34 Az 18/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: K. B. st. přísl. R. U. t. č. pobytem X zast. advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 6. 2026, č. j. OAM-589/ZA-ZA11-D02- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) rozhodl, že žádost žalobce o mezinárodní ochranu je nepřípustná dle § 10a odst. 1 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), řízení o žádosti zastavil dle § 25 písm. i) zákona o azylu a určil, že příslušným státem k projednání žádosti je podle čl. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen „nařízení Dublin III“) Bulharská republika.

II. Napadené rozhodnutí a související skutkové okolnosti

2. Žalobce podal v České republice žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 12. 5. 2026. Při pohovoru dne 20. 5. 2026 uvedl, že je státním příslušníkem U., do Evropy přicestoval v lednu 2025 letecky do Sofie a v Bulharsku pobýval přibližně sedm až osm měsíců. Jako důvod žádosti uvedl vysoké dluhy v zemi původu a výhrůžky věřitelů. Uvedl, že je zdráv a pravidelně neužívá léky.

3. Žalovaný zjistil, že žalobce byl ke dni učinění prohlášení o mezinárodní ochraně držitelem povolení vydaného Bulharskem s platností do 23. 1. 2030; toto povolení bylo dne 26. 3. 2026 zrušeno v Schengenském informačním systému. Dne 25. 5. 2026 proto žalovaný požádal Bulharsko o převzetí žalobce. Bulharsko dne 30. 5. 2026 s převzetím souhlasilo.

4. Žalobce při pohovoru uvedl, že do Bulharska nechce, protože se mu tam nelíbilo; v České republice se mu naopak líbí a cítí se zde bezpečně. Výslovně však prohlásil, že mu v Bulharsku po případném návratu nehrozí žádné potíže a že tam v minulosti neměl problémy se správními orgány. Uvedl rovněž, že v Evropské unii nemá rodinné příslušníky.

5. Žalovaný se zabýval možností transferu s ohledem na čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Vycházel přitom z Informace OAMP ze dne 24. 6. 2025 o azylovém systému v Bulharsku. Dospěl k závěru, že podmínky v Bulharsku nevykazují systémové nedostatky, jež by zakládaly reálné riziko nelidského nebo ponižujícího zacházení.

6. Žalovaný se rovněž zabýval možností využít diskreční oprávnění podle čl. 17 nařízení Dublin III. Neshledal pro to důvod, neboť žalobce nemá k České republice dlouhodobé vazby a z jeho vyjádření vyplývá především snaha o zlepšení sociální a ekonomické situace.

7. Dne 8. 6. 2026 dostal žalobce možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí, včetně informace o bulharském azylovém systému, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění. Této možnosti nevyužil.

III. Žaloba a vyjádření žalovaného

8. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí. Má za to, že žalovaný dostatečně neprokázal souhlas Bulharska s převzetím, ani neodůvodnil závěr o příslušnosti tohoto státu.

9. Dále žalobce tvrdí, že žalovaný neprovedl dostatečné posouzení podmínek pro transfer do Bulharska, rizika porušení zásady non-refoulement a jeho osobní situace. Vytýká žalovanému rovněž, že řádně nevypořádal možnost využití čl. 17 nařízení Dublin III. Poukazuje také na své sociální a pracovní zázemí v České republice.

10. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že příslušnost Bulharska byla určena v souladu s čl. 12 nařízení Dublin III, Bulharsko převzetí žalobce akceptovalo a napadené rozhodnutí se zabývá jak podmínkami transferu, tak použitím čl. 17 nařízení Dublin III.

IV. Posouzení věci soudem

11. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; „s. ř. s.“), v zákonné lhůtě (§ 32 odst. 1 zákona o azylu). Krajský soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení ústního jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (účastníci řízení ústní jednání nepožadovali) a soud zároveň nepovažoval konání jednání za nezbytné.

12. Žaloba není důvodná.

13. Předně je nutno konstatovat, že napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti. Je srozumitelné a dostatečně odůvodněné. Je z něj patrné, z jakých skutkových zjištění žalovaný vycházel, jaké právní normy aplikoval i jakými úvahami byl veden při posouzení příslušnosti Bulharské republiky, neexistence systémových nedostatků a neaplikace čl. 17 nařízení Dublin III.

14. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Dublin III posuzuje žádost o mezinárodní ochranu jediný členský stát určený podle kritérií jeho kapitoly III. Je-li žadatel držitelem platného povolení k pobytu, je podle čl. 12 odst. 1 nařízení příslušný členský stát, který toto povolení vydal.

15. Žalovaný vycházel z konkrétního zjištění, že žalobce byl držitelem povolení vydaného Bulharskem, a tento stát následně dne 30. 5. 2026 vyslovil souhlas s převzetím žalobce. Za této situace obstojí závěr žalovaného o příslušnosti Bulharska. Žalobní námitka, že nebyl předložen řádný důkaz o přijetí Bulharskem, je obecná. Z obsahu správního spisu vyplývá jak podání žádosti o převzetí, tak její akceptace. Soud proto neshledal nedostatek skutkového podkladu ani nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v této části.

16. Zásada vzájemné důvěry mezi členskými státy Evropské unie je základem společného evropského azylového systému. Její uplatnění ovšem není bezvýjimečné. Čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III nepřipouští transfer do příslušného členského státu, existují-li závažné důvody se domnívat, že azylové řízení nebo podmínky přijetí v tomto státě vykazují systémové nedostatky nesoucí s sebou riziko nelidského nebo ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv Evropské unie.

17. Správní orgán musí tuto otázku v rozhodnutí o přemístění posoudit a svůj závěr opřít o podklady obsažené ve správním spise (srov. např. rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2019, č. j. 5 Azs 252/2019-41). Těmto požadavkům žalovaný dostál. Vycházel z aktuální informace o azylovém systému Bulharska, s níž žalobce dostal možnost se seznámit.

18. Informace OAMP popisuje dílčí nedostatky bulharského systému, zejména horší materiální podmínky v některých střediscích, problémy s údržbou, omezenou finanční pomocí či dostupností některých služeb. Současně však uvádí, že žadatelé mají nárok na ubytování, stravu, zdravotní péči a přístup k azylovému řízení; dublinští navrátilci obecně nečelí zvláštním omezením při dalším přístupu k řízení o mezinárodní ochraně.

19. Tyto poznatky samy o sobě neodůvodňují závěr o systémových nedostatcích v intenzitě vyžadované čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 19. 3. 2019 ve věci C-163/17, Jawo, zdůraznil, že relevantní je zejména reálné riziko krajní materiální nouze, v níž by dotčená osoba nemohla uspokojovat své nejzákladnější potřeby a byla by ohrožena její lidská důstojnost. Takové riziko žalobce netvrdil, ani z podkladů nevyplynulo.

20. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 19. 12. 2024 ve spojených věcech C-185/24 a C- 189/24, Tudmur, dále zdůraznil, že závěr o systémových nedostatcích musí být založen na posouzení objektivních, spolehlivých, přesných a řádně aktualizovaných údajů. Správní orgán zde vycházel z informace vydané přibližně rok před rozhodnutím a žalobce nepředložil žádný konkrétní podklad, který by její závěry zpochybňoval.

21. Žalobce rovněž netvrdil žádné individuální okolnosti, jež by transfer činily nepřípustným. Při pohovoru uvedl, že je zdráv, v Bulharsku neměl problémy se státními orgány a po návratu mu tam žádné konkrétní obtíže nehrozí. Pouhá preference života v České republice oproti Bulharsku nemůže zpochybnit určení příslušnosti podle objektivních kritérií nařízení Dublin III.

22. Námitka nedostatečného posouzení zásady non-refoulement není důvodná. V dublinském řízení správní orgán neposuzuje důvody pro poskytnutí mezinárodní ochrany v zemi původu; ty náleží příslušnému členskému státu. Musí však ověřit, zda transfer nepředstavuje riziko nepřímého navrácení v rozporu s čl. 4 Listiny. Žalovaný se zabýval fungováním bulharského azylového systému, možností přístupu žalobce k řízení i podmínkami přijetí. Závěr, že takové riziko nebylo zjištěno, má oporu ve správním spise.

23. Důvodná není ani námitka týkající se čl. 17 nařízení Dublin III. Toto ustanovení zakládá diskreční oprávnění členského státu posoudit žádost, i když podle kritérií nařízení není příslušný; žadateli z něj zásadně nevzniká subjektivní nárok. Správní orgán je povinen se možností jeho využití přezkoumatelně zabývat tehdy, vyjdou-li najevo okolnosti hodné zvláštního zřetele (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 1. 2017, č. j. 2 Azs 222/2016-24, a ze dne 3. 7. 2018, č. j. 7 Azs 200/2018-16).

24. Žalovaný se v posuzované věci použitím čl. 17 nařízení Dublin III výslovně zabýval. Správně přitom zohlednil, že žalobce nemá v České republice rodinné vazby, netrpí zdravotními potížemi a nepředložil jiné mimořádné osobní okolnosti. Jeho zájem na lepší ekonomické situaci a obecné tvrzení o sociálním či pracovním zázemí v České republice zvláštními okolnostmi v uvedeném smyslu nejsou.

V. Závěr a náklady řízení

25. Krajský soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí vadami, které mu žalobce vytýká. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl dle § 78 odst. 7 s. ř. s.

26. O návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud samostatně nerozhodoval, neboť bezodkladně rozhodl ve věci samé.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení, procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. Brno dne 23. července 2026 Lenka Bahýľová v. r. samosoudkyně