37 Co 199/2023

Plný text

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Palatina a soudců JUDr. Jiřího Sýkory a Mgr. Miluše Pěchové ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 o vypořádání společného jmění manželů o odvolání žalobkyně, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Brno – venkov ze dne 23. 5. 2023, č.j. 14 C 23/2019-604

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se mění ve výroku II. tak, že žalobkyni a žalovanému se přikazuje k úhradě společný dluh účastníků: zůstatek hypotečního úvěru u ČSOB, a. s., reg. číslo smlouvy 5500/504334-01/15/01-001/00/R ke dni , datum, ve výši 101 215,72 Kč spolu s příslušenstvím, které k dluhu v budoucnu přiroste,a ve výroku III. tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 4 323 122 Kč ve lhůtě dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov na nákladech státu v tomto řízení částku 7 848 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Brno-venkov na nákladech státu v tomto řízení částku 5 848 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud I. stupně přikázal z nemovitých věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, do výlučného vlastnictví žalobkyně pozemek parcela , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, o výměře , číslo, , jehož součástí je stavba , číslo, , adresa, , rodinný dům, pozemek parcela , číslo, , orná půda, o výměře , číslo, , pozemek parcela , číslo, , orná půda, o výměře , číslo, , vše zapsáno na LV č. , číslo, pro obec , adresa, , k. ú. , adresa, , u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -venkov, dále jen „předmětné nemovitosti“ (výrok I.), žalobkyni přikázal k úhradě společný dluh účastníků: zůstatek hypotečního úvěru ke dni , datum, u ČSOB, a. s., reg. č. , číslo, ve výši 213 288 Kč (výrok II.) a zavázal ji k povinnosti do šesti měsíců od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému vypořádací podíl ve výši 4 353 947 Kč (výrok III.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a žalobkyni i žalovaného zavázal k povinnosti uhradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady, které stát platil, každého ve výši 5 428 Kč (výrok V. a VI.).

2. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, jež soudu I. stupně vytýkala, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl navržené důkazy, a poté dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Soud I. stupně zejména při stanovení ceny nemovitých věcí nezohlednil, že ke dni zániku společné domácnosti činil zůstatek hypotečního úvěru, včetně úroků 913 834 Kč, další nezbytné udržovací náklady na nemovitosti činily 246 423 Kč a další dluh na energiích žalovaného k červnu 2023 představoval částku 84 045 Kč. Zdůraznila, že částka z nájemného ve výši 6 000 Kč měsíčně není dostačující na úhradu veškerých nákladů včetně energií, nájemné je dále vykládáno na provozní náklady a nezbytné opravy. Soud I. stupně nepřihlédl ani ke skutečnosti, že částku 1 000 000 Kč poskytli žalobkyni darem její rodiče, jak potvrdili slyšení coby svědci. Naopak částku 100 000 Kč si žalovaný půjčil od svých rodičů, tuto následně účastníci splatili z hypotečního úvěru. Současně žalobkyně namítla, že hypotéka v celkové výši 1 600 000 Kč byla hrazena ze společných prostředků pouze do částky 550 000 Kč, zbývající část uhradila z výlučných prostředků žalobkyně. Nesouhlasila ani s disparitou v poměru 65 % ku 35 % ve prospěch žalobkyně, tak aby si žalovaný mohl zajistit vlastní bydlení v hodnotě 4 300 000 Kč. Zdůraznila, že žalovaný již vlastním bydlením disponuje, přičemž podíl svého bratra vypořádal ze společných prostředků účastníků. Shodně jako v písemných vyjádřeních učiněných v průběhu řízení před soudem I. stupně poukázala na skutečnost, že předmětem vypořádání mezi účastníky je pouze 31 % z celkové hodnoty nemovitostí, což odpovídá 15,5 % celkové ceny, neboť žalobkyně ještě před uzavřením manželství pořídila pozemky a rozestavěla stavbu v rozsahu 37,72 %. Již od roku 2012 účastníci společně nehospodařili, žalovaný nepřispíval na péči o děti ani náklady spojené s nemovitostmi. žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích III, IV, V a VI zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, eventuálně změnil tak, že movitosti přikáže do výlučného vlastnictví žalobkyně, při vypořádání zohlední disparitu v poměru 84,5 % pro žalobkyni a 15,5 % pro žalovaného tak, že bude přihlédnuto k výši hypotečního úvěru a nákladům na energii, a žalovaného pak zaváže k povinnosti vyklidit nemovitosti ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku.

