37 Co 175/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobce: Mgr. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupenému advokátem jméno zástupce sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovité věci, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Blansku č. j. 6 C 245/2022-172 ze dne 14. 5. 2024

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, bylo rozhodnuto výrokem I, že se ruší podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parcela č. , číslo, zahrada o výměře 205 m2 zapsanému na LV č. , číslo, pro obec a k. ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -venkov. Výrokem II byl pozemek přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného a výrokem III žalovaný zavázán zaplatit žalobci na vypořádacím podílu 35 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem IV byl žalovaný zavázán nahradit žalobci na nákladech řízení 3 500 Kč a výrokem V žalobce zavázán zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, na náhradě nákladů státu v tomto řízení částku 1 100 Kč a konečně výrokem VI žalovaný zavázán zaplatit České republice Okresnímu soudu v , adresa, na náhradě nákladů státu částku 5 100 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě dle § 204 odst. 1 o. s. ř. odvolání jak žalobce, tak i žalovaný.

3. Žalobce svým odvoláním napadl rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu. V odvolání uvedl, že soud I. stupně na základě neodůvodněného závěru o absolutní nevyužitelnosti pozemku označil za jediné relevantní kritérium pro přikázání pozemku do vlastnictví, velikost podílu spoluvlastníků. Dle názoru žalobce měl soud vzít v úvahu využitelnost pozemku co by zahrady tak, jak to uváděl žalobce. Naopak žalovaný žádný takovýto zámysl s pozemkem neměl a nemá. Žalobce zdůraznil, že není vždy nezbytné přikázat společnou věc spoluvlastníkovi s větším spoluvlastnickým podílem a v tomto směru odkázal stejně jako v otázce účelného využití nemovitosti na judikaturu Nejvyššího soudu. U jednání odvolacího soudu potom zástupce žalobce navrhl změnu prvostupňového rozsudku v tom smyslu, že věc bude přikázána do výlučného vlastnictví žalobce za finanční náhradu 180 000 Kč.

4. Prvostupňové rozhodnutí napadl odvoláním také žalovaný, a to v části týkající se nákladů. Zdůraznil postoje účastníků v průběhu řízení i před jeho zahájením, uvedl, že s ohledem na nabídky žalovaného považuje řízení za zbytečné, je si však vědom aktuální judikatury stran náhrady nákladů mezi účastníky. Rozhodně však nevidí důvod, proč by měl žalovaný žalobci přispívat polovinou soudního poplatku na vedení zbytečného a pro žalobce riskantního řízení. Považuje rovněž za zbytečnou účast znalce u jednání soudu. Navrhl proto aby odvolací soud prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobce je povinen zaplatit na nákladech státu na účet Okresního soudu v , adresa, částku 2 436,50 Kč a žalovaný 3 763,50 Kč.

5. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a dospěl k závěru, že prvý soud dostatečně zjistil skutkový stav a vyvodil z něho také zcela správné právní závěry. Žalobce spoluvlastní jednu čtvrtinu předmětné nemovitosti a žalovaný tři čtvrtiny. V řízení před prvým soudem byl vypracován znalecký posudek, v němž se znalec vyjádřil jak k otázce reálného rozdělení nemovitosti, tak i k otázce ceny nemovitosti. Hodnota nemovitosti nebyla účastníky v řízení zpochybněna a po zaokrouhlení činí částku 140 000 Kč. Pokud jde o možnost reálného rozdělení pozemku, je možno v plném rozsahu odkázat na závěry znaleckého posudku obsažené v bodech b), c) a d) na straně 114 spisu. Odvolací soud se tak ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že reálné rozdělení pozemku je sice v obecné rovině možné, ale pozemek by poté byl obtížně využitelný a náklady spojené s rozdělením by byly neúměrně vysoké v poměru k celkové hodnotě. Za této situace jeví se potom jako jediné praktické řešení přikázání pozemku do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků za finanční náhradu druhému. Při tomto řešení nelze ničeho namítat proti úvaze soudu I. stupně vycházející z výše spoluvlastnických podílů. Ani argumentace žalobce ohledně zamýšleného využití pozemku co by zahrádky, nemůže míru spoluvlastnických podílů (1/4 : 3/4) nijak zásadně změnit.

6. Z těchto důvodů odvolací soud prvostupňové rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

7. Potvrzení týká i souvisejících a rovněž správných výroků nákladových. Ohledně nákladů řízení mezi účastníky je třeba vycházet z charakteru řízení. V postupu žalobce nebylo přitom možno spatřovat šikanózní výkon práva nebo obstrukční jednání, tak jak na to správně poukazuje také soud I. stupně. Při rovnoměrném rozdělení prvostupňových nákladů byl tak potom žalovaný správně zavázán k úhradě částky 3 500 Kč, tedy poloviny zaplaceného soudního poplatku. Stejně tak byly na polovinu rozděleny mezi účastníky i náklady vzniklé státu v souvislosti s řízením. Jedná se o náklady znaleckého dokazování, včetně účasti znalce u jednání soudu. Ohledně nákladů odvolacího řízení postupoval odvolací soud stejně, byť žalobce nebyl s odvoláním úspěšný avšak ani zde nelze hovořit o zjevně bezúčelném odvolání.