36 Ad 51/2014

Rubrum

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní věci žalobkyně Z. H., bytem Š. 12, B., zastoupené Mgr. Hanou Baláčovou, advokátkou se sídlem Koliště 55, Brno, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Orlická 4, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované ze dne 11.6.2014, a. č. RO/2228,2229/14/Mi, sp.zn. 7212020615, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ze dne 11.6.2014, a.č. RO/2228,2229/14/Mi, sp.zn. 7212020615, se z r u š u j e a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni s e p r á v o na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á.

IV. Odměna Mgr. Mariana Vařečky, advokáta se sídlem Hlinky 86, Brno, s e u r č u j e částkou 3146 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

V. Odměna Mgr. Hany Baláčové, advokátky se sídlem Koliště 55, Brno, s e u r č u j e částkou 2600 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

VI. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Brně částku 5746 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou adresovanou zdejšímu soudu domáhá zrušení rozhodnutí rozhodčího orgánu žalované ze dne 11.6.2014, a.č. RO/2228,2229/14/Mi, sp.zn. 7212020615. I. Podstata věci Dne 10.5.2012 vydala Krajská pobočka žalované pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště Brno-město, platební výměry č. 4241200559 a č. 2141200665, kterými byla žalobkyni podle § 15 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, uložena povinnost zaplatit dlužné pojistné ve výši 72 262 Kč a podle § 18 odst. 1 citovaného zákona uložena povinnost zaplatit penále ve výši 68 332 Kč. Odvolání žalobkyně proti těmto platebním výměrům bylo rozhodnutím rozhodčího orgánu žalované ze dne 20.6.2012, č.j. 3168,3169/12/Mi, zamítnuto (výrok I.). Výrokem II. tohoto rozhodnutí nebylo vyhověno žádosti žalobkyně o odstranění tvrdosti ve věci povinnosti zaplatit penále. Žaloba, kterou žalobkyně proti tomu rozhodnutí podala, byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18.2.2014, č.j. 36 Ad 13/2012-125, v části směřující proti výroku I. napadeného rozhodnutí zamítnuta a v části směřující proti výroku II. odmítnuta. Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 22.5.2014, č.j. 4 Ads 67/2014-49, rozsudkem zdejšího soudu zrušil, stejně jako rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2012. Dospěl totiž k závěru, že k části nedoplatků pojistného za měsíce říjen 2006 až březen 2012 uplynula prekluzivní lhůta pro jejich předepsání, „neboť ohledně dlužného pojistného od října 2006 do března 2007 došlo k zániku tohoto práva“. Žalobkyni tak mělo být předepsáno dlužné pojistné nižší. Naopak v případě nedoplatků pojistného za období duben až červen 2007 k zániku práva na předepsání dlužného pojistného nedošlo. Pokud jde o rozhodnutí o odstranění tvrdosti, tak i to podle názoru Nejvyššího správního soudu podléhá soudnímu přezkumu a žaloba proti němu tak nemohla být odmítnuta. Rozhodčí orgán žalované tak ve věci rozhodoval znovu a rozhodnutím ze dne 11.6.2014, a.č. RO/2228,2229/14/Mi, sp.zn. 7212020615, předmětné platební výměry změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit dlužné pojistné ve výši 64 800 Kč a penále ve výši 57 621 Kč. V souladu se zrušovacím rozhodnutím Nejvyššího správního soudu totiž dovodil, že dlužné pojistné za období říjen 2006 až březen 2007 již nemůže být předepsáno, neboť marně uplynula prekluzivní lhůta. Žádosti o odstranění tvrdosti (žádosti o prominutí penále) žalovaná nemohla vyhovět, neboť žalobkyně pojistné dosud nezaplatila. Právě zaplacení dlužného pojistného je přitom podle § 53a odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, podmínkou vyhovění žádosti. II. Shrnutí argumentace žalobkyně Žalobkyně namítá, že za dobu vyměření dlužného pojistného nebyla nikde zaměstnána a je „sociálně slabší osoba“, neboť nemá žádný příjem. Podle žalobkyně může platit pojištění jen někdo, kdo má nějaký příjem. Žalobkyně příjem nemá, nemůže tedy pojistné ani penále zaplatit. Podle žalobkyně je také „promlčeno více“ než uvádí žalovaná v napadeném rozhodnutí. Nesouhlasí s tím, že běh prekluzivní lhůty byl v daném případě přerušen úkonem ze dne 26.4.2012. Nebylo vinou žalobkyně, že