3. Proti shora uvedenému rozsudku podal odvolání i žalovaný, jenž soudu I. stupně vytýkal, že nerozhodl o celém nároku, nevypořádal se s věcnými námitkami žalovaného ke znaleckým posudkům, a pokud rovnodílný majetek účastníků zatížil disparitou, postupoval svévolně a v rozporu se skutkovými zjištěními. V doplnění odvolání pak žalovaný namítal, že dům č. p. 110 nabyli účastníci do podílového spoluvlastnictví před vznikem společného jmění manželů, ten byl pak následně v roce 2003 zapsán do katastru nemovitostí jako společné jmění manželů, a že pozemky, o které bylo společné jmění manželů rozšířeno, nejsou vnosem, jenž je třeba valorizovat Při posouzení důvodů pro uplatnění disparity přitom soudu nepřináleží hodnotit dispozice s majetkem před vznikem společného jmění manželů účastníků. Soud I. stupně, pokud přihlédl k disparitě podílů, se řádně nezabýval úvahami o nabytí a udržení majetku ve společném jmění manželů. Porovnával přitom aktuální cenu pozemků, které přitom měly nízkou hodnotu, rozhodně se nejednalo o majetek značné hodnoty, jak uvádí nesprávně ve svém překvapivém rozhodnutí soud I. stupně. ten současně zcela přehlédl výdělkové poměry manželů za dobu trvání manželství, které přitom měly podstatný vliv na posouzení, kdy a jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a podílel na budování hodnot ve společném jmění účastníků. Postup soudu, kdy byla hodnocena jedna část nabývání majetku a druhá vyloučena zakládá hodnocení v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný dále poukázal na rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Bez významu shledal i dřívější onemocnění dcery , jméno, , která je nyní zdravá a není důvodné zabezpečovat jí ubytování v domě, na jehož vypořádání nemá žalobkyně dostatek finančních prostředků. Žalovaný namítal, že soud I. stupně záměrně útočil na žalovaného s cílem zakrýt své pochybení a neschopnost věcně argumentovat, opíral se o výpovědi svědků, které však žalovaný označil za nevěrohodné, aniž se touto námitkou vypořádal, důkazy hodnotil selektivně pouze v neprospěch tvrzení žalovaného. Žalovaný rovněž uvedl, že se soud I. stupně zbavil povinnosti vypořádat veškerý majetek ve společném jmění účastníků, zisky z nájmu započítal na soukromé útraty žalobkyně, byť se žalobce domáhal vyplacení jedné poloviny z výše nájmu inkasovaného od zániku manželství do data vypořádání, přestože bylo prokázáno, že nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně inkasuje žalobkyně. Žalovaný dále zdůraznil, že nebyl aktualizován znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno, , a pokud aktualizaci provedl žalovaný, soud I. stupně z ní neučinil žádné relevantní závěry. Žalovaný důrazně zpochybnil závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a poukázal na svůj podnět orgánům činným v trestním řízení pro možné spáchání trestného činu dle § 346 trestního zákoníku, neboť znalec , tituly před jménem, , jméno FO, mohl podat úmyslně nepravdivý, hrubě zkreslený či neúplný znalecký posudek, pokud bezdůvodně a lživě na přání žalované snížil hodnotu domu o částku 12 935 000 Kč. Současně žalovaný namítl, že nijak nebyla prokázána solventnost žalobkyně, jí tvrzené možnosti opatřit si finanční prostředky od rodičů nekorespondují se lhůtou k vypořádání v délce šesti měsíců. Žalovaný proto navrhl, nechť jsou nemovitosti přikázány žalobkyni a při stanovení výše vypořádacího podílu bude soud vycházet z aktualizace znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno, . Současně navrhl, aby bylo vypořádáno i nájemné inkasované žalobkyní za trvání i po zániku společného jmění manželů a rozhodnuto o dočasné pravě poměrů k nemovitým věcem, které užívá pouze žalobkyně.

4. K odvolání žalobkyně se žalovaný vyjádřil. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného. Oba účastníci ve svých vyjádřeních podrobně zrekapitulovali argumentaci uvedenou ve svých odvoláních i v průběhu řízení před soudem I. stupně.

5. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustná odvolání (§ 201 a § 202 a contrario zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) byla žalobkyní i žalovaným podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a po doplnění dokazování aktualizací znaleckého posudku ke stanovení obvyklé ceny nemovitostí ve společném jmění účastníků a zprávou o výši zůstatku hypotečního úvěru dospěl k závěru, že byť odvolání žalobkyně ani žalovaného není ve svém základu důvodné, je na místě rozsudek soudu I. stupně zčásti změnit.

6. V posuzované věci je vedeno řízení o zrušení a vypořádání společného jmění manželů, účastníků, jejichž manželství bylo rozvedeno rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 9. 2018, č.j. 14 C 193/2017-19, jenž nabyl právní moci dne 25. 9. 2018.

7. Předně je třeba uvést, že s ohledem na datum zániku společného jmění manželů (rozvodem manželství ke dni 25. 9. 2018) provedl soud I. stupně zcela správně vypořádání podle právní úpravy zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“. Správně též provedl vypořádání společného jmění manželů soudním rozhodnutím, neboť účastníci po rozvodu manželství neuzavřeli dohodu o vypořádání společného jmění, a při vypořádání aplikoval pravidla uvedená v § 742 o. z.

8. V části, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání movitých věcí účastníci v průběhu řízení uzavřeli dohodu, jak oba shodně potvrdili, movité věci proto soudním rozhodnutím vypořádány nebyly.

9. Odvolací soud pak shledal správná skutková zjištění soudu I. stupně, jež učinil na základě provedeného dokazování, jak jsou uvedeny odůvodnění odvoláním napadeného rozsudku soudu (dále jen „odůvodnění“), na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Ke skutkovým zjištěním soudu I. stupně, jak jsou podrobně uvedeny v odstavcích 7 až 12 odůvodnění napadeného rozsudku, proto nemá odvolací soud připomínek a ztotožňuje se s nimi. Aktiva společného jmění účastníků tvoří zůstatky na účtech účastníků ke dni zániku společného jmění, jak je uvedeno v odstavci 19 odůvodnění (na účtech žalobkyně částka 140 702 Kč, na účtu žalovaného částka 43 910 Kč) a předmětné nemovitosti (pozemek , číslo, orná půda o výměře, Anonymizováno, , číslo, pozemek p. č. , číslo, , číslo, 41 zastavěná plocha nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. , číslo, , o výměře , číslo, m² a pozemek p. č. , číslo, orná půda o výměře , číslo, m², obec , adresa, a k. ú. , adresa, ).

10. Soud I. stupně při stanovení obvyklé ceny předmětných nemovitostí vyšel ze znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, ., kterým byla obvyklá cena předmětných nemovitostí ke dni , datum, stanovena ve výši 12 935 000 Kč. Zcela logicky rovněž uvedl, proč neuvěřil závěrům znaleckému posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, Varmuži, jenž obvyklou cenu předmětných nemovitostí ke dni 31. , právnická osoba, . 2022 stanovil ve výši 16 000 000 Kč porovnáním tří skutečně realizovaných prodejů v dané lokalitě, současně však takovou situaci na trhu označil za „realitní bublinu“. Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za to, že k závěrům znaleckého posudku přihlížet nelze, když je znalec , tituly před jménem, , jméno FO, sám zpochybnil, pokud při podání znaleckého posudku při jednání před soudem I. stupně dne , datum, uvedl, že by „předmětné nemovitosti za cenu 16 000 000 Kč nekoupil“.

11. Poté, co doplnil dokazování dodatkem ze dne , datum, ke znaleckému posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, . ke znaleckému posudku č. , číslo, z , datum, , ke kterému žádný z účastníků ničeho podstatného nenamítal, má odvolací soud za prokázané, že aktuálně činí obvyklá cena předmětných nemovitostí částku 13 040 000 Kč, z toho cena pozemků činí 6 195 000 Kč.

12. Pokud žalovaný namítal, že , tituly před jménem, , jméno FO, (ze znalecké kanceláře , právnická osoba, .) ohledal nemovitosti naposledy při vypracování znaleckého posudku v prosinci 2022, odvolací soud poznamenává, že žádný z účastníků vůbec netvrdil, že by od poslední obhlídky došlo ke změně stavu oceňovaných nemovitostí. Za vadu posudku odvolací soud nepovažuje rovněž, pokud zastavěný pozemek parc. č. , číslo, /, číslo, byl oceňován jako pozemek určený k zastavění, neboť, jak znalec uvedl, hodnotu již zastavěného pozemku fakticky jinak určit nelze.

13. Z výpisu , právnická osoba, ze dne , datum, odvolací soud zjistil zůstatek hypotečního úvěru ve výši 101 215,72 Kč.

14. Odvolací soud jen dodává, že v odvoláních ani následných podáních žalobkyně ani žalovaný nenamítali nové přípustné skutečnosti, jen rekapitulovali argumentaci již uváděnou v řízení před soudem I. stupně, s níž se soud I. stupně již vypořádal. Z odůvodnění napadeného rozsudku ani z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti svědčící námitce žalovaného, že soud I. stupně hodnotil důkazy tendenčně ve prospěch žalobkyně.

15. Odvolací soud shledává správnými skutková zjištění soudu I. stupně o tom, že nemovitosti využívá k uspokojení potřeby bydlení žalobkyně i s dětmi narozenými z manželství účastníků, které dosud nejsou schopny se samy živit, a jinou možnost bydlení nemá. Žalobkyně současně sama zajišťuje správu a údržbu nemovitostí a hradí splátky hypotečního úvěru. Současně žalobkyně deklarovala možnost zajistit si prostředky k vyplacení vypořádacího podílu za pomoci svých rodičů. Naopak žalobce svoji potřebu bydlení uspokojuje v jiné nemovitosti již od svého odchodu z rodinné domácnosti v roce 2016. S ohledem na jejich účelné využití je proto shledán správným i závěr soudu I. stupně, že je místě přikázat předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně, jíž je současně ukládána povinnost zaplatit žalovanému hodnotu vypořádacího podílu.

16. Hodnota aktiv společného jmění manželů činí 13 224 612 Kč (nemovitosti v hodnotě 13 040 000 Kč a prostředky na účtech 184 612). Odvolací soud zohlednil rovněž hodnotu vnosu žalobkyně z jejích výlučných prostředků ve výši 578 548 Kč, když po zániku společného jmění manželů provedla úhradu splátek hypotečního úvěru za dobu od , datum, do , datum, (částku 466 475,84 Kč zaplatila do , datum, , jak bylo prokázáno v řízení před soudem I. stupně, a dále od , datum, do , datum, zaplatila částku 112 072,40 Kč coby rozdíl mezi zůstatkem úvěru ke dni , datum, ve výši 213.288,12 Kč a zůstatkem ke dni , datum, ve výši 101.215,72 Kč).

17. S pohledávkou žalovaného za žalobkyní z titulu inkasovaného nájemného z předmětných nemovitostí se již stručně, ale zcela logicky vypořádal soud I. stupně. Ten uzavřel, že nájemné bylo po úhradě příslušné daně žalobkyní vynaloženo ke splacení nákladů na údržbu předmětných nemovitostí. Naopak pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala úhrady dalších nákladů na údržbu předmětných nemovitostí, odvolací soud odkazuje na již vyslovený závěr soudu I. stupně, že tyto náklady byly uhrazeny právě výše uvedeným nájemným.

18. Byť stručně, avšak zcela přehledně se soud I. stupně vypořádal i s vnosy tvrzenými žalobkyní z titulu finančních příspěvků jejích rodičů, jakož i vnosy žalovaného z prostředků jeho rodičů vynaloženými na stavbu rodinného domu č.p. , číslo, v , adresa, (odst. 33 rozsudku soudu I. stupně), na nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje. Ve svých odvoláních žalobkyně ani žalovaný neuvedli nič podstatné, co by bylo způsobilé závěry soudu I. stupně zpochybnit.

19. Rovněž žalobkyní v odvolání namítané výdaje ze společného jmění účastníků na získání bytu žalovaným nebyly v řízení dostatečně identifikovány, jak uvedl již soud I. stupně.

20. Odvolací soud shledal zcela správným i závěr soudu I. stupně, že je na místě uplatnit disparitu vypořádacích podílů účastníků zejména z důvodu zásluhovosti o nabytí a udržení předmětných nemovitostí, jakož i z důvodu péče o nezletilé děti účastníků. Byť lze přitakat žalovanému, že disparitu lze uplatnit jen zcela výjimečně, právě v posuzované věci takové výjimečné podmínky byly splněny. Nelze totiž přehlédnout, že to byla především žalobkyně, jež se zasloužila o nabytí předmětných nemovitostí do společného jmění manželů, sama žalobkyně zakoupila pozemky z vlastních prostředků před uzavřením manželství s žalovaným, sama rovněž započala se stavbou domu. Až dne , datum, (tj. po uzavření manželství dne , datum, ) účastníci uzavřeli formou notářského zápisu dohodu o rozšíření zákonem stanoveného majetku ve společném jmění manželů. Pokud žalovaný namítal, že stavba domu a splátky hypotečního úvěru byly financovány z jeho nadstandartních příjmů, když příjmy žalobkyně byly omezené po dobu rodičovské dovolené, kdy pečovala o děti narozené z manželství účastníků, je třeba zdůraznit, že příjmy obou účastníků byly příjmy do společného jmění manželů a ze společného jmění manželů byly pak i vynakládány. Současně žalovaný netvrdil, že by výše těchto příjmů extrémně vybočovala z běžného rámce.

21. Oproti tomu způsob vypořádání navrhovaný žalobkyní, a namítaný i v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, odpovídá vypořádání, pokud by pozemky a část stavby byly ve výlučném vlastnictví žalobkyně a jen část domu, do svatby účastníků rozestavěná ze 37,72 %, zbudovaná za trvání manželství v režimu společného jmění manželů. Takový způsob vypořádání je však nepřijatelný, neboť nelze přehlédnout, že pozemky i stavba jsou na základě výše uvedené dohody účastníků ze dne , datum, v jejich společném jmění.

22. Současně považuje odvolací soud shodně se soudem I. stupně za podstatné zohlednit péči žalobkyně o nezletilé děti účastníků po rozvodu manželství rodičů, zvláště s ohledem na zvýšené nároky v souvislosti s vážným onemocněním dcery , jméno, , náklady se zajištěním potřeby bydlení pro , jméno, a nezletilého , jméno, , byť jejich potřeby byly z části saturovány i ze strany otce výživným.

23. Odvolací soud shledává přiměřeným a odpovídajícím spravedlivému uspořádání rovněž poměr disparity, jak byla stanovena soudem I. stupně (65 % ku 35 % ve prospěch žalobkyně), při vypořádání hodnoty předmětných nemovitostí (žalobkyni tak z nich přísluší hodnota 8 476 000 Kč, žalovanému hodnota 4 564 000 Kč).

