35 C 9/2018

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Ryškou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa za účasti: anonymizováno 5 slov , IČO sídlem adresa za kterého jedná anonymizováno 7 slov , IČO sídlem adresa adresa pro doručování: adresa o žalobě podle části páté o.s.ř.,

I. Žalobci se vydávají pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] vyznačené v geometrickém plánu [číslo] vypracovaném Ing. [jméno] [příjmení] a schváleném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj pod č. [anonymizováno] [číslo] dne [datum], který tvoří přílohu tohoto rozsudku.

II. V této části nahrazuje tento rozsudek rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [číslo jednací].

III. Řízení ohledně pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] vyznačeného v geometrickém plánu [číslo] vypracovaném Ing. [jméno] [příjmení] a schváleném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj pod č. [anonymizováno] [číslo] dne [datum], který tvoří přílohu tohoto rozsudku, se zastavuje.

IV. Další účastník řízení je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 25 885,37 Kč.

V. Česká republika – Krajský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 26. 3. 2018 se žalobce domáhal vydání výše specifikovaného pozemku. K odůvodnění žaloby uvedl, že rozhodnutím správního orgánu bylo rozhodnuto o nevydání pozemku žalobci jako oprávněné osobě pro překážku vydání dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon č. 428/2012 Sb.“), vzhledem k veřejně prospěšné stavbě„ [anonymizováno 6 slov]“, vymezené ve schválené územně plánovací dokumentaci, přičemž pro tuto stavbu lze práva k pozemku vyvlastnit. S tímto rozhodnutím žalobce nesouhlasil a cítil se jím dotčen na svých právech, neboť předpoklady pro danou restituční výluku nejsou splněny s ohledem na to, že k uskutečnění veřejně prospěšné stavby má být potřeba pouze část předmětného pozemku a nikoliv celý pozemek. Správní orgán pak ve věci pochybil i tím, že o nevydání předmětného pozemku rozhodl za situace, kdy neměl zjištěno, do jaké části pozemku bude veřejně prospěšná stavba zasahovat. Žalobce dále rozporoval i možnost uplatnění výlukového důvodu dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., když dovozoval, že na základě územního plánu, který neobsahuje dostatečné vymezení částí pozemků dotčených zamýšlenou veřejně prospěšnou stavbou, nemůže být tento výlukový důvod uplatněn.

2. Další účastník řízení navrhl zamítnutí žaloby, neboť rozhodnutí správního orgánu je věcně správné. Předmětný pozemek nelze žalobci vydat, neboť je určen pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, vymezené ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemku vyvlastnit. Odkázal na ustálenou judikaturu k problematice tzv. holého vlastnictví a k výlukovému důvodu dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb.

3. Správní orgán odkázal na důvody uvedené v odůvodnění rozhodnutí.

4. Soud předesílá, že ve věci bylo dříve rozhodnuto o zamítnutí žaloby rozsudkem ze dne 10. 1. 2020, č. j. 35 C 9/2018-67, potvrzeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 6. 2020, č. j. 5 Co 5/2020-103, a to pro restituční výluku dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., neboť předmětný pozemek je zčásti potřebný pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby, která je ve schválené územně plánovací dokumentaci označena jako„ [anonymizováno 6 slov]“. Možnost vypracování oddělovacího geometrického plánu je v konkrétním případě objektivně nerealizovatelná, neboť dle územně plánovací dokumentace ani jinak nelze stanovit, jaká konkrétní část pozemku bude veřejně prospěšnou stavbou zasažena. Tato rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, č. j. 28 Cdo 2942/2020-131, v němž dovolací soud formuloval právní názor, dle kterého teprve pro části pozemku, vymezené územně plánovací dokumentací jako koridor budoucí veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, mohou platit závěry, že je lhostejno, v jakém rozsahu bude vymezená část pozemku stavbou ve skutečnosti dotčena.

5. Soud následně rozhodl rozsudkem ze dne 21. 5. 2021, č. j. 35 C 9/2018-168, o vydání předmětného pozemku, když došel k závěru, že další účastník řízení ani přes výzvu soudu dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. stav skutkové nejistoty ohledně reálně dotčené části pozemku neodstranil. Na základě závazného právního názoru dovolacího soudu však teprve pro části pozemku, vymezené územně plánovací dokumentací jako koridor budoucí veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury, mohou platit závěry, že je lhostejno, v jakém rozsahu bude vymezená část pozemku stavbou ve skutečnosti dotčena.

6. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2021, č. j. 5 Co 14/2021-198, v němž odvolací soud vymezil další postup soudu prvního stupně tak, že má soud ustanovit znalce za účelem vyhotovení oddělovacího geometrického plánu pro vymezení části sporného pozemku postiženého výlukovým důvodem.

7. Dle obsahu zaslaného správního spisu Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, sp. zn. sp. zn. [spisová značka], byla výzva dle § 9 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. doručena České republice – Státnímu pozemkovému úřadu dne 9. 8. 2013. Výzva tedy byla povinné osobě doručena včas, ve lhůtě 12 měsíců od účinnosti zákona č. 428/2012 Sb. (tedy ve lhůtě do 2. 1. 2014). Povinná osoba neuzavřela ve lhůtě 6 měsíců od doručení výzvy dle § 9 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb. s osobou oprávněnou dohodu o vydání předmětné zemědělské nemovitosti. Oprávněná osoba následně podala k pozemkovému úřadu návrh na zahájení řízení o vydání zemědělských nemovitostí dle § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., který byl úřadu doručen dne 5. 8. 2014. Návrh dle § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb. byl učiněn včas ve lhůtě 6 měsíců po uplynutí lhůty dle § 9 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb.

8. Ohledně toho, že žalobce je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., další účastník řízení povinnou osobou ve smyslu § 4 zákona č. 428/2012 Sb. soud přebírá závěry správního orgánu a odkazuje na ně (§ 250e odst. 2 o.s.ř.), přičemž ani žádný z účastníků řízení dané skutečnosti nijak nerozporoval. K přechodu nemovitosti na stát došlo dne 23. 1. 1958, čímž je splněna podmínka rozhodného období (datovaného od 25. února 1948 do 1. ledna 1990), a pozemky byly odňaty postupem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, a to bez vyplacení náhrady, čímž je splněna podmínka skutečnosti vedoucí k majetkovým křivdám dle § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. I k těmto závěrům odkazuje soud na závěry správního orgánu (§ 250e odst. 2 o.s.ř.).

9. Dle obsahu zaslaného správního spisu Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnutí o nevydání předmětného pozemku žalobci doručeno dne 2. 2. 2018, z čehož vyplývá, že žaloba podaná dne 26. 3. 2018 byla podána včas ve lhůtě do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí (§ 247 odst. 1 o.s.ř.).

10. Na základě provedeného dokazování soud z obsahu uvedeného správního spisu zjistil, že předmětný pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je dle sdělení [anonymizováno], Odboru výstavby a životního prostředí, ze dne 7. 6. 2017 z části potřebný pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby, která je ve schválené územně plánovací dokumentaci označena jako„ [anonymizováno 6 slov]“. Pro těleso vozovky bude nutné vyvlastnění části předmětného pozemku. Ve sdělení ze dne 29. 11. 2017 uvedl investor stavby – [anonymizováno 5 slov], že předmětná stavba není zařazena k realizaci ve středně dobém horizontu a nebylo tedy doposud rozhodnuto o výběru varianty trasy obchvatu ani nebyl zpracován záborový elaborát pro vymezení budoucí stavby. Předmětným rozhodnutím proto státní pozemkový úřad rozhodl o nevydání pozemku žalobci s poukazem na překážku vydání dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb.

11. Soud dále provedl k důkazu Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje, které vymezují koridor pro přeložku silnice [anonymizováno] s obchvatem [obec], a grafickou část platného územního plánu sídelního útvaru [obec], kde je koridor pro přeložku silnice [anonymizováno] graficky vyznačen.

12. V souladu se závaznými pokyny odvolacího soudu nechal soud vypracovat znalecký posudek ze dne 12. 4. 2022, [číslo] z oboru zeměměřičství, odvětví geodézie a kartografie, jehož součástí je oddělovací geometrický plán [číslo]. Úkolem znaleckého ústavu bylo vyhotovit oddělovací geometrický plán, kterým z pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], oddělí části pozemku, které jsou dle grafické části schválené územně plánovací dokumentace zasaženy stavbou„ [anonymizováno 6 slov]“. Z oddělovacího geometrického plánu vyplývá rozdělení předmětného pozemku parc. [číslo] na pozemky parc. [číslo] přičemž ze znaleckého posudku se podává, že koridor se nachází na nově vzniklém pozemku parc. [číslo].

13. Dle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), věc nelze vydat v případě, že se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury, vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.

