37 CO 179/2021

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou Mgr. et Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zdržení se rušení práv žalobce a o vzájemném návrhu žalované na zrušení věcného břemene o odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 3. 2021, č.j. 2 C 103/2019-132, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 29. 4. 2021, č.j. 2 C 103/2019-145

I. Odvolání žalobce se odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích II., IV. a V. potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení v plné výši částku 8.400 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh, jímž se žalobce domáhal, aby žalované bylo uloženo zdržet se rušení výkonu věcného břemene práva cesty a práva jízdy po pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek] na pozemek p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek] (výrok I.), žalovanou s účinností od právní moci rozsudku zavázal k povinnosti umožnit výkon práva cesty přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] u [obec], [územní celek] z pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek] směrem na pozemek p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek], a to tak, že žalovaná je - na základě předchozího oznámení žalobce, že hodlá své právo vykonat – povinna 4 x ročně umožnit žalobci, popřípadě též maximálně dvěma dalším osobám žalobcem k tomu pověřeným, obousměrný přechod či přejezd s kolečky či trakařem po zpevněné cestičce na pozemku parc. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek], z pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek] na pozemek p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek] (výrok II.), zamítl návrh žalobce, aby žalované bylo uloženo umožnit žalobci nerušený výkon věcného břemene jízdy spočívající v právu jízdy po pozemku parc. [číslo] kat. území [část obce] u [obec], [územní celek] tím, že obnoví původní stav odstraněním oplocení umístěného v úseku od bodu křížení hranic pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše kat. území [část obce] u [obec], [územní celek], k bodu u jižní strany domů [adresa], kde je hranice pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] kat. území [část obce] u [obec], [územní celek] (výrok III.), zamítl vzájemný návrh žalované, aby oproti náhradě bylo zrušeno věcné břemeno jízdy trakařem a chůze po pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek] z pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek] směrem na pozemek p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek] a zpět, zřízené Smlouvou o zřízení služebnosti resp. věcného práva ze dne 4. 9. 1962 č.d. [číslo] (výrok IV.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). Doplňujícím rozsudkem pak zamítl návrh žalobce, aby žalovaná byla povinna umožnit žalobci výkon práva cesty a jízdy přes pozemek parc. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek], a to z pozemku p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], [územní celek] směrem na pozemek p. [číslo] k.ú. [část obce] u [obec], obec Blansko, a zpět tak, že žalovaná je povinna umožnit přechod a přejezd žalobce přes předmětný pozemek, stejně tak přechod a přejezd osob žalobci blízkých či osob, jež žalobce k návštěvě na svůj pozemek v obvyklém rozsahu pozval, se v rozsahu překračujícím rámec povinností stanovených žalované výrokem II. rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 3. 2021, č.j. 2 C 103/2019-132.

2. Proti uvedenému rozsudku podal v zákonné lhůtě dle § 204 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) odvolání žalobce, v němž však uvedl jen to, že proti rozsudku podává odvolání. Chybí vymezení rozsahu, v jakém žalobce rozsudek soudu I. stupně napadá, i odvolací důvody a návrh, jakým způsobem by měl odvolací soud rozhodnout. Soud I. stupně usnesením ze dne 28. 4. 2021, č.j. 2 C 103/2019-141, (doručeným zástupci žalobce dne 29.4.2021) správně žalobce vyzval k odstranění shora uvedených vad jeho podání ze dne 26. 4. 2021, ten však na výzvu nijak nereagoval, přestože byl poučen též o procesních následcích spojených s nevyhověním výzvě soudu.

3. Odvolací soud proto za použití ustanovení § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. neprojednatelné odvolání žalobce odmítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

4. Výroky II. a IV. shora uvedeného rozsudku napadla odvoláním i žalovaná, jež soudu I. stupně vytýkala, že neúplně zjistil skutkový stav věci a neprovedl všechny žalovanou navržené důkazy, a na základě v řízení provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Namítala, že žalobce přes výzvu soudu prvního stupně nedostatečně specifikoval věcné břemeno„ jak se užívalo dřív“. Soud I. stupně neprovedl výslech svědkyně [jméno] [příjmení] k objasnění rozsahu výkonu věcného břemene v době jeho zřízení. Dále dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním o skutečnosti, zda došlo k zásadní změně okolností, které ke zřízení služebnosti vedly. Žalobkyně trvalou změnu zakládající hrubý nepoměr shledává v osobních poměrech mezi účastníky, přičemž poukázala na problémy v komunikaci s žalobcem a zejména konfliktní situace vyvolané jeho otcem. Zopakovala, že žalobce má možnost přístupu k obdělávané polnosti, jakož i do místností s uskladněnou technikou přes veřejně dostupnou komunikaci, pozemek žalované tedy není jedinou přístupovou cestou. Zatímco žalobce a jemu blízké osoby užívají nemovitost pouze rekreačně, žalovaná své nemovitosti využívá k uspokojení potřeby vlastního bydlení. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně za účelem doplnění dokazování, případně po doplnění dokazování znaleckým posudkem o výši náhrady za zrušení věcného břemene, změnil výrok IV. rozsudku tak, že návrhu žalované vyhoví.

5. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že soud I. stupně se s otázkou, zda došlo k trvalé změně poměrů způsobilé založit hrubý nepoměr, podrobně vypořádal. Ač původně byla služebnost zřízena jako neomezená (v libovolné četnosti), nově je žalobci umožněno právo vykonat jen 4krát ročně. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání (§ 201 a § 202 a contrario o. s. ř.) bylo žalovanou podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Předmětem sporu v posuzované věci je rozsah a obsah služebnosti smluvně zřízené na služebném pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek], [katastrální uzemí], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], jehož součástí je stavba, a to rodinný dům [adresa], ve vlastnictví žalované (dále jen„ služebný pozemek“), ve prospěch vlastníků sousedního pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa] v tomtéž katastrálním území, ve vlastnictví žalobce.

8. Soud I. stupně správně uzavřel, že smlouvou o zřízení věcného břemene ze dne 4. 9. 1962, byla zřízena služebnost (věcné břemeno) jízdy ve prospěch vlastníků pozemku par. [číslo] výslovně vymezená jako„ právo jízdy trakařem a chůze po st. pl. [anonymizováno] mezi obytným stavením [adresa] a zahradou k domu [adresa] a to oběma směry, jak se tohoto práva užívalo již dříve“, přičemž ve výpisu z katastru nemovitostí k listu vlastnictví [číslo] kat. území [část obce] u [obec] je v části [anonymizováno] (věcná práva sloužící ve prospěch nemovitostí) zapsáno věcné břemeno jízdy po parc. [číslo] pro dům [adresa] dle výše uvedené smlouvy o zřízení služebnosti. Žalovaná, jež nabyla služebný pozemek na základě kupní smlouvy ze dne 5. 2. 2018, si byla vědoma toho, že její pozemek je zatížen služebností ve prospěch panujícího pozemku žalobce na hranicích pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]. V červenci 2020 zřídila překážku bránící realizaci výkonu tohoto práva. [jméno] sice v září 2020 odstranila, nadále však výkon práva služebnosti odmítala.

9. Soud I. stupně dále na základě provedeného podrobného dokazování učinil správná skutková zjištění, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.

10. Žalovaná v odvolání namítala, že soud I. stupně vyšel ze zjištění učiněných z čestného prohlášení paní [jméno] [příjmení], aniž ji vyslechl coby svědka k okolnostem, jak byla práva z věcného břemene vykonávána v době jeho zřízení. Odvolací soud k tomu uvádí, že tuto odvolací námitku shledává nedůvodnou. Soud I. stupně zcela správně uvedené čestné prohlášení hodnotil logicky i ve vzájemných souvislostech s dalšími provedenými důkazy a podrobně se vypořádal i s důvody, pro které považoval důkaz výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] za nadbytečný.

11. K odvoláním napadenému výroku II. rozsudku odvolací soud poznamenává, že soud I. stupně zcela správně vymezil služebnost tak, aby byl nepochybný její obsah a rozsah, označil i okruh osob toto oprávnění vykonávat. Vycházel přitom z důvodů a okolností, pro které byla služebnost zřízena i jak je fakticky využívána v současnosti. Správně pak definoval i četnost možného výkonu služebnosti tak, aby byl nadále zachován zájem vlastníka panujícího pozemku, umožňující jeho řádné hospodářské využití, a současně maximálně chráněny oprávněné zájmy vlastníka pozemku služebného.

12. Rovněž v části řízení o vzájemném návrhu žalované na zrušení věcného břemene za náhradu (výrok IV.) se soud I. stupně řádně vypořádal s argumentací žalované a dospěl ke správnému závěru, že nedošlo k trvalé změně poměrů vyvolávající hrubý nepoměr mezi zatížením služebného pozemku a výhodou žalobce jako oprávněného z věcného břemene. Žalovaná v odvolání, shodně jako v řízení před soudem I. stupně, namítala, že trvalá změna poměrů spočívá v osobních poměrech mezi účastníky, mezi nimiž dochází, právě v důsledku výkonu věcného břemene, k opakovaným konfliktům, kdy žalovaná v minulosti musela čelit naschválům ze strany otce žalobce. Žalovaná dále namítala, že oprávněný má možnost přístupu k uskladněné zemědělské technice, kterou převáží přes pozemek žalované, i z hlavní komunikace. Odvolací soud však neshledává důvodnými ani uvedené námitky uplatněné v odvolání žalobkyně. Tyto jsou svým obsahem jen argumentací k nároku uplatněnému žalovanou v posuzované věci, s níž se v odůvodnění napadeného rozsudku již podrobně vypořádal soud I. stupně.

13. Veden těmito úvahami odvolací soud za užití § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích II., jímž bylo žalobě vyhověno, a ve výroku IV., jímž byl zamítnut návrh žalované, jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku V. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o nichž soud I. stupně správně rozhodl dle poměru úspěchu účastníků v jednotlivých věcech společně projednaných v řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

14. Výrokem o náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit v odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci na náhradě účelně vynaložených nákladů částku 8.400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř). Uvedená částka sestává z odměny advokáta žalobce za dva úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání žalované (§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen„ vyhlášky“), a za účast při jednání před odvolacím soudem (§ 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky) ve výši 3.900 Kč za jeden úkon právní služby (§ 7 bod 5, § 9 odst. 3 písm. c), § 12 odst. 3 vyhlášky), dále částky paušálních náhrad hotových výdajů advokáta za dva úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky).