35 C 3/2022

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Ryškou ve věci žalobkyně: ; Mgr. jméno příjmení , narozená dne datum ; bytem adresa ; zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ; sídlem adresa o žalobě dle části páté o.s.ř.,

I. Soud povoluje vklad výmazu soudcovského zástavního práva vzniklého na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], k pozemkům parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – jiná stavba bez č. p., parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, parc. [číslo] ke stavbě [adresa], jiná stavba, nacházející se na pozemku parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [list vlastnictví] pro [územní celek], k. ú. [obec], u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště Kroměříž, a to s účinky ke dni podání návrhu na vklad [datum].

II. Tento rozsudek nahrazuje rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště Kroměříž, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 4. 3. 2022 se žalobkyně domáhala povolení vkladu výmazu soudcovského zástavního práva do katastru nemovitostí. K odůvodnění žaloby uvedla, že katastrální úřad rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zamítl vkladový návrh s poukazem na skutečnost, že předložená listina nesplňuje náležitosti listiny pro výmaz soudcovského zástavního práva do katastru nemovitostí. Dle názoru žalobkyně zanikne-li právnická osoba jako věřitel, pak zanikne i pohledávka takového věřitele, neboť práva a povinnosti nemohou existovat bez existence svého nositele. Zástavní věřitel žalobkyně ([právnická osoba]) zanikl dle certifikátu ze dne [datum] ke dni [datum], k tomuto datu tedy zanikla i jeho pohledávka a zástavní právo. Žalobkyně se již dříve snažila jít cestou žaloby na určení neexistence soudcovského zástavního práva, ale řízení bylo usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastaveno s odůvodněním, že žalovaná jako právnická osoba zanikla a ztratila způsobilost být účastníkem řízení. Žalobkyně předložila katastrálnímu úřadu, stejně jako nyní soudu, k důkazu i usnesení [exekutorský úřad] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo zastaveno exekuční řízení, v němž byla vymáhána pohledávka, která je zajištěna předmětným zástavním právem. V usnesení došel exekutor k závěru, že nebyl nalezen žádný právní nástupce [právnická osoba] [anonymizováno]. Za daných okolností nemůže dle názoru žalobkyně obstát závěr katastrálního úřadu, že vkladovou listinu musí vydat osoba, jejíž právo zaniklo, byly tak splněny všechny podmínky pro povolení vkladu výmazu soudcovského zástavního práva dle ust. § 17 odst. 1 zák. č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zák. č. 256/2013 Sb.“).

2. Katastrální úřad v rámci vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a zdůraznil, že z potvrzení Úřadu pro registraci obchodních společností ze dne [datum] nelze dovodit, že zástavní věřitel žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] zanikla bez právního nástupce. Listina osvědčuje pouze to, že obchodní společnost byla vyškrtnuta z rejstříku obchodních společností A a Walesu. To však automaticky nemusí znamenat, že pohledávka vůči žalobkyni zanikla. Upozornil, že katastrální úřad není na základě žádného zákonného ustanovení oprávněn či povinen činit jakákoli vlastní šetření, pokud jde o osud pohledávky a zástavního práva, a jeho role je toliko posuzovat způsobilost listin předložených ke vkladu dle ust. § 17 odst. 1 zák. č. 256/2013 Sb. V případě zániku obchodní společnosti bez právního nástupce pak záleží na tom, co vyplývá z té právní úpravy, kterou se řídí zánik dané právnické osoby. V daném případě je tedy rozhodující britská právní úprava. Navrhl, aby byla žaloba zamítnuta, neboť vkladová listina nesplňuje náležitosti dle ust. § 17 odst. 1 zák. č. 256/2013 Sb.

3. Po konstatování skutečností, že žaloba byla podána včas ve lhůtě 30 dnů od doručení rozhodnutí, že žalobkyně je k podání žaloby oprávněna dle § 246 odst. 1 o.s.ř. a že žaloba proti zamítavému rozhodnutí katastrálního úřadu je přípustná, soud přistoupil k projednání a rozhodnutí věci samé.

4. Z obsahu správního spisu Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště Kroměříž, sp. zn. [sp. zn.] [číslo], bylo zjištěno, že dne [datum] byl katastrálnímu úřadu doručen návrh žalobkyně na vklad výmazu soudcovského zástavního práva k v návrhu označeným pozemkům v k. ú. [obec]. Vklad práva byl navržen na základě Potvrzení o zániku práva ze dne [datum] ve spojení s Certifikátem o zániku společnosti ze dne [datum]. V Potvrzení o zániku práva žalobkyně (navrhovatelka) uvedla, že k zániku práva došlo dle ust. § 170 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), neboť došlo k zániku zástavního věřitele jako právnické osoby, tím pádem zanikla i pohledávka a zástavní právo sdílí svůj osud s pohledávkou. Z Certifikátu o zániku společnosti se podává, že [právnická osoba] [anonymizováno] zanikla dne [datum]. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že k předmětným nemovitostem bylo zřízeno soudcovské zástavní právo ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Usnesením Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrálního pracoviště Kroměříž ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], byl neznámému právnímu nástupci [právnická osoba] [anonymizováno] ustanoven opatrovník. Katastrální úřad poté návrh na vklad zamítl s poukazem na nesplnění podmínky vkladu dle § 17 odst. 1 písm. a) a b) zák. č. 256/2013 Sb. s odůvodněním, že vkladová listina nesplňuje náležitosti listiny pro výmaz soudcovského zástavního práva stanovené v ust. § 66 odst. 3 vyhlášky č. 357/2013 Sb. a neodůvodňuje svým obsahem navrhovaný vklad. Potvrzení o zániku práva nebylo vydáno osobou, jejíž právo zaniklo, a neobsahuje relevantní právní skutečnosti vedoucí k zániku práva a odkaz na patřičné ustanovení právního předpisu. Žalobkyně (navrhovatelka) nedoložila, že [právnická osoba] [anonymizováno] zanikla bez právního nástupce a že pohledávka zajištěná soudcovským zástavním právem skutečně zanikla.

5. Dle ust. § 3073 o.z. práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

6. Dle ust. § 170 odst. 1 písm. a) obč. zák. zástavní právo zaniká zánikem zajištěné pohledávky.

7. Dle ust. § 579 odst. 2 obč. zák. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění.

8. Ústavní soud v usnesení ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 3227/09, shledal zcela ústavně konformním závěr obecných soudů, podle něhož žádné ustanovení zákona nespojuje se zánikem právnické osoby zánik dluhu, pročež je namístě vyjít z analogického použití ustanovení § 579 odst. 1 obč. zák. Stejný přístup dle názoru soudu platí i v případě zániku právnické osoby jako zástavního věřitele bez právního nástupce, tedy za takové situace zástavní právo zástavního věřitele zaniká.

9. Dle článku 1000 odst. 5 Companies Act 2006 (dále jen„ CA“) rejstřík publikuje v The Gazette skutečnost, že byla společnost vymazána z obchodního rejstříku.

10. Dle článku 1000 odst. 6 CA společnost příslušnou publikací v Gazette zaniká.

11. Dle dokumentů, které jsou dostupné v obchodním rejstříku Velké Británie (https://find-and-update.company-information.service.gov.uk/company/04344727/filing-history), byla [právnická osoba] [anonymizováno] (reg. [číslo]) zapsána do tohoto rejstříku dne [datum]. Společnost byla vyhláškou ze dne [datum] poučena dle čl. 1000 CA o tříměsíční lhůtě k prokázání toho, že stále vykonává činnost či je v provozu, jinak bude vymazána z obchodního rejstříku. Následně byla společnost ke dni [datum] z obchodního rejstříku vymazána. 12. [právnická osoba] zanikla dne [datum] na základě čl. 1000 CA, a to bez právního nástupce. V případě zániku obchodní společnosti bez právního nástupce se aktiva společnosti ode dne zániku společnosti přeměňují na bona vacantia, který tvoří soubor majetku bez vlastníka. Tento majetkový soubor (avšak nikoli závazky) přechází v souladu s ustanovením článku 1012 CA Jejímu Královskému Veličenstvu. Přechod majetku Jejímu Královskému Veličenstvu se netýká majetku, který se nachází v zahraničí. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde právě o majetek, který se nenachází na území Velké Británie, nýbrž z tamního pohledu v zahraničí (na území České republiky), nemohlo takto při zániku dané společnosti dojít k právnímu nástupnictví v osobě zástavního věřitele.

13. Obvyklým postupem k odstranění nesouladu mezi skutečným právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí je i v případech neexistence (zapsaného) zástavního práva podání určovací žaloby na základě § 80 o.s.ř. proti žalovanému zástavnímu věřiteli (k přípustnosti žaloby na určení, že nemovitosti nejsou zatíženy právě soudcovským zástavním právem, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5209/2017). Takový obecný postup je ovšem v dané věci z logiky věci vyloučen s ohledem na zánik zástavního věřitele bez právního nástupce, čehož důkazem je i usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo řízení zastaveno na základě § 104 odst. 1 o.s.ř. právě z důvodu, že před zahájením řízení žalovaný zástavní věřitel jako právnická osoba zanikl a ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Žalobkyně však nemůže zůstat zcela bez právní ochrany svého i na ústavní úrovni chráněného vlastnického práva (čl. 11 Listiny základních práv a svobod), dotčeného zápisem již neexistujícího zástavního práva. Zamítnutí žaloby dle části páté by bylo nepřiměřeným zásahem do jejího základního práva, neboť by v rozporu s čl. 4 odst. 4 Listiny nešetřilo jeho podstatu a smysl a takové omezení by nebylo využito k účelu, pro který bylo stanoveno. Zaniklé soudcovské právo již svůj účel plnit nemůže, přičemž usnesením soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo exekuční řízení zastaveno právě pro zánik oprávněného bez právního nástupce.

14. S vědomím toho, že žalobkyně nyní nemá jinou možnost, jak postupovat, aby se domohla výmazu již neexistujícího soudcovského zástavního práva zapsaného na jejích nemovitostech ve prospěch již neexistující [právnická osoba] [anonymizováno], tedy soud vklad výmazu soudcovského zástavního práva ve smyslu § 250j odst. 1 o.s.ř. povolil s tím, že ve smyslu § 250j odst. 2 o.s.ř. rozsudek soudu nahrazuje zamítavé rozhodnutí správního orgánu.

15. Pro úplnost soud k otázce účastenství v tomto řízení uvádí, že dle ust. § 250a odst. 1 o.s.ř. účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem. Okruh účastníků řízení podle části páté o.s.ř. přitom není určován tím, s kým správní orgán jako s účastníkem skutečně jednal. Významné je jen to, kdo se stal v souladu se zákonem účastníkem řízení před správním orgánem, tedy s kým mělo být v řízení před správním orgánem opravdu jednáno jako s účastníkem řízení. Zjistí-li soud, že žalobce označil za účastníka řízení někoho, kdo nebyl (neměl být) účastníkem řízení před správním orgánem, přestane s ním jako s účastníkem jednat, a to bez dalšího, tedy aniž by o tom vydával usnesení. (k tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5046/2014). Není proto rozhodné, že správní orgán jednal jako s účastníkem katastrálního řízení se zaniklou [právnická osoba] [anonymizováno] a s jejím blíže nespecifikovaným„ právním nástupcem“, neboť daná obchodní společnost zanikla již dne [datum] a žádného právního nástupce nemá. Nikdo z nich zde proto nemohl pro nedostatek procesní subjektivity figurovat v pozici účastníka řízení před správním orgánem, potažmo před soudem v řízení dle části páté o.s.ř.

16. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 245 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobě bylo zcela vyhověno, avšak v řízení není žádný jiný účastník, který by nesl povinnost náhrady nákladů řízení.