34 Ad 6/2012

Rubrum

34 Ad 6/2012 – 30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobce K. B., bytem …………………., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o zvýšení starobního důchodu, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2011, č. j. 370 105 427/315-PP, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 14.10.2011, č. j. 370 105 427/315-PP žalovaná podle § 88 odst. 8 zák. č. 582/1991 Sb., a § 90 odst. 1 písm. c) zák. č. 500/2004 Sb., rozhodnutí ČSSZ, č.j. 370 105 427 ze dne 12.7.2011 změnila tak, že podle § 56 odst. 1 písm. b) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, se žádost o zvýšení starobního důchodu ze dne 17.5.2011 zamítá. Proti rozhodnutí ze dne 12.7.2011 podal účastník řízení námitky jednak proto, že ust. § 24 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění se žádostí o úpravu důchodu nesouvisí a dále proto, že v případě neoprávněného vyloučení ze střední školy došlo k většímu zásahu do práv občana, než v případě vyloučení z vysoké školy, neboť tento student měl ukončené středoškolské vzdělání a větší možnosti pracovního uplatnění. Podle účastníka řízení je nutné uplatnit teleologický výklad ve smyslu nálezu Ústavního soudu, který citoval a navrhl, aby žádosti o zápočet bylo vyhověno. Žalovaná s odkazem na citované ust. § 24 odst. 5 zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích dospěla k závěru, že v oblasti důchodového zabezpečení se odškodňují pouze křivdy způsobené vyloučením ze studia na vysoké škole a žalovaná jako orgán státní správy se při rozhodování v oblasti sociálního zabezpečení nemůže odchýlit od závazných zákonných ustanovení. Argumentaci pokračování 2 34Ad 6/2012 zástupce účastníka řízení nemůže zohlednit, jelikož ji k tomu žádné zákonné ustanovení neopravňuje. Proto námitky zamítla a rozhodnutí, kterým ČSSZ zamítla žádost účastníka řízení o zápočet doby nedokončeného studia na průmyslové škole a následný přepočet výše starobního důchodu zamítla. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, v níž namítal, že zásadní problém spočívá v tom, že podle § 24 odst. 5 zákona o mimosoudní rehabilitaci se odškodňují jen křivdy způsobené vyloučením ze studia na vysoké, nikoliv střední škole. Žalobce má za to, že je třeba hledět na smysl tohoto ustanovení v tom, aby byli přiměřeně odškodněni studenti za minulého režimu neoprávněným vyloučením ze školy. Neoprávněným vyloučením ze střední školy došlo k většímu zásahu do práv občana, než v případě vyloučení z vysoké školy, neboť takový studen měl ukončené středoškolské vzdělání s mnohem lepší možností uplatnění než student vyloučený ze středí školy. Žalobce má za to, že pokud neoprávněně vyloučení studenti vysokých škol zápočet dob dostávají a studenti jiných vyšších škol nikoliv, dochází k nerovnosti těchto studentů, kteří byli obdobným způsobem diskriminováni, což je v rozporu s ust. čl. 1 Listiny základních práv a svobod o rovnosti občanů. Žalobce navrhl, aby soud ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích vyložil tak, že se vztahuje na všechny vyšší školy, než je škola základní, nebo aby jednání přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu ČR k vyslovení nálezu, že se z ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích vypouští slova vysokých a vysokoškolských z důvodů shora. Jinak navrhl, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že v oblasti důchodového zabezpečení se odškodňují pouze křivdy způsobené vyloučením ze studia na vysokých školách a žalovaná se nemůže nikterak od závazných zákonných ustanovení odchýlit a argumentaci žalobce zohlednit, neboť ji k tomu žádné zákonné ustanovení neopravňuje. Navrhla, aby soud žalobu zamítl. V rozsudku ze dne 27.9.2012, č.j. 34Ad 6/2012-14 soud s odkazem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezech sp. zn. II.ÚS 244/98, sp. zn. IV.ÚS 691/01, sp. zn. II. ÚS 66/98, sp. zn. I. ÚS 15/98 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. 6Ads 4/2006-32 ze dne 7.3.2007 konstatoval, že na posuzovanou věc lze aplikovat úvahu o absenci systémových vazeb v zákonech a předpisech upravujících nápravy křivd a dovodil povinnost rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 17.5.2011 obdobně jako v ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích týkajících se vyloučení ze studia studentů vysokých škol, a proto napadené rozhodnutí žalované ze dne 14.10.2011, č. j. 370105427/315-PP zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Proti shora uvedenému rozsudku podala žalovaná dne 2.11.2012 kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. 6Ads 150/2012-37 ze dne 29.1.2014 tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27.9.2012 č. j. 34Ad 6/2012-14 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud v rozsudku konstatoval, že „….nezpochybňuje, že žalobce stejně jako lidé ve stejném postavení tvoří početnou skupinu, kterým byla minulým režimem způsobena křivda, jež se promítla do jejich dalšího života a velmi podstatně ho ovlivnila. Její odčinění však zákonodárce evidentně svázán politicko-ekonomickými možnostmi ponechal v rovině deklarace. Zákonodárce vyslovil, že šlo o křivdu a zrušil rozhodnutí o vyloučení, což sice vytvořilo teoretickou možnost střední školu po letech dokončit, avšak k založení nároku materiální povahy to nevedlo. Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem krajského pokračování 3 34Ad 6/2012 soudu, že znění § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích umožňující započtení doby vysokoškolského studia pro účely důchodového zabezpečení zakládá nespravedlivou a nežádoucí nerovnost mezi studenty vysokých škol a studenty středních a vyšších škol a působí vůči středoškolákům diskriminačně. Nejvyšší správní soud má za to, že v tomto případě nedošlo k porušení práva na rovné zacházení a zákazu diskriminace. Žalovaná žádosti žalobce nevyhověla, protože ustanovení, jehož aplikace se žalobce dovolával se vztahuje na typově odlišné subjekty. Rozdělení studentů na středoškolské a vysokoškolské pro účely zápočtu dob, jako kompenzace za utrpěná příkoří provedl výslovně zákonodárce a soudy nemohou do projevu moci zákonodárné zasahovat ani je nahradit svou vlastní formulací a to, ani kdyby ji považovaly z hlediska obecné spravedlnosti za vhodnější. Nejvyšší správní soud u ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích neshledal rozpor s ústavním pořádkem, a proto věc Ústavnímu soudu nepředložil.“ Krajský soud zavázal právním názorem vyjádřeným v rozsudku pro vydání nového rozhodnutí tak, že se přidrží doslovného výkladu znění ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích v podobě, v jaké je zákonodárce učinil součástí zákona o mimosoudních rehabilitacích. Na základě shora uvedeného soudu nezbylo, než žalobu žalobce ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnout. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 2 s.ř.s., podle něhož úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 31. března 2014 JUDr. Milada Haplová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová