37 Co 180/2024

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A : 1) Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2) Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnictví k nemovitostem, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Brno-venkov č. j. 43 C 119/2022-260 ze dne 26. 3. 2024,

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že prvá žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, , všechny zapsány na LV č. , hodnota, , obec a katastrální území , adresa, , v katastru nemovitostí, jehož státní správu vykonává Katastrální úřad , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, a tyto nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem užívání – doživotní bydlení v domě č. p. , Anonymizováno, ve prospěch oprávněné prvé žalované.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady řízenípřed soudy obou stupňů v plném rozsahu v částce 39 581,80 Kč, a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Brno-venkov bylo rozhodnuto výrokem I, že se určuje, že vlastníkem shora označených nemovitostí je první žalovaná a výrokem II, že tyto nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem užívání – doživotní bydlení v domě č. p. , Anonymizováno, a užívání nemovitostí plném rozsahu ve prospěch oprávněné prvé žalované. Dalším výrokem pak bylo rozhodnuto, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 35 483 Kč.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní v zákonné lhůtě dle § 204 odst. 1 občanského soudního řádu odvolání. V odvolání uvedli, že v převodu nemovitostí darovací smlouvou z prvé žalované na druhého žalovaného nelze spatřovat jednání v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaná nebyla v době darování nikterak v dispozici se svým vlastnictvím omezena. Poukázali na skutečnost, že v té době bylo řízení o zákazu zcizení těchto nemovitostí pravomocně skončeno a to ve prospěch prvé žalované jako vlastnice nemovitostí. Její dispozice s těmito nemovitostmi nebyla omezena ani předběžným opatřením, které bylo k návrhu žalobce zamítnuto. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud prvostupňové rozhodnutí změnil a žalobu zamítl.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu vycházeje ze stejného skutkového stavu, jak byl vymezen v řízení před soudem I. stupně, však dospěl k jiným právním závěrům.

4. Jak je podrobně popsáno v odůvodnění napadeného rozsudku mezi žalobkyní a žalovanými vznikl spor o platnost darovací smlouvy, kterou prvá žalovaná převedla na druhého žalovaného (svého syna) dne 25. 2. 2021 shora označené nemovitosti. V rámci této darovací smlouvy bylo ve prospěch prvé žalované coby dárkyně zřízeno věcné břemeno právo doživotního bydlení v převáděné nemovitosti a užívání těchto nemovitostí. Prvá žalovaná dříve uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu, kterou v jeho prospěch zřídila na nemovitostech zástavní právo a zákaz zcizení a zatížení těchto nemovitostí. O neexistenci – existenci tohoto práva byl potom veden mezi prvou žalovanou a žalobkyní spor, v němž bylo nejprve žalobě prvé žalované pravomocně vyhověno, aby následně k dovolání druhé strany Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení a poté na základě závazného právního názoru Nejvyššího soudu byla žaloba definitivně zamítnuta s právní mocí 18. 11. 2022. V mezidobí tedy poté, co bylo pravomocně vyhověno návrhu nynější prvé žalované na neexistenci zástavního práva a zákazu zcizení nemovitostí a zrušovacím rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky došlo právě k již zmíněnému převodu nemovitostí z prvé žalované na druhého žalovaného darovací smlouvou z 25. 2. 2021.

5. Žalobce vznesl námitku relativní neplatnosti darovací smlouvy dle § 586 o. z. a 20. 5. 2022 podal žalobu na odstranění nesouladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným stavem a rozhodnutí, že vlastníkem označených nemovitostí je stále prvá žalovaná a tyto nemovitosti nejsou zatíženy věcným břemenem doživotního bydlení prvé žalované zřízeným v souvislosti s darovací smlouvou.

6. Ohledně naléhavého právního zájmu na takovéto žalobě konstatuje odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně, že naléhavý právní zájem je ve smyslu § 80 písm. c) občanského soudního řádu dán zejména proto, že vyhověním žalobě došlo by ke změně zápisu v katastru nemovitostí. Nad rámec tohoto se potom odvolací soud shoduje se soudem I. stupně i v tom, že naléhavý právní zájem lze spatřovat také v tom, že právní postavení žalobkyně coby zástavního věřitele je odlišné pokud je vlastníkem nemovitostí prvá žalovaná oproti situaci, kdy vlastníkem je druhý žalovaný a nemovitosti jsou zatíženy věcným břemenem doživotního užívání a bydlení zřízeným ve prospěch prvé žalované. V ostatním právním hodnocení se však odvolací soud se soudem I. stupně neztotožňuje. Dle názoru odvolacího soudu není žádný důvod považovat právní jednání – darovací smlouvu za relativně nebo absolutně neplatné z důvodu, že toto se příčí dobrým mravům tak jak to uvádí v důvodech svého rozhodnutí soud I. stupně. Jak je již shora popsáno v daném případě došlo k právnímu jednání v době, kdy byla prvá žalovaná vlastnicí nemovitostí a kdy bylo v její prospěch pravomocně rozhodnuto o neexistenci zástavního práva zřízeného na těchto nemovitostech a zákazu jejich zcizení. Nic jí tak nebránilo v převodu těchto nemovitostí. Ani skutečnost, že v katastru nemovitostí byla učiněn poznámka o probíhajícím dovolacím řízení a vědomost prvé žalované o tomto řízení nemůže svědčit o rozporu s dobrými mravy při převodu nemovitostí. Nelze také přehlédnout, že návrh na vydání předběžného opatření, jímž se žalobkyně v době po podání dovolání domáhala zákazu dispozice s označenými nemovitostmi byl soudem pravomocně zamítnut.

7. Z těchto důvodů postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 občanského soudního řádu a rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

8. Tato změna prvostupňového rozhodnutí musela se promítnout i do nákladů řízení před soudy obou stupňů, když plně úspěšným žalovaným byla přiznána dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 občanského soudního řádu náhrada nákladů spočívající v nákladech za 9 úkonů právní pomoci (ústní jednání 2. 3. 2023, ústní jednání 9. 5. 2023, ústní jednání 27. 6. 2023, ústní jednání 19. 3. 2024 a konečně ústní jednání u odvolacího soudu 25. 3. 2024, dále pak písemné podání zástupce žalovaných z 20. 6. 2023, písemný závěrečný návrh žalobce zástupce žalovaných z 13. 7. 2023, odvolání z 8. 9. 2023 a odvolání z 9. 5. 2024). Odměna za jeden úkon právní pomoci dle advokátního tarifu platného do 31. 12. 2024 činí 1 500 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 a odměna za jeden úkon právní pomoci dle advokátního tarifu platného od 1. 1. 2025 činí 2 300 Kč dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5. Při zastoupení dvou osob a snížení odměny o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu činí pak odměna za 8 úkonů právní pomoci 19 200 Kč a jeden úkon pomoci 3 680 Kč. Celkem odměna 22 880 Kč. K tomu je třeba přičíst náhradu hotových výdajů při zastupování dvou osob za tyto úkony právní pomoci a to za 8 úkonů po 300 Kč a jeden úkon za 450 Kč, tedy 4 800 a 900 Kč. Náhrada hotových výdajů společně s odměnou představují částku 28 580 Kč, z čehož 21 % DPH činí 6 001,80 Kč a dohromady 34 581,80 Kč. Po přičtení zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč představuje potom přiznaná částka na nákladech řízení před soudy obou stupňů shora uvedených 39 581,80 Kč.