34 Ad 34/2025

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: M. R. bytem X zast. advokátkou Mgr. Lenkou Čihákovou sídlem Palackého nám. 67, 684 01 Slavkov u Brna proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 9. 2025, č. j. X, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Žalovaná shora označeným rozhodnutím (dále „napadené rozhodnutí“) zamítla odvolání žalobce a K. Ž. (dále též „zaměstnavatel“) a potvrdila rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro Kraj Vysočina, Jihomoravský kraj a Zlínský kraj, Okresní správy sociálního zabezpečení Vyškov, ze dne 24. 6. 2025 (dále „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 10 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, určeno, že žalobci nevznikla od 11. 11. 2024 účast na nemocenském pojištění u zaměstnavatele.

2. Žalovaná vyšla z toho, že zaměstnavatel přihlásil žalobce k pojištění od 11. 11. 2024 a že žalobci již 11. 12. 2024 vznikla dočasná pracovní neschopnost. Při zpracování podkladů pro dávku zjistila rozpory v údajích o příjmu a odpracovaných dnech, opožděné předkládání podkladů a opakované změny údajů o skončení zaměstnání. Kontrola zaměstnavatele následně zjistila nedostatky v evidenci a v plnění odvodových povinností. Z podkladů finanční správy, zdravotních pojišťoven a slovenských orgánů žalovaná dále dovodila, že zaměstnavatel nedoložil reálnou hospodářskou činnost ani finanční zdroje odpovídající tvrzeným mzdovým závazkům.

3. Žalovaná nepovažovala pracovní smlouvu, docházku, mzdové listy ani výplatní doklady za věrohodný důkaz faktického výkonu práce, neboť tyto listiny vykazovaly rozpory s ostatními podklady a nebyly doplněny objektivními doklady o tvrzené práci na rekonstrukci v R. Žalobce i zaměstnavatel podle žalované takové doklady přes výzvy nepředložili. Přihlédla také k tomu, že žalobce byl zmocněn k zajišťování pracovněprávní a související administrativní agendy zaměstnavatele. V souhrnu žalovaná uzavřela, že žalobce neprokázal, že pro zaměstnavatele od 11. 11. 2024 skutečně vykonával práci; pracovní poměr proto hodnotila jako účelový a účast žalobce na nemocenském pojištění za nevzniklou.

II. Obsah žaloby

4. Žalobce namítá nezákonnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí i rozhodnutí prvostupňového. Má za to, že jeho účast na nemocenském pojištění vznikla ze zákona dnem 11. 11. 2024, kdy podle pracovní smlouvy nastoupil do zaměstnání a fakticky začal vykonávat práci. Vytýká správním orgánům, že z pouhých pochybností dovodily fiktivnost pracovního poměru a bez náležitého zjištění skutkového stavu znevěrohodnily pracovní smlouvu, evidenci docházky, mzdové listy a výplatní doklady.

5. Žalobce dále namítá, že jako zaměstnanec neměl přístup k účetnictví, smlouvám a dalším listinám zaměstnavatele. Správní orgány proto podle jeho názoru nepřípustně přenesly na něj důsledky neplnění evidenčních, platebních či daňových povinností zaměstnavatele a požadovaly po něm prokazování jeho ekonomické aktivity. Současně uvádí, že správní orgány neověřily jeho tvrzení, že pracoval na rekonstrukci nemovitosti klientky společně s dalšími zaměstnanci. Navrhl zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí a změnu věci tak, aby bylo určeno, že jeho účast na nemocenském pojištění vznikla dnem nástupu do zaměstnání.

III. Vyjádření žalované

6. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Odkázala na důvody napadeného rozhodnutí a uvedla, že žalobce neosvědčil, že pro zaměstnavatele skutečně vykonával práci. Podklady předložené žalobcem a zaměstnavatelem podle ní prokazují jen formální existenci pracovněprávního vztahu, nikoli jeho reálný obsah.

7. Žalovaná zdůraznila, že žalobce ani zaměstnavatel nepředložili objektivní doklady o tvrzených stavebních pracích. Zaměstnavatel v odvolání uvedl, že žalobce vykonával rekonstrukční práce na adrese R. X, která je zároveň sídlem jeho podnikání, a přislíbil doložit smlouvu o dílo, faktury a příjmové doklady. Přes opakované výzvy tak neučinil. Podání žalobce ani zaměstnavatele neobsahovala konkrétní důkazní návrh na výslech konkrétního svědka.

8. Podle žalované rozhodnutí vychází z řetězce vzájemně provázaných zjištění: rozporných podkladů k příjmu žalobce a odpracovaným dnům, nesouladu mezi mzdovými listy a podklady pro dávku, změn údajů o zaměstnancích, opožděného a neúplného předkládání dokladů, neplnění odvodových a evidenčních povinností zaměstnavatele a absence doložené hospodářské činnosti, z níž by mohly být hrazeny mzdové nároky.

IV. Jednání před krajským soudem

9. Krajský soud na návrh žalobce nařídil jednání, které se konalo dne 14. 8. 2026 za osobní účasti žalobce, jeho zástupkyně a zástupce žalované. Zaměstnavatel byl soudem vyrozuměn o možnosti uplatnit práva osoby zúčastněné na řízení, ve stanovené lhůtě se však k řízení nepřihlásil.

10. Žalobce prostřednictvím své zástupkyně setrval na žalobě a odkázal na její písemné odůvodnění. Nad rámec žaloby namítl, že správní orgány přistupovaly k posuzovanému pracovnímu poměru předem jako k fiktivnímu, a to zejména s ohledem na jeho dřívější trestní postih v jiné věci. Podle žalobce a jeho zástupkyně však z podkladů shromážděných ve správním řízení nevyplývaly pochybnosti o reálném výkonu práce a o existenci pracovněprávního vztahu.

11. Zástupce žalované setrval na závěrech napadeného rozhodnutí i předcházejícího správního řízení. Uvedl, že dřívější trestní postih žalobce nebyl rozhodujícím důvodem posouzení věci, mohl však dokreslovat okolnosti případu. Zdůraznil, že předmětem řízení je posouzení vzniku účasti žalobce na nemocenském pojištění, nikoliv samotná pracovní neschopnost žalobce.

12. Zástupkyně žalobce navrhla provedení důkazu výslechem žalobce k okolnostem vzniku a průběhu pracovního poměru. Soud tento důkazní návrh neprovedl. Skutečnosti, k nimž měl žalobce vypovídat, byly dostatečně zachyceny v jeho podáních ve správním řízení, v žalobě i v jeho vyjádřeních při jednání před soudem. Spornou otázkou přitom nebylo, jak žalobce subjektivně vnímal existenci pracovního poměru, nýbrž zda byly tvrzené pracovní činnosti doloženy objektivními skutečnostmi. Za této situace nemohl výslech žalobce přinést nové poznatky způsobilé změnit skutkové závěry ve věci, a soud jej proto považoval za nadbytečný. Žalobce však dostal dostatek prostoru k tomu, aby se ve věci sám osobně vyjádřil.

13. Žalobce uvedl, že s rozhodnutím správních orgánů nesouhlasí. Poukázal na to, že u téhož zaměstnavatele vykonával práci již v předchozím pracovním poměru, který správní orgány nijak nezpochybnily. Tvrdil, že posuzované řízení bylo zahájeno až poté, co v souvislosti s pracovním úrazem uplatnil nárok na dávky nemocenského pojištění. Dále namítal, že inspektorát práce nezpochybnil platnost pracovní smlouvy ani existenci pracovního poměru. Uvedl rovněž, že správnímu orgánu byly v průběhu kontroly předloženy listiny dokládající podnikatelskou činnost zaměstnavatele, zejména smlouva o dílo, faktury a doklady o úhradě, které se však podle jeho názoru nepromítly do odvolacího spisu. Zdůraznil, že po posuzovaném pracovním poměru pokračoval ve výkonu práce u téhož zaměstnavatele až do června 2026, aniž by opětovně čerpal dávky nemocenského pojištění. Namítal dále, že případné neplnění povinností zaměstnavatele nemůže být přičítáno k jeho tíži jako zaměstnance.

14. Na základě vyjádření žalobce zástupkyně žalobce předložila k důkazu kopii smlouvy o dílo ze dne 16. 7. 2024, stvrzenku o hotovostní úhradě částky 100 000 Kč ze dne 16. 7. 2024, mzdový list žalobce dokládající předchozí pracovní poměr žalobce u téhož zaměstnavatele v období od září do října 2024 s uvedeným obdobím od 12. 9. 2024 do 25. 10. 2024 a výpis z ePortálu ČSSZ nazvaný „Informace o pojistných vztazích zaměstnance“. Uvedla, že tyto listiny nebyly ve správním řízení předloženy proto, že žalobce k nim jako zaměstnanec neměl přístup a jejich předložení záviselo na zaměstnavateli.

