34 Az 12/2026

Rubrum

34 Az 12/2026-18 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D., ve věci žalobce: G. V. státní příslušnost X zast. advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2026, č. j. OAM-505/ZA-ZA15-ZA19- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci 2 34 Az 12/2026

1. Rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 5. 2026, č. j. OAM-505/ZA-ZA15-ZA19-2026 („napadené rozhodnutí“), byla žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany posouzena jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném ke dni vydání napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o azylu“), a řízení bylo podle § 25 písm. i) téhož zákona zastaveno.

2. Z napadeného rozhodnutí plyne, že žalobce podal tuto, v pořadí druhou, žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 27. 4. 2026. Uvedl, že je státním příslušníkem M. r., v České republice žije s přítelkyní ukrajinské státní příslušnosti, v M. má dvě nezletilé děti, a o mezinárodní ochranu žádá proto, že v M. nemá kde žít, neboť tam mají jen malý domek po babičce, v němž nyní žije jeho matka a teta. Dále uvedl, že se svojí partnerkou nemůže žít na Ukrajině z důvodu války a že by chtěl mít v České republice legální pobyt a legální práci.

3. Žalovaný vycházel z obsahu žádosti, z podkladů k předchozímu řízení o první žádosti žalobce a z informace OAMP „M., situace moldavských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí“ ze dne 16. 1. 2026. Dospěl k závěru, že žalobce neuvedl nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele podle § 11a odst. 4 téhož zákona.

4. První žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla podána dne 29. 6. 2025 a rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 8. 2025, č. j. OAM-709/ZA-ZA11-ZA03-2025, byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 8. 2025. Žaloba proti němu byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2025, č. j. 34 Az 25/2025-18, a kasační stížnost žalobce byla odmítnuta pro nepřijatelnost usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2026, č. j. 3 Azs 188/2025-31.

II. Obsah žaloby

5. Žalobce brojí proti napadenému rozhodnutí v celém rozsahu. Namítá především, že žalovaný nesprávně posoudil jeho druhou žádost jako nepřípustnou, ačkoliv v ní uplatnil odlišnou argumentaci než v řízení předchozím.

6. Žalobce uvádí, že v prvním řízení akcentoval především důvody ekonomické a sociální, zatímco nyní zdůrazňuje nedostatek zázemí v M., kde by po návratu čelil chudobě a strádání. Dále uvádí, že se svojí partnerkou nemůže žít na Ukrajině z důvodu probíhající války. V České republice chce mít legální pobyt a legální práci.

7. Podle žalobce je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, zejména proto, že se žalovaný dostatečně nevypořádal s ekonomickou situací v zemi původu a neopatřil si nestranné a dostatečné podklady. Žalobce má za to, že mu měla být poskytnuta přinejmenším doplňková ochrana, neboť návrat do M. by pro něj znamenal stav nouze ohrožující lidskou důstojnost. Žalobce proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na správnosti napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce ani v nové žádosti netvrdil žádné azylově relevantní skutečnosti. Jím uváděné důvody mají nadále převážně ekonomický a sociální charakter a spočívají v absenci zázemí v M., obavě z chudoby a ve snaze legalizovat pobyt v České 3 34 Az 12/2026 republice. Takové skutečnosti samy o sobě důvod pro udělení azylu ani doplňkové ochrany nepředstavují.

9. K tvrzení žalobce, že nemůže žít se svojí partnerkou na Ukrajině z důvodu války, žalovaný uvedl, že žalobce je občanem M. a jeho návrat je posuzován ve vztahu k zemi jeho státní příslušnosti. Žalobce netvrdil žádné konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že by mu právě v M. hrozila vážná újma.

10. Žalovaný zdůraznil, že tvrzení žalobce představují pouze doplnění a rozvedení důvodů uplatněných již v předchozím řízení. Nejde tedy o nové skutečnosti ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu.

IV. Posouzení věci krajským soudem

11. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), ve spojení s § 32 odst. 9 zákona o azylu a čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU, tzv. procedurální směrnice, tj. právní úpravou účinnou ke dni vydání napadeného rozhodnutí]. Ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

12. Žaloba není důvodná.

13. Předně soud uvádí, že z napadeného rozhodnutí je zřejmé, proč žalovaný rozhodl právě tak, jak rozhodl, a soud neshledal, že by mu chyběly nosné skutkové nebo právní důvody. Námitka nepřezkoumatelnosti proto není důvodná.

14. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 zákona o azylu. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti, a to, zda žadatel uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které jednak nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení, a jednak svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování nebo že mu hrozí vážná újma.

15. Institut opakované žádosti neslouží k pouhému doplnění, rozvedení či upřesnění dříve uplatněných tvrzení, nýbrž jen k postižení případů, kdy se objeví nové relevantní skutečnosti, které mohou změnit hmotněprávní postavení žadatele, a které nemohl uplatnit již dříve (srov. zejména rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2014, č. j. 4 Azs 20/2013-29, či ze dne 27. 2. 2020, č. j. 1 Azs 477/2019-38).

16. Za nové skutečnosti nelze považovat jakékoli nové okolnosti, ale pouze takové, které jsou prima facie relevantní z hlediska podmínek azylu nebo doplňkové ochrany; uzavření rodinných či partnerských vazeb v České republice nebo snaha stabilizovat si zde pobytový status samy o sobě takovou relevanci zpravidla nemají (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2014, č. j. 9 Azs 171/2014-31).

17. V nyní projednávané věci soud souhlasí se žalovaným, že žalobce v opakované žádosti neuvedl žádné nové skutečnosti či zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu.

18. První žádost žalobce byla založena na přání zůstat v České republice, získat zde vízum a pracovat, aby mohl živit rodinu. Žalovaný v předchozím řízení uzavřel, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být v M. vystaven pronásledování z důvodů 4 34 Az 12/2026 uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a téhož zákona, a že uváděl pouze důvody ekonomické.

19. Nynější opakovanou žádost žalobce odůvodnil tím, že v M. nemá kde žít, neboť tam mají jen malý domek po babičce, kde nyní žije jeho matka a teta, že se svojí partnerkou nemůže žít na Ukrajině, protože je tam válka, a že by chtěl mít v České republice legální pobyt a legální práci. Ani tato tvrzení však podle soudu nepředstavují kvalitativně nové skutečnosti, nýbrž pouze další rozvedení či konkretizaci jeho dřívější motivace pobytového a ekonomického charakteru.

20. Tvrzený nedostatek bydlení, obava z chudoby a snaha získat legální pobyt a pracovní uplatnění v České republice nejsou samy o sobě skutečnostmi, které by svědčily o pronásledování podle § 12 zákona o azylu nebo o hrozbě vážné újmy podle § 14a téhož zákona. Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu setrvale vychází z toho, že mezinárodní ochrana neslouží k řešení nepříznivé ekonomické situace, chudoby ani k legalizaci pobytu cizince na území České republiky.

21. Žalobce současně netvrdil, že by byl ve vlasti pronásledován z důvodů rasy, národnosti, náboženství, politického přesvědčení nebo příslušnosti k určité sociální skupině. Z podkladů správního spisu ani z jeho žalobních tvrzení neplyne, že by mu v M. hrozilo skutečné nebezpečí trestu smrti, mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo vážného ohrožení života civilisty v důsledku ozbrojeného konfliktu. Jádrem jeho tvrzení je nadále obtížná životní a sociální situace a snaha setrvat v České republice.

22. Tvrzení žalobce, že se svojí partnerkou nemůže žít na Ukrajině z důvodu války, nemůže samo o sobě založit přípustnost opakované žádosti. Rozhodné je posouzení návratu žalobce do státu jeho státní příslušnosti, tedy do M. Samotná skutečnost, že společný život s partnerkou na Ukrajině je problematický, ještě nevypovídá o tom, že by žalobci právě v M. hrozilo pronásledování nebo vážná újma. Soukromý a rodinný život v České republice, stejně jako snaha upravit si pobytové poměry, má být zpravidla řešen nástroji pobytového práva, nikoliv prostřednictvím mezinárodní ochrany; k tomu lze odkázat i na rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2014, č. j. 9 Azs 171/2014-31).

23. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí zabýval i otázkou, zda od pravomocného skončení předchozí věci nedošlo ke změně situace v M., která by mohla sama o sobě představovat novou skutečnost relevantní pro posouzení opakované žádosti. Výslovně uzavřel, že taková změna z podkladů nevyplývá. Tento postup odpovídá judikatuře NSS, podle níž ani opakovaná žádost formálně neobsahující nové skutečnosti nemůže být bez dalšího posouzena jako nepřípustná, pokud by došlo k zásadní změně poměrů v zemi původu, která by mohla založit důvodnost nové žádosti (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2014, č. j. 4 Azs 20/2013-29). V nynější věci však žalobce žádnou takovou konkrétní změnu netvrdil a soud neshledal, že by žalovaný tuto otázku pominul.

24. Soud považuje za podstatné i to, že žalovaný se zabýval rovněž možností posoudit opakovanou žádost jako přípustnou z důvodů hodných zvláštního zřetele podle § 11a odst. 4 zákona o azylu. Uzavřel, že přání získat v České republice legální pobyt a práci, absence ubytování v M. ani nemožnost přesídlit na Ukrajinu za partnerkou nepředstavují mimořádné okolnosti odůvodňující takový postup. Ani v tomto směru soud neshledal pochybení. 5 34 Az 12/2026 25. Lze tak uzavřít, že žalovaný správně vyhodnotil nynější žádost žalobce jako opakovanou žádost, která neobsahuje nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu. Současně správně dovodil, že nejsou dány ani důvody hodné zvláštního zřetele pro její posouzení jako přípustné podle § 11a odst. 4 zákona o azylu. Za této situace žalovaný nepochybil, pokud žádost žalobce posoudil jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení o ní zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona.

IV. Závěr

26. Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí nedostatky, které mu žalobce vytýkal. Soud neshledal ani jiné důvody, pro které by bylo na místě napadené rozhodnutí zrušit; žalobu proto jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti nevznikly, náhrada nákladů řízení mu tudíž přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014–47).

28. O návrhu na přiznání odkladného účinku soud samostatně nerozhodoval, neboť bezodkladně rozhodl o věci samé.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvojím vyhotovení u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má–li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 24. června 2026 Lenka Bahýľová v. r. samosoudkyně