36 Ad 45/2013

Rubrum

36 Ad 45/2013-70 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Haplové a soudců JUDr. Lukáše Hloucha, Ph.D. a JUDr. Jany Kubenové, ve věci žalobce: L. P. Q., nar. ………, státní příslušnost Vietnam, IČ: …………, s místem podnikání ………………, zast. JUDr. Matoušem Jírou, advokátem se sídlem nám.

28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, se sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.1.2013, č. j. 4157/1.30/12/14.3, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím žalovaného ze dne 4.1.2013, č. j. 4157/1.30/12/14.3, bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě (dále jen správní orgán prvního stupně) ze dne 25.9.2012, č. j. 11332/10.72/12/14.3 jako opožděné. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl účastník řízení jako podnikající fyzická osoba uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o zaměstnanosti), kterého se dopustil dne 20.3.2012 tím, že na provozovně na adrese Vítězná 2760/1, Šumperk umožnil výkon práce prodavačky fyzickým osobám E. Š. a L. F. mimo pracovněprávní vztah, tedy umožnil výkon nelegální práce ve smyslu ust. § 5 písm. e) bodu 1 pokračování -2- 36Ad 45/2013 zákona o zaměstnanosti. Za uvedený správní delikt byla účastníku řízení na základě ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti uložena pokuta ve výši 300.000 Kč. V tomto rozhodnutí byl účastník řízení poučen o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí ve lhůtě 15- ti dnů od jeho oznámení prostřednictvím Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě, č. ID: ……. ke Státnímu úřadu inspekce práce v Opavě. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo účastníkovi řízení doručeno dne 2.10.2012, dne 17.10.2012 bylo odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně předáno k poštovní přepravě a zasíláno na adresu odvolacího orgánu, tedy Státního úřadu inspekce práce v Opavě, který odvolání obdržel dne 18.10.2012 a téhož dne jej postoupil správnímu orgánu I. stupně. Po citaci ust. § 86 odst. 1 a § 40 odst. 1 písm. d) správního řádu žalovaný dovodil, že odvolání bylo podáno k věcně a místně nepříslušnému orgánu, posledním dnem lhůty k podání odvolání byla středa dne 17.10.2012 a nebyl zákonný důvod pro posunutí lhůty, a proto žalovaný posoudil odvolání jako podané opožděně. Ve včas podané žalobě mimo žalobních námitek, jimiž rozporoval spáchání správního deliktu, žalobce k důvodu rozhodnutí žalovaného, tj. zamítnutí odvolání jako opožděného, nepopřel fakta zjištěná žalovaným ve vztahu k podání odvolání, ale s posouzením podaného odvolání jako opožděného vyslovil nesouhlas a s odvoláním se na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29Cdo 1167/2009 ze dne 26.10.2010 dovozoval, že podání odvolání adresované a doručené místně a věcně nepříslušnému správnímu orgánu (odvolacímu orgánu) nepředstavuje opožděnost podání odvolání. V uvedeném judikátu se podle žalobce Nejvyšší soud vyjadřoval k zachování lhůty k podání odvolání a citoval z něho, že: „... k zachování lhůty k podání odvolání postačí, je-li posledního dne lhůty poštovní zásilka obsahující odvolání adresovaná místně a věcně příslušnému správnímu orgánu podána držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence. Tento závěr se plně prosadí i v případě, kdy odvolání postupuje věcně a místně příslušnému správnímu orgánu jiný (nepříslušný správní orgán), u kterého bylo odvolání podáno (nesprávně) a kterému tuto povinnost (rozuměj povinnost postoupit odvolání) ukládá právní předpis (zde ust. § 12 správního řádu)…“. Žalobce uvedené doplnil konstatováním, že v předmětné věci místně a věcně nepříslušný orgán postoupil podané odvolání místně a věcně příslušnému orgánu až tři dny po uplynutí lhůty pro podání odvolání a Nejvyšší soud přesto rozhodl, že v tomto případě byla zachována lhůta pro podání odvolání. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na důvodech zamítnutí odvolání jako opožděného s odůvodněním jako v napadeném rozhodnutí. Stejně jako v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření uvedl, že vzhledem k absenci nových tvrzení v odvolání nebyl důvod pro udělení povolení k zahájení řízení o obnově řízení podle § 100 správního řádu či vydání nového rozhodnutí podle ust. § 101 téhož zákonného předpisu. Žalobní námitku žalobce týkající se nesprávného posouzení včasnosti podání odvolání s odkazem na judikát Nejvyššího soudu č.j. 29Cdo 1167/2009 ze dne 26.10.2010 soud posoudil jako nedůvodnou. Z uvedeného judikátu vyplývá, že v této věci bylo odvolání podáno věcně a místně nepříslušnému správnímu orgánu v době běhu odvolací lhůty a byl tudíž časový prostor pro postoupení tohoto odvolání věcně a místně příslušnému orgánu ještě v době běhu lhůty pro podání odvolání, což věcně a místně nepříslušný odvolací orgán neučinil. pokračování -3- 36Ad 45/2013 V předmětné projednávané věci je skutkový stav odlišný, neboť je nesporné, že žalobce podal odvolání k poštovní přepravě dne 17.10.2012 v poslední den odvolací lhůty, které adresoval a doručil místně a věcně nepříslušnému správnímu orgánu (odvolacímu), kterému toto odvolání bylo doručeno dne 18.10.2012 a ač téhož dne postoupil odvolání věcně a místně příslušnému orgánu, učinil tak nezaviněně po uplynutí lhůty k podání odvolání. V obdobné věci rozhodoval (evidenční zn. EJK 385/2013) Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci pod č.j. 60A 2/2013-39 ze dne 4.6.2013, v němž tento soud uvedl po citaci ust. § 83 odst. 1, § 40 odst. 1 písm. d), § 86 odst. 1 a § 12 správního řádu, přičemž i v té věci se žalobce odvolával na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.10.2010 sp. zn. 29Cdo 1167/2009 a dovodil, že …„ je-li odvolání podáno v odvolací lhůtě u nepříslušného správního orgánu, který má dle § 12 správního řádu povinnost postoupit jej správnímu orgánu příslušnému, nepostačí, je-li v odvolací lhůtě odvolání k poštovní přepravě podáno podatelem, nýbrž musí být v odvolací lhůtě také postoupeno věcně a místně příslušnému správnímu orgánu….“. Dále se soud dovolává závěru rozsudku NSS č.j. 5As 26/2009-67 ze dne 31.3.2010 (dostupný www.nssoud.cz). Ve věci shora uvedené podal účastník řízení odvolání k poštovní přepravě dne 19.11.2012 v odvolací lhůtě, jejíž poslední den připadl na 20.11.2012, odvolání však nebylo adresováno správnímu orgánu I. stupně, ale přímo žalovanému a k faktickému doručení ani předání zásilky s odvoláním k poštovní přepravě žalovaným příslušnému správnímu orgánu I. stupně však v odvolací lhůtě do 20.11.2012 nedošlo. Uvedený soud dospěl k závěru, že odvolání bylo opožděné, bez ohledu na to, že žalobce je v odvolací lhůtě předal k poštovní přepravě a to právě z důvodu, že odvolání adresoval nepříslušnému správnímu orgánu. Zamítnutí odvolání jako opožděné, shledal soud souladné se zákonem. Zdejší soud se dovolává konstantní judikatury správních soudů ve věcech posuzování odvolání jako opožděného v případě, kdy účastník řízení doručuje, i přes řádné poučení v rozhodnutí, odvolání místně a věcně nepříslušnému správnímu orgánu (odvolacímu) a tento správní orgán nepostoupí takové odvolání v odvolací lhůtě věcně a místně příslušnému správnímu orgánu. V projednávané věci nemohlo ani objektivně dojít k postoupení odvolání věcně a místně příslušnému správnímu orgánu, neboť žalobce podal odvolání adresované místně a věcně nepříslušnému správnímu orgánu poslední den odvolací lhůty, a tudíž odvolání bylo doručeno tomuto orgánu až po uplynutí odvolací lhůty (18.10.2012). Žalovaný posoudil včasnost podání odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 25.9.2012, č.j. 11332/10.72/12/14.3 správně a v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že soud posuzoval zákonnost rozhodnutí žalovaného z hlediska včasnosti podání odvolání, neposuzoval zbývající žalobní námitky žalobce. Na základě závěrů shora soud ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu jako nedůvodnou zamítá. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1, 2 s.ř.s., když úspěšné žalované nevznikly náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. pokračování -4- 36Ad 45/2013 V Brně dne 25. srpna 2015 JUDr. Milada Haplová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Karolina Marešová