34 Ad 91/2011

Rubrum

34 Ad 91/2011-15 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobce V.Ch., bytem ……………………………….., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o obnovu řízení, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31.8.2011, č. j. ……………………….., takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 31.8.2011, č. j. ………………… žalovaná ve věci žádosti o obnovu řízení o zvýšení částečného invalidního důchodu zamítla námitky a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále v textu ČSSZ) č.j 380 925 959/423 ze dne 17.6.2011. Potvrzeným rozhodnutím zamítla žádost účastníka řízení o obnovu řízení o zvýšení částečného invalidního důchodu pro nesplnění podmínek ustanovení § 56 písm. d) zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů (dále v textu zákon o důchodovém pojištění) a Dohody mezi ČSR a SSSR o sociálním zabezpečení č. 116/1960 Sb., (dále v textu Dohoda). V námitkách účastník řízení vytýkal, že ČSSZ nepostupovala správně a v souladu s Dohodou a že z žádosti o invalidní důchod vyplývá skutečnost, že byl zaměstnán v Arménii. Domáhal se přehodnocení výše částečného důchodu k 1.9.1999 s použitím Dohody. V roce 1999 účastník řízení uplatnil žádost o přiznání plného invalidního důchodu, která byla zamítnuta pro nesplnění potřebné doby pojištění, následně po získání potřebné doby pojištění pro nárok na částečný invalidní důchod uplatnil žádost o tento důchod. V obou žádostech uvedl, že byl zaměstnán v Arménii, zaměstnání však neuvádí a nedokládá. Částečný invalidní důchod byl přiznán dle čs. předpisů od 1.9.1999 rozhodnutím ze dne 13.9.1999. Dne 14.5.2008 uplatnil žádost o přiznání starobního důchodu, v níž uvedl dobu pojištění v Arménii a doložil ji kopií pracovní knížky. Po došetření doby pojištění v Arménii žalovanou mu byl rozhodnutím ČSSZ ze dne 20.10.2009 přiznán od 2 pokračování 34 Ad 91/2011 5.7.2003 starobní důchod ve smyslu Dohody. Dne 11.4.2011 podal žádost o obnovu řízení ve věci zvýšení částečného invalidního důchodu od 1.9.1999, neboť při jeho přiznání nebyla aplikována Dohoda. Účastník řízení může podat žádost o obnovu řízení do tří měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne právní moci rozhodnutí. Za datum, kdy se účastník řízení o důvodu obnovy řízení dozvěděl, ČSSZ považuje datum uplatnění žádosti o starobní důchod tj. 14.5.2008, kdy byl informován o platnosti Dohody ke dni vzniku nároku na starobní důchod pracovnicí OSSZ. V daném případě nelze řízení podle § 100 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád obnovit,neboť již uplynula lhůta pro zahájení obnovy řízení. Za obnovu řízení v oblasti rozhodování o dávkách důchodového pojištění je nutno též považovat řízení o změně důchodu podle § 56 zák. č. 155/1995 Sb., které je třeba použít v případě, kdy se jím dosáhne stejného výsledku jako u obnovy řízení dle správního řádu, nebo, není-li možné ust. § 100 správního řádu vzhledem k prekluzi zahájit. V daném případě je třeba postupovat dle § 56 písm. d) zákona o důchodovém pojištění, tj. důchod se zvýší a doplatí nejvýše 5 let nazpět ode dne zjištění či uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení. K datu 11.4.2006 (tj. 5 let nazpět od podání žádosti o obnovu řízení) je již vyplácen starobní důchod, jehož výše je vyšší, než by činil částečný invalidní důchod s přihlédnutím k době pojištění v Arménii. Podle § 58 zákona o důchodovém pojištění se vyplácí jeden důchod a to vyšší, jsou-li splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů. Účastník řízení mohl žádat o obnovu řízení do tří let ode dne právní moci rozhodnutí ze dne 1.9.1999. Žalobce v žalobě proti tomuto rozhodnutí namítal, že ve věci přiznání dávky částečného invalidního důchodu nejprve ČSSZ žádost zamítla pro nesplnění potřebné doby pojištění, aniž by zahájila mezistátní řízení s Arménií, pak přiznala částečný invalidní důchod pouze z české doby pojištění. Tímto postupem byl poškozen na výši částečného invalidního důchodu, potažmo i na výši starobního důchodu. Navrhl, aby byl znovu