37 CO 171/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa v řízení o zaplacení částky 200.000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku pro uznání vydanému Okresním soudem v Třebíči pod č. j. 21 C 61/2020-50 ze dne 23. 4. 2021,

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobci se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

1. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 23. 4. 2021 bylo rozhodnuto výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 200.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 12. 2019 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 38.616,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

2. Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě dle § 204 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalovaný. V odvolání uvedl, že žádá o zrušení uznání dluhu a celkové žaloby proti jeho osobě. S rozsudkem nemůže souhlasit a žádá jeho zrušení, včetně pozastavení celého případu.

3. Nato byl žalovaný vyzván usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 11. 6. 2021, aby doplnil svoje odvolání a uvedl, v čem konkrétně je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho konkrétně se v této věci domáhá. Současně byl také poučen, že u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Nato reagoval žalovaný přípisem datovaným 28. 6. 2021, v němž pouze znovu opakuje, že jako odvolatel požaduje po žalobci nové vysvětlení, žádá o stažení žaloby a urovnání sporu v osobní rovině. Žádné peníze osobně nepřevzal.

4. K odvolání žalovaného se žalobce písemně vyjádřil a uvedl, že rozhodnutí považuje za správné, vydané v souladu se zákonem. Dále pak uvedl, že v mezidobí mu žalovaný na dlužné částce ničeho neuhradil a žalobce proto navrhuje potvrzení napadeného rozhodnutí s tím, že náklady odvolacího řízení neúčtuje.

5. Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a dále skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b).

6. Odvolací soud tedy přezkoumal rozsudek soudu I. stupně pouze z tohoto pohledu a z obsahu spisu zjistil, že návrh na zaplacení částky 200.000 Kč byl proti žalovanému podán u Okresního soudu v Třebíči dne 5. 10. 2020. U jednání dne 17. 2. 2021 žalobce výslovně uvedl, že nárok uplatněný žalobou uznává, otázkou zůstává, jak dluh uhradit. V přípise ze dne 18. 2. 2021 potom žalobce výslovně uvádí, že jelikož žalovaný nárok uznal, jsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, jehož vydání také žalobce navrhuje.

7. Z výše uvedeného vyplývá, že v daném případě není rozhodnutí zatíženo žádnou z vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a naopak došlo k řádnému uznání dluhu žalovaným, návrhu na vydání rozsudku pro uznání žalobcem, přičemž se jedná o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír tak, jak to má na mysli ustanovení § 153a odst. 1, 2 o. s. ř.

8. Z těchto důvodů bylo prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

9. Vzhledem k tomu, že v odvolacím řízení zcela úspěšný žalobce se náhrady nákladů výslovně vzdal, bylo o této otázce rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku II. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení, k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvém stupni, přičemž dovolání bude přípustné při splnění podmínek obsažených v § 237 o. s. ř.