neměla žádný příjem a nemohla tak platit pojistné. Nesouhlasí tedy se stanovením penále, které považuje za nemorální. Domnívá se, že jí mělo být proto penále prominuto. Žalobkyně navrhuje napadené rozhodnutí i platební výměry mu předcházející zrušit. Žalobkyně požádala podáním ze dne 25.9.2014 o ustanovení zástupce. Poté, co byl žalobkyni soudem ustanoven zástupcem advokát (usnesením doručeným žalobkyni dne 16.10.2014), žalobkyně prostřednictvím tohoto zástupce doplnila (dne 19.12.2014) námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Vyúčtování výše dlužného pojistného, které tvoří přílohu rozhodnutí, totiž není vůbec způsobilým podkladem. Nelze z něho seznat, co jednotlivé hodnoty vyjadřují. Vyúčtování neobsahuje žádnou legendu, která by vysvětlovala vztah mezi položkami a mechanismus výpočtu. Dále poukázala na pochybení žalované, která do výpočtu penále nepromítla prekludované pojistné. Penále za období duben 2007 by mělo být počítáno z částky 1080 Kč (a mělo být 16,2 Kč) a nikoli z částky 33 124 Kč (a být 498,21 Kč). Žalobkyně následně v podání, které bylo soudu doručeno dne 6.2.2015, uvedla, že nesouhlasí s tou částí vyjádření jejího zástupce, v níž poukazuje na nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. V dalším vyjádření učiněném prostřednictvím nové zástupkyně žalobkyně znovu nesouhlasila s doplatkem pojistného i výší penále. Napadené rozhodnutí tedy navrhuje zrušit a na svém procesním stanovisku setrvala po celou dobu řízení před zdejším soudem. III. Shrnutí argumentace žalované Žalovaná ve svém vyjádření se žalobou nesouhlasí, podrobně se vypořádává se žalobními námitkami a odkazuje na obsah napadeného rozhodnutí a argumenty v něm uvedené. Žalobu navrhuje zamítnout jako nedůvodnou a na svém procesním stanovisku setrvala během celého řízení před soudem. IV. Posouzení věci Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s.). Žaloba je přípustná (zejména § 65, § 68 a § 70 s.ř.s.). Zdejší soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (§ 78 odst. 7 s.ř.s.). Žalobkyně předně namítá, že je osobou bez příjmů a že tedy žádné pojistné platit nemůže. Jak již ale uvedl Nejvyšší správní soud ve shora popsaném zrušovacím rozsudku, „ … zdravotně pojištěny jsou osoby, které mají trvalý pobyt na území České republiky. Plátci pojistného jsou pojištěnci, zaměstnavatelé a stát. Pojištěnec je plátcem pojistného, pokud je zaměstnancem, osobou samostatně výdělečně činnou nebo má na území České republiky trvalý pobyt, avšak není zaměstnancem ani osobou samostatně výdělečně činnou a není za něj plátcem pojistného stát, pokud uvedené skutečnosti trvají po celý kalendářní měsíc (§ 2 odst. 1 písm. a/, § 4 a § 5 zákona č. 48/1997 Sb.). Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné na účet příslušné zdravotní pojišťovny za celý kalendářní měsíc, přičemž pojistné je splatné od prvního dne kalendářního měsíce, za který se platí, do osmého dne následujícího kalendářního měsíce (§ 10 zákona č. 592/1992 Sb.). Podle platné právní úpravy tedy může být v určitých případech plátcem pojistného také osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která nemá žádné zdanitelné příjmy. Tato skutečnost přitom není v rozporu s ústavním právem na ochranu zdraví a na zdravotní péči, které je zakotveno v čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Znění § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. totiž obsahuje široký okruh pojištěnců, za něž je plátcem pojistného stát a do něhož náležejí i skupiny osob bez zdanitelných příjmů, kupříkladu uchazeči o zaměstnání či poživatelé dávek pomoci v hmotné nouzi …“. Jestliže tedy žalobkyně, která nebyla zaměstnankyní ani osobou samostatně výdělečně činnou, nevyužila dostupné možnosti, aby za ni bylo placeno pojistné ze státního rozpočtu, byla oprávněně a zároveň ústavně konformně zařazena v registru pojištěnců a měla povinnost platit pojistné, i kdyby skutečně v rozhodné době neměla žádné příjmy. Tato námitka tedy důvodnou shledána nebyla. Žalobkyně dále nesouhlasí s vyměřenou výší pojistného. Domnívá se, že byla promlčena (prekludována) vyšší částka pojistného. I k této otázce se však vyslovil Nejvyšší správní soud ve shora popsaném zrušovacím rozsudku. Podle § 15 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 592/1992 Sb. jsou plátci pojistného povinni doplatit dlužné pojistné, přičemž doplatek je splatný na účet zdravotní pojišťovny, u které byla osoba pojištěna v období, za něž dluží pojistné. Právo předepsat dlužné pojistné se však podle § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném do 30. 11. 2011, promlčuje za pět let ode dne splatnosti a byl-li proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se o tom plátce pojistného dozvěděl. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném od 1.12.2011, se právo předepsat dlužné pojistné promlčuje za 10 let ode dne splatnosti, přičemž i podle této aktuální právní úpravy plyne nová promlčecí lhůta ode dne, kdy se plátce pojistného dozvěděl o úkonu směřujícím ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření. Pokud však právo předepsat dlužné pojistné vzniklo před 1.12.2011, postupuje se podle § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném do tohoto dne (čl. IV bod 1 zákona č. 298/2011 Sb.). Nebylo-li pojistné zaplaceno ve stanovené lhůtě anebo bylo-li zaplaceno v nižší částce, než ve které mělo být zaplaceno, je podle § 18 odst. 1 věty první zákona č. 592/1992 Sb. plátce pojistného povinen platit penále ve výši 0,05 % dlužné částky za každý kalendářní den, ve kterém některá z těchto skutečností trvala. Pokud jde o splatnost a promlčení penále, postupuje se stejně jako u pojistného (§ 19 zákona č. 592/1992 Sb.). Jak uvedl Nejvyšší správní soud ve shora citovaném zrušovacím rozsudku, „... v dané věci ještě před pravomocným předepsáním dlužného pojistného i za období od října 2006 do června 2007 došlo dne 26. 4. 2012 ve smyslu § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění účinném do 30. 11. 2011, k přerušení prekluzívní lhůty. Ta tedy marně uplynula jen ve vztahu k nedoplatkům pojistného za říjen 2006 až březen 2007, neboť doba mezi jejich splatností a dnem 26. 4. 2012 přesáhla pět let. Naopak nedoplatky pojistného za duben až červen 2007 se staly splatnými ve dnech 9. 5. 2007, 8. 6. 2007 a 9. 7. 2007, od nichž do dne 26. 4. 2012 ještě pětiletá prekluzívní lhůta neuplynula, a proto v těchto případech k zániku práva na předepsání dlužného pojistného nedošlo. Žalovaná i krajský soud tedy pochybily, když dospěly k závěru, že ve vztahu ke všem nedoplatkům pojistného za měsíce říjen 2006 až březen 2012 neuplynula prekluzívní lhůta pro jejich předepsání, neboť ohledně dlužného pojistného od října 2006 do března 2007 došlo k zániku tohoto práva. Stěžovatelce (žalobkyni) tak nemělo být v dané věci předepsáno dlužné pojistné ve výši 71.262 Kč, nýbrž v odpovídající nižší částce“. Z uvedeného plyne, že se Nejvyšší správní soud jednoznačně vyslovil i k otázce prekluze v daném případě a dovodil, že k prekluzi došlo v případě pojistných za období od října 2006 do března 2007, zatímco od dubna 2007 dále bylo pojistné předepsáno v zákonné lhůtě a není tedy prekludováno. Ani tato námitka tedy nemohla být shledána důvodnou. Zcela v souladu s právě uvedeným pak podle odůvodnění napadeného rozhodnutí postupovala i žalovaná, která uvedla, že snížila vyměřené pojistné (o částku 6 462 Kč) a vyměřila pojistné od dubna 2007 v částce 64 800 Kč. Dále v rozhodnutí uvedla, že „vyúčtování správné výše dlužného pojistného a penále je přílohou tohoto rozhodnutí“. K tomu, aby soud mohl přezkoumat, zda žalovaná správně odečetla odpovídající prekludované částky pojistného, by však musel mít k dispozici v rozhodnutí zmiňovanou přílohu (tj. „vyúčtování správné výše dlužného pojistného a penále“). Žádná taková příloha ale součástí správního spisu není. Součástí spisu je toliko vyúčtování pojistného ze dne 11.11.2014 (to však přílohou napadeného rozhodnutí, které je již ze dne 25.7.2014, být nemůže). Vzhledem k tomu soud nemohl přezkoumat, zda byla výše vyměřeného pojistného stanovena v souladu se zákonem, neboť pro to napadené rozhodnutí nedává prostor. Přestože tedy žalobkyně výslovně nesouhlasila s námitkou advokáta o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí, soud tuto nepřezkoumatelnost zjistil v rámci svého přezkumu. Zjištěná nepřezkoumatelnost přitom brání soudu v posouzení uplatněné žalobní námitky (tj. nemůže přezkoumat, zda žalovaná správně vyměřila pojistné) a soud tedy musí k takové nepřezkoumatelnosti přihlédnout ex offo. To samé je pak třeba uvést i ve vztahu k námitce žalobkyně, která zpochybňuje výši penále. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvádí, že správná výše penále ke dni 20.4.2012 činí částku 57 621 Kč (tj. o 10 711 Kč méně než v platebním výměru) a odkazuje na přílohu rozhodnutí, která má obsahovat výši pojistného a penále. Jak je uvedeno výše, žádná taková příloha se však ve správním spisu nenachází a soud tedy nemůže přezkoumat postup žalované při stanovení výše penále, tj. zda žalovaná odečetla správnou výši penále a zda penále počítala ze správné výše dlužného pojistného. Výrok I. napadeného rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelný. Zjištěná nepřezkoumatelnost přitom dopadá i na výrok II. napadeného rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o odstranění tvrdosti. Důvodem pro zamítnutí žádosti totiž byla skutečnost, že existuje dlužné pojistné, které žalobkyně dosud nezaplatila. Vzhledem k tomu, že byl výrok o vyměření dlužného pojistného shledán nepřezkoumatelným, nemůže obstát závěr o tom, že žalobkyně má nedoplatek na pojistném. Byť soud sdílí závěr žalované o tom, že právě zaplacení dlužného pojistného je podle § 53a odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. podmínkou vyhovění žádosti, je nezbytné, aby s ohledem na zjištěnou nepřezkoumatelnost výroku I. napadeného rozhodnutí žalovaná rozhodovala o žádosti žalobkyně znovu. V. Závěr Soud tedy uzavírá, že žalovaná zatížila svoje rozhodnutí nepřezkoumatelností, neboť „vyúčtování správné výše dlužného pojistného a penále“, které mělo být přílohou napadeného rozhodnutí, není součástí správního spisu. Soud tedy nemohl přezkoumat, zda bylo pojistné a penále vyměřeno v souladu se zákonem (a zrušovacím rozsudkem Nejvyššího správního soudu). Vzhledem k tomu soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit bez jednání jako nepřezkoumatelné podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a věc vrátit žalované k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 téhož zákona. Podle § 78 odst. 5 tohoto zákona je žalovaná vázána právním názorem vysloveným ve zrušujícím rozsudku. Žalovaná nechť učiní součástí spisu i takové „vyúčtování správné výše dlužného pojistného a penále“, z něhož bude srozumitelně vyplývat způsob vyměření pojistného i penále odpovídající výroku rozhodnutí. Nezbytnost zrušení prvostupňových rozhodnutí ponechává soud na úvaze žalované. VI. Náklady řízení Soud rozhodl o nákladech řízení účastníků podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně ve věci byla úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalovaná úspěšná nebyla, proto právo na náhradu nákladů řízení nemá. Žalobkyni byl pro řízení o žalobě ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 8 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokáta Mariana Vařečky částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby společně se dvěma režijními paušály po 300 Kč – převzetí a příprava zastoupení a písemné vyjádření, tedy 2600 Kč; podle § 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytnutí právních služeb (advokátní tarif). Vzhledem k tomu, že je soudu z úřední činnosti známo, že je advokát plátcem DPH, byla citovaná částka zvýšena o tuto daň. Částka 3146 Kč bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Brně do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Stejný počet úkonů pro žalobkyni učinila advokátka Hana Baláčová, neboť i ta poté, co byla žalobkyni soudem ustanovena, převzala zastoupení a podala ve věci vyjádření. I jí soud tedy určil odměnu podle § 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. a) a d), § 13 odst. 3 advokátního tarifu v částce 2600 Kč, kterou jí vyplatí do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Podle § 60 odst. 4 s.ř.s. je na neúspěšné žalované, aby shora uvedené částky (celkem 5746 Kč) zaplatila České republice na účet zdejšího soudu. K tomu jí byla stanovena přiměřená lhůta.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. V Brně dne 17. srpna 2016 Za správnost vyhotovení: David Raus,v.r. Romana Lipovská předseda senátu