34 Az 21/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D., ve věci žalobce: T. D. Q. státní příslušnost V. s. r. zast. advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2026, č. j. OAM-717/ZA-ZA11-ZA03- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 6. 2026, č. j. OAM-717/ZA-ZA11-ZA03-2026 („napadené rozhodnutí“), zamítl jako nepřípustnou opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany. Za právní základ označil § 10a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (ve znění účinném od 12. 6. 2026), a čl. 38 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. 5. 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii (dále též jen „azylové procedurální nařízení“).

2. Žalobce podal nyní posuzovanou žádost dne 7. 6. 2026. Uvedl obavu z návratu do V. v souvislosti se svým odsouzením v České republice; obával se kontrol ze strany vietnamských orgánů a nemožnosti nalézt zaměstnání. Dále poukázal na své rodinné zázemí v České republice, zejména nezletilého syna a zamýšlený sňatek s českou státní občankou.

3. Žalobce poprvé požádal o mezinárodní ochranu dne 19. 5. 2025. Ministerstvo jeho žádosti nevyhovělo rozhodnutím ze dne 16. 10. 2025, č. j. OAM-574/ZA-ZA11-HA13-2025. Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Plzni zamítl rozsudkem ze dne 2. 2. 2026, č. j. 33 Az 33/2025-29. Nejvyšší správní soud následně kasační stížnost žalobce odmítl usnesením ze dne 2. 4. 2026, č. j. 22 Azs 33/2026-17.

4. V předchozím řízení byly posouzeny žalobcovy obavy z následků jeho trestní minulosti v České republice, možnosti trestního postihu ve V., obtíže při hledání zaměstnání i jeho rodinné a zdravotní poměry. Zdejší soud tehdy neshledal okolnosti svědčící o pronásledování ani o reálném nebezpečí vážné újmy. Nejvyšší správní soud se věcí meritorně nezabýval, neboť kasační stížnost odmítl pro opožděnost.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

5. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí a nedostatečně zjištěný skutkový stav. Tvrdil, že žalovaný dostatečně neposoudil jeho obavu z kontrol ze strany vietnamských orgánů a z nemožnosti získat ve V. zaměstnání v důsledku jeho odsouzení v České republice. V důsledku toho mu podle žalobce hrozí existenční potíže a vážná újma. Zdůraznil též rodinné vazby v České republice: nezletilého syna, o něhož se stará, a snoubenku, s níž plánuje uzavřít sňatek. Dovozoval, že měl žalovaný jeho věc věcně posoudit, včetně podmínek doplňkové ochrany.

6. Současně žalobce navrhl přiznání odkladného účinku žalobě. Uvedl, že by jinak mohl být nucen opustit území České republiky, čímž by byla dotčena jeho rodinná sféra i možnost účinně spolupracovat se zástupcem.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na tom, že žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti, jež by bez vlastního zavinění nemohl uplatnit v prvním řízení a které by vyžadovaly nové meritorní posouzení. Ztotožnil se s napadeným rozhodnutím. Rodinné vazby žalobce v České republice nepovažoval za důvod mezinárodní ochrany; případný pobyt z rodinných důvodů má být řešen postupy podle zákona o pobytu cizinců.

III. Posouzení věci krajským soudem

8. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí a ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žalovaný s rozhodnutím bez jednání výslovně souhlasil a žalobce ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy nevyjádřil nesouhlas s tímto postupem.

9. Žalobce uplatnil námitky nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nepřezkoumatelnosti; jejich podstatou je nesouhlas se závěrem, že opakovaná žádost neobsahuje nové relevantní prvky vyžadující nové věcné posouzení.

10. Předně je nutno uvést, že napadené rozhodnutí netrpí vadou nepřezkoumatelnosti. Obsahuje popis podkladů, skutkových tvrzení žalobce v obou řízeních, právní úpravy i konkrétní úvahu, proč nynější tvrzení nepředstavují nové skutečnosti relevantní pro mezinárodní ochranu. Skutečnost, že žalobce s tímto hodnocením nesouhlasí, nepředstavuje nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů.

11. Pro posouzení těchto námitek je rozhodná právní úprava vztahující se k žádosti podané dne 7. 6. 2026. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, ve znění účinném v den podání žádosti, byla opakovaná žádost nepřípustná, jestliže ji ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1 téhož zákona. Podle § 11a odst. 1 ministerstvo nejprve posuzovalo, zda žadatel uvedl nebo zda se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčily o tom, že by žadatel mohl být vystaven pronásledování nebo že mu hrozí vážná újma.

12. Tento vnitrostátní test je třeba vyložit ve světle čl. 33 odst. 2 písm. d) a čl. 40 odst. 2 až 5 směrnice 2013/32/EU o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany („procedurální směrnice“). Následná žádost nejprve podléhá předběžnému posouzení, zda se objevily nebo byly předloženy nové skutečnosti či zjištění relevantní pro přiznání mezinárodní ochrany. Pokud takové skutečnosti významně zvyšují pravděpodobnost uznání nároku na ochranu, následuje věcné posouzení.

13. Předběžné posouzení není novým úplným meritorním řízením. Jeho účelem je odlišit skutečně nové a pro ochranu významné okolnosti od pouhého opakování již posouzených tvrzení. Soudní dvůr v rozsudku ze dne 9. 9. 2021, C-18/20, XY, zdůraznil dvoufázovost posouzení následné žádosti a uvedl, že novou skutečností může být i okolnost existující již před skončením předchozího řízení, nebyla-li v něm uplatněna. Nejvyšší správní soud přitom již v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, dovodil, že novost a relevance se posuzují jak ve vztahu k azylu, tak k doplňkové ochraně.

14. Opakovaná žádost ovšem neslouží k pouhému upřesňování nebo skutkovému doplňování dříve posouzených důvodů. Rozhodnutí o její nepřípustnosti musí konkrétně vysvětlit, proč nově tvrzené okolnosti nejsou nové, nejsou relevantní, případně mohly být uplatněny již dříve (srov. např. usnesení NSS ze dne 26. 6. 2014, č. j. 5 Azs 78/2014-25). Při soudním přezkumu rozhodnutí o nepřípustnosti soud zkoumá, zda tyto podmínky byly splněny; důvody uváděné žadatelem posuzuje z hlediska jejich novosti a možnosti jejich dřívějšího uplatnění (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 2. 2015, č. j. 5 Azs 164/2014-28).

15. Napadené rozhodnutí těmto požadavkům dostálo. Žalovaný popsal důvody první žádosti a porovnal je s obsahem žádosti nynější. Žalobce již v prvním řízení uváděl obavu, že bude po návratu do V. v souvislosti s odsouzením v České republice kontrolován státními orgány a nebude moci nalézt zaměstnání. Uváděl rovněž rodinné zázemí v České republice, přání zde žít a pracovat a vztah k nezletilému synovi. Tyto okolnosti byly posouzeny v prvním správním řízení i v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2026, č. j. 33 Az 33/2025- 29. Nejvyšší správní soud se důvody mezinárodní ochrany věcně nezabýval, neboť kasační stížnost odmítl pro opožděnost.

16. V nynější žádosti žalobce neuvedl konkrétní skutečnost, která by po skončení předchozího řízení nastala nebo vyšla najevo a mohla změnit dřívější závěr o neexistenci pronásledování či vážné újmy. Nepředložil novou informaci o situaci ve V., nový dokument ani jiný podklad týkající se rizika trestního postihu, zacházení vietnamských orgánů s navrátilci nebo možnosti jeho obživy. Obecná obava z kontrol a pracovních obtíží proto nepředstavuje nový relevantní podklad, ale opakování již posouzené argumentace.

17. Žalovaný se v prvním řízení zabýval i možností trestního postihu za čin spáchaný v zahraničí. Z podkladů tehdy dovodil, že ač vietnamské právo za určitých okolností připouští trestní stíhání za trestný čin spáchaný v cizině, nebyly u navrátilců z členských států Evropské unie zaznamenány případy nového odsouzení za tutéž věc, je respektována zásada ne bis in idem a státní orgány nemají o osoby s takovou trestní minulostí bez dalších individuálních okolností zájem. Žalobce proti těmto zjištěním nevznesl žádnou konkrétní námitku ani nepředložil podklad, který by je zpochybnil.

18. Žalobce dovozuje hrozbu vážné újmy především z obtíží při získání zaměstnání a následných existenčních problémů. Neuvádí však, jaké konkrétní jednání státních orgánů by mu mělo práci znemožnit, proč by takové jednání mělo nastat právě v jeho případě, ani proč by dosahovalo intenzity vážné újmy. Uvedené tvrzení proto ani samo o sobě nezakládá povinnost opakovanou žádost dále věcně posuzovat.

19. Tvrzený vztah s českou státní občankou a plánovaný sňatek mohou být novou okolností osobního života žalobce. Nejde však o skutečnost, která by mohla svědčit o pronásledování nebo vážné újmě ve V. Žalobce neuvedl, že by došlo ke změně v péči jeho nezletilého syna. Dle informací z předcházejícího řízení nezletilý syn žije v péči matky a žalobce se synem udržuje jen občasný kontakt. Rodinné vazby a případný sňatek zásadně nejsou relevantními novými skutečnostmi pro mezinárodní ochranu.

20. Žalobce dostal dne 11. 6. 2026 možnost seznámit se s podklady rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady a uvést další skutečnosti. Této možnosti nevyužil; s podklady se nechtěl seznámit, nenavrhl jejich doplnění a uvedl pouze okolnosti týkající se zamýšleného sňatku. Tento postup sám o sobě žalovaného nezbavoval povinnosti zjistit potřebný stav věci, což učinil. Porovnal obsah obou žádostí a vycházel též z aktuální informace o zemi původu: Informace OAMP, V., Bezpečnostní a politická situace v zemi, ze dne 20. 5. 2026. Námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu proto není důvodná.

21. Soud proto uzavírá, že žalovaný postupoval správně, pokud neotevřel nové meritorní řízení o žádosti žalobce. Žalobní námitky nedostatečně zjištěného skutkového stavu, nepřezkoumatelnosti a nesprávného neposouzení důvodů doplňkové ochrany nejsou důvodné.

22. Nad rámec nutných důvodů rozhodnutí soud uvádí, že žalobce výslovně nenamítal časovou použitelnost azylového procedurálního nařízení. Podle čl. 79 odst. 3 nařízení azylového procedurálního nařízení se však toto nařízení použije na řízení o žádostech podaných až od 12. 6. 2026; žádosti podané před tímto dnem, tj. včetně žádosti žalobce, se řídí procedurální směrnicí Pokud tedy žalovaný na žádost žalobce aplikoval azylové procedurální nařízení, posoudil tuto žádost v nesprávném právním režimu. Nejde nicméně o vadu způsobující nicotnost rozhodnutí ani o vadu, k níž by soud přihlížel z úřední povinnosti podle § 76 soudního řádu správního.

23. Článek II body 1 a 3 zákona č. 314/2025 Sb. stanoví, že v řízeních zahájených před 12. 6. 2026 ministerstvo provádí jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení ve znění účinném v den provedení úkonu. Toto přechodné ustanovení je nutno vykládat v souladu s čl. 79 odst. 3 azylového procedurálního nařízení. Nemůže proto založit použití čl. 38 a 55 tohoto nařízení na žádost, pro niž unijní předpis výslovně zachovává režim směrnice 2013/32/EU. To neznamená, že se u dříve zahájeného řízení nepoužijí žádná nová vnitrostátní procesní pravidla, nýbrž jen to, že tato pravidla nesmí zmařit přechodný režim určený čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení.

24. Nutno uvést, že uvedené právní režimy (tj. režim azylového procedurálního nařízení a předcházející právní úpravy) nejsou textově totožné. Dřívější § 11a odst. 1 zákona o azylu vyžadoval nové, bez vlastního zavinění dříve neuplatněné skutečnosti nebo zjištění, které svědčí o možném pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Článek 33 odst. 2 písm. d) a čl. 40 odst. 2 až 5 procedurální směrnice upravovaly předběžné posouzení nových skutečností či zjištění a jejich způsobilosti významně zvýšit pravděpodobnost přiznání ochrany. Nový režim podle čl. 38 odst. 2 a čl. 55 odst. 3 až 7 azylového procedurálního nařízení vychází z obdobného modelu, avšak výslovně připouští přihlédnutí i k dříve předložitelnému prvku, jestliže významně zvyšuje pravděpodobnost uznání nároku na ochranu.

25. V projednávané věci však žalobce neuvedl žádný nový prvek směřující k riziku pronásledování nebo vážné újmy. Rozdíl mezi popsanými právními režimy proto nemohl mít vliv na výsledek věci. Tato úvaha není samostatným důvodem zamítnutí žaloby, ale pouze potvrzuje, že i při srovnání obou režimů by uplatněná skutková tvrzení nevyžadovala nové meritorní posouzení.

IV. Závěr a náklady řízení

26. Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí nedostatky, které mu žalobce vytýkal. Soud neshledal ani jiné důvody, pro které by bylo na místě napadené rozhodnutí zrušit; žalobu proto jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

27. Žalobce ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalovanému by podle § 60 odst. 1 soudního řádu správního náležela náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení; žalovaný však výslovně uvedl, že ji neuplatňuje, a ze spisu mu žádné náklady přesahující jeho běžnou úřední činnost neplynou. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

28. O návrhu na přiznání odkladného účinku žaloby soud samostatně nerozhodoval, neboť bezodkladně rozhodl ve věci samé; samostatné rozhodování o tomto návrhu by proto již nebylo účelné.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má–li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno 6. srpna 2026 Lenka Bahýľová v.r. samosoudkyně