34 Ad 30/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobkyně: M. M. bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 8. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Předcházející řízení a napadené rozhodnutí

1. Žalobkyně podala dne 12. 3. 2025 žádost o invalidní důchod. Ta byla rozhodnutím žalované ze dne 23. 4. 2025, č. j. X („prvostupňové rozhodnutí“) zamítnuta pro nesplnění podmínek zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění („zákon o důchodovém pojištění“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu („IPZS“) ze dne 16. 4. 2025 nebyla zjištěna invalidizující míra poklesu její pracovní schopnosti.

2. V námitkovém řízení byl zpracován posudek IPZS ze dne 5. 8. 2025, který předcházející posudkový závěr potvrdil. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně je dle posudku dán zejména počínajícím stadiem idiopatického střevního zánětu, které bylo podřazeno pod kapitolu XI, oddíl C, položku 4a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“). Míra poklesu pracovní schopnosti byla stanovena horní hranicí rozpětí 20 % a s ohledem na další zdravotní postižení zvýšena podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity o 10 procentních bodů na celkových 30 %. Následně žalovaná vydala v záhlaví označené rozhodnutí („napadené rozhodnutí“), jímž námitky žalobkyně zamítla a potvrdila rozhodnutí prvostupňové. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně žalobou.

3. Mezi účastníky je sporné, zda zdravotní stav žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí zakládal invaliditu podle § 39 zákona o důchodovém pojištění, zejména zda posudkové hodnocení dostatečně zohlednilo žalobkyní namítané ortopedické, neurologické, psychiatrické, angiologické a gastroenterologické obtíže.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalované

4. V žalobě žalobkyně namítá, že nesouhlasí s posouzením svého zdravotního stavu a s tím, že jí invalidní důchod nebyl přiznán. Uvádí, že jí byl invalidní důchod v minulosti přiznán, v roce 2024 jí byl odňat a nyní jí nebyl přiznán znovu, ačkoli se její zdravotní stav podle jejího názoru nezlepšil, ale naopak zhoršil. Poukazuje zejména na obtíže s koleny, především pravým kolenem, na nález poškození menisku a zhoršení chrupavek, na neurologická omezení, chronické žilní onemocnění, střevní obtíže a zhoršení psychického stavu. Dále uvádí, že nemůže pracovat naplno a vykonává práci pouze omezeně.

5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že dřívější přiznání invalidity samo o sobě neznamená, že invalidita musí trvat i nadále, a že v nyní posuzovaném řízení nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující závěr o invaliditě. Zdůraznila, že rozhodující je objektivizovaný funkční dopad zdravotních postižení, nikoli samotná existence diagnóz nebo subjektivní přesvědčení žalobkyně.

IV. Řízení před krajským soudem

6. V průběhu řízení si krajský soud vyžádal spisovou dokumentaci a nechal zpracovat posudek Posudkovou komisí MPSV (dále též „PK MPSV“ nebo „komise“) podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

7. PK MPSV dne 25. 3. 2026 zasedala ve složení předsedkyně komise, další lékařka s odborností v oboru neurologie a tajemnice. Žalobkyně byla přítomna jednání PK MPSV a byla zde přešetřena lékařem neurologem. PK MPSV měla k dispozici kompletní správní spisovou dokumentaci, jakož i nově předložené nálezy.

8. V posudku byl shrnut předchozí průběh řízení o invalidním důchodu žalobkyně, závěry prvostupňového rozhodnutí a napadeného rozhodnutí, souhrn doložené zdravotní dokumentace, pracovní anamnéza žalobkyně (jde o ženu s úplným středním vzděláním, která pracovala zejména jako kuchařka, pracovnice v kuchyni a uklízečka) a diagnostický souhrn. Na s. 8-9 je uvedeno posudkové hodnocení.

9. Z posudkového hodnocení lze shrnout, že PK MPSV za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označila incipientní stadium idiopatického střevního zánětu verifikované od února 2025. Vyšla přitom zejména z gastroenterologických nálezů z února a března 2025, podle nichž byly zjištěny afty terminálního ilea a segmentální kolitida, při histologii chronický aktivní zánět s morfologií připouštějící IBD, spíše v iniciálním stadiu. Žalobkyně měla sklon k průjmům 3–4krát denně, avšak bez dramatického váhového úbytku; byla nasazena léčba Pentasou. PK MPSV uzavřela, že jde o lehkou formu onemocnění, uspokojivě stabilizovanou.

10. Dále PK MPSV hodnotila psychické potíže žalobkyně, které uzavřela jako poruchu přizpůsobení a úzkostnou poruchu. Uvedla, že žalobkyně je v péči psychiatra, avšak psychologické vyšetření nepotvrdilo bipolární afektivní poruchu ani ADHD. Stav považovala za celkem kompenzovaný; žalobkyně byla lucidní, orientovaná, bez zjevné úzkosti při vyšetření, bez psychotické symptomatiky a bez suicidality.

