34 Ad 15/2014

Rubrum

34 Ad 15/2014-25 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobkyně J. K., bytem ………, …………., Slovenská republika, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o změnu výše starobního důchodu, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26.5.2014, č. j. 495 417 347/315-MKR, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 26.5.2014, č. j. 495 417 347/315-MKR žalovaná zamítla námitky proti rozhodnutí ČSSZ, č.j. 495 417 347 ze dne 6.5.2014 a toto rozhodnutí potvrdila. Potvrzeným rozhodnutím ČSSZ zvýšila účastnici řízení od 14.7.2004 starobní důchod na částku 4.245 Kč měsíčně podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále v textu zákon o důchodovém pojištění) a s přihlédnutím k čl. 46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a počínaje 1.5.2010 i s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EHS) č. 883/2004 (dále v textu nařízení č. 883/2004) a č. 987/2009 (dále v textu nařízení č. 987/2009). Podle nařízení vlády vydaných od roku 2004 pak postupně zvýšila částku starobního důchodu až na 5.670 Kč měsíčně od ledna 2009. Po vstupu v platnost nových nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 dne 1.5.2010, která nahradila nařízení Rady (EHS) č. 1048/71 a č. 574/72 provedla ČSSZ v souladu s čl. 94 odst. 1 nařízení od 1.5.2010 výpočet starobního důchodu na výši, která by náležela podle čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení č. 883/2004 a která činila 5.670 Kč měsíčně a tuto výši starobního důchodu podle nařízení vlády vydaných v letech 2010 – 2013 navýšila od ledna 2014 až na částku 6.079 Kč měsíčně. V námitkách se účastnice řízení domáhala započítání vyměřovacích základů za období od 2.7.1968 do 25.2.1976 a od 1.3.1976 do 31.12.1985. Nezapočtení vyměřovacích základů za tato období ČSSZ zdůvodnila ust. pokračování 2 34 Ad 15/2014 § 16 odst. 1 věta první a ust. § 18 odst. 4 věta první zákona o důchodovém pojištění, v nichž se stanoví, že do rozhodného období se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986. Dne 29.5.2014 sepsala žalobkyně podání, které doručila žalované dne 2.6.2014 a které bylo žalovanou postoupeno soudu, neboť je považuje za žalobu proti rozhodnutí o námitkách ze dne 26.5.2014. V žalobě žalobkyně namítá, že není spokojena s výší přiznaného starobního důchodu, neboť v ČR mají důchodci za 40 odpracovaných roků důchod 15.000 – 18.000 Kč, a proto by měla mít ona za 28 odpracovaných roků důchod kolem 10.600 Kč. Neví, proč má poloviční důchod ve srovnání s českými důchodci. Dále namítla, že přispívala do sociálního pojištění ČR již od roku 1968 a neví, kde uvedené peníze jsou. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že žalobkyně dne 14.7.2004 uplatnila žádost o přiznání předčasného starobního důchodu od 14.7.2004 a rozhodnutím ze dne 15.9.2005 jí žalovaná podle § 31 zákona o důchodovém pojištění a podle čl. 46 odst. 1 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 přiznala starobní důchod ve výši 4.222 Kč zvýšený od ledna 2005 na 4.464 Kč. Žalobkyně získala potřebnou dobu pojištění pro nárok na důchod podle českých právních předpisů, a proto by jí byl přiznán podle čl. 46 odst. 1 nařízení. Na základě uvedeného článku provedla žalovaná srovnání výše důchodu, která by žalobkyni náležela s přihlédnutím k dobám pojištění získaných v ostatních členských státech (dílčí důchod) s výší důchodu, která žalobkyni náleží pouze na základě českých dob pojištění bez přihlédnutí k dobám pojištění získaných v ostatních členských státech. Plná výše základní výměry pro rok 2004 činila 1.310 Kč měsíčně, plná výše procentní výměry stanovená procentní sazbou 42% výpočtového základu činila 2.901 Kč a ta byla snížena za 1.007 dnů z doby od přiznání důchodu do dosažení důchodového věku o 10,80% výpočtového základu, tj. o 745 Kč. Výše plného důchodu tak činila ke dni přiznání 3.466 Kč, výše dílčího důchodu žalobkyně 4.222 Kč měsíčně, a proto byl žalobkyni přiznán dílčí důchod. Žádost o dorovnání důchodu od 1.12.2013 ze dne 5.12.2013 žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 15.1.2014 pro nesplnění podmínek ust. § 106a zákona o důchodovém pojištění ve znění zákona č. 274/2013 a s přihlédnutím k čl. 20 Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení ze dne 29.10.1992, neboť nesplnila žádnou z tam uvedených podmínek, protože jí byl za československé doby pojištění získané před 1.1.1993 přiznán český starobní důchod. Na základě žádosti žalobkyně o přepočet důchodu podle čl. 87 odst. 5 – 7 nařízení č. 883/2004 ze dne 2.4.2014 ČSSZ rozhodnutím ze dne 6.5.2014 podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a s přihlédnutím k čl. 46 odst. 2 nařízení a počínaje dnem 1.5.2010 i s přihlédnutím k nařízení č. 883/2004 a č. 987/2009 zvýšila starobní důchod žalobkyně od 14.7.2004 na částku 4.245 Kč měsíčně, kterou valorizovala v souladu s platnými právními předpisy až do výše 6.079 Kč od ledna 2014. Na základě uplatněné žádosti ze dne 2.4.2014 provedla ČSSZ nový výpočet dílčího důchodu podle čl. 46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 s tím, že osobní vyměřovací základ byl stanoven podle čl. 47 odst. 1 písm. d) téhož nařízení. Průměrný denní indexovaný výdělek dosazovaný za jednotlivé dny, ve kterých trvalo pojištění spojené s výdělečnou činností v jiném členském státě, činil 497,1344 Kč. Základem pro stanovení průměrného výdělku byly vyměřovací základy získané v období let 1986 – 1992, v kterém bylo získáno alespoň 5 kalendářních roků s vyměřovacím základem. Na základě denního indexovaného výdělku byla vypočtena procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 39 roků pojištění, tj. 5.712 Kč ponížená o 10,8% výpočtového základu z doby od přiznání důchodu do dosažení důchodového věku, tj. o 1.054 Kč měsíčně. Plná výše procentní výměry tak činila 4.658 Kč měsíčně, která pak byla upravena podle čl. 46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 na základě poměru délky dob pojištění získaných podle čs. právních předpisů k celkové době pojištění získané ve všech členských státech v rozhodném období 1986 – 2003. Ke dni přiznání starobního důchodu činila dílčí základní výměra 932 Kč a dílčí pokračování 3 34 Ad 15/2014 procentní výměra 3.313 Kč měsíčně. Žalobkyně v žalobě rozporuje, že do výpočtu nebyly zahrnuty výdělky před rokem 1986 a nízkou výši přiznaného starobního důchodu. Žalovaná odkazuje na ust. § 18 odst. 1, 4 a § 16 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Konkrétní důvody chybného výpočtu žalobkyně neuvedla, žalovaná se proto nemůže dále k věci vyjadřovat. Navrhla, aby byla žaloba zamítnuta. V replice k vyjádření žalobkyně uvedla, že na internetu našla tabulku na výpočet českého důchodu, podle níž by měla k dnešnímu dni pobírat důchod 12.611 Kč za odpracovaných 39 roků a 307 dnů a vzhledem k tomu, že šla dříve do důchodu a má započtených 28 roků a 35 dnů měla by pobírat důchod minimálně 8.907 Kč. Nevykonávala práci uklízečky, a proto důchod 6.000 Kč je za 28 roků a 35 dnů málo. V podání ze dne 28.12.2014 žalobkyně uvedla, že v rámci svého zaměstnání přichází do styku s občany české národnosti, kterých se ptá na výši důchodu v ČR a oni hovoří, že důchod v ČR činí víc jak 10.000 Kč a uvádí příklady výše důchodu uklízečky, dojičky, přičemž ona byla techničkou, projektantkou, rozpočtářkou, skladníkem, prodavačkou a dostala důchod 4.245 Kč, nyní je jí vyplácen ve výši 6.079 Kč a nedosahuje tak ani úrovně důchodu uklízečky za 28 roků 35 dnů. Necítí, že by její důchod byl posuzovaný tak jako u českých občanů. Vědomě ji ČSSZ okradla o 30.000 Euro. Sdělení žalobkyně „neviem sa zúčastnit jednanie u súdu“ soud vyložil jako souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání podle § 51 s.