14. Jak dovodil i Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 349/2017, výluku z vydání části pozemku nebo stavby uvedené v části věty před středníkem citovaného ustanovení lze aplikovat, jsou-li splněny kumulativně tři zákonem stanovené podmínky, a to 1) veřejně prospěšná stavba je vymezena v platné územně plánovací dokumentaci, 2) v případě konkrétního pozemku či stavby jsou splněny podmínky vyvlastnění a 3) pro veřejně prospěšnou stavbu nepostačí zřízení věcného břemene.

15. Realizaci veřejně prospěšné stavby„ [anonymizováno 6 slov]“ je třeba bezesporu považovat za veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury, vymezenou v platné územně plánovací dokumentaci, pro kterou je s ohledem na veřejný zájem přípustné vyvlastnění podle zákona o vyvlastnění (k tomu srov. již zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 349/2017 ze dne 27. 4. 2017). Dle restituční judikatury Nejvyššího soudu pro veřejně prospěšnou stavbu dopravní infrastruktury zřízení věcného břemene nepostačuje (viz opakovaně zmíněné usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 349/2017 ze dne 27. 4. 2017). Je zřejmé, že po realizaci stavebního záměru nebude možné využívat dotčené pozemky k původnímu účelu a pozemky tedy nejde vydat, neboť i dle judikatury Ústavního soud by založení tzv. holého vlastnictví restituenta bylo v rozporu s účelem restituce (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 176/03 ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. I. ÚS 581/14 ze dne 1. 7. 2014 či sp. zn. III. ÚS 1961/15 ze dne 11. 7. 2017).

16. Má-li být konkrétní pozemek podle schválené územně plánovací dokumentace pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury dotčen toliko částečně a tento záměr je v grafické části územního plánu zakreslen, nemůže být plánovaná stavba na předmětném pozemku realizována ve větším rozsahu, tedy zbylá část předmětného pozemku jí nemůže být dotčena (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3843/2019).

17. Soud tedy nechal v souladu se závaznými pokyny odvolacího soudu vyhotovit znalecký posudek, jehož součástí byl oddělovací geometrický plán, kterým byl dotčený pozemek rozdělen právě s ohledem na jeho zasažení veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury„ [anonymizováno 6 slov]“, když bylo ze Zásad územního rozvoje Jihomoravského kraje i územního plánu zřejmé, že pozemek parc. [číslo] nebude předmětnou veřejně prospěšnou stavbou zasažen v celém rozsahu a vypracování oddělovacího geometrického plánu bylo v konkrétním případě reálně možné. Účastníci řízení se závěry znaleckého posudku a vyhotoveným geometrickým plánem vyjádřili souhlas a na výslechu znalce netrvali. V souladu s § 14 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. k dělení pozemku za účelem jeho vydání není třeba vydání rozhodnutí ani jiného opatření jiného orgánu veřejné správy než katastrálního úřadu, přičemž katastrální úřad vyjádřil s oddělením parcel svůj souhlas. Za této situace platí v souladu s výše uvedeným, že není důvodu na základě oddělení pozemků dané parc. [číslo] nevydat žalobci, neboť u nich nebyly shledány žádné výlukové důvody dle § 8 zákona č. 428/2012 Sb.

18. Soud za takto dané situace v I. výroku rozsudku uzavřel, že ohledně těchto pozemků má být rozhodnuto jinak, než jak rozhodl správní orgán (§ 250j odst. 1 o.s.ř.), a svým rozhodnutím toto rozhodnutí nahradil (§ 250j odst. 2 o.s.ř.).

19. Na jednání soudu dne 12. 8. 2022 vzal žalobce žalobu v části týkající se nově odděleného pozemku parc. [číslo] zpět. Další účastník řízení se zpětvzetím žaloby v daném rozsahu souhlasil.

20. Soud proto ve III. výroku rozsudku v souladu s ust. § 96 odst. 2 o.s.ř. řízení ohledně pozemku parc. [číslo] zastavil.

21. O nákladech řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 245 o.s.ř. na základě kombinace zásady úspěchu žalobce ve věci a zásady jeho procesního zavinění na zastavení řízení. Soud by v daném řízení nemohl, i kdyby nedošlo k částečnému zpětvzetí žaloby (bez souvislosti s chování dalšího účastníka řízení) případně postupovat dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť na znaleckém posudku záviselo rozhodnutí o základu nároku na vydání pozemku, nikoliv o výši nároku na plnění. S ohledem na to, že předmětné pozemky vznikly na základě soudem zadaného geometrického plánu z jednoho původního pozemku, vycházel soud pro účely poměru úspěchu žalobce a jeho procesního zavinění na zastavení řízení z komparace výměr pozemků. Posouzení skutečné hodnoty pozemků by vyžadovalo odborné podklady, zejména v podobě znaleckých posudků, což by bylo toliko pro účely rozhodnutí o nákladech řízení řešením zcela nehospodárným a samoúčelným. Žalobce měl úspěch ohledně na základě oddělení pozemků daných pozemků parc. [číslo] ([anonymizována tři slova] [výměra]) a zpětvzetím žaloby zavinil zastavení řízení ohledně odděleného pozemku parc. [číslo] ([výměra]). Žalobce měl tedy úspěch ze 76,3 %, ve zbytku (23,7%) zavinil zastavení řízení a má tak právo na náhradu rozdílu, tedy 52,6 % nákladů řízení, a to k rukám svého zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení žalobcem účelně vynaložené činí částku 49 211,73 Kč a představují: -) odměnu právního zástupce určenou dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), v celkové částce 34 100 Kč, kdy za tarifní hodnotu je dle § 9 odst. 4 písm. d) AT považována částka 50 000 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 100 Kč, tj. 11 úkonů právní služby á 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby ze dne 21. 3. 2018, účast na jednání soudu dne 10. 1. 2020, odvolání ze dne 24. 1. 2020, účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 6. 2020, dovolání ze dne 14. 8. 2020, účasti na jednáních soudu ve dnech 29. 1. 2021 a 21. 5. 2021, vyjádření k odvolání ze dne 25. 7. 2021, účast na jednání odvolacího soudu dne 11. 11. 2021 a účast na jednání soudu dne 12. 8. 2022), -) 11 režijních paušálů á 300 Kč, tj. celkem 3 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), -) náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobce k jednání odvolacího soudu dne 4. 6. 2020 (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a s § 1 a 4 vyhlášky č. 358/2019 Sb.), tj. 160 km (cesta [ulice a číslo], [obec] – [ulice a číslo], [obec] a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 4,20 Kč, udávané spotřebě 8,3/5,2/6,3 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzinu 32 Kč, tj. částku ve výši 1 009,92 Kč, -) náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobce k jednání odvolacího soudu dne 11. 11. 2021 (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a s § 1 a 4 vyhlášky č. 375/2021 Sb.), tj. 160 km (cesta [ulice a číslo], [obec] – [ulice a číslo], [obec] a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 4,40 Kč, udávané spotřebě 8,3/5,2/6,3 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzinu 33,80 Kč, tj. částku ve výši 1 060,92 Kč, -) náhradu za promeškaný čas strávený cestami na jednání odvolacího soudu ve dnech 4. 6. 2020 a 11. 11. 2021 a zpět v rozsahu 12 půlhodin á 100 Kč, tj. celkem 1 200 Kč (§ 14 odst. 3 AT), -) náhradu za daň z přidané hodnoty v částce 8 540,89 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

22. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 52,6 % z částky 49 211,73 Kč, tedy na částku 25 885,37 Kč.

23. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl soud dle § 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 14 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb. tak, že Česká republika – Krajský soud v Brně nemá právo na náhradu nákladů řízení. V průběhu soudního řízení nechal soud vypracovat znalecký posudek, jehož součástí byl oddělovací geometrický plán. Znalecký ústav si následně vyúčtoval znalečné v celkové výši 34 323,51 Kč, které mu bylo usnesením ze dne 27. 6. 2022, č. j. 35 C 9/2018-253, přiznáno. Stát by obecně měl dle § 148 odst. 1 o.s.ř. nárok na náhradu nákladů podle výsledku řízení, nicméně dle speciální úpravy, obsažené v § 14 odst. 2 zákona č. 428/2012 Sb., na ni nemá nárok, neboť dle tohoto ustanovení hradí náklady spojené se vypracováním geometrického plánu stát. V případě zemědělských nemovitostí se tak má dít prostřednictvím pozemkových úřadů a za situace, kdy v řízení podle části páté o.s.ř. soud rozhoduje místo správního orgánu, nezbytně nutně právě prostřednictvím soudu. Státu proto v tomto řízení náhrada nákladů za vyhotovení geometrického nenáleží.

24. Závěrem se sluší dodat, že rozsudek, jehož nedílnou součástí je geometrický plán vyhotovený v listinné podobě, nelze doručovat prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 588/2022).