34 Az 24/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci žalobce: X státní příslušnost Turecká republika zast. advokátkou Mgr. Martinou Sklenskou sídlem Moravské nám. 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2026, č. j. OAM-699/ZA-ZA11-ZA18- 2026, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

Žalobě se nepřiznává odkladný účinek.

Odůvodnění

1. Žalovaný shora označeným rozhodnutím ze dne 30. 6. 2026, č. j. OAM-699/ZA-ZA11- ZA18-2026 (dále jen „napadené rozhodnutí“), zamítl opakovanou žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany jako nepřípustnou podle § 10a odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), a čl. 38 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. 5. 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii (dále jen „azylové procedurální nařízení“).

2. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, s níž spojil návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl, že žalovaný použil nesprávnou právní úpravu, v jejímž důsledku již nemá právo setrvat na území České republiky do rozhodnutí soudu. Současně tvrdil, že mu bylo v Turecku vyhrožováno zabitím, v minulosti byl opakovaně omezen na osobní svobodě a z důvodu svého kurdského původu vystaven nelidskému zacházení. Obává se proto, že bude po návratu do Turecka zadržen a uvězněn.

3. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Podle něj žalobce neuvedl konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly přiznání odkladného účinku. Zdůraznil, že jde již o druhou žádost žalobce o mezinárodní ochranu a že respektování pravomocných rozhodnutí správních orgánů představuje důležitý veřejný zájem.

4. Soud nejprve určil právní úpravu rozhodnou pro posouzení návrhu. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 30. 6. 2026, tedy po nabytí účinnosti zákona č. 314/2025 Sb. Podle čl. II bodu 5 tohoto zákona se právo podat žalobu a způsob jejího projednání řídí zákonem o azylu a soudním řádem správním ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí ministerstva. Na rozhodování o odkladném účinku se proto použije zákon o azylu ve znění účinném od 12. 6. 2026.

5. Podle § 33p odst. 1 zákona o azylu se otázky neupravené přímo použitelným předpisem Evropské unie nebo hlavou IV tohoto zákona řídí obecnou úpravou soudního řízení správního. Toto ustanovení vyjadřuje nejen subsidiaritu soudního řádu správního, ale také pořadí, v němž soud určuje rozhodnou právní úpravu. Nejprve je třeba zjistit, zda danou otázku upravuje přímo použitelné právo Evropské unie, poté zvláštní ustanovení hlavy IV zákona o azylu a teprve u otázky, kterou neupravuje ani jeden z těchto předpisů, lze použít obecnou úpravu soudního řádu správního.

6. Azylové procedurální nařízení upravuje odkladný účinek opravného prostředku v čl. 68 poměrně podrobně. Podle jeho odstavce 1 se účinky rozhodnutí o návratu automaticky pozastavují po dobu, po kterou má žadatel právo setrvat nebo je mu setrvání umožněno. Odstavec 2 zakotvuje jako obecné pravidlo právo žadatele setrvat do uplynutí lhůty pro podání opravného prostředku, a je-li opravný prostředek včas podán, do skončení řízení o něm. Odstavec 3 z tohoto pravidla stanoví výjimky, aniž je dotčena zásada nenavracení. Mezi ně podle písmene b) patří také rozhodnutí, kterým byla žádost zamítnuta jako nepřípustná podle čl. 38 odst. 2 nařízení. Napadené rozhodnutí bylo žalovaným právě takto formálně vymezeno; žaloba proti němu proto nemá automatický odkladný účinek ani automaticky nezakládá právo žalobce setrvat do skončení řízení.

7. Pro případy uvedené v čl. 68 odst. 3 azylové procedurální nařízení přímo upravuje také možnost soudní ochrany. Podle čl. 68 odst. 4 musí mít soud pravomoc na návrh žadatele a po posouzení skutkové i právní stránky rozhodnout, zda mu má být umožněno setrvat do skončení řízení o opravném prostředku. Nařízení současně vyžaduje, aby měl soud podle vnitrostátního práva pravomoc rozhodnout o této otázce rovněž z úřední povinnosti. Článek 68 odst. 5 stanoví další procesní záruky, zejména minimální lhůtu pro podání návrhu, přístup k právní pomoci a zákaz vyhoštění do uplynutí lhůty pro podání návrhu, popřípadě do rozhodnutí soudu o včas podaném návrhu.