ř.s. Napadené rozhodnutí ze dne 26.5.2014 bylo žalobkyni doručeno dne 29.5.2014, její podání z téhož dne ve shodě s žalovanou soud považuje za žalobu. Žaloba obsahuje dvě žalobní námitky a to obecně namítanou výši přiznaného starobního důchodu a nezohlednění dob pojištění před rokem 1986. Pokud se týká první nekonkretizované žalobní námitky, že za 40 odpracovaných roků mají důchodci v ČR 15.000 – 18.000 Kč a ona za 28 odpracovaných roků v ČR by měla mít 10.600 Kč a že podle internetu a tam uvedené tabulky by měla mít v této době 12.611 Kč za odpracovaných 39 roků, za 28 roků v ČR pak 8.947 Kč a v dalším podání porovnání výše starobního důchodu v různých profesích v ČR soud pouze uvádí, že tuto obecnou námitku může přezkoumat pouze v rozsahu, zda žalovaná postupovala při rozhodování o výši starobního důchodu v souladu se zákonem a příslušnými nařízeními, tj. zda postup uvedený v odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí I. stupně byl správný. Žalobkyně totiž nenamítala konkrétní porušení ustanovení zákona o důchodovém pojištění a evropských právních předpisů. Soud po přezkoumání postupu žalované při rozhodování o výši starobního důchodu přiznaného od 14.7.2004 podle § 31 zákona o důchodovém pojištění a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni vznikl nárok na starobní důchod podle českých právních předpisů, neboť podle nich splnila potřebnou dobu pojištění, neshledal pochybení v rozhodnutí o přiznání důchodu podle čl. 46 odst. 2 nařízení č. 1408/71, nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009. Mimo nesporné skutečnosti, že důchod byl žalobkyni přiznán podle českých právních předpisů za 28 roků pojištění a procentní sazba snížena za 1.007 dnů z doby od přiznání důchodu do dosažení důchodového věku, neboť žalobkyně požádala o přiznání starobního důchodu podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, nemá soud důvod přezkoumávat uvedená rozhodnutí pouze na základě pouhých tvrzení žalobkyně o výši starobního důchodu českých občanů obecně či v konkrétních profesích. Žalovaná při přiznání výše dílčího starobního důchodu přiznaného podle § 31 zákona o důchodovém pojištění postupovala v souladu se zákonem o důchodovém pojištění a evropskými nařízeními shora uvedenými. pokračování 4 34 Ad 15/2014 Pokud se týká námitky ve vztahu k rozhodnému období od roku 1986 a nezapočítání výdělků od roku 1968 žalovaná se správně v odůvodnění napadeného rozhodnutí i ve vyjádření odvolává na ust. § 16 odst. 1 a § 18 zákona o důchodovém pojištění, neboť v odst. 4 věty první je zakotveno, že do rozhodného období se nezahrnují kalendářní roky před rokem 1986, pokud po roce 1986 je v rozhodném období alespoň 5 kalendářních roků s vyměřovacím základem, což žalobkyně splňuje, neboť její rozhodné období bylo stanoveno lety 1986 – 1992. Uvedené ustanovení se vztahuje na všechny žadatele o důchodovou dávku splňující tuto podmínku bez ohledu na to, zda jde o občana České či Slovenské republiky. I tuto námitku soud shledal nedůvodnou. Po posouzení námitek žalobkyně shora soud žalobu ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítá. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 2 s.ř.s., podle něhož úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 30. června 2015 JUDr. Milada Haplová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová