34 Az 11/2026

Rubrum

č. j. 34 Az 11/2026-33 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: T. D. st. přísl. V. s. r. zast. obecným zmocněncem Ing. K. T. T. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 4. 2026, č. j. OAM-136/ZA-ZA11-D07- 2026, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 27. 4. 2026, č. j. OAM-136/ZA-ZA11-D07- 2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci 2 34 Az 11/2026

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany posouzena jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů („zákon o azylu“), a řízení o ní bylo zastaveno podle § 25 písm. i) téhož zákona. Žalovaný současně uzavřel, že státem příslušným k posouzení žádosti podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 („nařízení Dublin III“) je Maďarsko.

2. Žalobce dne 4. 2. 2026 učinil v České republice prohlášení o mezinárodní ochraně. V řízení uvedl, že dne 18. 7. 2024 vycestoval z V. s. r. do Maďarska, kde pobýval na základě maďarského víza a následně pobytového oprávnění. V Maďarsku pracoval na tržnici, avšak zemi opustil proto, že tam neměl řádné a stabilní zaměstnání a chtěl v Evropské unii pobývat déle. Do České republiky přicestoval za známými. Uvedl rovněž, že ve V. se s žádnými problémy nesetkal, zdravotní potíže nemá a jiné důvody pro udělení mezinárodní ochrany neuvedl.

3. Žalovaný zjistil, že žalobce byl ke dni 4. 2. 2026 držitelem pobytového oprávnění vydaného Maďarskem dne 22. 7. 2024 s platností do 2. 5. 2025, které bylo zneplatněno dne 18. 10. 2024. Na tomto základě aplikoval čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III a dne 13. 2. 2026 požádal Maďarsko o převzetí příslušnosti k posouzení žádosti. Dne 23. 2. 2026 maďarské orgány převzetí příslušnosti akceptovaly.

4. Žalovaný se dále zabýval otázkou, zda v Maďarsku existují systémové nedostatky azylového řízení a podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu. Vycházel především z informace OAMP Maďarsko ze dne 6. 10. 2025 a z podkladu EUAA Information on procedural elements and rights of applicants subject to a Dublin transfer to Hungary ze dne 3. 5. 2023. Uzavřel, že žalobce bude v Maďarsku v postavení prvožadatele, bude mu umožněno podat žádost o mezinárodní ochranu, bude mu zajištěno ubytování a materiální zabezpečení a nejsou dány důvody pro aplikaci čl. 17 nařízení Dublin III.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

5. Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného v celém rozsahu. Namítá, že žalovaný věc posoudil pouze formálně podle dublinského systému, aniž dostatečně zohlednil jeho individuální situaci. Podle žalobce žalovaný nevěnoval dostatečnou pozornost tomu, jaké konkrétní životní podmínky jej v Maďarsku čekají, zda mu tam bude reálně umožněn důstojný život a zda transfer nepředstavuje nepřiměřený zásah do jeho lidské důstojnosti.

6. Dále žalobce uvádí, že se nachází v mimořádně nejisté životní situaci. Již dříve čelil administrativnímu vyhoštění a zákazu vstupu do Slovenské republiky, což v něm vyvolalo silný pocit strachu a bezvýchodnosti. Je mladým člověkem bez skutečného rodinného a sociálního zázemí v Evropské unii; opakované přesuny mezi státy a hrozba vyhoštění podle něj vedou k psychické destabilizaci a ztrátě perspektivy. Uvádí rovněž, že si přeje v České republice legálně pracovat, učit se jazyk a integrovat se do společnosti. Přemístění do jiného členského státu by pro něj znamenalo další destabilizaci života a pokračování nejistoty bez reálné perspektivy.

7. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhl přiznání odkladného účinku žalobě s odůvodněním, že bez něj mu hrozí nevratné následky spočívající v nuceném přemístění mimo území České republiky ještě před rozhodnutím soudu. 3 34 Az 11/2026 8. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Odkazuje na obsah správního spisu a na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Má za to, že zjistil skutečný stav věci, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace a správně uzavřel, že k posouzení žádosti je příslušné Maďarsko.

9. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné zvláštní potřeby ani žádné konkrétní individuální riziko v případě předání do Maďarska. Opakovaně uvedl, že je zdráv a zvláštní péči nepotřebuje. V pohovoru rovněž uvedl, že v souvislosti s Maďarskem neměl v minulosti žádný problém kromě nedostatku pracovních příležitostí. Žalovaný proto považuje žalobní námitky za obecné, nepodložené a jdoucí nad rámec tvrzení uplatněných ve správním řízení.

10. K návrhu na přiznání odkladného účinku žalovaný uvedl, že žalobce neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývala nenahraditelná újma, a ani neprokázal, že by jeho situace byla výjimečná oproti jiným žadatelům v obdobném postavení.

III. Posouzení věci soudem

11. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; „s. ř. s.“), v zákonné lhůtě (§ 32 odst. 1 zákona o azylu). Krajský soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (účastníci řízení ústní jednání nepožadovali) a soud zároveň nepovažoval konání jednání za nezbytné.

12. Žaloba je důvodná.

13. Podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, je-li k jejímu posouzení příslušný jiný členský stát Evropské unie. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu se v takovém případě řízení zastaví. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Dublin III posuzuje žádost jediný členský stát, který je příslušný podle kritérií stanovených v kapitole III tohoto nařízení. Podle čl. 3 odst. 2 druhého pododstavce téhož nařízení však nelze žadatele předat do jinak příslušného členského státu, jsou-li dány závažné důvody se domnívat, že v něm existují systémové nedostatky azylového řízení a podmínek přijetí žadatelů, jež by vedly k nebezpečí nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie.

14. Předně je nutno uvést, že žalobce v nyní projednávané věci výslovně nenamítal existenci systémových nedostatků maďarského azylového systému; toliko obecně poukazoval na absenci posouzení životních podmínek v Maďarsku. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS) nicméně plyne, že úvaha správního orgánu o existenci či neexistenci systémových nedostatků ve smyslu čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III musí být obsažena v každém rozhodnutí o přemístění a správní soud ji přezkoumává i z úřední povinnosti (srov. zejména rozsudky NSS ze dne 9. 5. 2018, č. j. 9 Azs 17/2018-28, a ze dne 16. 9. 2019, č. j. 5 Azs 252/2019-41).

15. Ve stejné linii NSS již dříve zdůraznil, že správní orgán se případnou existencí systémových nedostatků musí zabývat z úřední povinnosti, jakkoli není taková námitka žadatelem výslovně uplatněna (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Azs 66/2017-27). Jak ostatně osvědčuje rovněž judikatura Soudního dvora EU (SDEU), členské státy nesmí přehlížet známé skutečnosti svědčící o systémových nedostatcích a musí aktivně posoudit skutečné riziko zacházení odporujícího čl. 4 Listiny základních 4 34 Az 11/2026 práv Evropské unie (např. novější rozhodnutí ze dne 29. 2. 2024, ve věci Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-392/22). Proto se soud nejprve věnoval této otázce.

16. Mezi účastníky v projednávané věci není sporné, že podle kritérií nařízení Dublin III je k posouzení žádosti žalobce příslušné Maďarsko. Žalobce ve správním řízení uvedl, že do Evropské unie přicestoval na maďarské vízum, následně obdržel maďarské pobytové oprávnění a území členských států od té doby neopustil. Ze správního spisu plyne, že maďarské orgány dne 23. 2. 2026 převzetí příslušnosti akceptovaly. V tomto ohledu soud neshledal pochybení v aplikaci čl. 12 odst. 4 nařízení Dublin III.

17. Samotná skutečnost, že odpovědný členský stát převzetí příslušnosti akceptoval, ještě neznamená, že předání žalobce do tohoto státu je bez dalšího slučitelné s čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III a čl. 4 Listiny. Správní orgán je povinen disponovat dostatečně podrobnými, objektivními a ověřenými informacemi o tom, zda v odpovědném státě neexistují systémové nedostatky, a zejména zda bude mít konkrétní žadatel po předání reálný přístup k podání žádosti o mezinárodní ochranu a k jejímu věcnému posouzení. Z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu současně plyne, že ve vztahu k Maďarsku nelze vystačit pouze s obecnou premisou vzájemné důvěry či s odkazem na mezinárodní závazky tohoto státu; srov. zejména rozsudky ze dne 9. 11. 2016, č. j. 1 Azs 246/2016-27, či ze dne 12. 9. 2016, č. j. 5 Azs 195/2016-22.

18. Právě v tomto ohledu soud shledal žalobu důvodnou. Žalovaný sice v napadeném rozhodnutí odkázal na informaci OAMP Maďarsko ze dne 6. 10. 2025 a na podklad EUAA ze dne 3. 5. 2023, avšak z odůvodnění rozhodnutí neplyne, že by tyto podklady umožňovaly učinit dostatečně spolehlivý závěr o skutečném a právně zajištěném přístupu dublinských navrátilců k azylovému řízení v Maďarsku.

19. Žalovaný sám v rozhodnutí reprodukoval, že podle informace OAMP dublinští navrátilci bez podané žádosti či s ukončeným řízením „nenáleží mezi výjimky ze zákona a nemohou podat novou, případně opakovanou, žádost o mezinárodní ochranu na území Maďarska“, současně však dodal, že „z výkladu a praxe“ odpovědného úřadu vyplývá, že žadatelé, kteří v minulosti sami v Maďarsku žádost nepodali, jsou po transferu vyzváni k prohlášení o záměru žádat o mezinárodní ochranu a řízení je poté zahájeno. Obdobně se opřel o podklad EUAA, podle něhož je žadatel po příletu do Maďarska během několika hodin vyzván k podání žádosti.

20. Takto formulované závěry však podle soudu nepostačují. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, z čeho přesně uvedený „výklad a praxe“ maďarských orgánů vyplývají, jakou mají právní závaznost, zda jsou stabilní, jak jsou v praxi vynucovány a jaké prostředky ochrany má žadatel k dispozici, pokud by mu přístup k řízení o mezinárodní ochraně odepřen byl. Žalovaný se rovněž nevypořádal s vnitřním napětím mezi tvrzením o zákonné nemožnosti podat žádost na území Maďarska a současným tvrzením o faktické praxi, která má dublinským navrátilcům přístup k řízení umožnit.

21. Tento nedostatek je v nynější věci podstatný. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 5. 2026, č. j. 5 Azs 75/2026-24, jenž se týkal skutkově i právně obdobné věci předání do Maďarska, výslovně zdůraznil, že pro závěr o přípustnosti předání nepostačuje pouhá deklarace správních orgánů odpovědného státu ani obecný odkaz na podklady typu OAMP či EUAA, pokud z nich nevyplývá dostatečně podrobná, objektivní a ověřená informace o tom, zda budou dublinští navrátilci mít reálný a právně zajištěný přístup k podání žádosti o mezinárodní ochranu a jejímu věcnému posouzení. Správní orgány jsou 5 34 Az 11/2026 povinny vycházet z aktuálních a dostatečně konkrétních informací o zemi určení a pečlivě hodnotit, zda případné nedostatky nedosahují intenzity čl. 4 Listiny (srov. např. rozsudek NSS ze dne 23. 3. 2017, č. j. 2 Azs 66/2017-27, a rozsudek ze dne 24. 9. 2020, č. j. 1 Azs 192/2020-27). Právě o takovou situaci jde i v projednávané věci.

22. Soud proto uzavírá, že skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel při posouzení otázky systémových nedostatků v Maďarsku, nebyl zjištěn v rozsahu potřebném pro zákonné rozhodnutí. Napadené rozhodnutí v této části neobstojí, neboť závěr o neexistenci překážky předání žalobce do Maďarska podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III nemá dostatečnou oporu v podkladech správního spisu.

23. Na tomto závěru nic nemění ani obecnost žalobních námitek. Je pravda, že žalobce v žalobě formuloval své výhrady převážně obecně a v rovině lidské či sociální, aniž je podrobně právně rozvedl. Současně však v řízení ve věcech mezinárodní ochrany nelze pominout, že soud musí z úřední povinnosti přihlížet i k takovým vadám rozhodnutí, které se dotýkají zákonnosti předání žadatele do jiného členského státu. Zjištěný nedostatek podkladů proto soud nemohl přehlédnout.

24. Pokud jde o jednotlivé žalobní námitky, soud uvádí následující. Námitka nedostatečného individuálního posouzení věci je důvodná jen potud, že žalovaný nedostatečně zjistil skutečnosti rozhodné pro závěr, zda bude mít žalobce po předání do Maďarska zajištěn přístup k azylovému řízení. V tomto rozsahu žalovaný skutečně posoudil věc nedostatečně.

25. Námitky žalobce založené na tom, že si přeje žít v České republice, pracovat zde, učit se jazyk a integrovat se do společnosti, důvodné nejsou. Tyto okolnosti samy o sobě nemohou založit příslušnost České republiky k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu a nejsou ani relevantním důvodem pro vyloučení aplikace nařízení Dublin III.

26. Rovněž žalobcova tvrzení o psychické a existenční nejistotě, o strachu z opakovaných přesunů mezi státy či o absenci rodinného zázemí v Evropské unii zůstala v žalobě zcela obecná a nebyla podložena žádnými konkrétními skutečnostmi či listinami. Sama o sobě proto nepostačují k závěru, že by žalobci v Maďarsku hrozilo nelidské či ponižující zacházení, ani že by bylo nutno bez dalšího aplikovat čl. 17 nařízení Dublin III.

27. Ani v otázce čl. 17 nařízení Dublin III soud žalovanému samostatné pochybení nevytýká. Na použití diskreční klauzule není právní nárok. Žalovaný se možností její aplikace zabýval a svůj závěr opřel o to, že žalobce neuvedl zdravotní omezení, závažné humanitární okolnosti ani rodinné vazby na území České republiky. V tomto směru by odůvodnění žalovaného samo o sobě obstálo.

28. Rozhodující nezákonnost napadeného rozhodnutí však spočívá v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu ohledně možnosti předání žalobce do Maďarska ve světle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Tato vada vede ke zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

29. V dalším řízení žalovaný opatří aktuální, dostatečně podrobné, objektivní a ověřené podklady o postavení dublinských navrátilců v Maďarsku, zejména o tom, zda a na jakém právním základě mají po předání reálný přístup k podání žádosti o mezinárodní ochranu a k jejímu věcnému projednání, a poté věc znovu posoudí. Bude přitom vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (srov. též např. obdobně rozsudky Krajského 6 34 Az 11/2026 soudu v Brně ze dne 13. 3. 2026, č. j. 33 Az 3/2026-34, či ze dne 11. 5. 2026, č. j. 34 Az 6/2026-26).

IV. Závěr a náklady řízení

30. Z uvedených důvodů soud podle § 78 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí zrušil a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (výrok I). V něm bude žalovaný vázán právním názorem soudu. Zejména dostatečně zjistí skutkový stav ve vztahu k aktuálním poměrům v Maďarsku a přesvědčivě posoudí, zda přemístění žalobce nebrání překážka podle čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto pode § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce měl ve věci úspěch, náhradu nákladů řízení však nepožadoval a ze správního spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, resp. takové náklady nedoložil. Neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

32. O návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud samostatně nerozhodoval, neboť bezodkladně rozhodl ve věci samé.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. Brno dne 11. června 2026 Lenka Bahýľová, v. r. samosoudkyně