11. Ve vztahu k ortopedickým a neurologickým obtížím PK MPSV uvedla, že žalobkyně je po artroskopii pravého kolena z roku 2021, při nálezech byla popsána gonalgie a gonartróza oboustranně, u pravého kolena magnetická rezonance v květnu 2025 zachytila pokročilou chondropatii patelly a poškození mediálního menisku. Funkční omezení však komise hodnotila jako lehké, s hybností pravého kolena 0–110° a levého 0–120°, bez těžkého funkčního postižení. Chronické vertebrogenní potíže byly bez ložiskové neurologické symptomatologie; syndrom karpálního tunelu vpravo byl jen lehkého senzitivního stupně. Chronická žilní nedostatečnost byla hodnocena jako CEAP 2–3, bez známek zánětu či vředů.

12. Na tomto základě PK MPSV podřadila rozhodující zdravotní postižení pod kapitolu XI, oddíl C, položku 4a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která stanoví míru poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 10–20 % pro uspokojivě stabilizované stavy idiopatických střevních zánětů. Samotné rozhodující postižení komise hodnotila horní hranicí, tedy 20 %. Se zřetelem k dalším posudkově významným zdravotním postižením a k dosavadnímu pracovnímu zařazení žalobkyně tuto horní hranici zvýšila podle § 3 odst. 1 vyhlášky o 10 procentních bodů na celkových 30 %.

13. PK MPSV výslovně uvedla, že kritéria položky 4b ani 4c naplněna nejsou. Současně uzavřela, že mezi doloženými nálezy nejsou rozpory dotýkající se skutečností významných pro posudkový závěr a že byly objektivizovány všechny skutečnosti potřebné pro posudkové zhodnocení.

14. PK MPSV se rovněž vyjádřila k dřívějšímu přiznání invalidity I. stupně. Uvedla, že dřívější přiznání invalidity považuje za posudkově nadhodnocené, neboť středně těžké omezení hybnosti velkých kloubů nebylo prokázáno ani tehdy.

V. Posouzení věci krajským soudem

15. Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“).

16. Žaloba není důvodná. Obecná právní východiska posuzování invalidity 17. Právní úprava posuzování invalidity a podmínek nároku na invalidní důchod je obsažena v § 39 zákona o důchodovém pojištění, který upravuje tři stupně invalidity. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a konečně v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně. Při určování poklesu pracovní schopnosti se mj. bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o tzv. stabilizovaný zdravotní stav a zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován.

18. Pravidla pro stanovení poklesu pracovní schopnosti dále rozvádí vyhláška o posuzování invalidity. Ta v § 2 odst. 3 stanoví, že pokud je příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

19. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je závislé především na odborném lékařském posouzení. Náležitosti posudku jsou upraveny v § 7 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, stanovení míry poklesu pracovní schopnosti atd. Obligatorní náležitostí posudku je rovněž odůvodnění výsledku posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2012, č. j. 4 Ads 19/2012-18).

20. Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise (§ 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb.). Při přezkumu rozhodnutí žalované vydaného na podkladě posudku IPZS v řízení o námitkách (dle § 88 zákona č. 582/1991 Sb.) neposuzuje soud věcnou správnost posudku, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek PK MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s. ř. s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek důkazem rozhodujícím v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Posudek PK MPSV a zjištěný skutkový stav 21. S ohledem na spornou otázku byl pro účely rozhodnutí ve věci v soudním řízení vypracován posudek PK MPSV ze dne 25. 3. 2026, který soud zohlednil jako nový listinný důkaz. Účastníci řízení měli prostor se k tomuto důkazu vyjádřit. Krajský soud vyhodnotil posudek z hledisek shora uvedených, zabýval se jeho úplností a přesvědčivostí, a to jak vzhledem ke skutkovému stavu zjištěnému ze správních spisů, tak i vzhledem k žalobním námitkám, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

22. Posudek byl vypracován posudkovou komisí zasedající v řádném složení (členem byl odborný lékař se specializací v oboru neurologie). Posudek byl založen na všech dostupných podkladech (spisová dokumentace včetně lékařské dokumentace, lékařská dokumentace nově doložená žalobkyní).

23. Soud považuje posudek PK MPSV za úplný, srozumitelný a přesvědčivý a nemá důvod jej nepovažovat za stěžejní důkaz ve věci zdravotního stavu žalobkyně pro účely posouzení invalidity. PK MPSV žalobkyni osobně vyslechla i vyšetřila a srozumitelně vysvětlila, z jakých důvodů považuje za rozhodující zdravotní postižení právě idiopatický střevní zánět v lehké, iniciální a uspokojivě stabilizované formě.

24. Žalobní námitky jsou formulovány převážně obecně a spočívají v tvrzení, že zdravotní stav žalobkyně je horší, než žalovaná uzavřela, a že souhrn jejích obtíží odůvodňuje invaliditu alespoň prvního stupně. Právě s těmito výhradami se však PK MPSV vypořádala.

