34 Az 15/2026

Plný text

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: Y. G. st. přísl. T. r. PoS X zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Polkou Berní 2261/1, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2026, č. j. OAM-605/DS-ZA-ZA11-D04- 2026, takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 22. 5. 2026, č. j. OAM-605/DS-ZA-ZA11-D04- 2026, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč ve lhůtě do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Vratislava Polky. Odůvodnění:

I. Napadené rozhodnutí

1. Žalobce napadá rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 5. 2026, č. j. OAM-605/DS-ZA-ZA11-D04- 2026 (rozhodnutí žalovaného). Žalovaný jím posoudil žádost žalobce o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění do 11. 6. 2026 (zákon o azylu). Řízení o žádosti zastavil podle § 25 písm. i) téhož zákona. A uzavřel, že k jejímu posouzení je podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, ve znění do 11. 6. 2026 (nařízení Dublin III) příslušná Rakouská republika.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

2. Žalobce v žalobě nejprve namítá porušení svých procesních práv. Žalobce po celou dobu řízení zastupoval advokát na základě řádné plné moci. Žalovaný přesto advokátovi neumožnil uplatnit procesní práva účastníka před vydáním rozhodnutí, konkrétně možnost seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu. Tím žalovaný porušil právo žalobce na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Právo vyjádřit se k podkladům je jednou ze základních záruk spravedlivého správního řízení. Musí platit i vůči zástupci účastníka. Žalovaný svým postupem znemožnil advokátovi navrhnout doplnění dokazování. Znemožnil mu upozornit na významné okolnosti soukromého a rodinného života žalobce. A znemožnil mu předložit argumentaci k použití čl. 17 nařízení Dublin

III. Jde o podstatnou vadu řízení, která mohla ovlivnit zákonnost napadeného rozhodnutí.

3. Žalobce dále namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu. Žalovaný podle něj dostatečně nezjišťoval intenzitu vztahu žalobce s družkou, délku jejich soužití, společné hospodaření ani jejich plány do budoucna. Nesprávně a nedostatečně posoudil možnost použití čl. 17 odst. 1 nařízení Dublin III. Žalovaný také nepoměřil veřejný zájem na fungování dublinského systému s právem žalobce na rodinný život. Žalobce a jeho družka přitom začali chystat svatbu a jednají s příslušným matričním úřadem. Původní termín svatby museli kvůli zajištění žalobce posunout na červenec. Přemístění žalobce do Rakouska by mohlo probíhající přípravu svatby zmařit.

4. Žalovaný s žalobou nesouhlasí. K právu na právní pomoc uvádí, že z § 23, § 24 a § 30 zákona o azylu plyne právo na vyjádření a na zastoupení. Zákon o azylu ale podle něj neukládá povinnost předvolat advokáta k úkonu v zařízení, čekat na jeho příchod nebo provádět úkony „společně s ním“. Advokáta tak podle žalovaného nebylo třeba zvát k seznámení s podklady v zařízení pro zajištění, kde žalobce v té době pobýval. Zákon o azylu jen vyžaduje, aby se advokát k podkladům reálně mohl vyjádřit. Tuto možnost žalobcův advokát podle žalovaného měl. S podklady se mohl seznámit kdykoliv.

III. Posouzení věci

5. Ve věci rozhodl samosoudce označený v záhlaví. Soudkyně Lenka Bahýľová, jíž byla věc přidělena, totiž čerpá řádnou dovolenou. Dovolenou čerpá i její první zastupující soudkyně Kateřina Kopečková. Proto po splnění všech procesních podmínek (po předchozím postoupení věci od Krajského soudu v Praze) podle rozvrhu práce rozhodl zastupující samosoudce, aby soud dodržel lhůty pro rozhodnutí.

6. Žaloba je důvodná.

7. Soud se nejprve zabýval námitkou o porušení práva žalobce na právní pomoc. Toto právo je nezbytným předpokladem přístupu k ochraně práv podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod („Listina“). Platí před soudy i před jinými státními orgány a orgány veřejné správy, tedy i před žalovaným. Ustanovení čl. 37 odst. 2 Listiny výslovně říká, že každý má na právní pomoc v takovém řízení právo. A to od jeho počátku.

