34 Az 22/2026

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D., ve věci žalobce: G. C. st. přísl. M. r. t. č. pobytem X zast. advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2026, č. j. OAM-655/ZA-ZA15-ZA01- 2026, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I . Vymezení věci 1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 6. 2026, č. j. OAM-655/ZA-ZA15-ZA01-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), které nabylo právní moci dne 3. 6. 2026, shledal opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a řízení podle § 25 písm. i) téhož zákona zastavil.

2. Žalobce podal první žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 23. 6. 2025. Žalovaný mu rozhodnutím ze dne 8. 7. 2025, č. j. OAM-682/ZA-ZA11-ZA03-2025, mezinárodní ochranu neudělil. Krajský soud v Brně žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl rozsudkem ze dne 7. 1. 2026, č. j. 34 Az 26/2025-37, který nabyl právní moci dne 8. 1. 2026. Nejvyšší správní soud následně usnesením ze dne 11. 5. 2026, č. j. 2 Azs 29/2026- 36, odmítl kasační stížnost žalobce.

3. Nynější, druhou žádost žalobce podal dne 25. 5. 2026. Při poskytnutí údajů dne 1. 6. 2026 uvedl, že je moldavské státní příslušnosti a národnosti, je rozvedený, ale v České republice žije s družkou a dítětem, u něhož není v rodném listě zapsán jako otec. Družka má další tři děti z předchozího vztahu. Žalobce do České republiky pravidelně cestuje osm let a od října 2023 zde pobývá nepřetržitě. Jeho zdravotní stav je dobrý, politicky aktivní nikdy nebyl. O mezinárodní ochranu opakovaně požádal kvůli nízkým mzdám v Moldavsku a obavě, že by tam svou družku a děti neuživil. Výslovně potvrdil, že uvádí totožné důvody jako v předchozím řízení.

4. Žalovaný vycházel z výpovědi žalobce, rozhodnutí vydaného v řízení o jeho první žádosti a z Informace OAMP ze dne 16. 1. 2026, Moldavsko – Situace moldavských občanů vracejících se do země po dlouhodobém pobytu v zahraničí. Přístup úřadů a společnosti, přístup ke vzdělávání, lékařské péči, sociálním službám a na trh práce. Dne 1. 6. 2026 dostal žalobce možnost seznámit se s podklady, vyjádřit se k nim a navrhnout jejich doplnění. K podkladům nic neuvedl a jejich doplnění nenavrhl.

5. Žalovaný porovnal důvody obou žádostí a uzavřel, že žalobce opakuje stejné ekonomické a rodinné motivy, které již byly věcně posouzeny v prvním řízení. Z aktuální informace o zemi původu současně nedovodil žádnou změnu, která by mohla svědčit o možnosti pronásledování podle § 12 zákona o azylu nebo o hrozbě vážné újmy podle § 14a téhož zákona. Proto neshledal nové skutečnosti nebo zjištění ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu a opakovanou žádost posoudil jako nepřípustnou.

II. Žaloba a vyjádření žalovaného

6. Žalobce namítá, že žalovaný porušil § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, protože nezjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Zdůrazňuje, že v České republice nalezl pracovní a rodinné zázemí, živí družku, společné dítě i další tři děti družky a v Moldavsku by kvůli nízkým mzdám žil v podmínkách, které označuje za strádání a ponižující život. Má za to, že tyto okolnosti odůvodňují přinejmenším doplňkovou ochranu.

7. Žalobce dále zpochybňuje Informaci OAMP použitou žalovaným. Podle něj nejde o nestranný podklad, neboť ji zpracoval samotný správní orgán; dokument sice odkazuje na jiné zdroje, ty však nebyly samostatně založeny do správního spisu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 17/2007-66 připomíná obecné požadavky na odůvodnění správního rozhodnutí a tvrdí, že jeho obavy nebyly relevantními podklady vyvráceny. Navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

8. Žalobce současně navrhl přiznat žalobě odkladný účinek. Poukazuje na svůj rodinný, sociální a pracovní život v České republice a tvrdí, že nepřiznáním odkladného účinku by byl ohrožen jeho život a zdraví, zatímco přiznání odkladného účinku by nebylo v rozporu s veřejným zájmem.

9. Žalovaný setrval na důvodech napadeného rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout. Rodinné, sociální a ekonomické vazby žalobce na Českou republiku podle něj nejsou důvody mezinárodní ochrany. Žalobce neuvedl žádnou novou skutečnost, z níž by bylo možné dovodit hrozbu pronásledování nebo vážné újmy v Moldavsku. Žalovaný zdůraznil, že porovnal obě žádosti, opatřil aktuální informaci o zemi původu a umožnil žalobci vyjádřit se k podkladům a doplnit je; žalobce této možnosti nevyužil. Žalovaný nesouhlasil ani s přiznáním odkladného účinku žalobě.

III. Posouzení věci krajským soudem

10. Krajský soud v Brně přezkoumal napadené rozhodnutí [§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), ve spojení s § 32 odst. 9 zákona o azylu a čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU, tzv. procedurální směrnice, tj. právní úpravou účinnou ke dni vydání napadeného rozhodnutí]. Ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

11. Žaloba není důvodná.

12. Byla-li opakovaná žádost žalobce posouzena jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu a řízení bylo zastaveno podle § 25 písm. i) téhož zákona, soud v tomto řízení nezkoumá, zda žalobce splňuje všechny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany. Přezkoumává, zda žalovaný opakovanou žádost správně vyhodnotil jako nepřípustnou, anebo zda ji měl znovu věcně posoudit.

13. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu se přípustnost opakované žádosti odvíjí od toho, zda cizinec uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez jeho vlastního zavinění předmětem zkoumání v předchozím pravomocně ukončeném řízení a zároveň svědčí o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Podle § 10a odst. 2 téhož zákona se při nepřípustnosti žádosti neposuzuje, zda žadatel splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany.

14. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS, zdůraznil, že přípustnost opakované žádosti je nutno posuzovat z pohledu možných nových skutečností jak pro azyl, tak pro doplňkovou ochranu; obsahuje-li opakovaná žádost takové skutečnosti, musí být meritorně projednána. Opakovaná žádost však neslouží k pouhému doplňování nebo obměňování předchozí žádosti bez azylové relevance (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2020, č. j. 5 Azs 325/2019-16, č. 4012/2020 Sb. NSS, bod 17).

15. V nynější věci žalobce při podání druhé žádosti výslovně potvrdil, že uvádí stejné důvody jako v řízení o žádosti první. V obou řízeních poukazoval na nepříznivou ekonomickou situaci v Moldavsku a na partnerský vztah a dítě v České republice. Nejde tedy jen o podobnost obou příběhů; jejich nosné důvody jsou totožné.

16. Tyto důvody již byly věcně posouzeny rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 7. 2025 a následně rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2026, č. j. 34 Az 26/2025-37. Soud v uvedeném rozsudku uzavřel, že rodinné vazby žalobce v České republice bez vazby na hrozbu v zemi původu nemohou být důvodem doplňkové ochrany a že nepříznivá ekonomická situace v Moldavsku v individuálních poměrech žalobce nedosahuje intenzity vážné újmy.

17. Pokud jde o rodinný život žalobce na území České republiky, již z prvního rozsudku plyne, že mezinárodní ochrana směřuje k ochraně před újmou hrozící v zemi původu, nikoli před důsledky přerušení vazeb v hostitelském státě (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 Azs 186/2022-48, a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 6. 2025 ve věci C-349/24, Nuratau, bod 43). Dlouhodobý pobyt, partnerský vztah a péče o děti v České republice proto samy o sobě prima facie nesvědčí o možnosti pronásledování ani o hrozbě vážné újmy v Moldavsku.

18. Totéž platí pro tvrzené nízké mzdy a horší životní úroveň v Moldavsku. Ekonomické důvody samy o sobě nejsou azylově relevantním důvodem (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2003, č. j. 4 Azs 31/2003-64). Mezinárodní ochranu nelze zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území České republiky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003-48). Žalobce v opakované žádosti netvrdil žádnou novou okolnost, která by dosavadní posouzení ekonomických důvodů měnila.

19. Zmínku o dalších třech dětech družky lze nanejvýš považovat za nový detail rodinné a ekonomické situace žalobce. Ani tato okolnost však nesvědčí o hrozbě v zemi původu a nenaplňuje druhou, azylově relevantní podmínku § 11a odst. 1 zákona o azylu. Nemohla proto založit povinnost žalovaného znovu věcně posoudit žádost o mezinárodní ochranu.

20. Důvodná není ani námitka porušení § 3 správního řádu. Předmětem řízení o přípustnosti opakované žádosti nebylo nové meritorní posouzení již dříve uplatněných ekonomických a rodinných důvodů. Žalovaný porovnal tvrzení z obou řízení, zohlednil pravomocně ukončené první řízení a opatřil informaci o situaci moldavských občanů vracejících se po dlouhodobém pobytu v zahraničí (Informace OAMP ze dne 16. 1. 2026). Ověřil tak, zda od předchozího posouzení nenastala relevantní změna poměrů. Žalobci navíc umožnil seznámit se s podklady a doplnit je; žalobce žádnou další skutečnost ani podklad neuvedl.

21. Samotná okolnost, že použitou informaci sestavil OAMP, neprokazuje její neobjektivnost. Žalobce sám připouští, že dokument odkazuje na zdrojové materiály, avšak neoznačuje žádné konkrétní tvrzení, které by bylo nepravdivé, neaktuální nebo neúplné, ani žádný opomenutý podklad, jenž by mohl změnit posouzení přípustnosti jeho žádosti. Skutečnost, že jednotlivé zdrojové dokumenty nebyly ve spise založeny ještě samostatně, bez konkrétní věcné výhrady nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí.

22. Ani odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 Ads 17/2007-66 nevede k jinému závěru. Napadené rozhodnutí vymezuje podklady, shrnuje průběh obou řízení, porovnává důvody obou žádostí a vysvětluje, proč opakovaná tvrzení ani aktuální situace v Moldavsku nesvědčí o možnosti pronásledování nebo vážné újmy.

IV. Závěr a náklady řízení

23. Soud uzavírá, že žalovaný nepochybil, pokud opakovanou žádost žalobce posoudil jako nepřípustnou a řízení zastavil. Soud proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec jeho obvyklé úřední činnosti a náhradu nákladů ani neuplatnil; náhrada nákladů řízení mu proto přiznána nebyla (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2015, č. j. 7 Afs 11/2014-47).

25. O návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě soud samostatně nerozhodoval, neboť bezodkladně rozhodl o věci samé.

Poučení

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Brno dne 24. srpna 2026 Lenka Bahýľová v. r. samosoudkyně