15. Žalovaná proti provedení těchto důkazů nevznesla procesní námitku, avšak vyjádřila pochybnosti o jejich pravosti, neboť se s nimi setkala poprvé až při soudním jednání. Současně uvedla, že předmětem řízení je pouze posouzení konkrétního pojistného vztahu vzniklého v listopadu 2024, nikoliv předchozí či následné pracovní poměry žalobce. Soud následně doplnil dokazování předloženými listinami.

16. V závěrečném návrhu zástupkyně žalobce navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. Namítala zejména, že správní orgány vycházely z nepodloženého předpokladu fiktivnosti pracovního poměru, přistupovaly k žalobci odlišně s ohledem na jeho minulost a nezjistily skutkový stav bez důvodných pochybností. Současně požadovala přiznání náhrady nákladů řízení.

17. Zástupce žalované v závěrečném návrhu setrval na svých dosavadních závěrech a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce ani ve správním řízení neprokázal splnění podmínek pro vznik účasti na nemocenském pojištění podle § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění, a zpochybnil důkazní význam listin nově předložených v soudním řízení.

V. Posouzení věci samé

18. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a podle skutkového i právního stavu, který tu byl v době napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.).

19. Žaloba není důvodná.

20. Podle § 5 písm. a) bodu 1 zákona o nemocenském pojištění jsou při splnění zákonných podmínek účastni pojištění zaměstnanci v pracovním poměru. Podmínkami účasti zaměstnance jsou mj. výkon zaměstnání na území České republiky a dosažení zákonem stanoveného sjednaného započitatelného příjmu (§ 6 odst. 1 tohoto zákona). Podle § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění vzniká pojištění zaměstnanci dnem, ve kterém začal vykonávat práci pro zaměstnavatele.

21. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že účast na nemocenském pojištění vzniká dnem faktického započetí výkonu práce, nikoli pouhým formálním nástupem uvedeným v pracovní smlouvě (rozsudek NSS ze dne 9. 12. 2015, č. j. 1 Ads 252/2015-27, č. 3374/2016 Sb. NSS, body 24-27). Pracovní smlouva proto sama o sobě nepostačuje, jsou-li tu konkrétní a důvodné pochybnosti o tom, zda zaměstnanec práci skutečně vykonával.

22. Pojištěnec, který žádá o dávku nebo kterému se dávka vyplácí, je povinen osvědčovat skutečnosti, na nichž závisí účast na pojištění, předkládat stanovené doklady a podávat požadovaná vysvětlení a údaje [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona o nemocenském pojištění]. Zaměstnavatel je na žádost územní správy sociálního zabezpečení povinen sdělit potřebné údaje, popřípadě je doložit (§ 98 odst. 1 téhož zákona). Soud současně zdůrazňuje, že odpovědnost za zjištění skutkového stavu nese správní orgán (§ 3 a § 50 správního řádu). Je-li však existence faktického výkonu práce důvodně zpochybněna konkrétními zjištěními správního orgánu, nelze vystačit s pouhým tvrzením o výkonu zaměstnání.

23. Jinými slovy, vzniknou-li na základě konkrétních zjištění správního orgánu důvodné pochybnosti o tom, zda zaměstnanec fakticky vykonával práci, nelze vystačit s pouhým odkazem na existenci pracovní smlouvy či jiných formálních pracovněprávních dokumentů. Účastník je v takovém případě povinen uvést konkrétní skutečnosti svědčící o výkonu práce a označit důkazy k jejich ověření. Neučiní-li tak, promítne se tato okolnost do celkového hodnocení důkazní situace.

24. Soud přisvědčuje žalobci, že samotné neplnění registračních, evidenčních, daňových či odvodových povinností zaměstnavatele nemůže bez dalšího vyloučit účast zaměstnance na nemocenském pojištění. Je-li faktický výkon práce prokázán, nemohou pochybení zaměstnavatele jít pouze z tohoto důvodu k tíži zaměstnance. To však není nynější případ.

25. Soud současně zdůrazňuje, že žádná z uvedených skutečností sama o sobě nezakládá závěr o neexistenci výkonu práce žalobcem. Rozhodující je však jejich vzájemná souvislost a kumulace. Právě souhrn zjištěných okolností vedl správní orgány k důvodným pochybnostem o reálném obsahu deklarovaného pracovního vztahu. Napadené rozhodnutí proto nestojí na jednotlivém izolovaném zjištění, nýbrž na řetězci vzájemně se podporujících skutkových poznatků.

26. Správní orgány vycházely z uceleného souboru zjištění: z rozporů v podkladech pro dávku, mzdových listech a vykázaných odpracovaných dnech, změn údajů o zaměstnancích, opožděného a neúplného předkládání dokladů, absence prokázaného vyplacení mzdy, nedoložené hospodářské činnosti zaměstnavatele a okolností vzniku pracovní neschopnosti u více zaměstnanců krátce po jejich přihlášení. Podklady, z nichž správní orgány vyšly, byly založeny ve správním spise a jeho obsah konkrétní rozpory zachycuje.

27. Soud neshledal ani vytýkaný procesní deficit při shromažďování podkladů. Z obsahu správního spisu se podává, že žalobce byl oznámením o zahájení řízení ze dne 13. 5. 2025 konkrétně seznámen s důvody pochybností správního orgánu o jeho účasti na pojištění. Následně byl již prostřednictvím své právní zástupkyně vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Tím mu byla poskytnuta možnost realizovat právo podle § 36 odst. 3 správního řádu; účastník přitom může až do vydání rozhodnutí navrhovat důkazy a činit jiné návrhy (§ 36 odst. 1 správního řádu).

28. Právní zástupkyně žalobce do správního spisu dne 9. 6. 2025 nahlédla. Poté podala vyjádření ze dne 16. 6. 2025, v němž uvedla, že mezi žalobcem a zaměstnavatelem není spor o vzniku pracovněprávního poměru a že s ohledem na zákon a obsah spisu jde o vztah pojistný. Nenavrhla však doplnění dokazování ani nenamítla, že by ve spise scházely konkrétní listiny, které měli žalobce nebo zaměstnavatel předložit. Takový návrh či výhradu žalobce neuplatnil ani v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, přestože nadále setrval na tvrzení o existenci pojistného vztahu.

29. Teprve v písemné reakci na odvolání zaměstnavatele právní zástupkyně žalobce obecně uvedla, že „součástí spisové dokumentace jsou zcela jistě i příslušné podklady (smlouva o dílo, faktury apod.), které zaměstnavatel má k dispozici a na které ve svém odvolání poukazuje“. Tato formulace nepředstavuje ani označení konkrétního důkazu, ani návrh na jeho opatření. Navíc se podle obsahu správního spisu takové doklady v době rozhodování správních orgánů jeho součástí nestaly. Žalobce proto nemůže teprve v soudním řízení úspěšně vytýkat správním orgánům, že rozhodly bez listin, jejichž existenci jen předpokládal, aniž by jejich nepřítomnost ve spise při nahlížení namítl nebo jejich opatření navrhl. Soud nepřehlédl tvrzení žalobce, že jako zaměstnanec neměl k uvedeným listinám přístup a jejich předložení záviselo na zaměstnavateli. Tato okolnost však sama o sobě nic nemění na skutečnosti, že ve správním řízení nebyly správním orgánům předloženy ani nebyla konkrétně namítána jejich absence ve spise, a správní orgány proto nemohly jejich obsah při rozhodování zohlednit.

30. Zaměstnavatel v odvolání uvedl, že žalobce vykonával rekonstrukční práce na adrese R. X, a přislíbil doložit smlouvu o dílo, faktury a příjmové doklady. Přes opakované výzvy však žádný z těchto dokladů nepředložil. Žalobce ani zaměstnavatel dále neoznačili konkrétní osoby, které měly se žalobcem na rekonstrukci pracovat, ani investora či objednatele stavby, a nenavrhli jejich výslech. Správnímu orgánu proto nelze vytýkat, že neprovedl neurčitě naznačené dokazování. Účastníci jsou povinni označit důkazy na podporu svých tvrzení (§ 52 věta první správního řádu).

31. Není důvodná ani námitka žalobce, že správní orgány měly vycházet ze skutečnosti, že oblastní inspektorát práce nezpochybnil platnost pracovního poměru ani pracovní smlouvy. Předmět kontroly prováděné orgány inspekce práce je odlišný od předmětu řízení vedeného podle zákona o nemocenském pojištění. Skutečnost, že inspektorát práce neshledal důvod zasáhnout do pracovněprávního vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, sama o sobě nevypovídá o tom, zda žalobce v rozhodném období fakticky vykonával práci ve smyslu § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění. Závěry orgánů inspekce práce proto nebyly pro správní orgány ani pro soud určující.