8. Ústavní soud vysvětluje, že právo na právní pomoc má dvojí povahu. Především zaručuje každému, že se může nechat zastoupit osobou znalou práva, zpravidla advokátem. Do tohoto práva smí stát zasáhnout jen zcela výjimečně, například při jeho zneužití. Zároveň právo na právní pomoc zakládá pozitivní závazky státu. Stát musí zajistit, aby účastníci měli k právní pomoci přístup prakticky a účinně, nikoli jen teoreticky. Právní pomoc se vztahuje na všechny fáze řízení. Všechny orgány veřejné moci proto musí vykládat podústavní právo tak, aby toto právo respektovaly a podporovaly, a nikoli tak, aby je ve výsledku popíraly (viz nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21, body 32 až 35). To přesně podle soudu učinil žalovaný.

9. U cizinců je potřeba účinné právní pomoci obzvlášť silná. Jsou v neznámém prostředí, neznají jazyk a neorientují se v právním systému. Při návratu do země původu jim může hrozit vážná újma na právech. Teprve s kvalifikovanou právní pomocí plně pochopí význam a důsledky řízení, které se s nimi vede, i všechny možnosti, které mají (viz nález Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 630/16). Advokáti žadatelů o mezinárodní ochranu přitom nejsou jen protivníky žalovaného. Jsou důležitou součástí hledání spravedlnosti. Upozorňují na okolnosti, které mohou být pro posouzení žádosti významné. Nutí žalovaného, aby se s nimi vypořádal a řádně je odůvodnil. Tím zvyšují i kvalitu jeho rozhodnutí.

10. Že žalobce zastupoval advokát, není v této věci sporné. Ze správního spisu plyne jednoznačně, že žalobce zastupoval advokát. Ve spise je jeho přípis ze dne 6. 5. 2026. Advokát jím oznámil, že převzal zastoupení ve věci. Přiložil plnou moc. A výslovně požádal, aby ho žalovaný vyrozumíval o všech úkonech v řízení, aby mohl žalobce řádně zastupovat. Přípis i plnou moc měl žalovaný k dispozici už 7. 5. 2026. Ve spise je i další přípis advokáta ze dne 18. 5. 2026. V něm se vyjádřil k řízení o předání do Rakouska a doložil písemné vyjádření družky žalobce. Napadené rozhodnutí uvádí advokáta i ve své hlavičce.

11. Žalovaný přesto právní zastoupení žalobce fakticky ignoroval. Jednal se žalobcem tak, jako by žádného advokáta neměl. Možnost seznámit se s podklady dal jen žalobci, nikoli advokátovi. O termínu tohoto úkonu ani o dalších podstatných úkonech advokáta nevyrozuměl. Takový přístup vede k „neutralizaci“ ústavně zaručeného práva na právní pomoc. To nelze posvětit.

12. Žalovaný tím v důsledku porušil i velmi důležitou záruku plynoucí z § 36 odst. 3 správního řádu. Podle § 9 zákona o azylu se na řízení o mezinárodní ochraně použije správní řád, pokud zákon o azylu nestanoví jiný postup. Použití § 36 odst. 3 správního řádu zákon o azylu nevylučuje. Podle § 36 odst. 3 správního řádu pak platí, že pokud zákon nestanoví jinak, tak „musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal.“ 13. Právo vyjádřit se k podkladům je jedním ze základních procesních práv ve správním řízení. Zároveň chrání základní právo podle čl. 38 odst. 2 Listiny, tedy právo každého vyjádřit se ke všem prováděným důkazům (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2014, čj. 9 As 42/2014-35). Nejde přitom jen o to, aby správní orgán účastníkovi nebránil. Správní orgán musí účastníka sám vyzvat, aby se k podkladům vyjádřil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, čj. 9 Azs 33/2009-95).

14. Tato povinnost platí i tehdy, když žalovaný žádost meritorně neposuzuje a rozhoduje jen o tom, který členský stát je k jejímu posouzení příslušný. Nejvyšší správní soud k tomu uvedl: „Takové posouzení není triviální a může se opírat nejen o skutečnosti známé samotnému žadateli o azyl, nýbrž i takové, které si zjistí a obsahem správního spisu učiní samotný správní orgán. Je logické, že k takovýmto podkladům má mít žadatel přístup proto, aby k nim mohl argumentovat, zpochybnit je či navrhovat doplnění podkladů.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, čj. 2 Azs 127/2017-25). I v těchto věcech je proto nutné právo podle § 36 odst. 3 správního řádu důsledně zachovat (srov. také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, čj. 5 Azs 229/2016-44).

15. Zastupuje-li účastníka advokát na základě procesní plné moci, jedná advokát jménem účastníka. Žalovaný pak písemnosti doručuje zásadně jen advokátovi (§ 34 odst. 1 a 2 správního řádu). Zákon o azylu z toho stanoví jedinou výjimku jen pro doručování rozhodnutí (§ 24a odst. 3). I výzvu nebo oznámení podle § 36 odst. 3 správního řádu proto musí žalovaný adresovat advokátovi. Jestliže seznámí s podklady jen samotného účastníka, aniž o tom advokát ví, znamená to porušení procesních práv zastoupeného účastníka. Výklad žalovaného ve vyjádření k žalobě tedy – i s ohledem na právo na právní pomoc (viz bod 8 výše) – není správný.

17. Žalovaný každopádně umožnil seznámit se s podklady jen žalobci, nikoli jeho advokátovi. O termínu úkonu ani o dalších úkonech advokáta nevyrozuměl. Příčina je přitom zřejmá. Všechno proběhlo v jediný den. Dne 22. 5. 2026 žalovaný převzal údaje k žádosti, provedl pohovor, seznámil žalobce s podklady, vydal napadené rozhodnutí a týž den je žalobci doručil. Takový sled úkonů advokátovi objektivně neumožnil, aby se o konci dokazování vůbec dozvěděl. Neumožnil mu prostudovat spis, mít poradu se žalobcem a zaujmout za něj kvalifikované stanovisko k podkladům před vydáním rozhodnutí.

18. Tvrzení žalovaného, že se advokát mohl s podklady seznámit kdykoliv, neobstojí. Právo podle § 36 odst. 3 správního řádu není obecné a časově neomezené právo nahlížet do spisu. Jeho podstatou je možnost reagovat na úplné podklady. Tedy poté, co je žalovaný shromáždil, a ještě před vydáním rozhodnutí. Žalovaný ale advokáta o tomto okamžiku vůbec nevyrozuměl. V jediný den dokončil podklady, seznámil s nimi žalobce, vydal rozhodnutí a doručil je. Advokát tak skutečnou příležitost seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim nedostal. Nedostal proto ani možnost poskytnout žalobci kvalifikovanou pomoc v závěrečné fázi řízení. Žalobce proto nemohl přes advokáta uplatnit výhrady k podkladům, navrhnout jejich doplnění ani přednést konečné stanovisko ve věci.

19. Podle soudu přitom jde o podstatnou vadu. Žalobce uvádí, že kvůli chybnému postupu žalovaného nemohl upozornit na významné okolnosti svého soukromého a rodinného života. A nemohl předložit argumentaci k použití čl. 17 nařízení Dublin III. Aniž by to soud předjímal, tak nelze vyloučit, že to výsledek rozhodnutí žalovaného mohlo ovlivnit. Žalobce totiž mohl před rozhodnutím doplnit další údaje o svém soukromém a rodinném životě, na něž mj. poukazuje v žalobě. A žalovaný je poté mohl věcně posoudit. Právě nezákonný postup žalovaného mu tuto možnost vzal.

20. Soud proto uzavírá, že žalovaný porušil právo žalobce na právní pomoc a v důsledku i § 36 odst. 3 správního řádu. Neumožnil řádně zmocněnému advokátovi seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim před vydáním rozhodnutí. Proto zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

21. S ohledem na popsané vady bylo předčasné se zabývat zbývajícími námitkami žalobce, protože se k nim (pravděpodobně) ještě jako první vyjádří žalovaný po nápravě vytýkaného pochybení.

IV. Závěr a náklady řízení

22. Soud tedy zrušil rozhodnutí žalovaného [§ 76 odst. 1 písm. c) soudního řádu správního] a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm žalovaný umožní advokátovi žalobce seznámit se s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim. Poté ve věci znovu rozhodne. Soud již nerozhodoval o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, protože bezodkladně rozhodl ve věci samé.

23. Žalobce měl ve věci úspěch, proto mu soud přiznal náhradu nákladů. Tvoří ji účelně vynaložené náklady na právní zastoupení podle advokátního tarifu. Advokát ve věci učinil dva úkony právní služby, převzetí věci a podání žaloby. Za každý úkon náleží 4 620 Kč podle advokátního tarifu, celkem 9 240 Kč. K tomu náleží náhrada hotových výdajů 450 Kč za úkon, celkem 900 Kč. Dohromady jde o 10 140 Kč. Tuto částku žalovaný zaplatí žalobci do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta. Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. Brno dne 17. července 2026 Martin Kopa, v. r. samosoudce