměstnavatele skutečně skončil, nikoliv pouze to, zda žalobce či jeho zmocněnec předložil listinu, která takové skončení formálně dokládá. Osobní doručení tiskopisu oznámení změny zaměstnavatele proto mohlo být jednou z okolností při hodnocení důkazů, avšak samo o sobě nemohlo nahradit posouzení pravosti dohody, projevu vůle žalobce ani ostatních důkazů o trvání pracovního poměru. Tato dohoda sice předložena byla, nicméně z ostatních okolností případu ve správním řízení vyšly najevo skutečnosti, jež vyžadovaly další objasnění, zejména ve vztahu k projevu vůle žalobce a k pokračování jeho pracovního a pojistného vztahu.

33. Žalovaná tyto rozpory neodstranila. Její závěr, podle něhož jsou tvrzení žalobce a zaměstnavatele účelová, nenahrazuje řádné hodnocení předložených důkazů. Žalovaná zejména nevysvětlila, proč nepřisvědčila potvrzení zaměstnavatele, ani se věcně nevypořádala s námitkou odlišnosti podpisu, s doklady o trvání pojistných vztahů a s tvrzenou vadou plné moci připojené k oznámení změny zaměstnavatele.

34. Soud v řízení doplnil dokazování listinami předloženými žalobcem, konkrétně protokolem PČR o výslechu účastníka správního řízení ze dne 21. 6. 2025 a vyjádřením zaměstnavatele žalobce k žádosti PČR o sdělení informací ve věci žalobce. Tyto listiny soud zaslal žalované, která měla možnost se k nim vyjádřit. Šlo o listinné důkazy vztahující se k okolnostem rozhodným již v době rozhodování žalované; účastníci byli s nimi seznámeni a měli možnost se k nim vyjádřit (viz § 51 odst. 1 s. ř. s.).

35. Výslech žalobce na PČR se konal dne 21. 6. 2025, tedy již 5 dní po vydání prvostupňového rozhodnutí. Žalobce při výslechu sdělil, že pracovněprávní vztah nikdy neukončil, u zaměstnavatele pracuje dodnes. Uvedl, že dostává výplatu a chodí do práce každý den. Nic se u něj nezměnilo. Vzniklou situaci nechápe. Na OAMP Brnu mu k vzniklé situaci nikdo nic neřekl, jen mu řekli, že má počkat, než dojede policie. Dále mimo jiné žalobce uvedl, že všechny dokumenty předal agentuře, která mu vše řádně poslala na OAMP. Tato listina zachycuje tvrzení žalobce učiněná před vydáním napadeného rozhodnutí a podporuje závěr, že jeho skutková verze nebyla formulována až účelově pro účely soudního řízení.

36. Z vyjádření zaměstnavatele plyne, že administrativním pochybením došlo k záměně osoby při změně zaměstnavatele. U dohody o ukončení pracovního poměru byly vyplněny všechny iniciály žalobce, o faktickém ukončení zaměstnání a přechodu pracovníka do společnosti P. W. s.r.o. bylo jednání s jinou osobou. Následně bylo vyhotoveno oznámení o změně zaměstnavatele, i zde však bylo vycházeno z údajů žalobce. Toto pak bylo doručeno na Ministerstvo vnitra. Zaměstnavatel žalobce uzavřel, že s žalobcem pracovní poměr dne 8. 4. 2025 ani nikdy jindy doposud ukončen nebyl. Toto vyjádření spolu s ostatními podklady prohlubuje pochybnosti o správnosti skutkového závěru správních orgánů; samo o sobě však nenahrazuje dokazování, které musí v dalším řízení provést a vyhodnotit správní orgán.

37. Soud proto uzavírá, že správní orgány neměly dostatečný skutkový podklad pro závěr, že pracovní poměr žalobce u zaměstnavatele CCA-C. C. A., spol. s r. o., založený pracovní smlouvou ze dne 5. 4. 2022, skutečně skončil dohodou ke dni 8. 4. 2025. Neobjasnily zejména, zda dohoda obsahuje projev vůle žalobce, a nevypořádaly se přesvědčivě s důkazy a námitkami nasvědčujícími pokračování pracovního poměru.

38. Vzhledem ke skutečnosti, že závěr o skončení pracovního poměru žalobce ke dni 8. 4. 2025 nebyl dostatečně skutkově podložen, nemohly správní orgány na tomto základě učinit ani závěr o zániku platnosti zaměstnanecké karty žalobce ke dni 7. 7. 2025 dle § 63 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Nebyly proto postaveny najisto ani podmínky pro zastavení řízení o žádosti žalobce o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty dle § 63 odst. 2 téhož zákona.

V. Závěr a náklady řízení

39. Krajský soud shledal žalobu důvodnou a napadené rozhodnutí zrušil, neboť skutkový stav, který správní orgány vzaly za základ napadeného rozhodnutí, nemá dostatečnou oporu ve spisových podkladech a vyžaduje zásadní doplnění [§ 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s § 78 odst. 1 s. ř. s.]. Současně věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalované k dalšímu řízení. V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu.

40. Pokud budou mít správní orgány i nadále za to, že pracovní poměr žalobce se zaměstnavatelem skončil, opatří a vyhodnotí další podklady nezbytné k objasnění této otázky. Vypořádají se zejména s námitkou žalobce týkající se pravosti podpisu na dohodě, s vyjádřením zaměstnavatele, s doklady o trvání pojistných vztahů a s významem toho, že předmětná dohoda byla předložena prostřednictvím zmocněnce. Své závěry poté řádně a přesvědčivě odůvodní.

41. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch. Soud mu proto přiznal náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč a v odměně za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Zástupce žalobce učinil dva úkony právní služby, a to převzetí a přípravu zastoupení a sepis žaloby (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu), za které mu náleží mimosmluvní odměna po 4 620 Kč, a dále dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tak náhrada nákladů právního zastoupení činí 10 140 Kč. Protože zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se tato částka o náhradu odpovídající DPH ve výši 2 129 Kč. Spolu se soudním poplatkem činí náhrada nákladů řízení 15 269 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno dne 24. července 2026 Lenka Bahýľová v. r. samosoudkyně