35 C 10/2018

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Ryškou ve věci žalobce: ; anonymizována dvě slova obec , IČO ; sídlem v  obec , anonymizována dvě slova . příjmení číslo ; zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ; sídlem v  obec , ulice a číslo za účasti: ; Česká republika – Státní pozemkový úřad, IČO 01312774 ; za kterého jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových ; sídlem v  obec a číslo , Rašínovo nábř. číslo adresa pro doručování: Územní pracoviště Brno, Příkop 11 o žalobě podle části páté o.s.ř.,

I. Žalobci se vydává pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] vyznačený v geometrickém plánu [číslo] vypracovaném Znaleckým ústavem FAST VUT v Brně a schváleném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Břeclav pod č. [anonymizováno] [číslo] dne [datum], který tvoří přílohu tohoto rozsudku.

II. V této části nahrazuje tento rozsudek rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací].

III. Ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] vyznačeného v geometrickém plánu [číslo] vypracovaném Znaleckým ústavem FAST VUT v Brně a schváleném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrálním pracovištěm Břeclav pod č. [anonymizováno] [číslo] dne [datum], který tvoří přílohu tohoto rozsudku, se řízení zastavuje.

IV. Další účastník řízení je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 21 951,60 Kč.

V. Česká republika – Krajský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 26. 3. 2018 se žalobce domáhal vydání pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] s tím, že takto bude nahrazeno výše uvedené rozhodnutí správního orgánu. K odůvodnění žaloby uvedl, že rozhodnutím správního orgánu bylo rozhodnuto o nevydání pozemku žalobci jako oprávněné osobě pro překážku vydání dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon č. 428/2012 Sb.“), vzhledem k veřejně prospěšné stavbě místní komunikace označené jako [anonymizováno], vymezené ve schválené územně plánovací dokumentaci, přičemž pro tuto stavbu lze práva k pozemku vyvlastnit. S tímto rozhodnutím žalobce nesouhlasil a cítil se jím dotčen na svých právech, neboť z grafické části územního plánu je zřetelné, že pokud plánovaná stavba na předmětný pozemek zasahuje, je to pouze z malé části. Správní orgán se také nevypořádal s tím, proč nelze pro stavbu místní komunikace zřídit věcné břemeno.

2. Vzhledem k probíhající změně územního plánu, dotýkající se předmětného pozemku, bylo usnesením ze dne 7. 2. 2020, č. j. 35 C 10/2018-84, řízení přerušeno do rozhodnutí zastupitelstva [územní celek] o změně územního plánu tohoto města. Usnesením ze dne 10. 8. 2022, č. j. 35 C 10/2018-99, bylo poté, co zastupitelstvo [územní celek] vydalo dne [datum] s právní mocí ke dni [datum] změnu územního plánu, v řízení pokračováno. Návazně byl usnesením ze dne 21. 10. 2022 ustanoven znalecký ústav, jehož úkolem bylo vyhotovit oddělovací geometrický plán, kterým z předmětného pozemku oddělí část, která je dle územně plánovací dokumentace zasažena stavbou [anonymizována dvě slova].

3. S poukazem na takto vypracovaný oddělovací geometrický plán vzal žalobce ohledně pozemku parc. [číslo] žalobu zpět, s čímž vyslovil další účastník řízení souhlas. Soud proto v tomto rozsahu řízení zastavil pro zpětvzetí žaloby dle § 96 odst. 2 ve spojení s § 245 o.s.ř.

4. Další účastník řízení navrhl, aby soud rozhodl v souladu s oddělovacím geometrickým plánem.

5. Dle obsahu zaslaného správního spisu Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, sp. zn. [sp. zn.] [číslo], bylo rozhodnutí o nevydání předmětného pozemku žalobci doručeno dne 12. 3. 2018, z čehož vyplývá, že žaloba podaná dne 26. 3. 2018 byla podána včas ve lhůtě do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí (§ 247 odst. 1 o.s.ř.).

6. Ohledně toho, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 zákona č. 428/2012 Sb., další účastník řízení povinnou osobou ve smyslu § 4 zákona č. 428/2012 Sb. a v rozhodném období (od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990) došlo k majetkové křivdě dle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. a oprávněná osoba včas učinila výzvu k vydání věci, přebírá soud závěry správního orgánu a odkazuje na ně (§ 250e odst. 2 o.s.ř.), přičemž ani žádný z účastníků řízení dané skutečnosti nijak nerozporoval.

7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že předmětným rozhodnutím správní orgán nevydal žalobci pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] pro existenci překážky dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., neboť pozemek je potřebný pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury (místní komunikace), vymezené ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemku vyvlastnit.

8. V průběhu řízení došlo k zásadní změně oproti stavu v době rozhodování správního orgánu, kterým přitom soud v řízení dle části páté o.s.ř. není vázán (§ 250e odst. 1 o.s.ř.). Dle sdělení [stát. instituce], odboru stavebního a životního prostředí, oddělení úřadu územního plánování, ze dne 6. 10. 2022, spolu s podstatným obsahem územního plánu, totiž původně po nabytí územního plánu od [datum] zasahovala plánovaná veřejně prospěšná stavba místní komunikace [anonymizováno] do pozemku parc. [číslo] na třech místech, a to dvakrát v jižnější části pozemku a jedenkrát při jeho severním okraji. Po nabytí účinnosti změny územního plánu (dne [datum]) však plánovaná veřejně prospěšná stavba místní komunikace označená jako [anonymizováno] (došlo k přeznačení plánované stavby z [anonymizováno] na [anonymizováno]) zasahuje do předmětného pozemku pouze při jeho severní části.

9. Soud proto za této situace při vědomí reálné možnosti takového postupu (srov. věc řešenou zdejším soudem pod sp. zn. 35 C 9/2018, včetně usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2021, č. j. 5 Co 14/2021-198, se kterou byli účastníci předvídatelně seznámeni) ustanovil znalecký ústav za účelem vyhotovení oddělovacího geometrického plánu pro vymezení části sporného pozemku postiženého výlukovým důvodem. Z oddělovacího geometrického plánu, který je přílohou znaleckého posudku, vyplývá rozdělení předmětného pozemku parc. [číslo] na pozemky parc. [číslo] přičemž z uvedeného se současně podává, že stavbou bude dotčena severní část, tedy pouze pozemek parc. [číslo] (ohledně kterého, jak již uvedeno, vzal žalobce návazně žalobu zpět a řízení je zastavováno).

10. Dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.

11. Jak dovodil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017, výluku z vydání části pozemku nebo stavby uvedené v části věty před středníkem citovaného ustanovení lze aplikovat, jsou-li splněny kumulativně tři zákonem stanovené podmínky, a to 1) veřejně prospěšná stavba je vymezena v platné územně plánovací dokumentaci, 2) v případě konkrétního pozemku či stavby jsou splněny podmínky vyvlastnění a 3) pro veřejně prospěšnou stavbu nepostačí zřízení věcného břemene.

12. Realizaci veřejně prospěšné stavby [anonymizována dvě slova] je třeba bezesporu považovat za veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury, vymezenou v platné územně plánovací dokumentaci, pro kterou je s ohledem na veřejný zájem přípustné vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění (zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 349/2017 ze dne 27. 4. 2017). Dle restituční judikatury Nejvyššího soudu pro veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury zřízení věcného břemene nepostačuje (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 349/2017 ze dne 27. 4. 2017). Je zřejmé, že po realizaci stavebního záměru nebude možné využívat dotčené pozemky k původnímu účelu a pozemky tedy nejde vydat, neboť i dle judikatury Ústavního soud by založení tzv. holého vlastnictví restituenta bylo v rozporu s účelem restituce (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 176/03 ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 581/14 ze dne 1. 7. 2014 či sp. zn. III. ÚS 1961/15 ze dne 11. 7. 2017).

13. Má-li být konkrétní pozemek podle schválené územně plánovací dokumentace pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury dotčen toliko částečně a tento záměr je v grafické části územního plánu zakreslen, nemůže být plánovaná stavba na předmětném pozemku realizována ve větším rozsahu, tedy zbylá část předmětného pozemku jí nemůže být dotčena (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3843/2019).

14. S poukazem na oddělovací geometrický plán, jímž byl dotčený pozemek rozdělen právě s ohledem na jeho pouze částečné zasažení veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury [anonymizována dvě slova], proti kterému neměli účastníci řízení námitky a na výslechu zpracovatele posudku netrvali, není důvodu oddělený (a plánovanou stavbou nedotčený) pozemek parc. [číslo] nevydat žalobci, neboť výlukový důvod dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. se jej netýká a jiné výlukové důvody nebyly v podmínkách projednací zásady dalším účastníkem řízení tvrzeny ani nevyplývají z obsahu spisu. V souladu s § 14 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. k dělení pozemku za účelem jeho vydání není třeba vydání rozhodnutí ani jiného opatření jiného orgánu veřejné správy než katastrálního úřadu, přičemž katastrální úřad vyjádřil s oddělením souhlas.

15. Pouze pro úplnost soud uvádí, že za vzniklé situace by se ani hypoteticky nemohly uplatnit závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 164/2020, dle kterých za okamžik rozhodný pro posouzení obsahu územně plánovací dokumentace (zda vymezuje pozemek určený k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní nebo technické infrastruktury) se z hlediska naplnění uvedené podmínky výlukového důvodu upraveného v ustanovení § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů, považuje okamžik doručení výzvy oprávněné osoby k vydání takového majetku osobě povinné. Tyto závěry byly totiž formulovány ve vztahu k naprosto opačné situaci, než která nastala v nyní posuzované věci (pozdější změny v územně plánovací dokumentaci nyní vyznívají ve prospěch oprávněné osoby). V souladu s § 18 odst. 4 zákona č. 428/2012 Sb. a zásadou in favorem restitutionis musí být šetřen účel zákona, kterým je zmírnění majetkových křivd způsobených v rozhodném období, a nezohlednění změny územně plánovací dokumentace učiněné ve prospěch žalobce by zde nedávalo dobrý smysl a příčilo by se zdravému rozumu a citu pro spravedlnost, neboť na základě změny územně plánovací dokumentace již plánovaná veřejně prospěšná stavba nemůže být na sporném pozemku realizována v původně zvažovaném větším rozsahu.

16. Soud za takto dané situace uzavřel, že ohledně tohoto odděleného pozemku má být rozhodnuto jinak, než jak rozhodl správní orgán (§ 250j odst. 1 o.s.ř.), a svým rozhodnutím toto rozhodnutí v daném rozsahu nahradil (§ 250j odst. 2 o.s.ř.).

17. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 245 o.s.ř. na základě kombinace zásady úspěchu žalobce ve věci a zásady jeho procesního zavinění na zastavení řízení tak, že žalobce má právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to k rukám svého zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). S ohledem na to, že předmětné pozemky vznikly na základě soudem zadaného oddělovacího geometrického plánu z jednoho původního pozemku, vycházel soud pro účely poměru úspěchu žalobce a jeho procesního zavinění na zastavení řízení z komparace výměr pozemků. Posouzení skutečné hodnoty pozemků by vyžadovalo odborné podklady, zejména v podobě znaleckých posudků, což by bylo toliko pro účely rozhodnutí o nákladech řízení řešením zcela nehospodárným a samoúčelným. V tomto rámci lze pak ve výsledku žalobci přičítat jen zcela zanedbatelný a nepatrný neúspěch (respektive procesní zavinění na zastavení řízení), týkající se pouze cca 1 m 2; naopak v naprosto určujícím rozsahu cca 42 m 2 byl žalobce úspěšný, a je proto logické a správné, aby měl právo na plnou náhradu nákladů řízení.

18. Žalobcem účelně vynaložené náklady řízení přitom činí částku 21 951,60 Kč a představují: -) odměnu právního zástupce určenou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), v celkové částce 15 500 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. d) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 100 Kč, tj. 5 úkonů právní služby á 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednáních soudu dne 10. 1. 2020 a 14. 4. 2023, účast na místním šetření znaleckého ústavu dne 5. 1. 2023), -) 5 režijních paušálů á 300 Kč, tj. celkem 1 500 Kč (§ 13 odst. 4 AT), -) náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobce k místnímu šetření znaleckého ústavu dne 4. 6. 2020 a zpět (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce) ve výši 741,82 Kč, spolu s náhradou za promeškaný čas strávený cestou v rozsahu 4 půlhodin á 100 Kč, tj. 400 Kč (§ 14 odst. 3 AT), -) náhradu za daň z přidané hodnoty v částce 3 809,79 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

19. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 14 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb. tak, že Česká republika – Krajský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení. V průběhu soudního řízení nechal soud vypracovat znalecký posudek, jehož součástí byl oddělovací geometrický plán. Znalecký ústav si následně vyúčtoval znalečné v celkové výši 34 076,02 Kč, které mu bylo usnesením ze dne 8. 3. 2023, č. j. 35 C 10/2018-136, přiznáno. Stát by obecně měl dle § 148 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů podle výsledku řízení, nicméně dle speciální úpravy, obsažené v § 14 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb., na ni nemá nárok, neboť dle tohoto ustanovení hradí náklady spojené se vypracováním geometrického plánu stát. V případě zemědělských nemovitostí se tak má dít prostřednictvím pozemkových úřadů a za situace, kdy v řízení podle části páté o.s.ř. soud rozhoduje místo správního orgánu, nezbytně nutně právě prostřednictvím soudu. Státu proto v tomto řízení náhrada nákladů za vyhotovení oddělovacího geometrického plánu nenáleží.

20. Závěrem se sluší dodat, že rozsudek, jehož nedílnou součástí je geometrický plán vyhotovený v listinné podobě, nelze doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 588/2022).