posouzen nárok na částečný invalidní důchod od roku 1999 s použitím Dohody a přepočten starobní důchod. Ve vyjádření žalovaná uvedla, že žalobce dne 6.1.1999 uplatnil žádost o plný invalidní důchod, v žádosti v rubrice dob pojištění zaměstnání uvedl, že doby předchozího zaměstnání – pojištění, které bylo v Arménii neuvádí a nedokládá. Žádost vlastnoručně podepsal. V řízení nebyl žalobce uznán plně invalidní, ale pouze částečně invalidní od 21.4.1999, ale pro nesplnění podmínek § 43 písm. a), § 44 odst. 2 a § 40 odst. 1 písm. f) a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, byla žádost zamítnuta rozhodnutím ze dne 5.8.1999, proti němuž nepodal opravný prostředek. Další žádost podal dne 23.8.1999 a rozhodnutím ze dne 13.9.1999 byl žalobci i od 1.9.1999 částečný invalidní důchod přiznán. V druhé žádosti o částečný invalidní důchod uvedl, že dobu předešlého zaměstnání neuvádí, předtím pracoval pouze v Arménii. Pro řízení o dávky důchodového pojištění platí striktně zásada dispozitivity, tj. řízení lze zahájit pouze z podmětu účastníka, nikoliv nositelem pojištění z úřední povinnosti, neboť dávkové plnění nelze účastníkovi řízení vnutit. V roce 1999 žalobce při uplatňování obou žádostí vůli o zhodnocení dob pojištění získaných v Arménii neprojevil, neboť pouze konstatoval, že pracoval v Arménii, aniž by odkázal na jakýkoliv doklad. Při uplatnění žádosti o starobní důchod prostřednictvím OSSZ dne 14.5.2008 v přehledu o činnosti a náhradních dobách již zcela přehledně formuloval období, v nichž byl výdělečně činný na území Arménie za účelem aplikace Dohody při rozhodování žalované o starobním důchodu. Dne 11.4.2011 zástupkyně žalobce požádala o obnovu řízení ve věci přiznání částečného invalidního důchodu k 1.1.1999. Na základě ust. § 100 odst. 2 správního řádu 3 pokračování 34 Ad 91/2011-16 může účastník podat žádost o obnovu řízení do tří měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději do tří let ode dne právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne 13.9.1999 je pravomocné, když žalobce tento fakt nevyvrací, tj. že by mu rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu nebylo doručeno. Co se týká dne, kdy se žalobce o důvodu obnovy řízení dozvěděl pro výpočet lhůty k podání takové žádosti, jde o den uplatnění žádosti o starobní důchod 14.5.2008, v níž již doby pojištění získané na území Arménie jednoznačně specifikoval s úmyslem aplikace Dohody. Lhůta ve smyslu citovaného ustanovení počíná běžet od 14.5.2006. Rozhodnutím žalované ze dne 20.10.2009 byl žalobci od 5.7.2003 přiznán starobní důchod a následným rozhodnutím ze dne 13.5.2010 byla výše starobního důchodu zvýšena na základě dodatečně arménským nositelem pojištění potvrzené doby pojištění. Od uplatnění žádosti o přiznání částečného invalidního důchodu 13.9.1999 až do uplatnění žádosti o starobní důchod dne 14.5.2008 žádnou další žádost neuplatnil. S ohledem na ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění by případný přepočet částečného invalidního důchodu přicházel v úvahu od 11.4.2006, avšak v té době byl již poživatelem vyššího starobního důchodu ve výši 9.251,-Kč. Navrhla zamítnutí žaloby. V replice k vyjádření žalobce uvedl, že do první žádosti o invalidní důchod dne 6.1.1999 uvedl formulaci doby předchozího zaměstnání tak, že bylo v Arménii s dovětkem neuvádí, nedokládá. Pokud uvedl předchozí zaměstnání v Arménii, pak nemělo být rozhodováno pouze z české doby pojištění, ale měl být vyzván k doplnění údajů o předchozím zaměstnání v Arménii. Stejně měla postupovat žalovaná i v řízení po podání žádosti o částečný invalidní důchod. V žádosti uvedl všechny údaje, které OSSZ Brno - venkov požadovala. Bylo tedy na žalované, aby ho vyzvala k součinnosti. Opravný prostředek proti rozhodnutím nepodal, ale vždy apeloval na OSSZ Brno – venkov, aby doplnila údaje o předchozím zaměstnání v Arménii, event. jak se má v dané situaci zachovat. Vždy byl odmítnut s argumentací, že neexistuje žádná Dohoda mezi ČSR a bývalým SSSR o sociálním zabezpečením. Domníval se, že tyto informace jsou zcela v souladu s právními předpisy ČR, navíc jako cizinec neznalý právních předpisů neměl jinou možnost. O nesprávném postupu se dozvěděl až po uplynutí několika let od občanů Arménie, kteří přesídlili do ČR, že Dohoda je stále v platnosti a že je možné dobu zaměstnání zhodnotit pro nárok i výši. Při podání žádosti o starobní důchod byl již poučen, a proto se doplňovaly i údaje o předchozích zaměstnáních v Arménii. Jestliže žalovaná při podání žádosti o starobní důchod měla již k dispozici potřebné údaje o předchozím zaměstnání, pak mohla zároveň znovu posoudit nárok na částečný invalidní důchod a jeho výši, neboť od něho by se odvinula i výše dávky důchodu starobního. Postup žalované považuje za nesprávný a diskriminační a argumentaci za účelovou ve snaze zbavit se zodpovědnosti za nesprávný úřední postup. Ze správního spisu soud zjistil následující. Z obsahu žádosti o důchod plný invalidní ze dne 6.1.1999 údaj „doby předchozího zaměstnání - pojištění, které bylo v Arménii, neuvádí a nedokládá“. Z obsahu žádosti o částečný invalidní důchod ze dne 23.8.1999 zjištěno „dobu předešlého zaměstnání neuvádí, předtím pracoval pouze v Arménii“. Ze žádosti o starobní důchod ze dne 14.5.2008 soud zjistil, že v přehledu o činnosti a náhradních dobách žadatele je ověřena doba zaměstnání v Arménii od 12.12.1966 do 29.10.1973 a od 31.10.1973 do 13.6.1994. K této žádosti byla mimo jiného doložena ověřená kopie pracovní knížky s ověřenou kopií jejího překladu. Na základě této žádosti žalovaná žalobci dne 30.7.2008 sděluje, že bylo zahájeno řízení s arménským nositelem pojištění ohledně potvrzení doby 4 pokračování 34 Ad 91/2011 zaměstnání na území Arménie. Následně dne 2.10.2009 požádal žalobce o přiznání starobního důchodu od ukončení pracovní činnosti od 4.7.2003 s tím, že dobu pojištění odpracovanou po tomto datu žádá zhodnotit jako dobu pojištění po nároku na důchod. Dne 5.10.2009 zástupkyně žalobce u žalované vyslovila nesouhlas se zápočtem 32 let zaměstnání, když Arménská strana potvrdila celkovou dobu pracovní činnosti na území Arménie v rozsahu 34 let, 9 měsíců a 14 dnů. Dne 5.5.2010 převzala zástupkyně žalobce rozhodnutí žalované ze dne 20.10.2009, kterým žalovaná přiznala žalobci od 5.7.2003 starobní důchod podle § 29 písm. a) zák.č. 155/19995 Sb., v platném znění a dle čl. 4/1 a 2, čl. 5/1 a čl. 6 Dohody. Dne 17.5.2010 převzala zástupkyně žalobce rozhodnutí o zvýšení starobního důchodu ze dne 13.5.2010 z důvodu dodatečného zhodnocení doby zaměstnání na území Arménie, kterou potvrdil arménský nositel pojištění v délce 35-ti roků, 3 měsíců a 14 dnů. Úkolem soudu je posoudit, zda jsou v tomto případě splněny podmínky pro obnovu řízení ve věci žádosti o částečný invalidní důchod podané v roce 1999. Podle ust. § 100 zák. č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů, správní řád (dále v textu správní řád) podle odst. 1 se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže a) vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník jemuž jsou ku prospěchu nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, nebo b) bylo zrušeno či změněno rozhodnutí, které bylo podkladem rozhodnutí vydaného v řízení, které má být obnoveno, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Podle odst. 2 může účastník podat žádost o obnovu řízení, u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval a to do tří měsíců ode dne , kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do tří let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvody obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. V rozhodování od dávkách důchodového pojištění dle zák. č. 155/1995 Sb., je za obnovu řízení nutno považovat právní úpravu také promítá do v ust. § 56 zákona. Podle jeho odst. 1 písm. b), pokud se zjistí, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží, důchod se zvýší nebo přizná a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše 5 let nazpět ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení. Důchod nebo jeho zvýšení se však doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě, že důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží nebo byl neprávem odepřen anebo byl přiznán od pozdějšího data než od jakého náleží, v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení. V projednávané věci nedošlo k naplnění podmínek pro obnovu řízení podle ust. § 100 správního řádu shora citovaného. Skutečnost, že žalobce pracoval v Arménii nebyla pro něho neznámá a rovněž důkazy, které o tom předložil měl k dispozici v době, kdy sepisoval žádost o částečný invalidní důchod, tudíž nevyšly najevo až v době podání žádosti o obnovu řízení. Správní řád v ust. § 100 stanovuje lhůtu subjektivní a objektivní pro uplatnění žádosti o obnovu řízení tří měsíce resp. tři roky ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení účastník dozví. Obnovy se také nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. Podle soudu toto nastalo v projednávané věci. Rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne 13.9.1999 bylo žalobci doručeno a proti tomuto rozhodnutí 5 pokračování 34 Ad 91/2011-17 žalobce nepodal opravný prostředek z důvodů, že nebyla zhodnocena doba jeho zaměstnání v Arménii. Pokud v žádosti o tuto důchodovou dávku údaj o zaměstnání v Arménii uvedl a žalovaná rozhodla o přiznání dávky, aniž zdobu zaměstnání žalobce v Arménii, jednalo se na jeho straně o legitimní důvod pro podání opravného prostředku. I kdyby soud přihlédl k neprokázanému tvrzení žalobce o podané nesprávné informaci pracovnicí OSSZ při sepisování žádosti o plný a částečný invalidní důchod v roce 1999 o neexistenci Dohody mezi ČSR a SSSR o sociálním zabezpečení ve vztahu k Arménii, pak musí přihlédnout, že v žádosti o starobní důchod ze dne 14.5.2008 žalobce nejen tvrdil dobu zaměstnání, ale předložil důkaz o tvrzené době zaměstnání v Arménii a to předloženou pracovní knížkou včetně ověřené kopie jejího překladu. Tato žádost byla převzata žalovanou a na základě ní a zahájeného řízení žalobce informovala dne 30.7.2008 sdělením o zahájení řízení s arménským nositelem pojištění ohledně potvrzení doby zaměstnání na území Arménie. Lze připustit, že i tímto dnem mohla začít běžet žalobci subjektivní tříměsíční lhůta k podání žádosti o obnovu řízení o přiznání částečného invalidního důchodu. Toho dne však již uplynula objektivní lhůta, tj. lhůta tříletá ode dne právní moci rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu ze dne 13.9.1999, jehož výše nebyla stanovena na základě dob zaměstnání žalobce v Arménii. Skutečnost, že rozhodnutí o přiznání částečného invalidního důchodu bylo žalobci doručeno, a že opravný prostředek proti němu podán nebyl, je mezi účastníky nesporná. Konečně nelze přehlédnout, že žalovaná v rámci řízení o žádosti o starobní důchod ze dne 14.5.2008 dospěla k závěru, že je nutno žalobci přiznat starobní důchod, na který mu vznikl nárok podle čs. předpisů a na základě dodatečné žádosti ze dne 2.10.2009 o starobní důchod mu ho přiznala od 5.7.2003, od doby skončení zaměstnání a dobu pojištění po nároku na starobní důchod do data přiznání zhodnotila (1036 dnů, tj. 13,5%). Tímto postupem realizovala ust. § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění ve vztahu k podání žádosti o starobní důchod dne 14.5.2008. Soud tedy uzavírá, že žaloba není důvodná, protože nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení ve věci žádosti o částečný invalidní důchod podané v roce 1999 podle ust. § 100 odst. 1 správního řádu. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení se obnovy řízení nemůže domáhat ten, kdo mohl důvody obnovy uplatnit v odvolacím řízení, což se vztahuje na projednávanou věc. Soud proto ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítá. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1, 2 o.s.ř., když úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak soud usoudil shora.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 30. března 2012 JUDr. Milada Haplová, v.r. samosoudkyně 6