24. Žalovaná z vypořádání majetku se společném jmění manželů získá předmětné nemovitosti v hodnotě 13 040 000 Kč a prostředky na účtech v hodnotě 140 702 Kč, oproti vynaloženému vnosu ve výši 578 548 Kč. Na vyrovnání podílů je proto povinna žalovanému, jenž obdržel navíc prostředky ve výši 43 910 Kč z bankovního účtu, vyplatit částku 4 323 122 Kč.

25. Z důvodů výše uvedených shledal odvolací soud shodně se soudem I. stupně nárok žalobkyně na zrušení a vypořádání společného jmění důvodným a po doplnění dokazování rozsudek soudu I. stupně dle § 219 o. s. ř. potvrdil v části přikázání předmětných nemovitostí žalobkyni, jak je uvedeno ve výroku I rozsudku soudu I. stupně.

26. Současně v souladu s aktuální judikaturou přikázal žalobkyni i žalovanému k úhradě zůstatek hypotečního úvěru ve výši k datu rozhodování soudu, včetně příslušenství, které k dluhu v budoucnu přiroste, a v částce vyčíslené náhrady vypořádacího podílu změnil výrok II. a III. rozsudku soudu I. stupně dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř., jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění v trvání dvou měsíců (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) byla žalobkyni stanovena s přihlédnutím k výši přikázané náhrady, při zohlednění délky řízení, jí jednoznačně deklarované solventnosti (zájmu i její ochoty vypořádací podíl žalovanému uhradit) tak, aby bylo v jejích reálných možnostech finanční prostředky k výplatě žalovanému zajistit.

27. Na okraj pak odvolací soud uvádí, že nebylo rozhodováno o návrhu žalobkyně na vyklizení nemovitostí žalovaným, neboť o něm nerozhodoval ani soud I. stupně. Vyklizení nemovitostí navíc připadá v úvahu až poté, co rozsudek, jímž je o přikázání předmětných nemovitých věcí žalobkyni rozhodnuto, nabude právní moci, neboť do právní moci rozsudku jsou předmětné nemovitosti nadále v režimu společného jmění manželů.

28. Stejně tak nebylo rozhodováno o návrhu žalovaného na dočasnou úpravu poměrů k nemovitým věcem ve společném jmění manželů. Z logiky věci totiž vyplývá, že se jedná o úpravu dočasnou, do doby vypořádání společného jmění manželů. Je proto z podstaty vyloučeno, aby takové dočasné úpravě bylo rozhodováno až konečným rozhodnutím o vypořádání společného jmění manželů.

29. V souladu s ustanovením § 224 odst. 1, 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. S ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23, přičemž nelze jednoznačně určit, který z účastníků měl ve věci plný úspěch, nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. I přes přiznanou disparitu podílů při vypořádání nebyly shledány důvody zvláštního zřetele hodné, jež by přiznání náhrady nákladů jen jednomu z účastníků odůvodňovaly.

30. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě nákladů státu (výrok IV., V. tohoto rozsudku), které dosáhly částky 15 696 Kč (znalečné v částce 10 856 Kč vyplacené v řízení před soudem I. stupně a znalečné ve výši 4 840 Kč vyplacené v řízení před soudem odvolacím). S ohledem na výsledek řízení, jak je odůvodněno výše, když k datu rozhodování u žádného z účastníků nebyly předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, jsou tito povinni nahradit státu jeho náklady řízení rovným dílem. Žalobkyně je proto zavázána k povinnosti zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náhradu nákladů ve výši 7 848 Kč (částka 5 428 Kč představuje znalečné před soudem I. stupně plus částka 2 420 Kč znalečné v průběhu odvolacího řízení). Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náhradu nákladů ve výši 5 848 Kč (částka 5 428 Kč představuje znalečné před soudem I. stupně plus částka 2 420 Kč znalečné v průběhu odvolacího řízení, po odečtu složené zálohy 2.000 Kč, jež představuje náklady řízení účastníka dle § 137 odst. 1 o. s. ř., které žádnému z účastníků nebyly přiznány). Lhůta k plnění byla oběma účastníkům stanovena v trvání 3 dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.)