8. Nařízení tedy samo určuje, kdy je opravný prostředek spojen s automatickým právem setrvat, ve kterých případech tomu tak není, jaké účinky má právo nebo povolení setrvat na rozhodnutí o návratu a jaké základní procesní záruky musí být při rozhodování soudu zachovány. Vyžaduje rovněž individuální posouzení skutkové i právní stránky věci. Nestanoví však vlastní soubor hmotných kritérií, podle nichž má soud rozhodnout, zda konkrétnímu žadateli setrvání umožní. Zejména neupravuje poměřování újmy hrozící žadateli s újmou jiných osob ani hledisko důležitého veřejného zájmu. Tato kritéria doplňuje vnitrostátní právo. Jejich použití je však omezeno zásadou nenavracení: hrozí-li žadateli reálné nebezpečí navrácení v rozporu s touto zásadou, nelze nepřiznání odkladného účinku odůvodnit poměřováním jeho újmy s jinými zájmy.

9. Zvláštní vnitrostátní úprava na čl. 68 navazuje v § 32b až § 32d zákona o azylu. Ustanovení § 32b odst. 1 vymezuje žaloby bez automatického odkladného účinku a jeho odstavec 2 umožňuje soudu odkladný účinek takové žalobě přiznat. Ustanovení § 32c stanoví, že návrh lze podat pouze spolu s žalobou. Ustanovení § 32d upravuje odlišnou situaci, v níž soud výjimečně přizná odkladný účinek bez návrhu; podmínky tohoto ustanovení proto nejsou rozhodné pro posouzení návrhu, který žalobce v projednávané věci podal. Rozlišení rozhodování na návrh a bez návrhu se promítá také do § 33q písm. b) a c) zákona o azylu. Ani § 32b odst. 2, ani § 32c však nestanoví hmotná kritéria pro rozhodnutí o podaném návrhu.

10. Teprve v tomto rozsahu jde o otázku neupravenou azylovým procedurálním nařízením ani hlavou IV zákona o azylu, na kterou se prostřednictvím § 33p odst. 1 zákona o azylu použije § 73 odst. 2 s. ř. s. Podle něj soud na návrh žalobce přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká může jeho přiznáním vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tyto podmínky jsou kumulativní. Jak již ale bylo uvedeno výše, § 73 odst. 2 s. ř. s. se ve vztahu k čl. 68 nařízení uplatní pouze podpůrně a způsobem, který nesmí omezit účinnost práv a záruk vyplývajících přímo z tohoto článku.

11. Z toho plyne, že ukazují-li tvrzení žalobce a dostupné podklady alespoň předběžně na reálné a individualizované nebezpečí navrácení v rozporu se zásadou nenavracení, musí soud žalobci umožnit setrvat do skončení řízení o žalobě. Nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení chráněné čl. 4 a čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie nelze poměřovat s veřejným zájmem na návratu cizince. Není-li takové nebezpečí osvědčeno, mohou přiznání odkladného účinku odůvodnit jiné konkrétní závažné následky napadeného rozhodnutí; v takovém případě se uplatní všechny podmínky § 73 odst. 2 s. ř. s. Rozhodování o odkladném účinku nepředstavuje konečné posouzení žádosti o mezinárodní ochranu. Soud pouze zkoumá, zda tvrzení a dosud dostupné podklady předběžně a konkrétně ukazují na újmu vyžadující umožnění setrvat (srov. rozsudky Soudního dvora EU ze dne 17. 12. 2015, Tall, C-239/14, a ze dne 19. 6. 2018, Gnandi, C-181/16).

12. Žalobce své obavy spojuje s kurdským původem, sympatiemi k prokurdské politické straně DEM, účastí na jejích pochodech a hudebním vystupováním v kurdštině. Tvrdí, že byl v minulosti opakovaně zadržen, vystaven nelidskému zacházení a že je proti němu v Turecku vedeno řízení, v jehož souvislosti byl vydán příkaz k jeho uvěznění.

13. Tyto okolnosti však nejsou nové. Žalobce je v podstatném rozsahu uplatnil již v prvním řízení o mezinárodní ochraně. Žalovaný je posoudil v rozhodnutí ze dne 28. 11. 2025 a Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci následně zamítl žalobu rozsudkem ze dne 20. 2. 2026, č. j. 74 Az 11/2025-37. V předchozím řízení nebyla tvrzení žalobce shledána věrohodnými a nebylo zjištěno, že by mu po návratu do Turecka hrozilo pronásledování nebo vážná újma.

14. Ani v nynějším návrhu žalobce neoznačil konkrétní událost, která by nastala po skončení prvního řízení a zvyšovala jeho individuální ohrožení. Předložená fotografie a videozáznamy dokládají jeho hudební činnost, nikoli aktuální hrozbu závažného zacházení. Referenční dopis byl hodnocen již v prvním řízení. K tvrzenému trestnímu řízení nebo příkazu k uvěznění žalobce nepředložil žádný nový doklad, ani jej jakkoli blíže nekonkretizoval. Neoznačil ani konkrétní změnu poměrů v Turecku, která by nastala po předchozím posouzení jeho případu.

15. Soud předběžně posoudil také právní námitku, že žalovaný na opakovanou žádost použil nesprávnou právní úpravu. Tato otázka bude předmětem konečného posouzení při rozhodnutí o žalobě. Pro účely nynějšího rozhodnutí je podstatné, že dřívější i nová úprava posuzování opakované, respektive následné žádosti vycházejí z materiálně srovnatelného pravidla: k novému věcnému posouzení vedou teprve nové skutečnosti nebo zjištění, které mohou mít význam pro přiznání mezinárodní ochrany. Samotná námitka použití nesprávné právní úpravy proto bez dalších okolností neosvědčuje, že by právní následky napadeného rozhodnutí způsobily žalobci újmu vyžadující přiznání odkladného účinku.

16. Soud vzal v úvahu, že napadené rozhodnutí samo žalobci neukládá povinnost vycestovat ani neurčuje, že má být navrácen právě do Turecka. Jeho právním následkem je nicméně zánik práva setrvat na území z titulu postavení žadatele a po rozhodnutí soudu o návrhu již ochranu před vyhoštěním nelze zakládat pouze na čl. 68 odst. 5 písm. d) azylového procedurálního nařízení. Soud proto nezůstal jen u formální povahy napadeného rozhodnutí a posoudil i tvrzené následky případného návratu. Ty by v případě jejich reálného nebezpečí spadaly pod zásadu nenavracení. V konkrétní věci však žalobce neosvědčil reálný základ těchto obav nad rámec skutečností již posouzených v předchozím řízení. Netvrdil ani nedoložil jiný konkrétní závažný následek napadeného rozhodnutí. Přímo použitelná úprava čl. 68 azylového procedurálního nařízení proto v projednávané věci nevyžaduje, aby mu bylo umožněno setrvat do skončení řízení o žalobě.

17. Nebyla-li splněna již tato podmínka, která odpovídá podmínce nepoměrně větší újmy podle subsidiárně použitého § 73 odst. 2 s. ř. s., nebylo nutné podrobně poměřovat dopad přiznání odkladného účinku na jiné osoby a na veřejný zájem. Nutno ovšem dodat, že obecný zájem na respektování pravomocných správních rozhodnutí, na který poukázal žalovaný, by sám o sobě nemohl nahradit individuální posouzení žalobcovy situace ani převážit nad reálným nebezpečím porušení zásady nenavracení, pokud by takové nebezpečí bylo osvědčeno.

18. Soud proto žalobě odkladný účinek nepřiznal. Tímto usnesením nijak nepředjímá výsledek řízení o žalobě ve věci samé, zejména konečné posouzení, zda žalovaný na opakovanou žádost podanou dne 1. 6. 2026 použil správný právní režim. Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.] Brno dne 26. srpna 2026 Lenka Bahýľová samosoudkyně