32. Důvodná není ani argumentace žalobce, podle níž měly správní orgány podat trestní oznámení a teprve na základě výsledku trestního řízení posoudit vznik účasti na nemocenském pojištění. Předmětem nynější věci není posouzení trestní odpovědnosti žalobce ani zaměstnavatele, ale splnění zákonných podmínek účasti na nemocenském pojištění. Správní orgány byly oprávněny učinit si o rozhodných skutečnostech úsudek samostatně na základě podkladů opatřených ve správním řízení. Vedení trestního řízení ani podání trestního oznámení není podmínkou pro vydání rozhodnutí podle zákona o nemocenském pojištění.

33. Žalobce nadto nevystupoval pouze v postavení běžného zaměstnance. Na základě plné moci ze dne 6. 12. 2024 zajišťoval pro zaměstnavatele mimo jiné pracovněprávní agendu a komunikaci s orgány veřejné moci. Tato okolnost sama o sobě nesvědčí o fiktivnosti pracovního poměru, je však významná pro hodnocení jeho reálné možnosti opatřit a předložit podklady, které zaměstnavatel výslovně avizoval. Jinými slovy, jeho tvrzení, že jako zaměstnanec neměl k listinám zaměstnavatele přístup, je v důsledku této skutečnosti vážně oslabeno.

34. Soud provedl při jednání listiny nově předložené žalobcem a hodnotil je ve spojení s podklady správního řízení (§ 77 odst. 2 s. ř. s.).

35. Ani z nově předložené smlouvy o dílo ze dne 16. 7. 2024 nevyplývá, jaké konkrétní práce měl v rozhodném období vykonávat žalobce, v jakém rozsahu, po jakou dobu a na základě jakých pokynů. Smlouva proto nevypovídá o osobním výkonu práce žalobcem. Obdobně stvrzenka o převzetí částky 100 000 Kč může dokládat určitou majetkovou transakci zaměstnavatele, nikoliv však skutečnost, že žalobce dne 11. 11. 2024 nastoupil do zaměstnání a začal fakticky vykonávat sjednanou práci. Ani případné prokázání existence podnikatelské zakázky zaměstnavatele samo o sobě nedokládá, že ji realizoval právě žalobce.

36. Mzdový list vztahující se k předchozímu pracovnímu poměru žalobce může svědčit o tom, že žalobce v minulosti pro téhož zaměstnavatele pracoval. Z této skutečnosti však nelze bez dalšího dovozovat, že vykonával práci i v pracovním poměru, který je předmětem nynějšího řízení. Rozhodující je totiž skutková situace existující po 11. 11. 2024. Obdobně výpis z ePortálu vypovídá toliko o evidovaných údajích vztahujících se k jinému, resp. formálně vedenému pojistnému vztahu. Ani jednotlivě, ani ve vzájemné souvislosti tak nově předložené dokumenty nezpochybňují rozhodná skutková zjištění správních orgánů.

37. Pracovní smlouva, docházka, výplatní lístky a mzdové listy byly správními orgány hodnoceny, avšak v kontextu uvedených konkrétních rozporů nebyly shledány věrohodným dokladem skutečného výkonu práce. Žalovaná přitom srozumitelně vyložila, proč tyto formální listiny samy o sobě neobstojí. Soud toto hodnocení považuje za logické, úplné a odpovídající zásadě volného hodnocení podkladů podle § 50 odst. 4 správního řádu.

38. Námitka, že správní orgány posuzovaly věc předem se zřetelem k dřívějšímu trestnímu postihu žalobce, není důvodná. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by správní orgány dovozovaly fiktivnost pracovního poměru z dřívější trestní minulosti žalobce nebo že by této okolnosti přiznávaly samostatný důkazní význam pro posouzení vzniku pojištění. Rozhodné závěry napadeného rozhodnutí stojí na skutkových zjištěních zachycených ve správním spise, nikoli na této okolnosti. Soud proto ani nepřihlížel k dalším skutečnostem uvedeným ve vyjádření žalované k žalobě, které nebyly rozhodovacími důvody napadeného rozhodnutí.

VI. Závěr a náhrada nákladů řízení

39. Ani po vyhodnocení všech podkladů shromážděných ve správním a soudním řízení nevyplynulo, že žalobce dne 11. 11. 2024 fakticky začal vykonávat práci pro zaměstnavatele. Podmínka vzniku pojištění podle § 10 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění proto nebyla naplněna. Napadené rozhodnutí je přezkoumatelné a vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu; žalobní námitky nejsou důvodné. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, proto na náhradu nákladů řízení nemá právo. Žalované jako správnímu orgánu ve věci nemocenského pojištění právo na náhradu nákladů řízení nenáleží (§ 60 odst. 2 s. ř. s.). Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. Brno dne 14. srpna 2026 Lenka Bahýľová v. r. samosoudkyně