25. Pokud žalobkyně poukazuje na potíže s koleny, komise je nepřehlédla. Výslovně zohlednila stav po artroskopii pravého kolena, meniskové postižení, nález na magnetické rezonanci z května 2025 i oboustranné gonalgie a gonartrózu. Současně však vysvětlila, že přes uvedené morfologické změny je objektivně doloženo jen lehké funkční omezení, nikoli středně těžké či těžké omezení hybnosti velkých kloubů. Tento závěr opřela o konkrétní rozsah hybnosti a o skutečnost, že neurologické ani ortopedické nálezy neprokazují závažnější funkční deficit.

26. Obdobně se PK MPSV vypořádala s neurologickými obtížemi. Zohlednila chronický vertebrogenní algický syndrom i syndrom karpálního tunelu vpravo, avšak poukázala na absenci ložiskové neurologické symptomatologie a na lehký senzitivní charakter neuropatie. Nešlo tedy o postižení takové intenzity, které by samo nebo ve spojení s ostatními obtížemi odůvodňovalo vyšší než komisí stanovené navýšení o 10 procentních bodů.

27. Ani psychiatrické obtíže PK MPSV nepominula. Vyšla z odborných zpráv psychiatra i psychologického vyšetření a přesvědčivě vysvětlila, proč psychický stav žalobkyně hodnotí jako kompenzovaný natolik, že nepředstavuje rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Výslovně uvedla, že psychologické vyšetření nepotvrdilo bipolární afektivní poruchu, a popsala konkrétní psychický nález žalobkyně.

28. Stejně tak byly zohledněny obtíže angiologické a gastroenterologické. Ve vztahu k chronické žilní nedostatečnosti PK MPSV popsala její stupeň a poukázala na absenci komplikací. Ve vztahu ke střevnímu onemocnění pak komise vycházela z konkrétních gastroenterologických nálezů a logicky uzavřela, že jde o lehkou, iniciální a uspokojivě stabilizovanou formu IBD. Tím současně vysvětlila, proč zdravotní stav žalobkyně odpovídá právě položce 4a kapitoly XI oddílu C přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, a nikoli položce 4b či 4c. Pro použití písm. b) totiž schází podklady o středně těžké formě s častými průjmy, značnými laboratorními odchylkami, výraznými endoskopickými změnami a značným snížením celkové výkonnosti; tím méně jsou doloženy komplikace předpokládané v písm. c).

29. Soud považuje za podstatné, že PK MPSV nejen označila rozhodující zdravotní postižení, ale současně vysvětlila, proč ostatní diagnózy nepřevažují a jak se promítly do výsledného zvýšení horní hranice procentního rozmezí na maximálních 30 %. Tím odpověděla i na žalobkyní akcentovanou námitku, že „malých“ obtíží má více; PK MPSV totiž právě jejich kumulaci zohlednila navýšením podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity na maximum, které u zvolené rozhodující položky přicházelo v úvahu.

30. Žalobkyně dále argumentuje tím, že jí byl invalidní důchod v minulosti přiznán. Ani tuto námitku soud nepřehlédl. Nynější věc se však týká nové žádosti o invalidní důchod, nikoli přímého přezkumu dřívějšího odnětí dávky. Přesto se PK MPSV k této okolnosti vyjádřila a uvedla, že dřívější přiznání invalidity považuje za posudkově nadhodnocené, neboť ani dříve nebylo objektivně doloženo středně těžké omezení hybnosti velkých kloubů. Tím podala vysvětlení, proč dřívější existence invalidity sama o sobě nevede k závěru o invaliditě v nyní přezkoumávané věci.

31. Pokud žalobkyně poukazuje na pád na koleno dne 14. 8. 2025, na následné chirurgické ošetření, případně na pozdější lékařské zprávy, soud připomíná, že pro přezkum je rozhodný stav ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované. Pozdější vývoj zdravotního stavu může být významný jen pro případnou novou žádost o dávku, nikoli pro posouzení zákonnosti nyní přezkoumávaného rozhodnutí.

32. Soud proto uzavírá, že posudkové hodnocení se s výtkami žalobkyně vypořádalo v potřebném rozsahu. Komise hodnotila všechny podstatné diagnózy, popsala jejich funkční dopad, vysvětlila volbu rozhodujícího zdravotního postižení, odůvodnila procentní míru poklesu pracovní schopnosti i to, proč nejsou splněna kritéria závažnějších posudkových položek. Posudek tak obstojí i z hlediska judikaturních požadavků na úplnost a přesvědčivost. Za této situace soud neshledal důvod pro doplnění dokazování. Zdravotní stav žalobkyně byl pro účely soudního přezkumu zjištěn dostatečně.

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

33. V soudním řízení bylo potvrzeno, že žalobkyně nebyla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní. Žaloba není důvodná, krajský soud ji proto zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Nyní projednávaná věc se týkala důchodového pojištění, a proto ani žalovaná ex lege nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). Poučení:

35. Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno dne 20. května 2026 Lenka Bahýľová v. r. samosoudkyně